Ústřední hudba slaví 70. Její hudba rozechvívá lidská srdce i opravdové mosty

Ústřední hudba Armády ČR v těchto dnech slaví 70 let existence. Hrála na spartakiádách, pro dělníky v továrnách, králům i prezidentům. Nehledě na dobu, v níž působila a publikum, pro nějž koncertovala, dokázala si udržet vysokou uměleckou úroveň.

Vznik vojenské hudby jako takové se datuje od starověku. Zvuk hudebních nástrojů dokázal udržet kázeň a organizovanost vojska, dobře známý je i psychologický dopad na nepřítele – vzpomeňme jen husitský chorál Ktož sú boží bojovníci.

Jedním z prvních vojenských orchestrů na území Rakousko-Uherska byl na počátku 17. století u Pražského posádkového pluku hraběte Ogilvy. První vojenská hudební škola v Praze fungovala od roku 1850. Vojenské hudby ve velkých městech doprovázely vojáky při odchodu na frontu 1. světové války, armádní orchestry povzbuzovaly bojovníky v bitvách 2. světové války.

Cesta ke slávě

Ústřední hudba čs. armády vznikla v roce 1950 z pražské Posádkové hudby. V této době se vojenští hudebníci soustředili především na hudební doprovody takzvaně při služební činnosti. Samostatně mohly koncertovat právě jen Ústřední hudba čs. armády, posádkové hudby a Hudba čs. letectva. Orchestry samozřejmě tvořili především vojáci základní služby. „Hudby byly využívány při celostátních spartakiádách, na 1. máje, hrály pro dělníky v továrnách i horníky v dolech. A v neposlední řadě pro vojáky spřátelených armád – například při spojeneckém cvičení Štít v roce 1972,“ říká s úsměvem velitel současné Ústřední hudby AČR a také její hlavní dirigent podplukovník Jaroslav Šíp.

Ačkoliv byla podle podplukovníka Šípa Ústřední hudba od 50. let až do listopadu 89 jedním z ideových nástrojů komunistické strany, dokázala si po celou dobu udržet vysokou uměleckou úroveň. „Hudba měla od počátku tři skupiny, které mohly vystupovat samostatně či společně tvořit velký orchestr. Na hudebníky i jejich sehranost to kladlo mimořádné nároky,“ zdůrazňuje.

Medaile od belgické Královny matky

Světový úspěch tohoto hudebního tělesa přišel v roce 1958 na výstavě EXPO v Bruselu. Na první koncert Ústřední hudby přišlo 12 tisíc diváků, starosta po skončení koncertu chtěl s hudebníky podepsat smlouvu na celou lázeňskou sezonu. Na závěr obdržel orchestr od komisaře světové výstavy Zlatou medaili EXPO 1958 a medaili Královny matky za vynikající vystoupení.

Další úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Ústřední hudba byla ještě téhož roku pozvána do Egypta, jehož publikum uchvátila vlasteneckou písní z války o Suezský průplav. Návštěva se protáhla na týden, během něhož se uskutečnilo několik koncertů v Káhiře, a vznikla gramofonová deska.

To nejlepší z každé země na EXPO

Dařilo se i na EXPO 1967 v Montrealu, kde si hudba získala velký obdiv provedením Dvořákových Slovanských tanců a písní Škoda lásky. „Při pochodu Montrealem se k naší hudbě připojily stovky nadšených posluchačů. Při přechodu mostu svatého Vavřince se jeho konstrukce rytmem pochodového kroku a množstvím lidí tak rozechvěla, že kanadská policie musela s omluvami defilé zastavit,“ uvádí dobový sloupek z novin Montreal Gazette.

Úspěšná 60. léta završil koncert v Royal Albert Hall, kde Ústřední hudba slavila velký úspěch s Dvořákovou Humoreskou a Fučíkovým Pochodem gladiátorů. Tentýž rok, 1967, ansámbl získal zlatou medaili při soutěžní přehlídce vojenských orchestrů ve francouzském Lorientu. „Do Francie pak byl zván každý rok. Vrcholem bylo Cannes 1969, kde byla Ústřední hudba třešničkou na dortu Karnevalu Mimóza – festivalu masek a alegorických vozů,“ dodává podplukovník Šíp.

70. a 80. léta – šňůra vítězství na festivalech

Sedmdesátá léta vynesla Ústřední hudbě čs. lidové armády (oddělila se Posádková hudba Praha) řadu vítězství na světových soutěžích. Přispělo k tomu nepochybně i najmutí zpěváků a zařazení takzvaných showprogramů, kdy orchestr slaďuje hudbu s pohybem hudebníků. Tento formát je mimochodem oblíbený dodnes.

Čechoslováci bodovali v Bernu (1973), v Sarajevu (1974), v norském Hamaru v roce 1981 si vysloužili komentář v místním tisku, že: „…svou hrou by dokázali roztát i ledovec.“ Následoval úspěch na soutěži dechových hudeb Deutschland Pokal (1984) a znovu v Německu, v Alsfeldu, o rok později.

Nové tváře, nový repertoár

Současný název – Ústřední hudba Armády ČR – nese od 1. ledna 1993. S Posádkovou hudbou Praha se opětovně sloučila v roce 2008. V posledních letech výrazně stoupl počet nekoncertních vystoupení a protokolárních akcí. „Nejnáročnější byl bezesporu rok 2018, kdy hudba zajistila více než 400 akcí. Svůj podíl na tom – vedle velkého dechového orchestru – měly i malé soubory a tělesa: Brass Band, Big band, žesťové sextety a kvinteta,“ říká velitel Ústřední hudby podplukovník Šíp.

Po uzavření Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem začala Ústřední hudba hledat nové posily takzvaně v civilu. Orchestr prošel v posledních letech výraznou personální obměnou – za poslední tři roky nastoupilo více než 30 mladých hudebníků. „S příchodem nových tváří se postupně proměňuje i repertoár Ústřední hudby, který vedle klasických děl akcentuje především současnou populární hudbu,“ podotýká zástupce velitele Ústřední hudby major Patrik Spinek.

Také díky spolupráci s hudebními osobnostmi, zpěváky a sólisty současné hudební scény je Ústřední hudba podle majora Spinka pravidelně zvána na velké i regionální kulturní akce po celé České republice.

„Vystupuje v Rudolfinu, Obecním domě, Žofíně, Paláci kultury, obvykle k významným výročím ČR, dále koncertuje pro veřejnost na Staroměstském a Václavském náměstí, v zahradách Pražského hradu, i v dalších českých a moravských městech (Mezinárodní den rodin). Důležitá je i účast na Mezinárodním festivalu vojenských hudeb v Olomouci a Kroměříži. V roce 2018 se navíc účastnila festivalu Military Tattoo v Edinburghu v rámci oslav 100 let Československa,“ vypočítává Spinek.

Bez ohledu kde a pro koho hraje, si Ústřední hudba udržuje vysoký standard: „Její povinností je prezentovat na co nejvyšší umělecké úrovni českou národní a světovou hudební tvorbu, nejlepší tradice české vojenské dechové hudby doma i v zahraničí a současnou uměleckou úroveň vojenské hudební služby AČR. Věřím, že po léta vysoko nastavenou laťku udrží i do budoucna,“ uzavírá velitel Ústřední hudby podplukovník Jaroslav Šíp.

Obr. malý: Ústřední hudba před československým pavilonem EXPO 1958 v Bruselu. Za svůj výkon si hudebníci odvezli medaili od belgické Královny matky.