Vláda letos vykáže schodek 330 miliard korun

Komentář Lukáše Kovandy

Pokud odolá tlakům poskytovat nesystémové dávky a činit prázdná gesta, jakým je snížení daně z pohonných hmot.

Česká vláda letos za období ledna až května vykazuje druhé nejhorší hospodaření v historii ČR. Hůře hospodařila pouze Babišova vláda v loňském roce. Státní rozpočet za prvních pět měsíců letošního roku totiž vykazuje schodek čítající 189,3 miliardy korun. Loni to za stejnou část roku bylo dokonce 255 miliard korun.

Vláda se snaží nadále klást důraz na redukci schodku, přesto že ji tuto snahu komplikuje válka na Ukrajině a její ekonomické důsledky, včetně nutnosti realizovat navýšené výdaje související s uprchlickou vlnou. Na druhou stranu je důsledkem války ještě rapidnější inflace, než s jakou bylo možné počítat loni a začátkem letoška. Tato rapidní inflace navyšuje příjmy rozpočtu, neboť s růstem cen v ekonomice pochopitelně roste i objem inkasa daní, například DPH, které se vyměřují právě z nominálních cen v ekonomice.

Pokud se dále nebudou nepředpokládaným způsobem navyšovat výdaje spjaté s válkou a Ukrajině, lze čekat, že schodek se letos zvýší z nyní plánovaných 280 miliard na 330 miliard. Vláda ale musí za takovým účelem odolat tlakům poskytovat nesystémové dávky a činit prázdná gesta. Takovou nesystémovou dávku je zvažovaná dávka 5000 korun na dítě do 18 let. Takovým prázdným gestem pak plošné snížení spotřební daně z pohonných hmot o 1,50 koruny na litr, k němuž dochází ode dneška. Tyto kroky nemají ekonomické opodstatnění a politicky si jimi vláda škodí, jelikož navazuje na konání předchozího kabinetu, které kritizovala.

Fialova vláda vyplatí 5000 Kč na dítě

Kopíruje Babiše, popírá samu sebe a navíc i své vlastní experty z Národní ekonomické rady vlády. Vláda definitivně schválila, že v srpnu hodlá vyplácet mimořádnou dávku na dítě ve výši 5000 korun.

Bude ji vyplácet v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti, jak původně, v dubnu chybně avizoval ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka i jeho ministerstvo.

Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého. Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku, jak uvádí ministr financí Zbyněk Stanjura. Na průměrnou mzdu tak stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.

Fialova vláda se tak rozhodla pokračovat v tradici Babišova kabinetu, jejž tímto vlastně kopíruje. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 let.

Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Jestliže dávka půjde až 90 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.

To, že dávka postrádá ekonomické opodstatnění a je spíše úplatkem voličům, potvrzuje i její kritika ze strany alespoň některých vlastních expertních rádců Fialovy vlády z Národní ekonomické rady vlády. Fialova vláda tedy kopíruje Babiše, popírá tím samu sebe, a navíc i vlastní experty, které si přizvala, aby jí radili.

Jedná se o populistický krok v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády (včetně autora tohoto komentáře, viz třeba zde), činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka devět miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle.

Oslava 70 let Alžběty II. na trůnu vydělá britské ekonomice 35 miliard korun

V čistém vyjádření to ale bude ztráta, kvůli dnům volna navíc.

 Vyvrcholí oslavy takzvaného platinového výročí britské královny Alžběty II. Ta Británii vládne právě 70 let, což je rekord v dějinách země. Na kolik oslava vyjde? A kolik vydělá?

Britské ministerstvo financí vyčlenilo v rozpočtu na letošní rok na oslavy v přepočtu zhruba 810 milionů korun. Vláda premiéra Borise Johnsona za tyto peníze Britům slibuje mimořádnou „podívanou, která se koná jednou za generaci“.

Vláda u příležitosti oslav také žákům základních škol v zemi zakoupí připomínkovou knihu „Queen Elizabeth: A Platinum Jubilee Celebration“. To britské daňové poplatníky vyjde na zhruba 350 milionů korun.

Na místní úrovni budou lokální oslavy financovat nadace a charitativní organizace.

Celkově tak náklady mohou oslav dosahovat až 1,5 miliardy korun, z čehož bezmála 1,2 miliardy uhradí přímo Johnsonova vláda, tedy britský daňový poplatník.

Oslava ale britské ekonomice také něco vydělá. Podle VisitEngland, organizace podpory turistického ruchu v zemi, to bude v přepočtu bezmála 35 miliard korun. Během prodlouženého, čtyřdenního víkendu mají totiž lidé v rámci oslav utratit bezmála 12 miliard korun jen za suvenýry, upomínkové předměty a dárky.

Přes pět milionů lidí podle VisitEngland také během prodlouženého víkendu vyrazí na výlet po domovině, leckdy doprovázený jedním čí dvěma noclehy v některém z hotelů či vyhledávaných bed&breakfast ubytoven. Takového cestování bude pochopitelně vzpruhou celé ekonomice, zvláště pak segmentu ubytování.

Oslav se přímo zúčastní více než dvanáct milionů lidí, kteří kvůli tomu „vyjdou do ulic“, kde budou ve zvýšené míře konzumovat jídlo či nápoje. I to značí mimořádnou vzpruhu celé britské ekonomice.

Nicméně sama britská vláda v dopadové studii (zde) razantně krotí optimistická očekávání organizace VisitEngland. Připomíná, že takzvané zlaté výročí královny Alžběty II. v roce 2002 přineslo meziměsíční pokles hrubého domácího produktu země o 2,2 procenta. Diamantové výročí v roce 2012 pak způsobilo pokles meziměsíčního HDP o 1,5 procenta. Jedná se o dva vůbec nejcitelnější meziměsíční poklesy za celé období od roku 1997.

Důvodem nejsou samotné oslavy, ale mimořádný čtyřdenní víkend, který je doprovází. Během něj klesá ekonomická aktivita v zemi, od průmyslu po služby, natolik, že se citelně propadá celá ekonomika. Platinové výročí tak podle zmíněné dopadové studie připraví britskou ekonomiku v čistém vyjádření nejpravděpodobněji o 2,39 miliardy liber, čili takřka o 70 miliard korun. V krajním scénáři to ale mohou být dokonce 2,57 miliardy liber, tedy 74,6 miliardy korun.

Uspěje Fialova vláda se snížením spotřební daně z paliv? Rozhodne se v Rijádu

Uspěje Fialova vláda se snížením spotřební daně z pohonných hmot? Klíč k trvalejšímu zlevnění pohonných hmot není ve Strakově akademii, ale v Rijádu. Pokud by zejména právě Saúdská Arábie výrazněji navýšila těžbu nad rámec objemu, na němž se měsíce dopředu shodl kartel OPEC a i další tradiční těžaři mimo něj, v čele s Ruskem, během června a července pohonné hmoty v ČR mohou zlevnit poměrně citelně. Fialova vláda pak bude moci tvrdit, že její snížení daně „zabralo“. Tuzemský řidič už nerozliší, zda tankuje levněji kvůli nižší dani, nebo kvůli tomu, že Saúdská Arábie těží více. Poděkoval by Fialovi. Bližší košile než kabát.

Proč by ale Saúdi měli těžit o tolik více? Vždyť Rijád dosud odolával tlaku zejména Spojených států, aby svoji těžbu navýšil. Dodržoval totiž úmluvu s dalšími členy kartelu OPEC, a zejména s Ruskem, která vznikla už v době pandemie a spočívala v dojednání jen pozvolného navyšování těžby po jejím skončení. Tradiční těžaři v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem se totiž obávali, že se covid celosvětově ještě vrátí. Chtěli se tak vyvarovat situace, že vytěží ropy až příliš, a tu pak nebudou mít moci komu prodat. Jako se jim to přihodilo na jaře 2020, když pandemie udeřila poprvé. Tehdy se dokonce v USA ropa v rámci některých kontraktů prodávala za zápornou cenu, takže odběratel ještě dostal zaplaceno, že si barely vzal a uvolnil tak místo ve skladu. Druhým důvodem, proč se Rijád, Moskva a další tradiční producenti v uplynulých měsících zdráhali těžit více, byla snaha záplatovat díry v rozpočtech, které tam v době pandemicky extrémního zlevnění ropy vznikly.

Nyní však je svět úplně jinde. Potíží není zlevňování, ale zdražování. Inflační vlny se šíří světem, což zesiluje tlak na kartel OPEC a další tradiční ropné producenty, aby těžbu navýšili o dost výrazněji, než si dohodli během pandemie. Problém ale představuje Rusko. Nejen, že není s to nyní těžbu navyšovat, jak přislíbilo, ale dokonce ji musí snižovat. Důvodem jsou sankce Západu. A to, že i bez sankcí se od ruské ropy odvrací její dlouholetí odběratelé. Nechtějí utrpět reputační újmu, že obchodují s válečným agresorem. Rusko tak má obtíže svoji ropu prodat dokonce i třeba do Indie či Číny a s třetinovou slevou. Tím pádem musí těžit méně, aby mělo neprodané barely, kde skladovat. Takže ve výsledku neplní své závazky vůči kartelu OPEC.

To některé členy kartelu vede k úvaze o přehodnocení dohody z doby pandemie a volají po vyškrtnutí Ruska z mechanismu stanovování těžebních kvót. Jestliže by k takovému vyškrtnutí došlo, Rijád již nebude úmluvou vázán a bude moci tím spíše Západu „vyhovět“ navýšením těžby. Na dnešním jednání se kartel OPEC a další těžaři v čele s Ruskem dohodli na výraznějším navýšení těžby, ale stále ne tak výrazném, aby ropa začala zlevňovat. V průběhu jednání naopak podražila. Další jednání v daném formátu je v plánu na 30. června.

Rijád může být i koncem června ochotnější těžbu navýšit ještě z jednoho zásadního důvodu. Jednání mezi USA a Íránem o nové jaderné úmluvě prakticky ztroskotala. Takže se nezdá, že by Bidenova administrativa stáhla sankce vůči Íránu, které zavedla ještě administrativa Trumpova. Tím pádem íránská ropa svět nezaplaví. Klíčový regionální rival Rijádu – Teherán – tak zůstane ekonomicky i finančně ochromený. Saúdská Arábie současně může výrazným navýšením těžby nad rámec dohodnutého vyslat do Washingtonu signál, že si „cení“, že ten k dohodě s Íránem nedospěl. A samozřejmě, jestliže na světovém trhu nebude moc ani sankcionované ropy íránské, ani sankcionované ropy ruské, Rijád se nemusí obávat, že by navýšením své těžby srazil cenu strategické suroviny až přespříliš. Může si dovolit kompenzovat výpadek íránské i ruské ropy a dále dobře vydělávat. Na normalizaci vztahů mezi Rijádem a Washingtonem navíc tlačí vlivný Izrael, jemuž je taková normalizace určitou pojistkou, že arcirival Írán nezíská na vlivu a síle.

Zásadní pro rozhodování Rijádu navíc zřejmě je také částečné embargo na ruskou ropu ze strany EU, jež bylo definitivně schváleno taktéž dnes. Embargo znamená, že Rusko bude mít ještě větší obtíže než dosud dostát závazkům vůči kartelu OPEC, což dále zvýší ochotu Rijádu těžit citelněji více.

O tom, zda česká veřejnost bude snížení spotřební daně na pohonné hmoty vnímat jako úspěšný tah Fialovy vlády, se nyní rozhoduje opravdu hlavně v Rijádu.

Moody’s: Česku zhoršení ratingu bezprostředně nehrozí

Jde o dobrou zprávu pro Fialovu vládu, důvodem je zejména poměrně nízké celkové zadlužení země.

Dobrou zprávu nese ratingová agentura Fialově vládě: buďte v klidu, rating vám teď nezhoršíme. Česko si prý dokonce může dovolit osekávat dluh pomaleji než okolní země. Potvrzuje se tak, že veřejné finance ČR nejsou v rozvratu, jak se loni mylně tvrdilo v rámci předvolebního boje.

Analytik Moody’s Investors Service Heiko Peters v rozhovoru pro agenturu Bloomberg dnes dále uvádí, že Česko těží z toho, že se mu dařilo snižovat dluh v době před pandemií. Pomáhá mu také silný bankovní sektor a celkově dobrá makroekonomická odolnost uplynulých let, ba desetiletí.

V porovnání s Maďarskem nebo Polskem pak Česko navíc dle Peterse dlouhodobě provádí věrohodnější a účinnější zásahy jak v oblasti rozpočtové, tak měnové politiky. Disponuje kvalitnější veřejnou správou i soudnictvím. Nedostává se do konfliktu s EU ohledně uplatňovaného právního rámce.

Podle Moody’s veřejný dluh Česka v poměru k HDP sice příští rok vzroste na desetileté maximum, 45,6 procenta, i tak však zůstane jedním z nejnižších v rámci EU. To vše, a zvláště pak silná fiskální pozice, tedy právě relativně nízké zadlužení, a kvalitní institucionální řád podle Peterse podporuje nejlepší rating v rámci zemí středoevropského regionu. Česko má podle něj prostor pro dodatečnou fiskální stimulaci v případě, že by udeřila další ekonomická krize.

Zvažovat zhoršení ratingu může Moody’s začít teprve tehdy, pokud Česko bude soustavněji hospodařit s výrazně hlubšími deficity, než jaké se nyní předpokládají, a bude tedy nad očekávání rychle navyšovat svůj veřejný dluh. Ke zhoršení ratingu by ale mohlo vést také možné vystupňování války na Ukrajině nebo trvalejší výpadky v dodávkách plynu českému průmyslu. (3.6.2022)