Unikátní rozmnožování skokanů z Moravy potvrdili vědci i u dalšího druhu žáby

V Poodří žijí jen samečci skokana zeleného a žádné samičky. Přesto se tyto žabky dále rozmnožují, a to za pomoci partnerek jiného druhu. Pozoruhodnou reprodukci bez míchání genetické informace od obou rodičů aktuálně potvrdili vědci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR také u dalšího druhu skokana, který se vyskytuje ve Francii a Španělsku. Fenomén popsali v časopise Genome Biology and Evolution.

Skokan zelený (Pelophylax esculentus) je hybridním druhem, který se vyvinul ze spojení skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae) a skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus). „Skokani zelení jsou jakýmisi poloklony. Přenášejí si vždy jednu sadu chromozomů rodičovského druhu a během páření potřebují získat sadu druhou,“ vysvětlil Lukáš Choleva z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR již dříve pro časopis A / Věda a výzkum.

V období na přelomu dubna a května, kdy obvykle začínají námluvy a na březích rybníků a tůní se konají koncerty žabího skřehotání, lákají samečci skokana zeleného samičky skokanů skřehotavých. Výsledkem takového páření jsou malí samečci skokana zeleného a samičky skokana skřehotavého. Odborně se tomuto druhu rozmnožování říká hybridogeneze.

Francouzské žáby to mají podobně
Velmi podobný způsob reprodukce potvrdili nyní vědci z týmu Lukáše Cholevy při studiu populací skokana Grafova (Pelophylax grafi), který se vyskytuje ve Francii a Španělsku. Podobně jako náš skokan zelený je i skokan Grafův hybridním druhem. Vyvinul se křížením mezi skokanem skřehotavým (Pelophylax ridibundus) a skokanem Perézovým (Pelophylax perezi).

Podrobnosti o rozmnožování skokana Grafova zjišťovali vědci na základě výzkumu genomu, ve kterém označili a barevně odlišili chromozomy obou předpokládaných rodičovských druhů. „Výsledky celogenomové in situ hybridizace na chromozomech skokana Grafova nám zřetelně odlišily chromozomovou sadu jednoho rodičovského druhu od druhého,“ říká Lukáš Choleva. „Obarvený karyotyp tohoto jihoevropského skokana tak vypadá, jako bychom se dívali na první generaci křížence obou rodičovských druhů. My ale víme, že se v populacích zpětně kříží se svým rodičovským druhem minimálně stovky či tisíce let,“ dodává.

Kdyby se genetická informace od matky a otce normálně vyměňovala tak, jak je to u většiny ostatních obratlovců včetně člověka, pak by jednotlivé chromozomy byly barevnou mozaikou obou rodičovských druhů. „Je tak zřejmé, že skokan Grafův je skutečně dalším příkladem evropského obojživelníka, který se rozmnožuje typem klonální reprodukce, při kterém umí předat do další generace genom jen jednoho rodiče – buď svého otce, nebo své matky – ale nikdy obou rodičů, jak je tomu u lidí,“ doplňuje Lukáš Choleva.

Sameček skokana Grafova

Ohrožený druh
Objev naznačuje, že klonální rozmnožování je pravděpodobně rozšířenější fenomén, než se mohlo zdát. A to nejen mezi skokany, ale zřejmě i u dalších druhů s hybridním původem.

Výsledky výzkumu pomáhají lépe porozumět biologii a rozmanitosti obojživelníků, kteří hrají na planetě nezastupitelnou ekosystémovou roli. Podle Lukáše Cholevy je paradoxem, že se o evoluci unikátních reprodukčních strategií dozvídáme od obojživelníků, kteří jsou jednou z nejohroženějších skupin živočichů na světě. (20.3.2024)