.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Ekonomicky je to rozumné.
Zastropování cen elektřiny či plynu pro domácnosti a malé a střední podniky se zřejmě nebude vztahovat na celou úroveň jejich spotřeby. Dnes to uvedl ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela. Jedná se o poměrně zásadní zvrat v rétorice vládních představitelů. Dosud z jejich výroků plynulo, že v případě domácností by mělo být zastropování bez omezení. Zastropování se tak mělo vztahovat k celému rozsahu spotřeby.
Takové řešení ale bylo problematické, na což experti upozorňovali. Zastropování v dosavadní podobě totiž nijak nemotivovalo k úspornému jednání. Motivovat měla pouze tak jako tak zvýšená cena, což se částečně už letos opravdu děje. Spotřeba energií letos kvůli jejich zvýšené ceně totiž vskutku znatelně klesá.
Vláda ovšem nakonec i pod zmíněným expertním tlakem svůj původní postoj přehodnocuje, což je ekonomicky rozumné, zřejmě však z politických důvodů posečkala s oznámením přehodnocení až do povolebního období. Pro domácnosti její přehodnocení totiž znamená, že jejich úspora nebude taková, s jakou mohly počítat hned po zveřejnění záměru zastropovat ceny. Neplatí tedy tímto ani výpočty ve vládním dokumentu (zde), jenž se zastropování týká a který vypočítává výši úspory pro modelové domácnosti. O zastropování pouze části spotřeby není ve vládních výpočtech zmínka.
Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidí platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Je nyní velmi pravděpodobné, že podobné opatření zavede právě i česká vláda.
Zastropování cen energií má však i tak další slabiny.
Mezi ně například patří jeho přílišná plošnost, stejně jako u energetického úsporného tarifu. Od drahých energií bude totiž zastropování ulevovat opět i bohatým domácnostem. Navíc bude penalizovat prozíravé domácnosti, které správně ceny energií fixovaly. Naopak ty domácnosti, které nefixovaly, příp. mají nyní vysoké ceny energií, neboť se „upsaly“ některému z padlých dodavatelů typu Bohemia Energy, jsou vlastně zvýhodněny. A to proto, že zastropování jim zajistí větší úsporu než prozíravějším domácnostem. Stát tedy vlastně trestá správnou spotřebitelskou volbu.
Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda dosud i podle svých slov preferovala dát přednost rychlosti jejich zavedení. Nyní však tedy tuto svoji preferenci přehodnocuje.
Pokud by se Fialova vláda nakonec zastropovala pouze část spotřeby, klesnou celkové náklady opatření z hlediska státního rozpočtu. Ministr financí Zbyněk Stanjura dosud jako náklad zastropování uváděl částku 130 miliard korun ročně. Ta však celkovou sumu spíše podhodnocovala, pokud by tedy právě nebyl zahrnut limit zastropování. Jestliže limit zavedený bude, je odhad nákladů ve výši 130 miliard korun ročně již realistický.
Vláda chce tyto náklady financovat z inkasa daně z neočekávaných zisků – takzvané válečně daně –, jež by měla vynést zhruba 60 miliard korun ročně, a dále pak z vyšší dividendy státních podniků a z výnosu z prodeje emisních povolenek. Tyto zdroje však zřejmě nebudou stačit k pokrytí celkových nákladů zastropování, takže stát jej bude muset financovat na dluh, případně najít zdroje jiné či ušetřit v rozpočtu jinde.
Skončí válka na Ukrajině ještě před 16. říjnem?
Na Putina zřejmě tlačí čínský prezident, který má před sebou životní událost, a napomoci by mohl i Kissinger.
Válka na Ukrajině by mohla skončit letos před 16. říjnem. Vyplývá to z rozhovoru Deutsche Welle s ruským ekonomem Andrejem Illarionovem, poradcem ruského prezidenta Vladimira Putina z let 2000 až 2005. Podle Illarionova Putin v posledních dnech znatelně změnil svoji dosavadní strategii. Zatímco ještě donedávna se zdálo, že na Ukrajině upřednostní dlouhou opotřebovávací válku, nyní náhle velmi pospíchá, vyhlašuje v zabraných ukrajinských regionech referenda, částečně mobilizuje a chřestí jadernými zbraněmi.
Za výraznou změnou Putinova postupu není podle Illarionova úspěch ukrajinské protiofenzivy na bojišti. Mnohem důležitější prý byl nedávný summit Šanghajské organizace pro spolupráci v Samarkandu, druhém největším městě Uzbekistánu. Tam se Putin poprvé od zahájení ruské invaze na Ukrajině setkal tvář v tváří se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem.
Illarionov míní, že Si v Samarkandu na Putina zatlačil. Čínský prezident má totiž před sebou životní událost: 20. sjezd Komunistické strany Číny. Ten začíná už 16. října. Si chce, aby mu sjezd potvrdil setrvání u moci i přes letošní konec původního desetiletého funkčního období. Čínský prezident by se tak totiž vydal vstříc doživotnímu vládnutí a dále upevnil svoji moc. Aby se jeho plán zdařil, odstraňuje všemožné překážky, jež mohou potenciálně stát v cestě.
Takže například čínský ministr spravedlnosti z let 2018 až 2020 Fu Čeng-chu si tento týden u soudu vyslechl rozsudek trestu smrti. Bude sice změněn na doživotí, ale i tak je zřejmé že Si si jde tvrdě za svým. Slíbil vymýcení korupce a Fua odsoudili právě za ni. Dost možná, že to byl ale mnohem spíše hlavně stranický rival současného prezidenta…
Kromě partajních soudruhů je Si Ťin-pchingovi překážkou na cestě k doživotnímu vládnutí nyní i Putin, resp. jeho válka na Ukrajině, která ani po sedmi měsících nekončí vítězně. Si si podle Illarionova nepřeje před klíčovým sjezdem čínských komunistů působit tak, že stojí na prohrávající straně. To by oslabilo jeho vnitropolitickou a vnitrostranickou pozici. Některý z dalších rivalů z řad stranických soudruhů, jichž se dosud nezbavil, by toho mohl využít.
Proto právě měl Si na Putina v Samarkandu zatlačit, aby boje na Ukrajině ukončil. Samozřejmě tak, aby se jejich ukončení stále dalo vyložit jako vítězství. Nebo alespoň „neprohra“.
Putin Čínu potřebuje, neboť kvůli západním sankcím je na ní nyní celé Rusko ekonomicky závislejší než kdykoli v minulosti. Jestliže si tedy možný doživotní čínský vládce ukrajinskou opotřebovávací válku a její nejednoznačná vyústění nepřeje, musel konat.
Proto tedy, zdá se, Putin svolal referenda, spíše tedy pseudoreferenda. Vlastně jde jen o divadélko, aby na jejich základě mohl k Rusku anektovat samozvanou Doněckou lidovou republiku a taktéž samozvanou Luhanskou lidovou republiku, které už od roku 2014 ovládají proruští separatisté. A rovněž aby anektoval nyní Ruskem okupované Záporožskou a Chersonskou oblast na jihu Ukrajiny.
Po anexi zmíněných území by tak ruský prezident mohl deklarovat alespoň částečný úspěch. Čerstvě mobilizovaní záložníci by v takovém případě „vystužili“ vojenskou přítomnost v anketovaných oblastech, což má minimálně psychologický efekt. Harašení jadernými zbraněmi má pak pomoci odrazovat Západ a také Kyjev od toho, aby se anektovaná území snažil získat zpět.
Je to samozřejmě i tak Putinova hra vabank a úplné ukončení bojů už před 16. říjnem opravdu nečekejme. Jisté zásadní jejich zmírnění ale vyloučit nelze.
Nic jiného než taková sázka vabank nyní Putinovi – pod čínským tlakem – vlastně ani asi nezbývá. S Ukrajinou se přepočítal. A nemůže si dovolit zcela ztratit tvář. Alespoň tedy tam, kde ji dosud jakž takž ještě má, tedy u podstatné části ruské veřejnosti a také – a vlastně zejména – právě u zemí v čele s Čínou. Ta společně s Indií nebo Tureckem dosud vystupovaly spíše neutrálně, pokoušely se hrát na obě strany konfliktu, ale nyní je takový postoj stále hůře udržitelný. Což nejvýrazněji, zdá se, demonstruje právě postoj Si Ťin-pchinga, jemuž jde v těchto dnech opravdu o hodně.
Jde mu tak moc o hodně, že svého ministra zahraničí vyslal tento týden za stále vlivným doyenem americké diplomacie Henry Kissingerem. Oficiálně mu měl Wang I blahopřát k blížícím se stým narozeninám. Pekingu ovšem jistě neuniklo, že někdejší americký ministr zahraničí se letos na jaře vyslovil pro to, aby se Ukrajina smířila se ztrátou části svého území a umožnila tak válku ukončit. Tento výrok mnohé politiky Západu pobouřil, nicméně Kissinger míní, že z hlediska dlouhodobé stability Evropy je důležité, aby Rusko neutrpělo zničující porážku.
Čínský ministr zahraničí tak nyní mohl u Kissingera lobovat za to, aby ten využil svého vlivu ve Washingtonu, a umožnil tudíž v důsledku právě to, aby Putin nečelil vyhlídce zničující porážky. Tedy mohl lobovat za to, aby Západ nakonec přivřel oči nad tím, že Rusku anektovaná území zůstanou, přičemž Čína „na oplátku“ učiní, co potřebuje a co může být nakonec přijatelné i z hlediska Západu, tedy dotlačí Putina k ukončení války. Putinovi by tak umožnila zachovat si tvář v jinak vlastně bezvýchodné situaci.
Vývoj životní úrovně důchodců letos rekordně předčí vývoj životní úrovně pracujících
Růst inflačně očištěného průměrného starobního důchodu letos historicky rekordně překoná růst průměrné hrubé mzdy, rovněž v očištění o inflaci. Rozdíl pravděpodobně dosáhne úrovně 14 procentních bodů (viz graf níže).
Podle návrhu nařízení o valorizaci penzí, který v týdnu zveřejnila vláda, by se průměrný starobní důchod měl od ledna 2023 navýšit o 825 korun. Průměrný důchod by měl činit přibližně 19 500 korun, jak vyplývá z podkladových materiálů, které k nařízení připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Na konci roku 2021 činil průměrný starobní důchod 15 453 korun, vyplývá z dat ČSÚ. Během letoška tak jeho výše celkově naroste o 3 222 korun. To je v absolutním vyjádření suverénně nejvíce v historii ČR.
Procentuálně letos průměrná penze vzroste o bezmála 21 procent. V historii ČR vzrostla výše průměrné penze v procentuálním vyjádření výrazněji pouze v letech 1993 a v roce 1996.
Obrázek o navýšení penzí není úplný, pokud nezohledníme inflaci. Ta by letos měla podle České národní banky dosáhnout průměrně celoroční úrovně 16,5 procenta. Upravíme-li uvedené (nominální) procentuální navýšení důchodů v jednotlivých letech právě o inflaci, získáváme inflačně očištěnou – tedy reálnou – změnu průměrné penze. Ta by letos měla činit 4,4 procenta.
Zatímco důchodci si tedy letos v průměru polepší o 4,4 nad inflaci, pracovníci za ní hluboce zaostanou. Nominálně mzdy letos porostou nejspíše o 6,9 procenta, jak vyplývá z výsledků nejnovějšího pravidelného šetření ČNB mezi tuzemskými i zahraničními analytiky. Inflaci by přitom podle ČNB měla dosáhnout již uvedené celoroční úrovně 16,5 procenta. Reálně se tak pracovní výdělky letos propadnou o 9,6 procenta. Rozdíl mezi procentuální změnou reálného průměrného starobního důchodu (4,4 procenta) a procentuální změnou reálné průměrné hrubé mzdy (9,6 procenta) pak tedy představuje právě 14 procentních bodů (4,4 % – (-9,6 %) = 14 p.b.; viz graf níže).
Uvedená data potvrzují, že letošní rok se zcela vymyká. Rapidní inflace totiž ze zákona vede k dvojí mimořádné valorizaci důchodů, zatímco růst mezd inflaci zdaleka pokrýt nestačí. Letošní výsledky však nevypovídají o dlouhodobé úrovni reálných příjmů. Tu samozřejmě ekonomicky aktivní lidé mají zpravidla vyšší než penzisté. (26.9.2022)
