„Válečná daň“ je jen jiné označení pro sektorovou daň

Komentář Lukáše Kovandy

Fialova vláda ji chce novým názvem marketingově prodat veřejnosti, i když stále jde o porušení slibu voličům a o vykrádání KSČM.

Fialova vláda nově uvádí, že zvažuje zavedení takzvané válečné daně. To je však jen jiné označení pro daň z mimořádného či také neočekávaného zisku. A tato daň je jedním z typu sektorové daně. Sektorovou daň na více odvětví měla před volbami v programu jediná ze stran, a to KSČM.

Vláda se tak nyní snaží sektorovou daň, resp. daň z neočekávaných zisků přejmenovat na daň válečnou, aby ji z hlediska politického marketingu a „píár“ učinila stravitelnější pro veřejnost. Podstatná část veřejnosti, zvláště pak voliči stran současné vládní koalice, je totiž roztrpčena právě záměrem vlády zavést určitou podobu sektorové daně. Pokud však tato sektorová daň bude marketingově označena za daň válečnou, mohlo by to usnadnit její přijetí veřejností, jak zjevně doufá Fialova vláda.

Podstatu daně to však nemění. Je to daň, která nad rámec běžného zdanění zdaňuje selektivně vybrané firmy. Selekci pak provádějí politici. A je jedno, zda selektivně vyberou celá odvětví neboli sektory, nebo zda ukáží jen na vybrané firmy z více odvětví. V obou případech se budou rozhodovat na základě subjektivního názoru, a to je kámen úrazu. Protože politik nikdy nemůže určit, do jaké míry je zisk neočekávaný nebo mimořádný natolik, že by měl být zdaněn na rámec běžného. V tržní ekonomice nic jako neočekávaný zisk ani neexistuje. Sektorová nebo válečná daň jsou jen odrazem nebezpečné libovůle politiků, určité arogance moci halené do hávu solidarity. Je to vlastně svévolné a selektivní postátňování a zabavování soukromého majetku firem.

Za mimořádným růstem zisků energetických firem nebo bank, o nichž se v souvislosti s novou daní hovoří nejčastěji, stojí válka ve skutečnosti jen zčásti či nepřímo.

Vždyť sami vládní politici tvrdí, že současná inflace je převážně zapříčiněná „rozhazováním“ předchozí Babišovy vlády. Na tuto inflaci reaguje Česká národní banka zvyšováním úrokových sazeb. A toto zvyšování sazeb zvyšuje ziskovost bank. Takže stěžejní příčinou růstu ziskovosti bank v dikci současné vlády není válka, ale rozhazování Babišovy vlády. Proč ale tedy mají být mimořádně zdaněny banky se zdůvodněním válkou, když za jejich mimořádné zisky může – podle Fialovy vlády samotné –dominantně něco jiného než válka?

Podobné je to se zdaněním energetických společností. Například cena velkoobchodní elektřiny nebo burzovní cena plynu přece dramaticky rostly už loni na podzim, tedy ještě před válkou. Vždyť třeba Bohemia Energy padla v říjnu 2021, kdy do začátku války zbývaly ještě více než čtyři měsíce. Padla kvůli vysokým burzovním cenám elektřiny a plynu. Z nich naopak těží třeba ČEZ. Proč by ale měl být mimořádně zdaněn se zdůvodněním válkou, když – opět – příčina růstu jeho ziskovosti tkví dominantně v něčem jiném než ve válce a byla jasně patrná už před ní?

Fialova vláda se zkrátka s falešným zdůvodněním válkou snaží selektivně a zcela arbitrárně ukázat na vybrané firmy, jimž se momentálně z hlediska ziskovosti daří, a nad rámec běžného zdanění si přisvojit další část jejich zisku. Veřejnosti pak chce vláda namluvit, že tak činí kvůli válce. Protože to je jediný důvod, který snad veřejnost může být ochotna akceptovat.

Protože jedině tak, označením za válečnou daň, daň způsobenou válkou, domnívá se vláda, ji snad veřejnost odpustí zásadní porušení předvolebního slibu, kterým bylo nezvyšování daní. Na nic jiného než na válku vláda odkazovat nemůže, neboť je to jediný zásadní děj, který propukl až po ustavení Fialovy vlády. Jedině jím tak může opodstatňovat porušení svého slibu, aby to znělo alespoň trochu věrohodně. Veřejnost tak má být klamána. Ve skutečnosti, jak už víme, válka dominantním důvodem zavedení válečné daně není a být ani nemůže.

Veřejnost by tedy neměla vládě „skákat na špek“. Měla by požadovat nadále to, co jí vláda slibovala. Tedy ozdravení veřejných financí škrty a úsporami na výdajové straně rozpočtu, tedy bez zvyšování daní. l zavedení sektorové daně typu daně takzvaně válečné je zvýšením daní.

Představme si zmrzlináře, který přes léto na vsi prodá mnohem více zmrzliny, než čekal, neboť je v ní zřízena ubytovna pro ukrajinské uprchlíky a také ovšem pro azylanty z jiných zemí, kde se ani neválčí. Ti všichni kupují zmrzlinu. Takový zmrzlinář má tedy citelně vyšší zisk částečně z důvodu války. Pokud by za ním přišla vláda s tím, že mu část jeho zisku, který má navíc, zabaví, protože jde přece o zisk válečný, je to přesně to, co se Fialova vláda snaží nyní udělat některým firmám.

A to proto, že dosud nebyla schopna docílit toho, co slibovala, tedy postupného ozdravování veřejných financí.

Válka na Ukrajině – na rozdíl od pandemie – přitom podle všeho ani nepovede k propadu české ekonomiky. V roce 2020 byl propad 5,5 procenta, letos má ekonomika růst o více než dvě procenta a příští rok o jedno až dvě procenta. Tím pádem je odkazování na válku jako příčinu zavedení nové daně ještě absurdnější.

Ceny pohonných hmot rychle klesají, čerpadláři „vyfukují marže“

Zlevňování nezastaví and přerušení dodávek ropy Družbou, benzín ovšem výhledově skokově zdraží.

Pohonné hmoty v Česku nadále rychle zlevňují, zejména pak benzín. Ten se včera poprvé od prvních březnových dnů, tedy také od prvních dnů ruské invaze na Ukrajinu, prodával celorepublikově průměrně za méně než 42 korun za litr, konkrétně za 41,99. Za poslední měsíc tak benzín zlevnil takřka o 5,80 koruny na litr. Nafta je rovněž nejlevnější od prvních březnových dní, když se včera jeden její litr prodával průměrně celorepublikově za 43,45 koruny za litr.

Zlevňování pohonných hmot je momentálně poměrně rychlé i v porovnání s poklesem cen na světových trzích a s poklesem cen paliv na surovinové burze v Rotterdamu. To svědčí o tom, že čerpadláři „vyfukují své marže“, které byly v červenci nebývale vysoké. Čerpadláři tak činí z částečně z důvodu hrozby zastropování marží, kterým v důsledku červencového sledování marží pohrozila vláda. Částečně je důvodem obecnější zklidnění situace na evropském trhu s palivy. Toto zklidnění by nemělo narušit ani přerušení dodávek ropy jižní větví ropovodu Družba, k němuž došlo v uplynulých dnech. Včera byla obnovena přeprava ruské ropy tímto potrubím do Maďarska a na Slovensko. Vlastník českých rafinérií, polská společnost PKN Orlen, přitom problémy s nedostatkem ropy k rafinaci nesignalizuje, přestože do Česka nyní ropa Družbou stále neproudí.

V příštím týdnu by měly pohonné hmoty dále výrazněji zlevnit, o zhruba korunu na litr. „Vyfukování marží“ a uklidňování situace na evropském trhu s palivy, které nyní hraje podobně zásadní cenotvornou roli jako vývoj cen ropy nebo směnného kursu koruny k dolaru, bude pokračovat i v příštích sedmi dnech.

Ke snižování cen pohonných hmot přispívá měnová politika Česká národní banky, zejména její intervence za silnější korunu. ČNB v jejím rámci od první poloviny května, za uplynulé zhruba tři měsíce, prodala devizové rezervy za v přepočtu zhruba 575 miliard korun. Primárním cílem centrální banky je stabilizovat kurs na relativně pevné úrovni vůči euru, intervence však zpevňuje korunu také vůči dolaru. To následně přispívá ke snižování dovozních cen ropy a ropných produktů.

Cenu pohonných hmot dále snižují vládní opatření, zejména snížení spotřební daně z pohonných hmot, k němuž došlo letos v červnu. Toto opatření trvá do konce září, poté by měla být nadále snížena daň z nafty. Řidiči benzínových vozů se tak musí připravit na skokové zdražení benzínu na přelomu září a října. (11.8.2022)