V červnu 2020 byl do pravidelného výzkumu Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., zařazen blok otázek věnovaných problematice energetiky. Ve zprávě se mj. uvádí: V jeho rámci jsme se zaměřili na nový směr rozvoje jaderné energetiky ve světě, který představují tzv. malé modulární reaktory. Výzkum konkrétně zjišťoval, nakolik se dotázaní cítí být obeznámeni s problematikou fyzikálních a technických principů fungování jaderných elektráren, zda už někdy slyšeli o technologii tzv. malých jaderných či modulárních reaktorů, jak vnímají výhody a nevýhody malých jaderných reaktorů, za jakých podmínek je pro ně přijatelná instalace takových zařízení a zda má Česká republika podporovat výzkum, vývoj a vzdělávání v oblasti jaderné energetiky a také v oblasti těchto malých jaderných reaktorů. Poslední otázka bloku se pak zaměřila na to, jak lidé vnímají dopady různých technologií v oblasti energetiky na životní prostředí.
Jak ukazují výsledky zachycené v grafu 1, zřetelně nadpoloviční většina dotázaných blížící se třem pětinám (57 %) si myslí, že má alespoň základní znalosti ohledně technických a fyzikálních principů fungování jaderné elektrárny, přičemž největší část jen o málo menší než polovina své znalosti charakterizuje jako základní, 10 % jako pokročilé a 1 % se podle vlastního vyjádření pohybuje v tomto směru na úrovni odborníků. Více než třetina (37 %) dotázaných podle svého vyjádření nemá v tomto ohledu žádné nebo téměř žádné znalosti, zbylých 6 % odpovědělo, že neví, respektive nedokáže míru svých znalostí v tomto směru posoudit.
Podrobnější analýza ukázala, že vyšší míru znalostí ohledně fyzikálních a technických principů fungování jaderné elektrárny deklarují muži (jen 26 % z nich uvedlo, že nemá žádné nebo téměř žádné znalosti, mezi ženami to bylo 48 %), lidé ve věku od 30 do 44 let (31 % „žádné“, 53 % základní) a absolventi vysokých škol (19 % „žádné“, 58 % základní a 19 % pokročilé či expertní), naopak nižší míru znalostí ve svých vyjádřeních vykazují ženy, lidé starší 60 let (45 % „žádné“), a lidé bez maturitního vzdělání. Zajímavé rozdíly se objevují z hlediska postojů k jaderné energetice.
Ti, kdo jsou pro zvyšování podílu jádra na výrobě elektrické energie, ve zvýšené míře deklarují „základní“ znalosti (58 %) a je mezi nimi zřetelně nižší podíl těch, kdo nemají podle vlastních slov žádné nebo téměř žádné znalosti, ovšem mezi odpůrci jádra, kteří jsou pro snižování jeho podílu na výrobě elektrické energie, se objevuje zvýšený podíl těch, kdo deklarují pokročilé či dokonce odborné znalosti (19 %).
Na otázku, zda již někdy slyšeli o technologii malých jaderných či modulárních reaktorů, 18 % dotázaných odpovědělo, že ano, 73 % pak uvedlo, že ne (viz graf 2). Že o malých modulárních reaktorech již slyšeli přitom častěji uváděli muži (24 % proti 13 % žen), absolventi vysokých škol (32 %), obyvatelé velkých měst s populací od 80 tisíc obyvatel výše (30 %), Pražané (32 %), obyvatelé Plzeňského kraje (38 %), respondenti s dobrou životní úrovní (25 %), ti, kdo pozitivně hodnotí současnou ekonomickou situaci (28 %), stoupenci zvyšování podílu jaderné energie na výrobě elektřiny (25 %) a především pak ti, kdo deklarují alespoň základní (25 %) nebo pokročilé a vyšší (40 %) znalosti ohledně fyzikálních a technických principů fungování jaderných elektráren.
Jak ukazují výsledky zachycené v grafu 3, jako výhody u malých modulárních reaktorů lidé nejčastěji uváděli zajištění stability dodávek energie (68 %), nižší riziko havárie se závažnými dopady v porovnání s velkými reaktory (64 %), snazší regulovatelnost výkonu oproti velkým reaktorům (64 %) a možnost nezávislosti energetiky na velkých, centrálních zdrojích energie (63 %). Nadpoloviční většina jako výhodu označuje i to, že malé modulární reaktory by bylo možné vyrábět sériově (54 %) a že určitý počet malých reaktorů by mohl nahradit výkon jednoho velkého reaktoru (53 %). Naopak jako nevýhodu malých modulárních reaktorů dotázaní nejčastěji označovali to, že budou produkovat
vysoce radioaktivní odpad (64 % to označilo za nevýhodu, v tom 36 % za „velkou nevýhodu“), po čemž následují okolnosti, že jde o novou v praxi neprověřenou technologii (56 %), že jako palivo používají radioaktivní materiál (51 %) a že mají menší výkon (48 %), i když poslední dvě skutečnosti naopak více než pětina oslovených má za výhodu malých modulárních reaktorů.
Podrobnější analýza při zanedbání nerozhodných odpovědí, jež vytvářely velkou část sociodemografických diferencí, která překrývala jemnější rozdíly v samotných postojích dotázaných, ukázala některé poměrně zajímavé diference. Lidé, kteří se pokládají za pokročilé či dokonce za experty v otázce fyzikálních a technických principů fungování jaderných elektráren častěji jako výhodu malých modulárních reaktorů hodnotí jejich menší výkon, to, že používají radioaktivní materiál jako palivo, a dokonce i to, že vytvářejí určité množství vysoce radioaktivního odpadu (i když zde je otázka, jak přesně si dotázaní vyložili položenou otázku, respektive zda do ní nepromítli jakýsi implicitní předpoklad, že ono „určité množství vysoce radioaktivního odpadu“ bude menší než v případě velkého reaktoru), a dále pak rovněž to, že jde o novou technologii, která dosud není prověřená. Naopak ve zvýšené míře za nevýhodu označují tito lidé možnou nezávislost energetiky na centrálních zdrojích, snazší regulaci výkonu a nižší riziko havárie, i když tyto postoje je zřejmě třeba interpretovat spíš jako nesouhlas s danými tezemi (zcela jistě v tom posledním případě), než
jako „nevýhodu“ malých modulárních reaktorů. Lidé, kteří naopak podle vlastích slov nedisponují žádnými nebo jen minimálními znalostmi ohledně fungování jaderných elektráren, pokud zanedbáme nerozhodné odpovědi, relativně častěji jako „spíše výhodu“ hodnotí možnost sériové výroby malých reaktorů, to, že mohou nahradit velký reaktor, že zajišťují stabilitu dodávek a že poskytují možnost snazší regulace výkonu, naopak jako „velkou nevýhodu“ tito dotázaní ve zvýšené míře uváděli to, že malé reaktory používají radioaktivní materiál a vytvářejí vysoce radioaktivní odpad a že jde o novou, zatím neprověřenou technologii (zde zřejmě tato skupina silněji reagovala na adjektivum „neprověřená“, zatímco ostatní ve zvýšené míře reflektovali adjektivum „nová“). Za nevýhodu ve zvýšené míře tato skupina označovala i menší výkon malých reaktorů. Obecné postoje k jaderné energetice a k tomu, jak by se měl do budoucna vyvíjet její podíl, pak diferencují postoje k deklarovaným výhodám či nevýhodám malých modulárních reaktorů celkem předvídatelným způsobem, když stoupencům zvýšení podílu jaderné energetiky dělá menší starosti jako „nevýhoda“ to, že tyto reaktory používají jaderné palivo a vytvářejí radioaktivní odpad (to druhé označují častěji za „spíše nevýhodu“ a výrazně méně často za „velkou nevýhodu“) a jako „velkou výhodu“ ve zvýšené míře vnímají možnost sériové výroby, zajištění stability dodávek energie, snazší regulovatelnost výkonu, nezávislost na centrálních zdrojích a možnost nahrazení velkého reaktoru určitým počtem malých. Poněkud vyšší podíl stoupenců rozšíření podílu jaderné energetiky za „velkou nevýhodu“ označilo menší výkon malých modulárních reaktorů.
Další otázka se zaměřila na přijatelnost nebo nepřijatelnost výstavby malých jaderných reaktorů v závislosti na jejich umístění vzhledem k bydlišti dotázaného (viz graf 4). Otázka ukázala poměrně zřetelnou existenci klasického NIMBY efektu i mezi jaderné energetice spíše příznivě nakloněnou českou veřejností. Pouze o málo více než čtvrtina (28 %) dotázaných by za přijatelnou pokládala výstavbu malého jaderného reaktoru ve vzdálenosti do 10 km od svého bydliště, nadpoloviční většina (55 %) by to naopak pokládala za nepřijatelné, 29 % dokonce za „rozhodně nepřijatelné“. Jiné varianty již na většinový odpor nenarážejí, jako nejpřijatelnější varianta přitom zcela jednoznačně vychází výstavba a instalace malých jaderných reaktorů v areálech již existujících jaderných elektráren v České republice (66 % přijatelné, 17 % nepřijatelné). K výstavbě mimo tyto areály obecně se veřejnost staví se zjevně menším entuziazmem a vyšší mírou nejistoty (46 % přijatelné, 31 % nepřijatelné, 23 % nerozhodnuto), ovšem se specifikací, že by šlo o výstavbu ve vzdálenosti více než 50 km od bydliště přijatelnost poněkud vzrůstá (51 % přijatelné, 34 % nepřijatelné, 15 % nerozhodnuto).
Postoje k přijatelnosti výstavby malých reaktorů s ohledem na jejich umístění ve vztahu k bydlišti dotázaného jsou zcela pochopitelně úzce provázané s obecnými postoji k jaderné energetice a s obavami z využívání jaderné energie. Pro ty, kdo podporují zvyšování podílu jaderné energetiky, by převážně nebyla problémem ani výstavba malého jaderného reaktoru ve vzdálenosti do 10 km od jejich bydliště (45 % to pokládá za přijatelné, 37 % za nepřijatelné), stejně jako pro ty, kdo by se rozhodně nestěhovali, pokud by v blízkosti jejich bydliště byla postavena jaderná elektrárna (47 % přijatelné, 38 % nepřijatelné), případně pro ty, kdo nemají žádné obavy z využívání jaderné energie
(46 % přijatelné, 32 % nepřijatelné), ovšem i v těchto skupinách se objevuje poměrně významná část těch, kdo by výstavbu či instalaci malého jaderného reaktoru ve svém sousedství pokládali za nepřijatelnou. Vyšší přijatelnost výstavby malých reaktorů v blízkosti bydliště se objevuje i mezi těmi, kdo deklarují pokročilé nebo expertní znalosti v oblasti fungování jaderných elektráren.
Podobným výsledkem, jako eventuální výstavba malého jaderného reaktoru ve vzdálenosti do 10 km od bydliště dopadla i další otázka, která zjišťovala postoje veřejnosti k myšlence instalovat malé jaderné reaktory přímo ve městech s tím, že kromě výroby elektrické energie by mohly být využívány i jako teplárny vyrábějící teplo, což není možné realizovat při umístění těchto reaktorů někde dál, protože teplo nelze efektivně dopravovat na větší vzdálenost kvůli vysokým ztrátám. Jak ukazují výsledky v grafu 5, souhlas s něčím takovým by vyjádřila jen o málo více než čtvrtina (27 %) dotázaných, zatímco těsně nadpoloviční většina (52 %) by byla proti.
Podrobnější analýza ukázala, že obě zmíněné otázky jsou navzájem silně provázané (Spearmanův koeficient pořadové korelace dosahuje hodnoty 0,618) a že obě vykazují podobné sociodemografické diference, které se vesměs odvíjejí od obecných postojů k jaderné energetice a od míry obav souvisejících s využíváním jaderné energie.
Z tohoto důvodu se např. objevuje u dané otázky vyšší podíl souhlasu mezi muži (33 %) oproti ženám (20 %), obdobně jako muži častěji pokládali za přijatelnou výstavbu malého jaderného reaktoru ve vzdálenosti menší než 10 km od svého bydliště (34 %) v porovnání se ženami (21 %). Obecně platí, že souhlas častěji vyslovují lidé podporující zvyšování podílu jaderné energie a ti, kdo nemají obavy z jejího využívání. Vyšší podíl souhlasu se objevuje také mezi dotázanými, kteří deklarují pokročilou či odbornou úroveň znalostí v oblasti fyzikálních a technických principů fungování jaderné elektrárny.
Další otázka bloku se věnovala tomu, zda Česká republika má, nebo nemá podporovat výzkum, vývoj a vzdělávání ve vybraných oblastech spojených s jadernou energetikou. Výsledky, které zachycuje graf 6, obecně ukazují na příznivou nakloněnost české veřejnosti ve vztahu k podpoře rozvíjení dané oblasti. Nejjednoznačnější je podpora vysokoškolského vzdělávání odborníků v jaderné energetice, kterou vyjadřuje více než tříčtvrtinová většina (78 %) dotázaných oproti 16 % těch, kdo jsou proti. Velmi podobně je na tom i oblast celkového výzkumu a vývoje zařízení pro jadernou energetiku, kde se pro podporu vyslovuje 76 % oslovených a znovu jen 16 % je proti. Jen nepatrně níže s navzájem prakticky stejným výsledkem skončily výzkum a vývoj technologie malých jaderných reaktorů a uplatnění českých odborníků a zařízení při stavbě jaderných elektráren v zahraničí, kde souhlas s podporou dosahoval shodně 69 % a nesouhlas se pohyboval na úrovni jedné pětiny (19 %, respektive 20 %). Jako relativně nejspornější oblast se jeví výstavba jaderných elektráren v ČR, kde se pro podporu vyslovuje již pouze mírně nadpoloviční většina (53 %), zatímco třetina (33 %) dotázaných je proti. Z hlediska pohlaví se významný rozdíl objevuje u podpory výstavby jaderných elektráren v ČR, která je vyšší mezi muži. Obecně pak vyšší podporu ve všech zkoumaných oblastech vyjadřovali lidé, kteří jsou pro zvyšování podílu jaderné energie při výrobě elektřiny a kteří nemají obavy z jejího využívání.
