V Česku začal historicky rekordní pád životní úrovně. Marže druhého největšího provozovatele čerpacích stanic v ČR vzrostly v březnu zhruba desetinásobně

Komentář Lukáše Kovandy

Češi – kteří si to mohou dovolit – jej mohou odvrátit jen riskováním, například investicí do akcií zbrojařů.

V Česku už začal historicky největší pokles životní úrovně, jaký republika ve své historii od roku 1993 pamatuje. Rapidní inflace při poměrně slabém růstu mezd letos způsobí suverénně největší pokles životní úrovně od roku 1993.

Inflace v letošním roce vykáže podle našeho předpokladu průměrnou úroveň 13,4 procenta. Tento odhad je však zatížen značnou mírou nejistoty, neboť inflace se bude odvíjet od dalšího vývoje války na Ukrajině, souvisejících sankcí i ruských odvetných opatření.

Mzdy v letošním roce stoupnou v ČR v průměru nominálně o 6,5 procenta, jak vyplývá z březnového šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky, kteří vývoj na českém trhu práce sledují. Pokud od tohoto růstu mezd odečteme očekávanou hodnotu inflace, oněch 13,4 procenta, dostáváme údaj vyjadřující letošní reálnou změnu průměrné mzdy, tedy minus 6,9 procenta.

Takto výrazně reálná průměrná mzda v historii ČR nikdy neklesla. Dosud klesala jen v letech 1998 (o 1,4 procenta), 2012 (o 0,8 procenta), 2013 (o 1,5 procenta) a v pandemickém roce 2020 (o 0,1 procenta). Ve všech ostatních letech od roku 1993 reálná průměrná mzda rostla. Její růst znamená růst kupní síly průměrně vydělávajícího Čecha, tedy i vzestup jeho životní úrovně. Pokles naopak značí sestup životní úrovně.

Letos tedy životní úroveň průměrně vydělávajícího Čecha spadne – a už padat začala – suverénně nejvýrazněji v celé historii ČR (viz graf níže).

Pádu životní úrovně se letos mohou vyhnout spíše jen bohatší z Čechů, kterým zbydou peníze k investování. Inflace totiž bude rekordně ujídat nejen z mezd, ale také z úspor. Aby se člověk tedy vyhnul propadu životní úrovně, musí si u zaměstnavatele vyjednat vysoce nadstandardní, alespoň 13,5procentní nárůst mzdy. Zároveň by měl drtivou většinu svých úspor investovat tak, aby dosáhl opět minimálně zhruba 13,5procentního zhodnocení.

Investování je ovšem vždy riskantní. Na rozdíl od spoření. Spoření letos bude vynášet přinejlepším tři až čtyři procenta. Kdo spoří tak, že loni pořídil protiinflační spořící dluhopisy české vlády, zůstane víceméně na svém. Tyto dluhopisy, které už však letos pořídit nelze, by za tento rok měly přinést zhodnocení kolem třinácti procent. Jinak je však třeba investovat.

A do čeho investovat? Jeden příklad za všechny. Akcie největšího německého zbrojaře, firmy Rheinmetall, letos v důsledku války na Ukrajině a souvisejícího plánu německé vlády razantně navýšit výdaje na obranu a bezpečnost vyskočily o 132 procent (viz graf níže). Podle některých z analytiků, kteří tyto akcie sledují, mají před sebou pro příštích dvanáct měsíců další zhruba třetinový růst.

Marže druhého největšího provozovatele čerpacích stanic v ČR vzrostly v březnu rekordně, zhruba desetinásobně

Fialova vláda „mířila vedle“

Rafinační marže maďarské společnosti MOL vzrostly v březnu zcela nebývale, zhruba desetinásobně, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Zatímco ještě v únoru činila rafinační marže společnosti 3,40 dolaru na barel, v minulém měsíci už to bylo 33,70 dolaru za barel. Za zcela mimořádným nárůstem marže stojí zejména to, že MOL nadále odebírá ruskou ropu Ural. Ta se kvůli sankcím Západům ocitá v ojedinělé slevě.

Například indickým odběratelům obchodníci nabízeli koncem března ruskou ropu Ural se slevou zhruba 45 dolarů oproti světové ceně ropy, ropy Brent, která v té době stála kolem 110 dolarů za barel. Ještě v první polovině března přitom sleva Uralu oproti Brentu byla mírnější, činila jen kolem dvaceti dolarů na barel.

Společnost MOL provozuje čtyři rafinérie a dva petrochemické závody v rámci integrovaného řízení dodavatelského řetězce v Maďarsku, na Slovensku a v Chorvatsku. V Česku provozuje 304 čerpacích stanic, takže je v tuzemsku jejich druhým největším provozovatelem.

Zcela mimořádná rafinační marže společnosti MOL dává alespoň částečně za pravdu těm, kteří během rekordního nárůstu cen pohonných hmot v ČR během letošního března upozorňovali, že je z podstatné míry výsledkem maržové politiky rafinérií, distributorů pohonných hmot a samotných čerpacích stanic. V reakci na tuto kritiku vláda premiéra Petra Fialy přistoupila ke kontrole marží čerpacích stanic. Porovnává je s cenami, jež se ustavují na surovinové burze v Rotterdamu. Žádná závažná – tedy plošná a systémová – odchýlení marží oproti běžnému standardu vládní úředníci podle svých slov zatím neodhalili.

Historicky nebývalá rafinační marže společnosti MOL ale signalizuje, že alespoň z části tuzemští motoristé či dopravci v březnu za pohonné hmoty platili zcela nestandardně dramaticky více, než by odpovídalo reálným nákladům a běžným maržím.

Tím, že se Fialova vláda zaměřila pouze na srovnání marží čerpacích stanic s cenami na rotterdamské burze, soustředila se pouze na část komplexní problematiky. Dá se tedy říci, že do značné míry „mířila vedle“. Pokud by problematiku uchopila komplexněji a analyzovala cenotvorbu a maržovou politiku společností typu MOL, zahrnujících celý dodavatelský řetězec, od rafinérií po čerpací stanice, zjevně by musela dospět k jinému než uvedenému závěru.

Akcie společnosti MOL během března vzrostly na budapešťské burze poměrně výrazně, o bezmála dvacet procent. To svědčí o tom, že investoři jsou si dobře vědomi enormní ziskovosti současné maržové politiky maďarské společnosti. (3.4.2022)