Je průkopníkem umělé inteligence a kybernetiky v ČR. Používá moderní metody organizace a řízení. Stal se zakladatelem a prvním ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) jako unikátního centra výzkumu. Díky jeho úsilí získal CIIRC novou budovu, ale zejména kvalitní výzkumné obsazení. CIIRC spojuje špičkový výzkum s potřebami českého průmyslu. Ukázal, že i v podmínkách českého školství lze vybudovat v krátké době centrum mezinárodní reputace. Opírá se o důvěru ve schopnosti spolupracovníků, podporu sebemotivace výzkumníků i odvážné investice do lidského potenciálu.
Co považujete za váš největší manažerský (profesní) úspěch v posledních letech?
Od roku 2009 usiluji o vybudování unikátního výzkumného univerzitního ústavu ČVUT, který by spojoval špičkový výzkum v perspektivní oblasti kybernetiky, robotiky a umělé inteligence s potřebami českého průmyslu, a který by sloužil jako otevřená platforma pro interdisciplinární výzkum a vědeckou spolupráci v ČR. Šlo a jde mi o vybudování vysokoškolského ústavu nového typu, uznávaného v mezinárodní vědecké aréně a přínosného pro rozvoj české ekonomiky. V roce 2013 byl ústav založen, v roce 2016 se podařilo přesvědčit vládu ČR, která přispěla na realizaci vlastní budovy CIIRC v hlavním areálu ČVUT částkou 1 mld. Kč. V květnu 2017 byla nová budova CIIRC otevřena a od té doby plně slouží svému účelu, výzkumu spojenému s výchovou špičkových doktorandů v ukázkově vybavených laboratořích a pro transfer know-how do průmyslové praxe. Daří se budovat mezinárodně respektovaný testbed pro Průmysl 4.0 a Centrum Města budoucnosti. Ústav je nositelem desítky EU výzkumných projektů včetně prestižního projektu ERC, 5 projektů OP VVV, projektu Národní centrum kompetence TA ČR a desítek výzkumných projektů na národní úrovni.
Největší hodnotou CIIRC jsou jeho lidé. Od roku 2013 (bod nula) se postupně daří budovat skvělé výzkumné týmy, dnes má ústav 235 zaměstnanců a v roce 2020 předpokládáme, že jich bude dle plánu 350. Mezi výzkumníky jsou desítky odborníků ze zahraničí, USA, Japonska, Francie, SRN, Rakouska, Holandska, Ruska a dalších zemí. Kolem nich rostou mladé týmy nové generace českých výzkumníků.
CIIRC dynamicky roste jako finančně téměř samoudržitelná jednotka. Institucionální podpora od ČVUT je zanedbatelná, činí 2-3 % celého rozpočtu. Finanční prostředky CIIRC získává především z veřejných zdrojů EU, veřejných soutěží účelové podpory v ČR a ze spolupráce s průmyslem. Celkový rozpočet je vyrovnaný, objem prostředků dynamicky roste. V roce 2016 byl 76 mil. Kč, v roce 2017 140 mil. Kč a v roce 2018 dosáhl 254 mil. Kč a poprvé jsme dosáhli zisku. Pro roky 2019 až 2022 máme již dnes vysoutěženo výzkumné financování, překračující 1 mld. Kč.
CIIRC je skutečně unikátní prudkým růstem objemu finančního zajištění při udržení vlastní finanční soběstačnosti. Za manažerský i profesní úspěch považuji vybudování významného vědeckého centra od základní myšlenky v roce 2009 po plně funkční soběstačnou, dynamicky se rozvíjející instituci mezinárodního významu s vlastní moderní budovou v roce 2019, a to v těžkých podmínkách českého vysokého školství.
Jaký máte recept na zvýšení konkurenceschopnosti vaší instituce. Co považujete za největší omezení současnosti.
Konkurenceschopnost se zvyšuje zaváděním mezinárodně prokázaných best practices v oblasti výzkumu, tj. u nás konkrétně např. zavedením naprosté výzkumné a finanční nezávislosti výzkumných týmů, možností dynamicky rekonfigurovat týmy dle požadavků výzkumníků, přísným sebehodnocením a hodnocením výzkumníků podle mezinárodních kritérií atd. Jako velmi efektivní se ukázala myšlenka přivést zpět do ČR zkušené expaty, kteří vnášejí do činnosti ústavu ducha excelence a způsoby obvyklé na prestižních výzkumných pracovištích ve světě. Naši zaměstnanci jsou motivováni především osobním odborným růstem a snahou po dosahování světově významných výsledků. A právě na nich závisí konkurenceschopnost instituce jako celku.
Za největší omezení považuji rychlý růst byrokracie, spojené s projekty a veškerou činností na vysoké škole.
Do jaké míry využíváte inovace (smart technologie) pro zvýšení výkonnosti vaší instituce?
Inovace a vývoj (nikoliv jen užití) smart technologií tvoří jádro činnosti naší vědeckovýzkumné organizace. My tedy inovativní řešení nejen používáme, ale především cíleně vytváříme. Institut je největším výzkumným pracovištěm v oblasti umělé inteligence a robotiky v ČR. Vyvíjíme např. zcela nové technologie plánování a rozvrhování průmyslové výroby s konkrétními úspěšnými aplikacemi při výrobě airbusů ve firmě Airbus Industries, robotizujeme některá náročná pracoviště ve Škoda Auto (bickpicking task), vyvinuli jsme zcela inovativní řešení pro robotizaci pracovišť firmy Lego na Kladně. Budujeme inovační ekosystém (Národní centrum Průmyslu 4.0) a pomáháme přetvářet některé start-upy do úspěšných malých a středních českých firem (Factorio Solutions, Merica a další). Máme vlastní inkubátor start-upů. Nejúspěšnější studentský start-upový tým byl 2x za sebou na 2. místě v celosvětové soutěži chatbotů, které organizovala a sponzorovala firma Amazon.
Můžete uvést přednosti a zápory čerstvých absolventů různých typů škol a vzdělání, které zaměstnáváte? Řešíte nějak mezigenerační spolupráci mezi manažery a mezi zaměstnanci?
Zaměstnáváme absolventy nejrůznějších typů škol, vybíráme si ty nejlepší. Celkově však naše školství produkuje absolventy, kteří mají malou nebo žádnou představu o průmyslové praxi, mají nízkou schopnost samostatněji pracovat na dílčích otázkách v týmech – to je obvykle ještě učíme. Mezigenerační problémy nemáme, akademické prostředí je v tomto směru velmi tolerantní a v novém ústavu je dost prostoru pro odborný růst všech.
Čím motivujete svůj tým, jak pracujete s bonusy pro zaměstnance?
Zaměstnanci mají vysoký stupeň sebemotivace – jde jim především o odborný růst, získání reputace a získání grantů u nás i ve světě, budují systematicky svojí kariéru ve výzkumném prostředí. To je běh na dlouhou trať. Protože výše odměn závisí na projektech, které si řešitelé sami najdou, odměňují se ve své podstatě sami a bonusů od ředitele téměř nepoužíváme. To, co funguje nejlépe, je podpora sebemotivace zaměstnanců a otevírání dveří na světová pracoviště ke světovým špičkám. Jiným benefitem je respekt k samostatnému rozhodování pracovníků v oblasti směrování výzkumu, jeho financování a vnitřní organizace týmu.
V čem vidíte největší rozdíl/y v manažerské profesi před 10, 15 lety a nyní?
Za posledních 15 let se posunulo manažerské řízení a organizace výzkumných týmů v hierarchické struktuře výzkumné organizace s centralizovanými zdroji směrem k dynamickému vytváření a efektivní interakci samonosných výzkumných týmů. Vedoucí organizace poskytuje především organizační zázemí a odborný a osobní leadership. V našem ústavu je posun od řízení k leadershipu zcela viditelný. Takový přístup vyžaduje vysoký odborný a lidský standard vedoucích na všech úrovních, vzájemnou důvěru a týmové myšlení. Je to náročné, ale funguje to! Náročné především na výběr vedoucích a metodiku jejich vedení (jsou to všechno výzkumné individuality vysokých kvalit). Ale výsledek přináší uspokojení všem!
Váš nejpádnější důvod, proč jste přijal nominaci do soutěže MANAŽER ROKU?
Chtěl jsem ukázat, že i ve velmi neobvyklých podmínkách vysokoškolského výzkumného prostředí s limitovanými zdroji a akademickou atmosférou je možné úspěšně uplatnit moderní manažerské řízení. Je možné vytvářet a vést nové celky dosahující výsledků mezinárodní úrovně i přinášející uspokojení výzkumníkům – obvykle individualitám s unikátním způsobem inovativního přístupu a myšlení. Chtěl bych dokumentovat, že takový postup je nejen možný, ale že nás (ČR) může posunout ve výzkumné oblasti směrem k mezinárodní excelenci.
