„Demokracie jest samosprávou a samospráva
je sebesprávou – samospráva začíná u sebe.“
T. G. Masaryk
Samospráva
I.
Moderní stát nemá pouze úkoly zahraniční, vojenské, policejní a finanční, nýbrž má i úkoly hospodářské, sociální a kulturní. Musí se totiž starati o rozvoj veškerého svého lidu, občanstva, a má proto mnoho různých orgánů, osob, které se mají starati o potřeby občanstva. Od nejvyšších orgánů (Národní shromáždění, presidenta, vlády a ministrů) až k nejnižším má prouditi živá snaha prospěti lidu, tento zářivý princip demokracie, vlády lidu s lidem a pro lid.
Těchto úkolů je však tolik a tak různých, že stát sám ani nemůže svými orgány všechny je splniti, a proto organisuje ve svém území nižší svazky, zejména pro určité menší obvody, pro něž jim svěřuje část této veřejné správy a přiznává nárok, aby tyto věci samy spravovaly za jeho dozoru. Naše ústavní listina č. 121 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1920 prohlašuje v § 91, že složení a působnost samosprávných svazů upravují zvláštní zákony.
Mluvíme tu o svazcích územní samosprávy, jimiž jsou: obce, okresy a země. Mimo tuto územní samosprávu je ještě samospráva zájmová, kde určité veřejné úkoly jsou svěřeny zvláštním svazkům zájmových skupin, např. jsou to advokátní, notářské, lékařské, zvěrolékařské a inženýrské komory, obchodní a živnostenské komory, živnostenská společenstva, grémia lékárníků, obchodníků, pensijní, úrazové a nemocenské pojišťovny aj. O této zvláštní zájmové samosprávě nebudeme tu podrobně jednati. Nás zajímá více územní samospráva, ježto se s ní téměř denně setkáváme a jejího zdárného působení častokráte ani přímo nepozorujeme. Teprve když si vzpomeneme, jak byla dříve na příklad malá bezpečnost osoby a majetku, jaké cesty, osvětlení, jaké hrozné nemoci nakažlivé, jaká primitivní doprava a jiné, a podíváme-li se dnes na takové městečko, jaký to rozdíl! Výstavné budovy, upravené cesty, elektrické osvětlení, železniční a autobusová doprava, policejní a požární stráž, zdravá pitná voda, sady, veřejné školy a lázně, knihovny atd., co tu nových záslužných zařízení pro tělesně i duševní blaho občanstva! Opravdu, jen řádně otevříti oči a chtít vidět!
Samospráva bývá často prohlašována za školu veřejného života; má býti průpravou po teoretické i praktické stránce pro naše veřejné činovníky ve státě, aby chápajíce místní úkoly a rozumějíce potřebám menšího okruhu občanstva, dovedli pak řešit i závažné potřeby a úkoly veškerého občanstva ve státě.
Leč samospráva území, zejména obecní, bývá samými občany velmi často přezírána. O svou obec, o její organisaci a činnost zajímá se a stará poměrně velmi málo občanů. Bývá to zpravidla jen tehdy, když okresní úřad vypíše v obci volby do obecního zastupitelstva a politické strany rozvíří agitaci, aby získaly si voliče a tím i co největší počet hlasů pro obsazení míst v obecním zastupitelstvu, anebo když se objeví nepořádky v obecní správě nebo hospodářství, o nichž pak mluví kdekdo v obci.
Jindy však přenechávají občané všechnu starost o obec zvoleným obecním činovníkům, neprojevujíce ani veřejně, ani v tisku, zvláštního zájmu o obecní věci. Mnohdy se velmi hubuje v obci na špatné obecní cesty, ale málokdy se najde, kdo by na svém voze přivezl štěrk a aspoň část cesty upravil, vyčistil příkopy, studnu, kašnu apod. Rovněž malý zájem bývá o obecní rozpočty nebo účty.
Jak si vysvětlíme tuto netečnost a lhostejnost občanů ke své obci? Buď neznají své obce, jejího zřízení a uspořádání, jejich úkolů a účelů anebo znajíce to, nechtějí přece se účastniti veřejné činnosti v obci, uhýbajíce se nezřídka místním sporům politickým.
A právě demokracie má ukázati v samosprávě mravní i politickou zralost občanstva, jeho zkušenosti a znalosti veřejného života. Jest proto důležitou povinností každého československého občana, aby znal nejen svůj stát, jeho ústrojí a úkoly, ale aby se také snažil znáti naši samosprávu, zejména obec, její složení uspořádání, její úkoly a práva ve státě. Již roku 1846 prohlásil Karel Havlíček Borovský v článku nadepsaném „Co jest obec?“ v Pražských novinách: „Občan neznající účelu a zřízení (zákonů) obce své, nevědoucí, co se v ní děje, jak se řídí, nechápající celého ústrojí jejího, nemůže také ani dobře znáti své povinnosti, tak jako ani svých práv nezná“. A rovněž náš president T. G. Masaryk prohlásil v prvém svém poselství dne 22. prosince 1918: „Podstata demokracie jest v administraci a samosprávě“, a ve spise „Světová revoluce“ dovozuje: „Demokracie jest samosprávou a samospráva je sebesprávou – samospráva začíná u sebe“. Základním článkem samosprávy jest obec.
II
Co jest obec?
Máme-li odpověděti na tuto otázku, musíme říci, že slova „obec“ se užívá ve velmi různém smyslu. Mluvíme o obci místní neboli politické, jak byla vytvořena zákony po roce 1848, zejména v letech šedesátých, jindy o obci katastrální, souvisí s úpravou a vyměřováním pozemkové daně již od doby Josefa II., kdy byl zřizován tzv. katastr Josefinský, zahrnující dvě, tři i více osad v jednu obec berní čili katastrální (nyní správněji mluví se tu jen o „území“ katastrálním), dále o obci školní podle zákonů školních, o obci zdravotní podle zákonů o zdravotní policii, o obci chudinské, kterou je u nás místní obec, o obci farní pro římskokatolickou církev, o obcích náboženských jiných náboženských vyznání uznaných státem aj.
Pojednáme tu však pouze o obci místní, jak byla upravena zákony o obecním zřízení neboli řádu.
Celé území našeho státu dělí se nyní na 4 země. Českou, Moravskoslezskou, Slovenskou a Podkarpatskou.
Každá země dělí se opět na okresy, jichž máme v Čechách 103, na Moravě a ve Slezsku 45, na Slovensku 77 a v Podkarpatské Rusi 12; celkem tedy 237. Okresy se rozdělují na obce, jichž je v zemi České téměř 9 000.
Právní základy nynějších místních obcí byly dány jednak zákony z let 1849, 1859, 1862 a pozdějšími zemskými zákony, které obsahovaly obecní zřízení (řád) a volební řád v obcích (tak v Čechách a na Moravě roku 1864, ve Slezsku r. 1863, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 1886 a později), jednak též zvláštními řády (městskými statuty), které byly dány ve formě zákonů jednotlivým velkým městům, např. Praze, Liberci, Brnu, Olomouci, Opavě. Na Slovensku mají zvláštní postavení města se zřízeným magistrátem, jimiž jsou Bratislava, Košice a na Podkarpatské Rusi Užhorod a Mukačevo.
V obecních zřízeních byly však prohlášeny za místní obce zpravidla dosavadní katastrální obce, pokud několik jich netvořilo již skutečně jediné samostatné místní obce.
Tak se stalo, že základem místních obcí jsou obvody vyměřené pro účely pozemkové daně a nikoliv obvody, které vznikly jako osidlovací jednotky dějinným vývojem (dědiny, osady, vesnice). Proto často zahrnují ještě nynější obce místní dvě i více osad, které se chtějí nezřídka odloučiti ze svazku této obce a osamostatniti: např. v okrese sedlčanském je místní obec Dublovice, která se skládá z těchto katastrálních obcí (osad): Dublovice, Chramosty, Lhota Břekova, Příčov, Solopisky, Třebenice a Voříkov s osadou Hradce. České obecní zřízení upravuje též poměry osad a částečných vsí, které mají své zvláštní jmění; nemají postavení obce, ale mohou si své jmění spravovati vlastními osadními orgány, jež si zvolí (zastupitelstvo, rada a starosta osadní).
První úprava obecních poměrů se řídí tím, jak zákonodárce hledí na obec a jej úkoly. Karel Havlíček Borovský žádal, aby obec poskytovala „občanům svým co možná nejvíce bezpečnosti proti všelikému jim hrozícímu zlu (jistota), co možná nejvíce a nejsnadnějších prostředků ke všelikému pokroku v dobrém (pokrok), neobmezujíc však při tom bez nevyhnutelné potřeby svobody jejich“. Mravním základem obce má býti myšlenka pospolitosti a vzájemné podpory osob seskupených místně a zájmově.
Když byla v Rakousku roku 1848 zrušena moc vrchnosti nad poddanými a byly zřizovány místní obce, bylo přiznáno vlivem ideí francouzsko-belgických lidu právo, aby si sám o svých místních potřebách a úkolech rozhodoval, je upravoval a řídil. Proto byla část veřejné správy přenechána nikoli státním úřadům, nýbrž novým místním obcím, aby ji samy obstarávaly.
A z těchto kořenů vyrůstala a mohutněla naše obecní samospráva, budujíc základy pro příští náš samostatný, národní stát.
Obec místní jest spořádaná pospolitost osob, které se zdržují na jejím území a nad nimiž vykovává svoji veřejnou moc. Slovenské obecní zřízení mluví výslovně o vrchnostenské moci obecní.
Obec jest svazkem pospolitým, společenským, který zahrnuje více osob. Ježto není osobou přirozenou (člověkem), musí býti zvlášť upraven, uspořádán čili organizován, neboť se musí určiti, kdo zaň jedná, v kterých věcech a jakým způsobem. Obecní zřízení obsahuje předpisy o těchto orgánech obecních, jimiž jsou buď sbory osob, nebo jednotlivci, kteří jednají za obec a zastupují jí ve věcech obecních. Obec se tedy usnáší, dozírá, nařizuje, řídí, spravuje, přijímá platy a vydává atd. svými orgány.
Jelikož činnost obecní je velmi rozsáhlá, jak obsahem, tak i rozsahem působnosti obecní, nepostačil by jednati za obec ve všech jejích věcech pouze jediný orgán; vyskytuje se proto mnoho orgánů obecních, z nichž každému je přiznán pouze určitě obmezený okruh činnosti v obecních věcech tak, aby vzájemně jeden druhého doplňoval a podporoval. Jako kolečka ve stroji jedno do druhého zapadají a spolu celý stroj uvádějí do pohybu, tak i jediné společnou prací mohou obecní orgány rozvíjeti svou činnost k prospěchu obce.
III.
Obecní zřízení
Obecním zřízením rozumíme soustavnou právní úpravu obecních poměrů, která se týká místní obce, jejích složek, tj. území, obyvatelstva a veřejné moci, dále obecních orgánů, jejich složení a působnosti a posléze poměru obce k jiným veřejným svazkům, zejména k státu.
Promluvíme nejprve o místní obci vůbec, o jejích složkách a orgánech a o dozoru k obci.
1. Místní obec (čili krátce: obec)
Člověk odlišuje se od jiného člověka svým jménem a příjmením, svým původem, věkem, bydlištěm, povoláním atd. Tak i místní obec liší se od jiné obce svým jménem, označením, sídlem, povahou a polohou.
Podle své povahy může býti obec buď vesnicí s nepříliš složitými společenskými, hospodářskými poměry, nebo městysem (dříve zvaným městečkem), kde se objevují již určité rysy složitějších poměrů společenských, jisté prvky města, anebo městem, které bývá výtvorem složitějších poměrů hospodářských, společenských, dopravních, kulturních, správních apod. V dřívějších dobách se lišila města královská, svobodná a vrchnostenská (poddaná vrchnosti, kdežto jiná byla poddána králi). Tyto rozdíly měst nyní zanikly. Pouze v ústavní listině našeho státu se prohlašuje hlavním městem republiky Československé město Praha. Mimo to jsou hlavními městy i města tvořící středisko zemí (Brno). Města a městyse mají právo konati trhy a mohly do 6. května 1920 udíleti právo měšťanské v obci, což nyní bylo zákonem zrušeno. Povyšovati vesnice na městyse a městyse na města může nyní vláda republiky Československé.
Jméno obce (úřední její název) určuje ministr vnitra, který povoluje též změnu dosavadního jména obce, vyslechnuv odborný poradní sbor a přihlédaje k veřejným zájmům. Tohoto úředního názvu musí pak veškeré soudy, státní a veřejné úřady, jejich orgány, ústavy a podniky užívati a toto jméno musí býti uvedeno též na všech místních tabulkách, jež obec jest povinna zříditi při vchodech a východech z obce. Jméno obce vyjadřuje nezřídka i dějinný vznik obce, osídlení, ráz místa apod., např. Lhota, Újezd, Hradec, Ústí atd. a zapisuje se do zvláštního seznamu, který se vede u ministerstva vnitra.
Některé obce mají ze starší doby svou pečeť nebo znak vyznačující buď místní ráz nebo událost nebo symboly nebo znak zemský. Někdy mívá město i své barvy a vlajky (Praha).
Město Praha jako hlavní město republiky jest vyňato z okresního svazku a jeho postavení, zejména po sloučení obcí předměstských s Prahou, bylo roku 1920 nově upraveno a pražský obecní řád rozšířen i na obce připojené ku Praze.
2. Složky obce
Složkami obce jsou: A) území, B) obyvatelstvo a C) moc veřejná;
A) Územní obecní
Obec rozprostírá se na určitém území, na němž vykonává veřejnou moc. Mimo tento svůj obvod nemůže obec zasahovati.
Každá nemovitost musí býti ve svazku některé obce; tj. tzv. přímus obecní. Dříve platila výjimka pro residence a zahrady určené k pobytu panovníkovu.
Území obce může se rozšířiti nebo zmenšiti změnou hranic mezi obcemi. Dohodnou-li se totiž obce téhož okresu, povolí změnu hranic okresní výbor, jenž si vyžádá předem prohlášení zemského úřadu, že změna ta jest přípustná z veřejných důvodů. Nedohodnou-li se obce, rozhoduje o změně té zemský úřad, který vyslechne okresní výbor a zemský výbor.
Obec musí dbáti, aby hranice jejího území byly stále zřetelně vyznačeny. Porušení hraničních kamenů a značek trestají soudy. Jsou-li hranice sporné, rozhodne o nich okresní úřad.
Mnohem důležitější jsou však takové změny, jimiž dosavadní obce zanikají a vznikají nové obce, ovšem toliko právně, ne ve skutečnosti. Mluvíme tu o rozlučování a slučování obcí. Zákon stanoví pro to několik podmínek.
Území obecní není však pouhým správním obvodem, jest důležitým činitelem i pro finanční sílu obce a pro její úkoly a vtiskuje i obyvatelstvu nezřídka zvláštní svéráz vývojový a osobní.
B) Obyvatelstvo obce
Obec ve vlastním slova smyslu tvoří její obyvatelstvo, neboť bez něho nebylo by obce, která je společným svazkem svého občanstva.
Obyvatelstvo v obci se rozlišuje na občany (údy obce) a na přespolní (cizí), jimiž jsou všichni, kdož nejsou občany a v obci se zdržují.
Občané jsou dvojího druhu:
a) příslušníci obecní, jimiž jsou ti, kdož mají v obci domovské právo, a
b) společníci obecní, jimiž jsou ti, kdož sice nemají v obci domovského práva, ale mají v obvodu obce dům nebo pozemek anebo v obci platí z živnosti provozované samostatně nebo z příjmu přímou daň a řádně bydlí v obci. V Čechách jsou společníky obce i korporace (sdružení), horní těžařstva a akciové společnosti, mají-li v obci buď nemovitost aneb platí-li v obci daň z výdělku nebo z příjmu.
Příslušníkem obce je tedy osoba, která má v obci domovské právo. Toto právo spočívá jednak na domovském zákoně z r. 1863, změněném roku 1896, jednak na ústavním zákoně z roku 1920, č. 236 Sbírky zák. a nař. z roku 1926.
Jenom státní občané Československé republiky mohou nabýti domovského práva. Každý státní občan musí míti domovské právo v některé obci Čsl. republiky, avšak vždy toliko v jediné obci. Domovské právo vztahuje se na celý obvod oné obce, i když se její území zvětší, a zahrnuje právo osob na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření.
Domovského práva nabývá dítě manželským zrozením po otci, nemanželským po matce, žena provdáním; jinak lze nabýti domovského práva výslovným přijetím do svazku obecního, ať obec činí tak dobrovolně nebo povinně, když musí přijmout státního občana, který dosáhnuv svéprávnosti (zpravidla 21. roku věku) zdržuje se v obci před podáním žádosti po 10 let dobrovolně a nepřetržitě a nepřipadne v té době na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému. Posléze nabývá se práva toho i dosažením veřejného úřadu.
Přijetí do domovského svazku nesmí se státi na určitý čas nebo s podmínkou odporující zákonitým účinkům domovského práva; jedině cizinci může zdejší obec přislíbiti, že ho přijme do svého svazku domovského s podmínkou, že nabude našeho státního občanství. Je-li někdo adoptován nebo přijat za schovance, nenabývá tím ještě domovského práva (na Slovensku ano). Obec pobytu musí přiznati domovské právo též osobě, jež na ně dosáhla nároku, žádá-li o to dosavadní obec domovská oné osoby. Nerozhodne-li o nároku tom obec pobytu osoby té do 6 měsíců po podání žádosti, rozhodne o něm okresní úřad místo obce.
Obec je povinna svému příslušníku vydati listinný průkaz, že má v obci domovské právo, tj. domovský list a nesmí vybírati za jeho sepsání žádných poplatků. List ten musí býti kolkován 5 Kč kolkem, ale jde-li o dělníky na denní plat, čeleď, tovaryše, učně apod. 1 Kč kolkem.
Příslušníci obecní mají právo, jsou-li nuzní, žádati chudinské zaopatření podle zákona domovského a chudinského a obec domovská jest povinna je jim poskytovati, pokud nejsou tu osoby povinné podle zákona starati se o ně (např. rodiče nebo děti nebo manžel). Nemohou býti z domovské obce vypovědění a mají účastenství v právech a užitcích i v povinnostech a břemenech obecních.
Domovské právo zaniká, zemře-li ona osoba nebo ztratí-li státní občanství nebo nabude-li domovského práva v jiné obci.
Ve sporech o domovské právo rozhodují okresní úřady, které přikazují i bezdomovce, tj. osoby, jichž domovské právo nelze dočasně zjistiti, některé obci jako domovské.
Společníci obecní mají rovněž podle obecního zřízení účastenství v právech a užitcích i v povinnostech a břemenech obecních. Obec však může jim a též přespolním (cizím) odepříti povolení, aby mohli se zdržovati v obvodu obce, neprokáží-li, že mají v některé obci právo domovské, nebo že se pokusili dosíci průkazu o tom, nebo jsou-li na obtíž obecné dobročinnosti, a přespolním mimo to ještě, nevedou-li se svými lidmi domácími bezúhonný život. Kdo je postižen takovým rozhodnutím obecního zastupitelstva, může se odvolati k okresnímu úřadu.
Měšťany byly osoby, jimž bylo uděleno měšťanské právo. Od roku 1864 mohly města i městyse udíleti toto právo jen svým příslušníkům obecním, pravidlem za určitý poplatek. S právem tím spojeny byly různé výsady volební, užívání zvláštních nadací a ústavů apod. Právo to bylo v roce 1920 zákonem zrušeno.
Města i obce mohou uděliti osobám zasloužilým o obec, které jsou čsl. státními občany, čestné měšťanství (občanství); tato pocta je pouze osobní.
Zvláštní postavení v obci mají v některých směrech cizí vyslanci a osoby jim rovné (tzv. exteritoriální) a osoby vojenské a četnictvo.
C) Veřejná moc obecní
V moderních státech se již neuznává zásadně taková naprostá moc člověka nad člověkem, jako např. otroctví, osobní poddanství a nevolnictví, ale uznává se moc, které dosáhl svazek spojující osoby ve veřejném zájmu, v zájmu všech, aby dokonaleji byly uspokojeny pospolité potřeby, bezpečnost, klid a pokrok. Tato moc se vyvinula dříve než moc státní, kteráž později rychle zmohutněla a zatlačila obecní moc na podřadné místo, když stát sám převzal časem důležité obory veřejné moci, např. vojenství, soudnictví, zahraniční styky, finance aj.
Proti této postupující státní všemoci bránili filosofové 18. století, zejména Montesquieu, tzv. přirozená práva lidská a později i přirozená práva obcí, jež nemá stát zásadně obmezovati. Lišila se pak přirozená práva obce a práva odvozená, přenesená za státní moci. Tak i obecní řády (zřízení) rozlišují působnost obce na samostatnou (dříve zvanou „přirozenou“) a na přenesenou. V samostatné působnosti obecní projevuje se vlastní samospráva obecní, neboť tu má obec nárok sama tyto obory veřejné správy obstarávati, kdežto v přenesené působnosti nemá takového nároku, jsouc povinna uposlechnouti rozkazů okresního úřadu a jiných úřadů.
a) Působnost samostatná
Šetříc platných zákonů státních může obec podle svobodného sebeurčení nařizovati a konati vše, co je především v zájmu obce a jejího obyvatelstva a co může vykonati vlastními silami ve svých mezích. Může tedy podniknouti jakoukoliv činnost, aniž potřebuje k tomu zvláštního zmocnění zákonného, např. soustavnou elektrizaci, stavbu jatek, místní dráhy aj. Obec má právo zvoliti si jednací řeč, může si stanoviti úřední sídlo obecní správy, úřední hodiny pro úřadování se stranami, úřední stejnokroj pro obecní stráž, projevovati své mínění v rámci předpisů zákonných, má právo petiční ke sborům zákonodárných (Národnímu shromáždění) aj.
Některé úkoly mohou obce prováděti dobrovolně, zejména mohou zřizovati a vydržovati podniky a zařízení prospívající jejímu obyvatelstvu, např. vodárny, plynárny, elektrárny, tržnice, jatky, pouliční dráhy, autobusová spojení, váhy, ústavy lidumilné a dobročinné, nemocnice, chudobince, chorobince, dispenzáře, poradny, sirotčince, opatrovny, jesle, školy mateřské, střední a odborné, kursy, výstavy, musea, knihovny a čítárny, divadla a biografy, přednášky, sady, lázně, hřiště, spořitelny, pojišťovny a zastavárny, dále mohou i zprostředkovati práci, konati nouzové práce atd.
Rovněž důležitá jest i podporující (subvenční) činnost obce, kterouž obec může podporovati takové podniky a zařízení, jež prospívají občanstvu, dále i podniky sociální a rázu hospodářského, např. stavbu železnice, zvelebení zemědělství, průmyslu, obchodu, dopravy apod. Avšak poplatníci a voličové, zapsaní ve stálých voličských seznamech v obci, mohou si proti takovým usnesením, jež mají finanční důsledky pro obec, stěžovati k vyšším úřadům, které pak posoudí, zda nevybočuje usnesení to z obecní působnosti, zda jest účelné a nezatěžuje nepoměrně poplatní síly obce a obyvatelstva.
Úkoly, jež obec je povinna plniti, vypočítává obecní zřízení a pozdější zákony o opatření vody, o stavbě silnic obecních a příjezdu k železnicím, o stavebním řádě, zákon o dozoru nad obecními lesy, o obecních úřednících, o obecních zřízencích, o přeměně obecního statku atd.
Obec musí řádně spravovati vlastní jmění a záležitosti svazku obecního, jež se týkají jejího území a obyvatelstva. Zvláště musí své jmění spravovati tak, aby se neztenčovalo a skýtalo trvale největší výtěžek, pokud nebrání tomu obecně prospěšné zájmy. Odchylka platí pro užívání bývalého obecního statku, kde se hledí k spotřebě nebo užitku všeho obyvatelstva, při pronájmu rolí a luk pak k uchazečům nemajetným a hospodářsky potřebným.
Aby obec řádně hospodařila svým majetkem, musí si již předem pro příští rok, nejpozději koncem října, stanoviti rozpočet všech příjmů a výdajů obecních a zajistiti si úhradu výdajů neuhrazených očekávanými přijmu. Pokud nestačí příjmy z majetku obecního, může obec vybírati nucené platy, jež obyvatelstvo musí platiti; jimi jsou příspěvky, poplatky, dávky, přirážky a služby (ruční nebo povozem) ve prospěch obce. Výše obecních přirážek k přímým daním státním (mimo daň důchodovou) smí dosahovati 250 %, výjimečně až 350 % daně.
Obecní hospodářství se řídí položkami rozpočtu. Výdaje poukazuje k výplatě starosta podle usnesení obecní rady. Nejdéle 3 měsíce po skončení roku musí starosta sestaviti účetní závěrky, které schvaluje obecní zastupitelstvo a okresní výbor. Alespoň jednou za 4 roky má dohlédací úřad vykonati v obci revisi nebo přehlídku obecního hospodaření.
K důležitým hospodářským aktům je potřebí schválení okresního (výjimkou zemského) výboru.
Hospodářská stránka obecní činnosti je velmi významnou a základní složkou úspěšného rozvoje kulturní a sociální působnosti obce. Účelně a rozumně hospodařiti není věru snadným úkolem činovníků a úředníků obecních; činnost taková způsobuje i odpovědnost. Za nedovolené hospodářské jednání jest odpověden nejen starosta, ale i členové zastupitelstva a rady, a musí vzniklou škodu obci nahraditi.
Dalším povinným úkolem obecním jest péče o bezpečí a jistotu obyvatelstva a jeho majetku. Obec má se snažiti, aby uchránila občanstvo hrozícího nebezpečí a škody a umožnila mu klidný a nerušený vývoj i rozvoj hospodářský a kulturní. Tuto činnost obce nazýváme činností policejní. Obec se musí tedy starati o veřejnou bezpečnost a pořádek v obci.
Aby mohla dozírati na osoby nebezpečné osobám a majetku občanů (tuláky, žebráky, osoby zuřivé a trestané), může vydati předpisy o hlášení obyvatelstva a cizinců; rovněž musí ustanoviti potřebný počet stráže, polních hlídačů a ponocných.
Nebezpečí osobám nebo majetku může vzniknouti též živelními pohromami, např. požárem, povodní, vánicemi apod., nebo vadnou stavbou budov, úpravou cest a jízdy. Neméně důležitá jest ochrana zdraví obyvatelstva; obec proto dozírá na potraviny, na čistotu veřejných míst a cest, bytů, vody, poživatinám, nádob apod. Mnohé z těchto úkonů vykonává obec nyní, kdy stát převzal péči o zdravotnictví, v působnosti přenesené.
Obec dbá též o veřejnou mravnost na veřejných místech, při představeních a zábavách a ve veřejných místnostech.
Tato působnost obce děje se téměř neznatelně; její důležitost však vysvitne nejlépe, uvědomíme-li si, že od ráda do noci pečuje obec o nás, o naše bezpečí a zdraví, o potraviny, o bezpečné bydlení a bezpečnou chůzi po cestách, o bezpečnost majetku, o zdraví i mravnost, o bezpečnost a pomoc při nehodách, požáru, povodni, všude jeví se ochranná činnost obecní. Při náhlém nebezpečí a pohromách může starosta přidržeti k pomoci i osoby cizí a může při požáru naříditi a vyklizení bytu, zboření stavení, aby požár byl obmezen nebo utlumen, dozírá na stav budov atd.
Obec má pečovati o zřízení a udržování obecních cest, silnic, míst a mostů; mnohé obce však nejsou toho dosti dbalé. Jaký příznivý dojem má nejen občan, ale i cizinec, vidí-li před sebou čisťoučkou vesničku a pěkné cesty a pěšiny s řadami kvetoucích strojů a s bílými patníky u srázu, úhlednou náves s rybníkem, školu, zeleň zahrad a lesů, čistý potůček i studánky atd. Obec by tu měla vždy příkladem ukazovati občanstvu, že čistota a pořádek je základem zdraví, zdraví je základem práce a práce základem blahobytu a štěstí jednotlivců i národa.
Zchudnou-li příslušníci obecní, musí se obec starati o jejich výživu a bydlení, o výchovu jejich dítek, ošetření v nemoci a o pohřeb; při onemocnění nebo jiné náhlé potřebě pomoci musí obec poskytnouti první pomoci a nutné podpory i cizím chudým, musí vydržovati dobročinné ústavy (kuchyně, noclehárny, chudobince, poradny apod.) a zmírniti bídu a utrpení osob nešťastných, dbá o ochranu osob sociálně slabších (čeledi, dělníků) aj.
O duševní výchovu a vzdělanost obyvatelstva pečuje obec, zřizujíc a udržujíc školy střední a odborné a přispívajíc školní obci k úhradě věcných nákladů na školy obecné a měšťanské, které spravují místní školní rady. Místní obce, které jsou povinny přispívati na školu, hradí schodek školního rozpočtu společně.
Obec má dále činiti narovnání mezi stranami ve sporu do 600 Kč a povolovati dobrovolné dražby věcí movitých, z jejichž výtěžku jedno procento plyne do pokladny chudých.
Obec může mimoto vydávati všeobecná nařízení v oboru policie místní a rozhodovati o stížnostech občanů.
Tato samostatná působnost mohla by býti zčásti přenesena na státní orgány, nařídí-li tak zákon, přihlížeje k vyšším důvodům státním; tak např. byly pro činnost místní policie zřízeny zvláštní státní úřady policejní v Praze a v jiných městech republiky. Zvláštními zákony podrobnými mohou býti nyní převedeny na širší sbory samosprávné (okres, zemi) nebo na státní správu tyto obory obecní: věcný náklad na školy obecné, policie bezpečnostní a polní, policie zdravotní (což se stalo dnem 1. ledna 1932) a mravnostní, stavba a udržování silnic, správa chudinská a ústavů dobročinných.
b) Působnost přenesená
Je to činnost obecní, kde obec je povinna na základě zákona působiti spolu s úřady státními k účelům státní správy.
Tato působnost je velmi rozsáhlá a rozmanitá a mnohem tíživější než působnost samostatná. Týká se zejména různých pomocných úkonů, zvláště kde jde o zjišťování, vyšetřování, vyslýchání, odhad, popis apod. osobních a majetkových poměrů osoby v obci, o doručování, vyrozumění, místní ohledání, ověřování aj.
Děje se tak ve věcech soudních (civilních i trestních), ve věcech politické správy (vyhlašování, civilní sňatky, volební věci, povinné pojištění, vyhoštění a postrk, živnostenské věci), finanční a vojenské správy (odvody, evidence branců, přípřeže, rekvisice, vyživovací příspěvky) atd.
Z tohoto rozsahu obecní činnosti možno seznati, jaká moc a jaké důležité úkoly jsou svěřeny obci. Jak úspěšně bude je plniti, závisí na dostatečných prostředcích, zejména finančních, a na občanstvu samém, zvláště pak na osobách, které byly důvěrou občanstva povolány říditi obec. A tyto osoby, které jednají jménem obce za obec na základě a v mezích právních předpisů, nazýváme obecními orgány.
Orgány obecní
Jako člověk má své ústrojí, své orgány, jimiž myslí, rozhoduje se a jedná, tak i obec má své orgány, kterými projevuje a uplatňuje svou vůli.
Tyto orgány se skládají buď z více osob, nebo z jednotlivců, kteří tvoří sbory, např. ze starosty, úředníků apod. Jsou buď: řádnými orgány, pravidelnými, jež se ustanovují na určité období a pravidelným způsobem, anebo mimořádnými orgány, jež se zřizují mimořádně v určitých případech na kratší dobu.
Řádnými orgány obecními jsou: obecní zastupitelstvo, obecní rada, obecní starosta, obecní komise, obecní trestní senát, obecní úředníci a zřízenci.
Mimořádnými orgány jsou např. pomocníci starostovi pro určité obvody, zástupce obce při sporu s občany, nucený správce obecního lesa, vládní komisař nebo obecní správní komise pro přechodnou dobu, bylo-li obecní zastupitelstvo rozpuštěno.
Obecní zastupitelstvo
Význačným zástupcem obce jest obecní zastupitelstvo, zvané dříve obecním výborem; je to sbor osob zvolených občanstvem.
Počet členů obecního zastupitelstva se řídí počtem obyvatelstva v obci podle úředního sčítání lidu; tak v obcích do 200 obyvatelů má sbor ten 9 členů, v obcích do 500 obyv. 12 členů, do 1000 obyv. 15, do 1500 obyv. 18, do 2000 obyv. 24, do 5000 obyv. 30, do 20 000 obyv. 36, do 50 000 obyv. 42, do 100 000 obyv. 48 a přes 100 000 obyv. 60 členů. Ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy má 100 členů.
Členství toho se nabývá volbou. Funkce ta trvá pravidlem 4 roky, ode dne kdy stala se pravoplatnou volba obecní rady, do doby, kdy se ustaví nové obecní zastupitelstvo. Okresní úřad může však pro mezidobí jmenovati správní komisi s poměrným zastoupením posavadních skupin, žádá-li o to aspoň třetina členů starého zastupitelstva, a volby musí se pak rozepsati nejdéle do dvou měsíců.
Volba se koná podle zásad všeobecného, rovného, přímého a tajného práva volebního a poměrného zastoupení podobně jako volby do sněmoven Národního shromáždění.
Kdo volí? Voličem je každý čsl. státní občan, ať muž či žena, od 21. roku věku svého, je-li zapsán v stálých voličských seznamech obce.
Osoby ty se musí účastniti volby, sice byly by trestány politickým úřadem, kdyby se dostatečně neomluvily. Jest tedy u nás volební povinnost. Omluvnými důvody jsou např. stáří přes 70 let, nemoc nebo tělesná vada, která znemožňuje občanu dostaviti se do místnosti volební, neodkladná povinnost úřední nebo povolání, vzdálenost přes 25 km od místa volby v den volby, přerušení dopravy nebo jiné nepřekonatelné okolnosti a povolání lékařské vůbec. Trestem je pokuta do 500 Kč nebo vězení do 1 měsíce. Osoby v aktivní službě vojenské nebo četnické nesmějí býti zapsány do stálých voličských seznamů, nesmějí voliti ani býti voleny.
Zaměstnavatelé musí upraviti službu v den volby tak, aby zaměstnanci mohli se volby účastniti.
Volič smí voliti pouze v jedné obci a vždy osobně, nikoli zástupcem.
Kdo může býti zvolen? Každý, kdo může voliti, je stár aspoň 26 roků, bydlí v den volby rok v obci a není vyloučen z volitelnosti; vyloučeni jsou např. obecní zaměstnanci v obcích do 5 000 obyvatelů, úředníci všech úřadů správních přímo dozírajících na obec, dlužníci veřejných obecních dávek a kdo nesložili účty. Kandidáti musí se řádně o toto členství ucházeti; musí totiž býti navrhování některou volební skupinou na platné kandidátní listině a písemně prohlásiti, že kandidaturu přijímají a že nejsou na jiné listině navrženi. Kandidátní listiny vytisknou se pak ve formě hlasovacích lístků téhož způsobu i velikosti.
Voličové nesmějí ani škrtati ani měniti kandidátní listiny, ani připisovati jmen. Jsou tedy voličové vázáni pořadím i jmény kandidátů volební skupiny; mluvíme proto o tzv. vázaných kandidátních listinách. Při volných listinách kandidátních mohl by platně každý volič měniti, škrtati a doplňovati listinu, jak by chtěl.
Volební skupiny a strany mají nejpozději 14. den přede dnem volby podati obecnímu úřadu své kandidátní listiny dvojmo; musí býti podepsány 10 až 100 voliči zapsanými v stálém voličském seznamu a obsahovati označení skupiny, seznam kandidátů a označení zmocněnce skupiny, který ji zastupuje.
Volba obecního zastupitelstva se koná vždy v neděli od 8. hod. ranní v místnosti, kterou určí obecní úřad.
Prodávati nápoje obsahující alkohol (např. pivo, víno apod.) v den před volbou a v den volby jest zakázáno a trestá se pokutou až 500 Kč nebo vězením do 3 měsíců. Volba se nekoná, je-li přihlášena jen jedna kandidátní listina, nebo kde několika skupinami navrženo bylo tolik kandidátů, kolik členů se volí; tu prohlásí místní komise za zvolené všechny navržené kandidáty.
Každý volič musí dostati nejdéle třetí den před volbou platné kandidátní listiny všech volebních skupin a mimo to v obcích přes 1000 obyvatelů též legitimační lístek jako průkaz pro výkon volby.
Volbu řídí zvláštní volební komise, jež prohlédne osudí, vydává oprávněným voličům úřední obálky k odevzdání hlasů, rozhoduje, má-li voliči se dovoliti, aby odevzdal hlasovací lístek čili nic, dohlíží na správné odevzdávání hlasovacích lístků a bdí nad udržováním pořádku. Jakmile se skončí doba volební a uzavře místnost, odevzdávají ještě hlasy přítomní voliči, načež předseda komise prohlásí hlasování za skončené.
Po skončeném hlasování spočtou se hlasovací lístky, vyloučí se neplatné, jež nejsou na úředním tiskopisu, nebo znějí na neplatnou kandidátní listinu, nebo je-li v obálce několik listin různých stran, nebo jsou-li všechna jména nebo celá listina škrtnuta, potom se rozdělí hlasovací lístky podle volebních skupin.
Komise rozdělí pak počet mandátů na jednotlivé volební skupiny podle poměru hlasů odevzdaných pro skupiny. Jen v obcích až do 700 obyvatelů, nežádá-li do 8 dní od vyložení seznamů voličských písemně u obecního úřadu aspoň desetina zapsaných voličů za volbu podle zásady poměrného zastoupení, koná se volba podle zásady relativní většiny a zvoleni jsou pak kandidáti té skupiny, jež dostala největší počet hlasů. Ve všech ostatních obcích se volí podle prvé zásady. Strany se mohou sdružiti a hledí se k nim při rozvrhu mandátů jako k straně jedné.
Pro rozvržení mandátů vypočítá se nejprve průměrný počet odevzdaných hlasů na jedno místo členské (mandát) tak, že součet hlasů platně odevzdaných pro všechny skupiny (S) dělí se počtem mandátů (M) zvětšeným o jeden. Jest tedy formulka ta S:M+1= volební číslo.
A nyní se postupuje tak, že každé skupině přidělí se tolik míst (mandátů), kolikrát jest průměrné volební číslo obsaženo v počtu hlasů platně odevzdaných pouze pro tuto skupinu. Zbylé mandáty se přidělí skupinám, jež mají největší zbytek při onom dělení. Nedostává-li se mandátu, odečte se mandát ten skupině, která měla nejmenší zbytek při dělení.
Zvoleni jsou pak z jednotlivých skupin za členy zastupitelstva kandidáti v pořadí na kandidátní listině, pokud přiděleny byly mandáty pro jejich skupinu. Ostatní kandidáti skupiny jsou v původním pořadí jejich náhradníky.
Po volbě, jejíž výsledek se v obci veřejně vyvěsí a vyhlásí, může každý volič podati proti volbě písemně námitky do 8 dní. Rozhodne o nich zemský úřad. Jakmile se volba stane pravoplatnou, svolá okresní úřad zvolené členy zastupitelstva ke schůzi, v které vykonají bez výhrad a dodatků lib věrnosti Československé republice, načež ihned za předsednictví nejstaršího člena zvolí ze sebe starostu obce, jeho náměstky (je-li zastupitelstvo nejméně 24členné, tu vždy dva náměstky) a ostatní členy obecní rady.
Jako pro voliče platí povinnost voliti, pro osoby zvolené jest stanovena povinnost přijmout volbu a zastávati úřad. Proto se člen zastupitelstva může vzdáti svého úřadu za volebního období výjimečně tehdy, je-li starší 60 let, nebo brání-li zvolené ženě péče o rodinu, aby vykonávala onen úřad, nebo kdo byl po dvě poslední období členem obecní rady, kdo lékařsky prokáže vážnou nemoc nebo vadu tělesnou. Člen nemůže vykonávati úřad, je-li vyšetřován pro zločin vůbec nebo pro přestupek krádeže, podvodu, zpronevěry apod., nebo byl-li na jeho jmění prohlášen konkurs nebo zavedeno narovnání.
Úřad člena zastupitelstva jest zásadně úřadem čestným, který má vykonávati zdarma; pouze hotové výlohy se platí z obecní pokladny. Výjimkou starostovi (na Moravě a ve Slezsku i členům rady) může zastupitelstvo poskytnouti za úřadování odměnu.
Schůze obecního zastupitelstva jsou buď řádné, jež jsou pravidelně alespoň jednou za dva měsíce, anebo mimořádné, jež se konají, kdy jest třeba.
Schůzi svolává obecní starosta neb jeho náměstek, nemůže-li starosta; jinak jest schůze nezákonná a usnesení v ní jsou neplatná. Starosta musí svolati schůzi zastupitelstva, žádá-li o to písemně aspoň čtvrtina všech členů, označíc přesně předmět jednání, nebo žádá-li za to okresní úřad nebo okresní výbor.
Ke každé schůzi starosta musí pozvati vždy všechny členy jednotlivě a písemně, jinak by schůze nebyla po zákonu a usnesení byla by neplatná.
IV.
Obecní zastupitelstvo
Svolání a oznámení schůze má se státi aspoň tři dny před schůzí, mimo případy pilné, a zároveň mají se oznámiti věci, o kterých se bude jednati (program). Taktéž má se aspoň tři dny před schůzí veřejně vyhlásiti v obci, že se bude konati schůze obecního zastupitelstva, a udati místo, den a hodinu schůze a program schůze. V případech pilných stačí lhůta jednoho dne.
Program schůze a pořad jednání určí starosta. Jestliže nebyly některé předměty na programu a veřejně vyhlášeny, možno jednati o nich pouze, souhlasí-li s tím aspoň tři čtvrtiny přítomných členů. Starosta musí dáti na program nejbližší schůze zastupitelstva předmět, o němž jednati žádá písemně aspoň dvanáctina členů, nejméně však dva členové, nejdéle třetí den před schůzí. Některé předměty musí dříve býti projednány obecní radou a finanční komisí nebo i veřejně vyhlášeny (rozpočty, účty obecní, výdaje mimo rozpočet, snížení rozpočtového příjmu, plán nového zařízení aj.).
Schůze zastupitelstva jsou veřejné; výjimkou ve zvláštních případech může se k návrhu starostovu nebo tří členů zastupitelstvo usnésti, aby schůze nebyla veřejná; nelze tak učiniti, jde-li o rozpočet nebo účty obecní. Starosta nebo jeho náměstek, nemůže-li starosta, předsedá ve schůzi, jinak by schůze nebyla platná. Nemůže-li některý člen do schůze přijíti pro překážku, má se včas omluviti starostovi, aby mohl pozvati jeho náhradníka.
Kdy se může obecní zastupitelstvo usnášeti?
O tom platí různé předpisy. V Čechách a ve Slezsku stačí, je-li přítomno více než polovice všech členů. Výjimkou žádá se v Čechách pro usnášení o věcech podléhajících vyššímu schválení, nebo o rozpočtu, účtech obecních, výdajích mimo rozpočet, příspěvcích, dávkách (přirážkách), poplatcích a službách, na Moravě pak vždycky, přítomnosti nejméně dvou třetin všech členů zastupitelstva. Na Slovensku upravuje obecní statut jednací řád pro valnou schůzi, pro niž platí též finanční novela.
Není-li v prvé schůzi tolik členů přítomných, aby bylo možno platně jednati, svolá starosta schůzi druhou s týmž programem, pohrozí pokutou až do 20 Kč těm, kdož by nepřišli a neomluvili se, a pozve zároveň náhradníky. V Čechách musil starosta, když ani tato schůze nebyla schopna se usnášeti, svolati týmž způsobem ještě třetí schůzi, v níž teprve mohli se přítomní členové usnášeti bez ohledu na počet přítomných. Toto ustanovení platí nyní již pro druhou schůzi, jde-li o obecní rozpočet, účty, výdaje mimo rozpočet, příspěvky, dávky, přirážky aj.
Hlasování jest vždy veřejné (ústně, povstáním, v Čechách jakkoliv veřejně, např. i zdvižením ruky); výjimkou hlasuje se lístky hlasovacími, a to při volbách, při jmenování úředníků a zřízenců a při propůjčování míst. Finanční novela a obecní zřízení slovenské zná v určitých věcech též hlasování podle jmen, např. výdaje mimo rozpočet.
Jak se zastupitelstvo obecní usnáší? Aby usnesení bylo platné, musí pro návrh, o němž se hlasuje, býti nadpoloviční většina hlasů přítomných členů. Přihlíží se tedy jednak k počtu přítomných členů, jednak i k počtu hlasů. Předsedající má hlas jen tehdy, jsou-li hlasy stejně rozděleny, a tu rozhodne svým hlasem; jinak hlasu nemá, leda v Čechách, jde-li o hlasování lístky.
Nesmí býti přítomen a nesmí se účastniti jednání a usnášení sboru o věci člen, který má na ní zvláštní osobní zájem. Mluvíme tu o podjatosti člena zastupitelstva, rady nebo komisní. Nesmí tudíž býti přítomen a jednati, jde-li o zvláštní osobní ať veřejný či soukromý zájem jeho vlastní neb jeho manželky neb osob příbuzných a seškvařených do druhého stupně (rodiče, sourozenci, rodiče a sourozenci manželky), nebo jde-li o takový zájem osob nebo korporací, které členové ti zastupují. Pro Slovensko platí předpis, že se může každý účastniti pouze jednání o těch věcech, jichž není přímo zúčastněn.
O usneseních na schůzi zastupitelstva je třeba vždy sepsati protokol, který podepíše předseda, dva členové (verifikátoři) a zapisovatel. Každý občan má pak právo do protokolu nahlédnouti.
Působnost. Zastupitelstvo obecní jest ve věcech obecních orgánem usnášejícím a dozírajícím, nemá však moci vykonávací.
Činnost, jež obecnímu zastupitelstvu jest zákonem výslovně vyhrazena, zasahuje do těchto oborů:
a) působnost nařizovací. Není-li výkon policie místní zákonem svěřen orgánům státním, může zastupitelstvo v mezích zákonů vydávati nařízení pro obor místní policie;
b) působnost rozhodovací o stížnostech na opatření učiněná obecní radou v samostatné působnosti a o stížnostech v disciplinárních věcech úřednických a zřízeneckých, a v osadních věcech;
c) působnost organizační a správní; zastupitelstvo obecní volí starostu, náměstky a ostatní členy rady a členy komisí obecních, projevuje souhlas s resignací na členství zastupitelstva, rady a komisí a uznává zákonné důvody pro odmítnutí volby neb vzdání se členství rady nebo komise obecní, stanoví počet komisí a jejich členů, volí polovinu členů komise finanční a všechny členy disciplinární komise úřednické, navrhuje členy a náhradníky do disciplinární komise zřízenecké, ustanovuje pokladníka obecního a osoby poukazující výplaty u podniků ústavů, systemizuje místa a platy obecních úředníků a zřízenců, jmenuje je, trestá i propouští, používá práva presentačního nebo patronátního a propůjčuje nadace, ustanovuje zástupce obce v právních záležitostech, volí důvěrníky pro narovnání sporů mezi stranami, zřizuje pomocníky, aby pomáhali starostovi v určitých částech obce při výkonu prací místních a policejních, volí členy výboru obecní spořitelny, jmenuje kronikáře obecního, polovici členů knihovní rady, usnáší se o pojmenování ulic atd.
Zastupitelstvo může osoby cizí i společníky z okrsku obce vypověděti, přijímá osoby ve svazek domovský, jmenuje zasloužilé muže čestnými občany obce, usnáší se o spojení obcí pro společnou správu.
Důležitou činnost vykonává obecní zastupitelstvo v působnosti samostatné. Jeho usnášení vyhrazenou jsou všechny věci hospodaření obecního, jež nenáležejí k obyčejné správě jmění, *) a dozor na tím, jak se s obecním jměním nakládá.
Zastupitelstvo musí povoliti prostředky peněžité na ústavy a zařízení nutné pro místní policii, ustanovuje polní hlídače, stará se o úhradu schodku rozpočtu školního a schodku rozpočtu chudinského.
d) Působnost poradní; zastupitelstvo musí podávati dobrá zdání, žádá-li o to okresní úřad, nebo jde-li o věc samostatné působnosti, okresní výbor nebo zastupitelstvo nebo zemský výbor.
Formou této činnosti, v níž vůle zastupitelstva se projevuje, jest usnesení. Někdy však bývá třeba, aby takové usnesení bylo ještě schváleno okresním výborem.
Obecní zastupitelstvo jest nejvýznamnějším orgánem obecním.
*Jsou to: opatření a způsob užívání kmenového jmění obecního, stanovení rozpočtu a usnesení o úhradě schodku jeho, vyřízení výročních účtů, usnesení o nerozpočtených výdajích, nových podnicích, poplatcích, dávkách, přirážkách, příspěvcích a službách, o nemovitém majetku obecním atd.
Obecní rada
Obecní rada, před rokem 1919 zvaná „obecní představenstvo“ (na rozdíl od „obecního představeného“ čili starosty), jest ve věcech obecních orgánem správním a výkonným. Jest to sbor, složený z obecního starosty, jeho náměstků a z ostatních členů obecní rady.
Počet všech členů rady činí třetinu počtu všech členů obecního zastupitelstva.
Členství v radě nabývá se volbou, kterou vykonají členové zastupitelstva hned v první své schůzi. V obcích o 5000 a více obyvatelích nesmějí býti voleni obecní zaměstnanci za členy obecní rady. Volba se vykoná tak, že se nejprve zvolí obecní starosta, pak první náměstek, potom druhý náměstek a posléze ostatní členové obecní rady. Členy obecní rady nemohou býti zároveň osoby blízce příbuzné nebo seškvařené anebo manželé; je-li tomu tak, musí se jeden z nich dobrovolně vzdáti onoho členství, jinak pozbývá členství člen mladší.
Obecní radě předsedá starosta nebo nemůže-li, tedy jeho náměstek.
Schůze konají se pravidlem jednou týdně a jsou vždy neveřejné.
Působnost obecní rady jest nyní všeobecná, usnáší se totiž o všech věcech, které nejsou podle zákona výslovně vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu nebo které nejsou podle zákonných nařízení nebo usnesením obecního zastupitelstva přikázány starostovi nebo jednotlivým orgánům obecním. Činnost její se týká hlavně věcí finančních. Jest také v Čechách pravidelným úřadem stavebním podle řádů stavebních a působí i ve věcech chudinských.
Obecní starosta
Oba dosud zmíněné obecní orgány, obecní zastupitelstvo a obecní rada, scházejí se pouze občas.
Starosta obecní jest však stálým orgánem obecním, který připravuje všechny věci pro schůze obecního zastupitelstva a rady a vykonává jejich usnesení; mimo to má rozsáhlou působnost správní a dozorčí.
Zval se dříve v menších obcích obecním představeným, jinde starostou nebo purkmistrem, na Slovensku rychtářem nebo měšťanostou.
Obecní starosta se volí obecním zastupitelstvem hned v prvé jeho schůzi členy zastupitelstva z jich středu a kdykoli později se jeho místo uprázdní. Rovněž volí se v této schůzi první a druhý náměstek starostův, který zastupuje starostu v úřadě, je-li zaneprázdněn nebo podjat, jsa osobně na projednávané věci účasten nebo interesován. V obcích, kde se volí aspoň 24členné obecní zastupitelstvo, volí se vždy dva náměstkové.
Úřad starosty jest nejvyšší demokratickou poctou občanskou v obci, projevem důvěry a přesvědčení občanů, že starosta rozumí potřebám jejich i celé obce a že chce a dovede je uplatňovati a hájiti v zájmu veškerého občanstva. Starosta obecní má velikou moc, má však i velikou odpovědnost. Starosta může zanechati světlou památku po své činnosti v obci, kterou dovedl k rozkvětu a postaral se o blahobyt a spokojenost občanstva; avšak může též způsobiti obci a občanstvu mnohé i vážné škody, z nichž se obec potom stěží probírá. Starosta má býti strážcem, ochráncem práva, klidu a spravedlnosti a dobrým vůdcem a příkladem svých občanů. Proto má i rozsáhlou moc.
Starostovi má každý v obci prokazovati úctu a poslouchati ho. Starosta požívá při výkonu svého úřadu zvýšené ochrany podle trestního zákona. Starosta je hlavou obce, zastupuje obec před úřady a jinými osobami a je prostředníkem při dopisování a jednání obce s úřady, obcemi i jednotlivci; musí proto podepisovati veškeré listiny vycházející od obce.
Stane-li se v obci náhlé neštěstí, např. oheň, povodeň, sesutí půdy apod., může starosta naříditi neodkladné práce, aby okamžité nebezpečí bylo odvráceno, a přidržeti k nim nejen každého schopného občana, nýbrž i osoby cizí, jež musí se rozkazu tomu bezpodmínečně podrobiti.
Kromě této působnosti nařizovací a rozhodovací má obecní starosta nemalý vliv na jednání obecního zastupitelstva a rady, neboť připravuje věci pro jejich jednání a usnášení, svolává tyto sbory ke schůzím, zahajuje, řídí a končí jednání ve schůzích, dává hlasovati, dbá nad pořádkem a vykonává jich usnesení.
Je-li přesvědčen, že zastupitelstvo překročilo svým usnesením meze své působnosti nebo že usnesení ono odporuje zákonům, nesmí vykonati takového usnesení, nýbrž požádá okresní úřad, aby rozhodl, má-li ono usnesení vykonati. Pouze příspěvky, poplatky a dávky obecní, jež nebyly včas zaplaceny, dobývá obecní starosta způsobem, jako se dobývají nezaplacené daně přímé, tedy po marném upomenutí dlužníka zabavením movitostí, odhadem a dražbou zabavených věcí.
Starosta má důležité úkoly správní; řídí všechny práce uložené obecní radě a přihlíží k nim. Členové obecní rady mají mu pomáhati a vykonávají práce podle jeho nařízení.
Starosta má i moc služební a disciplinární nad osobami ve službě obce a ústavů obecních a může je i na čas zbaviti služby (suspendovati).
Starosta spravuje v mezích usnesení zastupitelstva obecní majetek, podniky, ústavy a fondy (jmění účelové), připravuje rozpočty obecní pro rok příští a předkládá řádně doložené obecní účty zastupitelstvu k schválení, oznamuje berní správě výši povolených přirážek, poskytuje revisorům potřebné pomůcky pro revisi hospodářství, poukazuje v rámci pravoplatného rozpočtu podle usnesení nebo zmocnění obecní rady veškeré výdaje k výplatě, nebo je-li naprosto nutné, na dodatečné schválení obecní radou nebo zastupitelstvem.
Starosta dbá, aby všechen majetek obecní byl zachován neztenčen a vynášel co nejvíce, pečuje, aby se hospodařilo podle rozpočtu, aby o majetku veden byl řádný soupis (inventář), aby opotřebované součástky řádně a včas byly nahrazeny. Starosta předpisuje, vybírá i dobývá obecní příspěvky, dávky a poplatky a dozírá na hospodářství podniků a ústavů obecních; taktéž řídí a dozírá na všechna opatření ve věcech obecních, pečuje o potřeby chudých, povoluje dobrovolné dražby movitých věcí, stará se o místní policii bezpečnostní, dopravní, zdravotní, mravnostní aj. Má značnou moc v přenesené působnosti obecní, zejména ve věcech trestních, správy politické, vojenské a finanční atd.
Obecní komise
Obecní komise jsou orgány, které pravidlem nerozhodují, nýbrž jen prozkoumávají nebo dozírají na určité věci obecní. Některé komise musí, jiné může zříditi obecní zastupitelstvo.
K prvním patří finanční komise obecní, která musí býti ve všech obcích, nezprostí-li zemský výbor některou malou obec této povinnosti. Polovici členů volí obecní zastupitelstvo, ostatní ustanovuje okresní výbor. Zvláštností jest, že aspoň polovina komise nemá býti členy zastupitelstva a že v komisi mají býti i odborníci. Finanční komise má dohlížeti na veškeré hospodářství obecní, zkoumati rozpočty a účty obecní před vyložením, vyjadřuje se o návrzích výdajů mimo rozpočet, o snížení a zastavení rozpočtových příjmů, zkoumá plány a rozpočty nových podniků a zařízení, má právo odvolati se ze všech usnesení obecního zastupitelstva rázu finančního aj.
Povinné komise v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou též komise disciplinární, a to jedna pro obecní úředníky a druhá pro obecní zřízence. Pro správu věcí chudinských má zastupitelstvo zříditi komisi chudinskou.
Dozor k obci
Již při obecních orgánech jsem poukázal na to, že jeden druhému v určitých věcech podléhá, že zásadní věci řeší obecní zastupitelstvo a že běžné práce řídí a vykonává obecní rada a starosta. Mimo to jsou v obci finanční a kontrolní orgány (komise).
Leč i samo občanstvo může dozírati na nejdůležitější věci obecní, které musí se předem buď po 14 dní veřejně vyložiti k nahlédnutí - rozpočty, účty, plány, zařízení před usnášením obecního zastupitelstva anebo po 14 dní po něm (rozpočty, účty, příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění, a usnesení o hospodářství s majetkem obecním, jež schvaluje pravidlem okresní výbor), v kteréžto lhůtě může každý volič nebo poplatník podati odvolání z takového usnesení u obecního úřadu k okresnímu úřadu, a tu nastupuje pak dozor těchto úřadů vyšších. Každý může se účastniti schůzí obecního zastupitelstva a každý občan má právo nahlédnouti v protokol o schůzi.
Důležitý jest však dozor, který vykonávají jednak okresní výbory na samostatnou působnost obecní, jednak politické úřady na přenesenou působnost. Podléhají tudíž obce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dvojímu dozoru.
Zemský úřad může po slyšení okresního výboru sesaditi s úřadu členy obecní rady, kteří se dopustili hrubého porušení svých povinností nebo jich trvale zanedbávali, jednak může dokonce rozpustiti celé obecní zastupitelstvo.
Závěr
Demokratickému státu záleží na tom, aby se jeho moc opírala o občanstvo hospodářsky silné a kulturně vyspělé. Nemalý úkol připadá našim obcím a našim občanům.
Nové pokroky v oboru technických věd, nové politické, hospodářské, sociální a kulturní problémy, zejména otázka demokratisace veřejného života ve státech a vzdělání a zabezpečení nejširších vrstev lidových bývají nyní předmětem nejen úvah státníků, ale i praktického řešení místních samosprávných celků. A častokráte i nejlepší zákon i nejušlechtilejší myšlenka zůstaly by bez úspěchu, kdyby nebyly účelně a rozumně prováděny lidmi jasného rozumu a vřelého cítění.
Vzrůstem všeobecné vzdělanosti občanstva vzrůstají i požadavky na řádnou, účelnou a poctivou správu veřejných záležitostí. Lid žádá nyní na svých zástupcích, aby nejen chtěli ale i dovedli řádně spravovati své úřady pro dobro celku, všeho občanstva.
A tak pozorujeme-li jen ve svém okolí tento stálý kvas a rozvoj veřejných úkolů, seznáváme, jaký pokrok nastal ve všech odborech veřejného života.
Neobyčejně hustá síť moderních dopravních prostředků, rozvoj telefonie a radiotelefonie, osvětlování, zdravotních a sociálních zařízení, výstavba měst, obcí, ulic, domů, silnic, vodovodů, kanalizace atd., vše je dnes součástí strhujícího proudu veřejného života, uprostřed něhož žijeme.
Nejen státy, ale i země, okresy i obce musí tento mocný proud upravovati a využívati jeho sil k prospěchu občanstva. Nutno znovu upravovati četná dosavadní zařízení, která již dostatečně nevyhovují potřebám obyvatelstva, a nová zařízení budovati. Často dlužno řešiti též velmi obtížné finanční (peněžní) otázky.
I obec se musí starati, aby měla dostatek peněz pro své úkoly, které v moderní době stále vzrůstají, např. úkoly osídlovací, ubytovací, péče sociální, kulturní, zdravotní atd., neboť obce mají býti základem kulturní, mravní a sociální vyspělosti občanstva. A jako obec má povinnosti vyplývající z pospolitosti a vzájemné podpory osob jí sdružených, tak i občané mají zase povinnosti k obci. Mají znáti její řády, přispívati k úspěšnému splnění úkolů obecních, vzájemně si pomáhati v sousedské lásce a obětavosti. A bude-li se každý tak snažiti, aby co kde dobrého uviděl a poznal, i ve své obci uskutečnil, budou naše města i vesničky vzorem života opravdu pospolitého, občanského, budou velkými rodinami pokoje, práce a pokroku a pevnými základy naší republiky.
JUDr. Jaroslav Flögel, zdroj Encyklopedie československé mládeže, 1931
Celý článek ke stažení zde: