Vejce patří k rekordmanům letošního zdražování

Komentář Lukáše Kovandy

Aktuálně zdražují o více než 70 %. Obchodní řetězce si totiž „mastí kapsu“, cena na pultech roste dramaticky rychleji než cena zemědělců.

V takřka celonárodní „detektivku“ se mění odhalování příčiny drahých vajec, která zajímá jak veřejnost, tak média. Podle dnešních čísel ČSÚ vejce meziročně zdražují skoro o 72 procent a řadí se tak k rekordmanům letošního zdražování. Přitom příčina je stále stejná jako na jaře. Je jí zejména obchodní politika prodejců, v čele s těmi největšími – řetězci.

Vždyť začátkem letošního roku podle údajů ČSÚ typický chovatel slepic prodával jedno vejce průměrně za 1,94 koruny. Tato cena odpovídá lednové průměrné ceně zemědělských výrobců, jak ji zachycují tuzemští statistici. V témže měsíci se na pultech obchodů jedno vejce prodávalo – po započtení DPH – přesně o korunu dráž, tedy za 2,94 koruny. Opět to vyplývá z dat ČSÚ.

V období od ledna do letošního října zdražili jak chovatelé, tak obchody, což asi nikoho nepřekvapí. Kámen úrazu tkví v tom, že obchody zdražily znatelně výrazněji než chovatelé. Přitom drtivá většina zvýšení nákladů, k němuž od ledna do října došlo, je na straně chovatelů. Vždyť až 70 procent cen vejce tvoří krmivo nosnic. Krmivo zdražuje, neboť kvůli růstu cen plynu, a tedy hnojiv, zdražují zemědělské plodiny, jejichž zdražení navíc umocňují ekonomické dopady války na Ukrajině.

Tyto náklady jsou tedy zahrnuty na straně chovatele, čili producenta vajec. Průměrný chovatel proto od ledna do října zdražil „výrobu“ jednoho vejce ze zmíněné 1,94 koruny na 2,61. To je nárůst o 34,5 procenta. Prodejci a obchodní řetězce za stejnou dobu zdražili z uvedené lednové úrovně 2,94 koruny za jedno vejce na říjnové 4,50 koruny za vejce. To je nárůst hned o 53 procent.

Samozřejmě, také prodejci čelí vyšším cenám v ekonomice. Musí platit více třeba za vytápění nebo osvětlení prodejen. Jenže podobným nákladům čelí také sám chovatel. Navíc v ceně vejce už tyto náklady tvoří při rozpočtení na obrovský počet vajec, který se v obchodech prodá, zcela zanedbatelnou, haléřovou sumu.

Jestliže tedy chovatel letos zdražuje o 34,5 procenta, jak uvádí ČSÚ, přiměřené by ještě bylo, pokud by obchodník zdražil o zhruba 40 procent. Tedy pokud by v říjnu jedno vejce stále v obchodech průměrně 4,10 koruny. Ale místo toho – jak už víme – stojí 4,50 koruny, tedy o čtyřicet haléřů více, než by odpovídalo ceně bez navyšování obchodnických marží nad rámec marží lednových. Jenže říjnová marže prodejců je oproti té lednové o 40 haléřů na vejce vyšší. Těchto 40 haléřů tedy představuje částku, kterou si prodejci v čele s obchodními řetězci z každého prodaného vejce momentálně takzvaně „mastí kapsu“.

Nečiní tak zdaleka jen v případě vajec. Podobný přístup k cenotvorbě letos řetězce používají také třeba v případě kuřat, másla nebo mouky.

Je vlastně přirozené, že obchodník chce dobře prodat. Tedy s co největší marží a ziskem. Obchodním řetězcům v tom napomáhá vysoká tržní síla, kterou ve vztahu ke svým dodavatelům z řad chovatelů disponují. Navíc vždy mohou pohrozit, že jestliže chovatel neakceptuje jejich výkupní cenu, budou dovážet ve větší míře třeba vejce či máslo z Polska, kde tamní vláda uplatňuje štědřejší dotační politiku než vláda česká. Obchodní řetězec tak snadno dostane chovatele „do kleští“. Chovatel tak zdražuje právě o tolik, aby vůbec přežil a nezkrachoval, zatímco s marží pak dále „čaruje“ obchodní řetězec. Opět, nejde o nic nezákonného, ani nepochopitelného. Obchodní řetězec má svůj zisk z toho, že levněji nakoupí od výrobců a dráže prodá spotřebiteli. Bylo by úsměvné, pokud by řetězce pravily, že toto nečiní. Vždyť je to samotný základ jejich existence – jejich nejvlastnější byznysmodel a zdroj zisku.

U potravin, jako jsou vejce, máslo, kuřata či mouka, je letos navýšení cen v obchodech tak markantně vyšší, než jaké je navýšení příslušných cen výrobních, že je evidentní, že prodejci, zejména řetězce, využívají napjaté atmosféry ve společnosti, obav z drahoty, a s odkazem na rapidní inflaci a válku zdražují více, než by museli. Tak, že si zjevně navyšují své marže.

Zákazník pak buď dražší vejce oželí, nebo ne. Řetězce si přestanou „mastit kapsu“ tehdy, až shledají, že už si lidé jejich zboží v dostatečné míře nekupují. Z letmého adventního pohledu do plných nákupních center plyne, že k tomu zatím nedošlo. Lidé předražené vejce prostě kupují v dostatečné míře. Mají stále ještě peníze a hlavou jim k tomu zní z jejich hlediska stále ještě uvěřitelný „příběh“ prodejců, linoucí se dnes a denně z médií, tedy že za vyšší cenou je obecná inflace, energetická drahota a válka. Běžný zákazník prostě nerozliší, že vejce kvůli těmto zmíněným okolnostem zdražilo u výrobce ve skutečnosti jen průměrně na 4.10 koruny, a ne na 4,50 koruny, za než mu jej prodává obchodník.

Ke zdražení nad rámec navýšení cen výroby – k navýšení marží nad běžnou úroveň – je potřeba vlastě jen jednoho. Aby zákazník byl ochoten předražené zboží kupovat. To bude činit, jestliže bude mít peníze a jestliže si koupi předražené věci vnitřně, ve své mysli, obhájí. Zdůvodnění válkou a obecnou drahotou řetězce používají k tomu, aby si zákazník dále mentálně obhájil právě to, proč u nich tak relativně draze nakupuje.

Češi letos vymírají nebývale soustavným tempem, ukazují nová data ČSÚ

V letošním roce Češi vymírají nebývale soustavným tempem. V každém z uplynulých tří čtvrtletí roku byl totiž počet zemřelých Čechů vyšší než ten živě narozených. To je nebývalé.

Dohromady, od ledna do konce září, počet zemřelých převyšuje počet živě narozených o 11,2 tisíce. To je sice nižší údaj než ten za stejné období loňska, kdy se kvůli covidovým úmrtím zejména z první poloviny roku jednalo o údaj 17,9 tisíce. Jenže loni už ve třetím čtvrtletí byl počet živě narozených vyšší než počet zemřelých. V letech 2014 až 2020 byl počet živě narozených vyšší než počet zemřelých vždy ve druhém a třetím čtvrtletí roku.

Letos je to tedy jiné. Letos Češi vymírají soustavněji než v uplynulém desetiletí, neboť v žádném z letošních uplynulých čtvrtletí nepřekonává počet živě narozených počet zemřelých. Covidová pandemie se tedy nestala výraznějším impulsem pro zvýšení porodnosti Čechů.

Obyvatel České republiky však letos i tak přibývá, a to o 10,2 tisíce. Celkově počet obyvatel země tak ke konci září činil 10,527 milionu. Tento nárůst je však dán výhradně tím, že počet přistěhovalých z jiných zemí dostatečně překonává počet vystěhovalých do zahraničí. Letos to je o 21,4 tisíce osob. Takže i když od této hodnoty odečteme počet Čechů letos „ztracený“ vymíráním, zmíněných 11,2 tisíce osob, stále setrváváme v kladném pásmu – přírůstek činí oněch 10,2 tisíce.

Před 20procentní inflací Česko v listopadu zachránil jen zásah vlády a statistického úřadu

Plyn zdražuje o skoro 140 procent, cukr o skoro 110 procent.

Inflace v Česku opět roste. V listopadu vykázala v meziročním vyjádření úroveň 16,2 procenta, zatímco meziměsíčně rostla o 1,2 procenta. V meziměsíčním vyjádření jde o nejvýraznější růst inflace od letošního července. V meziročním vyjádření narostla listopadová inflace z říjnové úrovně 15,1 procenta.

Inflace v meziročním i meziměsíčním vyjádření překonala drtivou většinu expertních odhadů. Zaostala však za prognózou České národní banky. Ta předpokládala listopadový meziroční růst cen čítající 18,8 procenta. ČNB však svoji prognózu sestavila v době, kdy nebylo zcela zřejmé, jak Český statistický úřad metodicky ošetří říjnové zavedení vládních podpůrných opatření, tedy energetického úsporného tarifu a odpuštění příspěvku na podporované zdroje energie. Tato opatření totiž v listopadu snížila inflaci o 3,6 procentního bodu, neboť bez jejich realizace by v meziročním vyjádření vykazovala úroveň 19,8 procenta.

Je však třeba jedním dechem dodat, že tato takřka dvacetiprocentní inflace by v takovém případě sama představovala určité zkreslení, neboť by byla uměle navýšena vládním zásahem zase z loňského roku. Tehdy v měsících listopadu a prosinci ještě Babišova vláda přechodně zavedla nulovou DPH ze zemního plynu a elektřiny, což energie zlevnilo. V porovnání s takto poníženou základnou loňského listopadu je tak meziroční růst letos v listopadu nutně výraznější, než by byl bez loňského zásahu Babišovy vlády.

Letošní listopadová čísla k inflace tedy v sobě zahrnuje hned dvě zásadní zkreslení, daná loňským i letošním mimořádným zásahem tehdejší a současné vlády.

Bez letošních podpůrných opatření by v listopadu elektřina meziročně zdražovala o 64,3 procenta, zatímco takto zlevňuje o 23,4 procenta. V říjnu elektřina v ČR zlevňovala v meziročním pohledu nejvýrazněji v celé EU, o 38,2 procenta. Listopadové zmírnění jejího zlevňování má na svědomí právě zmíněné loňské snížení DPH z ní. Zemní plyn výrazně zrychlil svůj růst, takže v listopadu meziročně zdražil o 139 procent, opět z nemalé části kvůli loňskému snížení DPH z něj na nulu.

Kromě energií se na listopadovém meziročním růstu cen výrazně podílí také potraviny. Cukr meziročně svoji cenu více než zdvojnásobil, když zdražil o zhruba 109 procent, výrazně zdražují také vejce (o zhruba 72 procent), mléko, mouka, brambory či oleje. Zmírňuje naopak růst cen automobilů a díky poklesu cen ropy na světových trzích i pohonných hmot.

V lednu je třeba počítat s návratem inflace až k úrovní osmnácti procent, neboť odezní efekt úsporného tarifu, přičemž ceny energií se zvýší k úrovni stropu, jež bude právě od ledna platit. ČNB ale zatím na inflační vývoj nebudou reagovat zvýšení základní úrokové sazby. Ta by tak v druhé polovině roku 2023 měla klesnout pod stávající úroveň sedmi procent, přičemž za rok touto dobou bude nejspíše na úrovni 5,75 procenta.

Škoda Auto zvažuje stažení z Číny

Dlouhodobě jde o vysoce nepříznivý signál, že Škoda nedokáže uspokojivě obstát v celosvětové konkurenci. A že nedokáže vyjít vstříc preferencím stále náročnějšího čínského zákazníka. Je to však nepříznivý signál také pro celý evropský autoprůmysl, který zejména kvůli přeregulovanému prostředí nedokázal včas zachytit nové trendy, včetně elektromobility.

Krátkodobě však stažení z čínského trhu, o němž se spekuluje už přes rok, neznamená fatální ránu. Loni Škoda v Číně prodala jen 8 % svých celosvětově prodaných vozů. Prodeje se tam loni propadly oproti roku 2020 o skoro 60 %. Přesto Škoda “jede dál”. Zatím.

Střednědobě a dlouhodobě ale zaměstnanost v jejích tuzemských závodech zcela zásadně ohrožena je, a to v nemalé míře. Odchod z Číny bude moci částečně nahradit vyššími prodeji jinde v Asii, třeba v Indii, jenže když připočteme letošní fatální propad prodejů v Rusku a stažení z tamního, rovněž klíčového trhu, a právě neschopnost plně zachytit nové trendy, je toho najednou až příliš moc, aby to na tváři dominující tuzemské automobilky – a její možnosti zaměstnávat a vytvářet nová pracovní místa – střednědobě až dlouhodobě nezanechalo závažný šrám.

Důchodci jsou vítězi letošní inflační krize, Maďarsko poraženým

Česko, Maďarsko. Dvě země EU a Visegrádské čtyřky, které jsou podle nedávné studie japonského finančního domu Nomura zvláště – a mimořádně, i ve světovém měřítku – ohroženy měnovou krizí. Tedy dramatickým propadem kupní síly měny, a nakonec tudíž i životní úrovně jako takové.

Rekordní pokles životní úrovně letos zažívá celé Česko – s výjimkou důchodců, ti jsou nečekanými vítězi letošního krizového roku, takže představa, že by mohlo být ještě mnohem hůře, je pro řadu Čechů už zcela nestravitelná. Pohled do nedalekého Maďarska posledních dní, rovněž dle Nomury ohroženého měnovou krizí, však nejednoho Čecha, a nejen důchodce, uklidní, že se letos vlastně zase tak špatně nemá.

Maďarsko se totiž stává „Tureckem EU“. V nejbližších měsících tam inflace přeskočí hodnotu 25 procent. Vždyť listopadová inflace činí meziročně 22,5 procenta, přičemž tento týden nouzově zrušené zastropování cen pohonných hmot přidá další až tři procentní body. Pro srovnání, česká inflace zatím vrcholila v září, na úrovni osmnácti procent, za říjen ale poklesla na zhruba jen 15 procent. Není vyloučeno, že pondělní data za listopad přinesou nakonec jen mírné navýšení, na necelých 16 procent. Inflace by tak zůstala o zhruba deset procentních nodů níže, než je vyhlížené maďarské maximum. A to už je pořádný rozdíl.

Vláda premiéra Viktora Orbána sice zastropovala ceny potravin či již zmíněných pohonných hmot, avšak i vlivem těchto opatření – která prohlubují zadlužení země – dochází k citelnému oslabení forintu. Ten tak jenom letos vůči euru ztratil nominálně přes dvanáct procent. Znatelně oslabující měna se tedy v Maďarsku připojuje k inflačním tlakům ze světa, zejména souvisejícím s válkou na Ukrajině, což ve výsledku způsobuje mnohem rychlejší zdražování, hlavně dováženého zboží, než jaké zaznamenává Česko.

Česká koruna od počátku letošního roku vůči euru – na rozdíl od forintu – zpevnila, a to o více než dvě procenta. Začátkem letoška se euro prodávalo za zhruba 24,90 koruny, není je to za přibližně 24,30. A to přitom zhruba v posledním měsíci Česká národní banka už vůbec nevstupuje na měnový trh, aby na něm prodejem eur ze svých sejfů a odpovídajícím nákupem korun, za sílu české měny intervenovala.

Z toho všeho se zdá, že Maďarsko je měnovou krizí ohroženo vlastně mnohem více než Česko, přestože zmíněná studie Nomury dokonce Česku pro příštích dvanáct měsíců připisuje ještě krapet vyšší riziko měnové krize než Maďarsku. No, i japonský mistr tesař se utne. Snad by to mohl být právě tento případ.

V Maďarsku se ale „utnula“ hlavně tamní vláda, a to je horší. V úterý minulý týden pozdě večer, na narychlo svolané tiskovce, definitivně kapitulovala, když ukončila takřka třináct měsíců trvající zastropování cen paliv. Učinila tak nouzově, na naléhání ropného a plynárenského podniku MOL, který již dále nebyl s to stále kritičtější situaci zvládat. Zhruba čtvrtina jeho čerpacích stanic v Maďarsku – tedy přibližně sedmdesát z nich – se ocitla zcela bez pohonných hmot. Motoristé podléhali panice a i pod vlivem spekulací o blížícím se ukončení zastropování hekticky paliva vykupovali, aby se předzásobili.

Úterním úderem jedenácté hodiny večerní tak bylo zastropování cen s okamžitou platností zrušeno. Řadovým Maďarům z minuty na minutu pohonné hmoty dramaticky zdražily. Nafta už se tam prodává dokonce dráže než v Česku.

Nicméně maďarský trh s pohonnými hmotami se nachází v krajní nerovnováze. Stabilizace situace si vyžádá dva až tři měsíce. Tak dlouho bude zahraničním dodavatelům typu OMV nebo Shell trvat, než si najdou ve větším měřítku cestu zpět na maďarský trh, odkud je vypudilo právě Orbánovo zastropování. Během této doby mohou ceny pohonných hmot, včetně benzínu, v Maďarsku vyskočit citelně nad úroveň těch v Česku, neboť při pokračujícím vychýlení z rovnováhy se trh ještě řadu týdnů bude potýkat s nedostatečným zásobováním.

Nižší inflace nebo dostatek pohonných hmot neznamená, že Česko je oproti Maďarsku již z „černých lesů“ venku. Ostatně, čelí dramatickému propadu životní úrovně, jaký nepamatuje od svého vzniku roku 1993. Přesněji řečeno, pracující Česko. Důchodci nikoli. Za první letošní tři čtvrtletí vzrostly výdělky pracujících průměrně meziročně o 5,9 procenta, zatímco ovšem meziroční inflace v téže době činila 14,9 procenta.

Výsledkem je tedy propad reálných mezd a platů letos od ledna do září průměrně o rovných devět procent. Zhruba takový výsledek lze čekat také za celý letošní rok. To znamená, že propad životní úrovně vyjádřené právě změnou reálného výdělku pracujících bude letos šestinásobný v porovnání s dosud nejhorším rokem české historie z hlediska vývoje životní úrovně. Tím byl až do letoška rok 2013 (tehdy se reálné výdělky propadly o 1,5 procenta).

Na rozdíl od předchozích krizových let, jako byl právě rok 2013 nebo předtím rok 1998, však letos představují zřetelné vítěze krize důchodci. Popsaný dramatický pokles životní úrovně se totiž týká opravdu jen pracujících. Zato důchodci si letos reálně poměrně citelně polepší. To proto, že vzestup průměrné výše starobní penze znatelně překoná inflaci, o přibližně dvě procenta. To umožňuje letošní hned trojí valorizace penzí.

Mezi poražené pracující – ty, kterým výdělek reálně padá nejrychleji – tudíž letos patří hlavně ti, kteří jsou z velké části placeni z veřejných rozpočtů, tedy lékaři, zdravotní sestry, učitelé či úředníci. To znamená, že zatímco stát na důchodcích nešetří, a ani nemůže (valorizace jsou dané ze zákona), na pracujících ve státní sféře letos šetří více než soukromá sféra. Tento vývoj tak částečně pomáhá tlumit efekt neudržitelného trendu, kdy čtvrtý rok v řadě výdělky pracujících reálně rostou pomaleji než starobní penze. Pomáhá tlumit i inflace. Tak snad Česko měnová krize nečeká. A snad ani ne „maďarská krize“. (13.11.2022)