V Česku vejce zdražují suverénně nejvíce v EU, uvádí ve své dnešní zprávě Eurostat

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Vejce v Česku zdražují citelně více než v zemích, jako je Maďarsko, které přitom daleko tíživěji zasáhla ptačí chřipka

Vejce v Česku zdražují suverénně nejvíce v EU. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnil Eurostat (zde). Letos v březnu cena vajec v ČR narůstala meziročně o 46 procent. Druhý největší nárůst registrovali na Slovensku, o 29,8 procenta, zatímco třetí skončilo Maďarsko, kde vejce meziročně zdražila o 26,1 procenta.

V Česku tudíž vejce zdražují výrazněji než v zemích EU, jejichž chovy drůbeže jsou aktuálně mnohem tíživěji zasaženy ptačí chřipkou. Jedná se hlavně o Maďarsko, Polsko, Německo a Itálii.

Například v Maďarsku v období od října loňského roku do první poloviny března letošního roku zaznamenali hned 211 výskytu ptačí chřipky v chovech drůbeže, v Česku však pouze tři, jak uvádějí data Evropského úřadu bezpečnosti potravin (zde).

Samozřejmě pro potraviny obecně, vajíčka nevyjímaje, jsou typické sezonní cenové výkyvy. Přelom roku je pro cenu vajec kritický. Není tomu tak každoročně, ale velmi často ano, a sice že cena vajec vyskočí v listopadu, přičemž se pak drží poměrně vysoko do Vánoc, kdy se hoduje a koleduje, ba až do Velikonoc následujícího roku, kdy se opět hoduje a koleduje. Současné rekordní ceny vajec tak po Velikonocích nejspíše vezmou zasvé, alespoň zčásti, byť ke zlevnění na dvě koruny za vejce jako v létě 2011 už opravdu nedojde.

A sezonnost rozhodně není českou či evropskou specialitou. Ani ptačí chřipka. Drahá vejce má k řešení stále na programu třeba i americký prezident Donald Trump. Jeho administrativa už přišla s „prosíkem“ za Německem, Itálií, Polskem či Švédskem, aby se o svá vejce s Amerikou podělily. A pomohly tak zaplnit její prázdné regály. Jenže sama Evropa se potýká s nedostatkem vajec, navíc na obou březích Atlantiku platí dosti odlišné standardy skladování a přepravy vajec, což vzájemný obchod značně znesnadňuje.

Za to, že ani Evropa nemá vajec na rozdávání, může z nemalé části zmíněná ptačí chřipka, avšak není jediným důvodem vaječné drahoty.

Nákaza se často šíří v zemích blízkých České republice a ostatně i v Česku samotném. Zasaženy jsou ovšem zvláště chovy drůbeže ve zmíněném Maďarsku, Polsku a Německu či Itálii. Jejich rozsáhlé vybíjení, v něž nákaza ústí, snižuje počet nosnic, tedy i vajec, přičemž tato omezená nabídka naráží na zvýšenou poptávku. Pochopitelně nejen v Česku. Ovšem v Česku tedy z roku na rok nyní vejce zdražují často mnohem více než v zemích, jejichž chovy nosnic zasáhla ptačí chřipka aktuálně daleko rozsáhleji. Což jen podtrhuje, že důvodem české vaječné drahoty jsou i další faktory, včetně cenové politiky obchodních řetězců, které v Česku čelí slabší vzájemné konkurenci než v řadě jiných zemích EU.

Roli samozřejmě hraje i zmíněná zvýšená poptávka. Ta zase plyne z růstu spotřebitelské nálady a vracející se ochoty utrácet právě i za potraviny, včetně vajec. Nebo i ochoty nakupovat dražší potraviny místo levnějších. Odeznění mimořádně vysoké inflace uplynulých let letos Čechům zvedá reálné příjmy. Umoudřily se i ceny energií, alespoň v porovnání s lety 2022 a 2023, takže náhle mají Češi více volných peněz. A za část z nich chtějí právě i vajíčka.

Zde přichází na řadu oblíbená figura různých konejšitelů včetně některých politiků. V různých vystoupeních, často na sociálních sítích, Čechy přesvědčují podobně jako nedávno v případě vysokých cen másla, že i když jsou vejce rekordně drahá, člověk si jich za průměrnou mzdu může koupit stále srovnatelné množství jako dříve. Jinými slovy, jsou sice drahá nominálně, z hlediska své cenovky, avšak v poměru k výši celkem běžného příjmu – vzhledem ke kupní síle – vlastně nijak závratně drahá nejsou. A že prý za socialismu nebo v devadesátých letech byla situace i horší.

Je nápadné, že takové konejšení se už netýká třeba cen nájmů či nemovitostí. V jejich případě už by totiž vyšlo, že dlouhodobě zdražují nejen nominálně, ale i ve vztahu k reálným příjmům obyvatelstva. Je to ostatně docela běžná, ekonomům dobře známá věc. Čím je země bohatší, tím větší podíl svého pravidelného příjmu dává obyvatelstvo třeba právě na bydlení, zatímco podíl výdajů na potraviny se snižuje. Takže to, že si Češi postupně mohou dopřát za průměrnou mzdu více vajec, by měla být samozřejmost. Jenže nyní není.

Prostě aktuálně skutečně platí, že vejce drahá jsou, a to jak nominálně, tak reálně. Nebo se snad průměrná mzda od roku 2011 také více než ztrojnásobila jako cena vajec? Aby bylo vajíčko reálně stejně levné jako v létě 2011, musela by nyní průměrná hrubá mzda činit nějakých 75 000 Kč. Místo toho je o zhruba 30 000 Kč nižší.

Vysoká cena vajec je však v Česku vedle sezonnosti a letošního rychlejšího nárůstu poptávky v porovnání s nabídkou, již přiškrcuje ptačí chřipka, důsledkem také už vlastně specificky české příčiny. Tou je fakt, že se Češi sami „střelili do nohy“ zákazem poměrně levného klecového chovu nosnic, který však chtějí uplatnit „hurá stylem“. Aniž by zákaz dokázali vyjednat plošně na úrovni celé EU. Na jednotném vnitřním trhu tak budou nadále působit chovatelé, třeba ti polští, kteří budou těžit z výhody láce chovu v klecích, zatímco jejich čeští konkurenti mají přejít na nákladnější typy chovu na podestýlce či ve voliéře.

Před sedmi lety, roku 2018, si totiž aktivisté za práva zvířat, v tomto případě tedy drůbeže, navlékli slepičí škrabošky a vyšli do ulic Prahy. Tito Obránci zvířat, jak si říkají, si usmysleli, že vykřičí právě zákaz klecových chovů. Jejich „Slepičí jízda“, jak happening nazvali, slavila nevídaný úspěch. Obchodní řetězce se marketingově líbivě zavázaly, že klecová vejce roku 2025 přestanou vykupovat. Tehdy to bylo ještě daleko… Naskočili také politici, podobně líbivě. A je to tu. Česko se má zbavovat klecových chovů, ač jiné země nemusí. Přechod na dražší, takzvané welfare chovy, nad nimiž už skupiny aktivistů přimhouří oko, není levný, což se brzy může projevit nárůstem ceny vajíčka až na osm korun.

Nakonec nárůst nemusí být tak razantní, pokud cenový dopad welfare chovů utlumí zvýšený dovoz ze zahraničí, například ze zmíněného Polska, kde budou klecová vejce nadále k mání. To však znamená, že čeští chovatelé ztratí část své konkurenceschopnosti. Ve výsledku tak Češi budou nadále konzumovat klecová vejce. Akorát už nebudou česká, nýbrž polská. Aktivismus Obránců zvířat tak ve finále nic moc neřeší, jen nahrává zahraničním, nejen polským chovatelům klecových nosnic. A Čech si připlatí…

Dovoz ruské ropy do Česka končí

Největšími dovozci teď budou Ázerbájdžán a Kazachstán

Ještě letos v lednu a únoru Česko dovezlo ruskou ropu za 6,5 miliardy korun. K tomu je třeba připočíst dovoz ropných produktů typu motorové nafty ze Slovenska, které jsou prakticky výhradně vyrobeny zpracováním rovněž ruské ropy. Těch Česko dovezlo letos v lednu a v únoru dohromady za 2,9 miliardy korun. Rusko tak ještě letos v prvních dvou měsících roku stále figurovalo jako souhrnně jeden z největších dovozců – přímých a nepřímých – ropy a produktů z ní do Česka. To se ale mění.

Už od začátku března do Česka ruská ropa neteče, kvůli výpadku ropovodu Družba. Nyní premiér Petr Fiala oznámil, že po šedesáti letech definitivně končí česká závislost na Rusku, co se právě dodávek ropy týče.

Ropovod Družba zůstává připravený na případné obnovení provozu. Například pokud by došlo k výpadku na transalpském ropovodu TAL. Právě rozšíření jeho přepravní kapacity nyní nově umožňuje plně nahradit dodávky Družbou. Česko tak může účinně diverzifikovat dodavatele ropy a nebýt životně závislé na žádném jednom konkrétním z nich, jako bylo závislé na Rusku.

Širší možnost diverzifikace je dobrou zprávou i pro české řidiče a obecněji celou ekonomiku, neboť díky ní není Česká republika v oblasti dodávek ropy vydíratelná. Takže nehrozí vzestup cen paliv, který mohl nastat právě v případě vydírání či podobného politicky motivovaného nátlaku, jenž by měl potenciál kvůli nejistotě ohledně dodávek cenu paliv a pohonných hmot v Česku šponovat.

Největším dodavatelem surové ropy do Česka nyní bude ještě s větším náskokem Ázerbájdžán. Ten letos v lednu a únoru dodal do Česka ropu za takřka sedm miliard korun a jako jediná země tedy předčil, byť mírně, hodnotu dovozu ropy z Ruska. Nyní Ázerbájdžán své vedení tedy ještě dále upevní. Třetím největším dovozcem ropy do ČR je letos zatím Kazachstán, jenž v lednu a únoru zajistil dodávky ropy dohromady za 2,2 miliardy korun. Kazachstán se nyní zřejmě tedy stane druhým největším dovozcem ropy do ČR.

Ázerbájdžán byl největším dovozcem ropy do ČR už loni, kdy ji dodal v hodnotě 39,5 miliardy korun. Rusko do Česka loni vyvezlo ropu v hodnotě 37,1 miliardy korun a konečně třetí Kazachstán za 14,9 miliardy korun.

Česko však bude zřejmě nadále dovážet ruskou ropu v podobě importu produktů z ní ze Slovenska. Ani na tomto dovozu však není závislé a může jej nahradit, například navýšením dovozu z Německa, Rakouska či Polska, což jsou letos – a byli i loni – vedle Slovenska největší importéři zpracovaných ropných produktů do ČR.

Benzín je nejlevnější za 3,5 roku a pokles cen nekončí

Trump zlevňuje Čechům pohonné hmoty podobně jako dříve covid

Pohonné hmoty v Česku v předvelikonočním období výrazně zlevnily. Průměrná cena benzinu klesla za poslední týden o 59 haléřů na 34,32 koruny za litr. Naposledy byl levnější počátkem října 2021, tedy před třemi a půl lety. O 76 haléřů na litru zlevnila za poslední týden nafta. Za litr dieselu teď řidiči dají průměrně 33,24 koruny, což je nejnižší cena od předloňského července.

V příštích sedmi dnech přitom pohonné hmoty dále zlevní, a to o zhruba čtyřicet haléřů na litr. Důvodem je markantní pokles cen ropy na světových trzích, k němuž došlo od začátku dubna, od takzvaného Dne osvobození. Americký prezident v jeho rámci představil rozsáhlou sadu cel, která hrozí zásadně ochromit mezinárodní obchod a tím pádem růst světové ekonomiky, tedy i poptávku po ropě.

Od Dne osvobození, tedy od 2. dubna, ropa Brent do včerejška zlevnila o více než jedenáct procent. Koruna vůči dolaru ve stejném období zpevnila o výrazná takřka čtyři procenta. Korunová cena barelu Brentu tak klesla dokonce o zhruba patnáct procent. České čerpací stanice přitom do svých cen zatím promítly jen část tohoto zlevnění.

U některých čerpacích stanic v ČR bylo možné už v uplynulých dnech tankovat naftu za méně než třicet korun za litr. Kdo tleská naftě pod 30 Kč/l, tleská Trumpovi. Tedy především chaosu a nejistotě, které na světových trzích vyvolává jeho zavádění/rušení/znovuzavádění rozličných cel. Tato nejistota celosvětově podvazuje ochotu investovat a zhoršuje vyhlídky globálního obchodu. Oboje snižuje globálně vyhlíženou poptávku po ropě. Tedy v důsledku i ceny pohonných hmot v Česku. Trump tedy ochromuje globální ekonomiku a poptávku po ropě podobně jako před pěti lety covidová pandemie, během jejíž první vlny na jaře 2020 se ceny paliv v ČR propadly dokonce k úrovni 25 Kč/l. Trumpův současný chaos navíc oslabuje dolar. Posilování koruny vůči dolaru přispívá k poklesu cen u českých čerpacích stanic.

Hlavní roli ovšem hraje zmíněný propad cen ropy. Částečně je jeho důvodem vedle Trumpova chaosu navýšení její těžby v podání Saúdské Arábie. Ale za ním stojí opět Trump. A to buď přímo, nebo nepřímo.

Přímo prostřednictvím možného tlaku Washingtonu na Rijád, aby zvýšil těžbu v zájmu snížení ceny paliv i v USA a tamní inflace. Toto snížení by totiž Trumpovi umožňovalo tlumit inflační dopad jeho cel na amerického spotřebitele.

Trump však může být za rozhodnutím Rijádu navýšit těžbu nikoli přímo, ale nepřímo. Saúdská Arábie se totiž obává konkurence amerických břidličných těžařů, které Trump hodlá podporovat mnohem silněji než předchozí Bidenova administrativa. Břidliční těžaři v USA však ropu těží při znatelně vyšších nákladech než Rijád. Saúdská Arábie se tak může nyní snažit ještě dále umocnit jejich strasti, které už tak jako tak způsobují klesající ceny ropy – klesající v důsledku zmíněné Trumpem vyvolané nejistoty a chaosu. Tím, že Rijád tempo poklesu cen ropy navýšením její těžby ještě zrychluje, na první pohled jedná proti svému vlastnímu zájmu. Jenže Saúdská Arábie může sázet na to – jako už několikrát v minulosti –, že velmi nízké ceny ropy ochromí mnohem spíše americké producenty, těžící výrazně nákladněji, než ji samotnou. Pokud by sázka vyšla, Rijád by účinně čelil Trumpovu předvolebnímu slibu, vtěleném do sloganu „Drill, baby, dril“. Jestliže ropa bude extrémně levná, žádná Trumpem slibovaná a roztleskávaná těžba v USA se nerozjede, naopak, mnozí z nynějších tamních těžařů „zavřou krám“. A Rijád si svůj tržní podíl na světovém trhu nejen udrží, ba jej dokonce navýší.

Každopádně vidět v podstatě současné láce pohonných hmot v ČR někoho jiného než Trumpa a tak či onak jeho celní válčení vyžaduje velkou dávku imaginace. Takže ano, kdo tleská levným pohonným hmotám v Česku, tleská Trumpovi a jeho celnímu válčení. Úsměvné je, že často titíž lidé, kteří na Trumpovi nenechají nit suchou, jej v absolutním nepochopení, jak se věci skutečně mají, zároveň oslavují, když oslavují a vyzdvihují nízké cenovky u českých čerpacích stanic.

Fiasko digitalizace stavebního řízení připravilo české stavebnictví loni orientačně o 14 miliard korun

Denně tak průměrně přichází o 38 milionů korun.

Jaké byly loni škody z fiaska digitalizace stavebního řízení?

Stavební firmy tyto škody zaznamenaly v 36 % případů, průměrně kvůli nim přišly o 18 % tržeb, jak uvedly v letošním, včera zveřejněném šetření společnosti CEEC.

Kolik to je absolutně? Třicítka největších stavebních firem v Česku měla roku 2023 tržby dohromady zhruba 220 miliard Kč, jak plyne z dat ministerstva průmyslu (viz tabulka níže).

Loni výkon stavebnictví reálně klesl o 2,4 %, přičemž ceny v něm vzrostly o 2 %.

Tržby třicítky největších stavebních firem tak mohly odhadem činit 215 miliard Kč. Pokud se tedy škody z digitalizace dotkly lehce více než jedné třetiny firem, při předpokladu rovnoměrného rozložení ztrát z nezdařené digitalizace v závislosti na velikosti tržeb se dotkly tržeb v rozsahu zhruba 77 miliard korun. Ty mohly bez fiaska digitalizace činit 91 miliard korun, pokud by byly o 18 % vyšší.

Fiasko digitalizace stavebního řízení tak loni české stavebnictví připravilo orientačně o 14 miliard Kč, což odpovídá průměrné denní ztrátě nějakých 38 milionů Kč.

Ceny českých zemědělců dále citelně rostou, zdraží potraviny

Rychle zdražují třeba vejce, i dokonce více než v zemích, jako je Maďarsko, jež ptačí chřipka zasáhla tíživěji

Růst cen zemědělských výrobců sice oproti únoru mírně ubral na tempu, ale zůstává poměrně vysoký. Letos v březnu tyto ceny meziročně přidaly 8,2 procenta. Jde o neklamný znak, že do Česka se v určité míře vrací vlna zdražování potravin, neboť ceny zemědělců se s jistým časovým odstupem promítnou také do cen v maloobchodní síti. Rostou hlavně ceny vajec, drůbeže, olejnice, ovoce a obilovin.

Klíčovým důvodem zdražování olejnin je rozhodnutí Indonésie zvýšit povinný podíl palmového oleje v bionaftě na hranici 40 procent, v dalších měsících až na 50 procent. Do roku 2030 tak vývoz palmového oleje z Indonésie, která je jeho největším světovým producentem, klesne o třetinu v porovnání s loňskem. Objem palmového oleje, jenž je dostupný na světovém trhu, snižují také záplavy a nedostatek pracovních sil v Malajsii. Palmový olej je tak nyní na světovém trhu dražší než ten sójový, což je na poměry posledních let nebývalé. Růst cen palmového oleje ale tlačí nahoru, byť v menším rozsahu, také ceny dalších olejů, nejen sójového, ale také řepkového nebo slunečnicového.

V případě ovoce k výraznému meziročnímu růstu cen přispívá jeho loňská slabá úroda v ČR, jež byla hlavně kvůli dubnovým mrazům nejhorší za sto let. Mrazy poškodily úrodu třeba jablek či třešní, takže o to více se jich nyní musí dovážet.

Vejce v Česku zdražují výrazněji než v zemích EU, jejichž chovy drůbeže jsou aktuálně mnohem tíživěji zasaženy ptačí chřipkou. Jedná se hlavně o Maďarsko, Polsko, Německo a Itálii. Například v Maďarsku v období od října loňského roku do první poloviny března letošního roku zaznamenali hned 211 výskytu ptačí chřipky v chovech drůbeže, v Česku však pouze tři, jak uvádějí data Evropského úřadu bezpečnosti potravin. Přitom v Maďarsku je dynamika růstu cen potravin aktuálně výrazně slabší než v ČR. Podle zmíněný údajů společnosti Tradingpedia tam ceny vajec narostly mezi únorem a březnem zhruba polovičním tempem než v Česku.

Samozřejmě pro potraviny obecně, vajíčka nevyjímaje, jsou typické sezonní cenové výkyvy. Přelom roku je pro cenu vajec kritický. Není tomu tak každoročně, ale velmi často ano, a sice že cena vajec vyskočí v listopadu, přičemž se pak drží poměrně vysoko do Vánoc, kdy se hoduje a koleduje, ba až do Velikonoc následujícího roku, kdy se opět hoduje a koleduje

A sezonnost rozhodně není českou specialitou. Drahá vejce má k řešení stále na programu třeba i zmíněný Trump. Jeho administrativa už přišla s „prosíkem“ za Německem, Itálií, Polskem či Švédskem, aby se o svá vejce s Amerikou podělily. A pomohly tak zaplnit její prázdné regály. Jenže sama Evropa se potýká s nedostatkem vajec, navíc na obou březích Atlantiku platí dosti odlišné standardy skladování a přepravy vajec, což vzájemný obchod značně znesnadňuje.

Za to, že ani Evropa nemá vajec na rozdávání, může z nemalé části zmíněná ptačí chřipka, avšak není jediným důvodem vaječné drahoty. Nákaza se často šíří v zemích blízkých České republice a ostatně i v Česku samotném. Zasaženy jsou ovšem zvláště chovy drůbeže v Maďarsku, Polsku a Německu či Itálii. Jejich rozsáhlé vybíjení, v něž nákaza ústí, snižuje počet nosnic, tedy i vajec, přičemž tato omezená nabídka naráží na zvýšenou poptávku. Pochopitelně nejen v Česku. Ovšem v Česku tedy z měsíce na měsíce, ale i z roku na rok, nyní vejce zdražují často mnohem více než v zemích, jejichž chovy nosnic zasáhla ptačí chřipka aktuálně daleko rozsáhleji. Což jen podtrhuje, že důvodem české vaječné drahoty jsou i další faktory, včetně cenové politiky obchodních řetězců, které v Česku čelí slabší vzájemné konkurenci než v řadě jiných zemích EU.

Celkově by letos měly potraviny zdražit v obchodech o zhruba šest procent. Jejich ceny tak porostou více než dvojnásobně v porovnání s obecnou inflací.

Obecnou inflaci bude naopak mírně tlumit vývoj cen v průmyslu. Tam totiž výrobní ceny letos v únoru nečekaně zabředly do meziroční deflace. Oproti loňskému dubnu klesly o 0,3 procenta. To svědčí částečně sice o určité stabilizaci ceny energií a dalších vstupů, zároveň – a zejména – ovšem o nedostatečné tuzemské i zahraniční poptávce po tuzemském průmyslovém zboží. Český průmysl se potácí už přes dva a půl roku, když jej sužují nadále poměrně vysoké ceny energií, poměrně vysoké úrokové sazby, problémy německé ekonomiky a nově také hrozba světové obchodní války.

Česká národní banka by mohla i v reakci na vývoj cen v průmyslu přistoupit k rychlejšímu než dosud předpokládanému snižování své základní úrokové sazby. Hlavním důvodem takového možného rychlejšího snižování ale bude snaha tlumit dopad světové obchodní války právě i na český průmysl.

Pokuty za překročení rychlosti jako nový rozpočtový pilíř

Obce a města v Česku objevily svůj malý zlatý důl.

Bez nutnosti zvyšovat daně, žádat o dotace či snižovat výdaje dokázaly některé české obce a města zlepšit své hospodaření. Stačí vhodně umístěný radar, důsledná administrativa a trochu trpělivosti. Pokuty za dopravní přestupky, zejména za překročení rychlosti, se totiž v některých městech staly stabilním a vítaným zdrojem příjmů – často výnosnějším než menší místní daně.

Nejde přitom o nic skrytého či nezákonného – spíše o nenápadný, leč překvapivě výnosný nástroj fiskální politiky na úrovni samospráv. Každá obálka s pruhem tak není jen výchovným nástrojem, ale i přímým přísunem hotovosti do městské kasy.

Rozdíly mezi jednotlivými městy jsou však značné. Zatímco někde řidiči „přispívají“ na provoz města v řádu stokorun ročně, v přepočtu na obyvatele, jinde už částky šplhají ke čtyřciferným hodnotám. A to už zdaleka nejsou jednotlivé výjimky, ale o důmyslně nastavený systém, jehož výstupem je konkrétní rozpočtová položka – často v řádu desítek milionů korun.

Pomyslným vítězem v přepočtu na obyvatele je letos jihočeský Vimperk, který s necelými 17,5 tisíce obyvatel inkasoval za rok 2024 přes 24 milionů korun. To odpovídá přibližně 1 406 korunám na obyvatele. Na paty mu šlape Slavkov u Brna (1 069 Kč), Hranice na Moravě (974 Kč).

Výběr několika dalších měst – například Benešov, Židlochovice, Přeštice, Frýdlant nad Ostravicí či Rosice – ilustruje, že tento způsob rozhodně není okrajovým jevem. Tato skupina menších a středně velkých měst v souhrnu za rok 2024 vybrala více než 196 milionů korun. A to je řeč o necelé desítce. Při plošnějším rozšíření by podobný přístup mohl generovat výnosy v řádu stovek milionů až nižších miliard korun ročně.

Důvodem, proč příjmy z pokut rostou, je mimo jiné rychlý nárůst počtu radarů. V Česku je aktuálně v provozu přes 400 stacionárních a úsekových měřičů rychlosti a další přibývají. S tím, jak se technologie zlevňují a automatizace vyhodnocování zefektivňuje, se zvyšuje i pravděpodobnost, že se na výběru pokut podílí stále více měst.

Je férové dodat, že vysoké výběry pokut nutně neznamenají šikanu řidičů. V mnoha případech se měří na místech s logickým bezpečnostním opodstatněním – u škol, nemocnic či přechodů pro chodce. Města také argumentují, že pokuty nejsou cílem, ale prostředkem

Ať už je motivace jakákoli, jedno je zřejmé – příjmy z pokut se v některých městech staly klíčovou součástí rozpočtu, často tvořící několik procent celkových příjmů. (18.4.2025)