Vlašský dvůr je bývalá královská mincovna a královský palác, národní kulturní památka celoevropského významu, s tisíciletou historií. Původní opevněné sídlo z konce 13. století bylo přestavěno v centrální královskou mincovnu králem Václavem II. v roce 1300. Součástí jeho mincovní reformy bylo uzavření malých mincoven roztroušených po celém Českém království a zavedení nové mince, tzv. pražského groše. Výroba této měny byla soustředěna do nově zřízené mincovny ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Název Vlašský dvůr je odvozen od italských odborníků (Vlachů) z Florencie, které král povolal k provedení finanční reformy. Základem mincovny byly mincovní kovárny, zvané šmitny, nacházející se kolem nádvoří a ražební síň, zvaná preghaus, kde se razily stříbrné pražské groše. Král Václav IV. si Kutnou Horu oblíbil a často zde pobýval, Vlašský dvůr přizpůsobil potřebám panovnického sídla.
Dal přistavět královský palác, jehož součástí byly jeho soukromé i reprezentativní prostory, a kapli sv. Václava. Vlašský dvůr je jediným dokladem záliby Václava IV. v městských palácích. Nová královská rezidence se stala místem konání důležitých dějinných událostí. V roce 1444 zde byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských landfrýdů (dohoda zúčastněných o zachovávání veřejného míru a postihující jeho rušitele) a v r. 1448 zemským správcem. Roku 1471 zde byl Vladislav Jagellonský zvolen za českého krále, byl jediným králem zvoleným mimo Prahu. Za vlády Vladislava Jagellonského byl vystavěn nový mincmistrovský dům. V první polovině 16. stol. mincovna ztratila svůj monopol – výroba mincí se dostala i do dalších měst. Současně ustává ražba grošů, nahrazují je tolary. Pokles těžby stříbra vedl k uzavření mincovny r. 1727, areál chátral. Až koncem 19. stol. byl areál odkoupen městem. V letech 1893-1899 jej architekt Ludvík Lábler obnovil v novogotické puristické podobě. K jeho spolupracovníkům patřil sochař a řezbář Jan Kastner jehož novogotické vybavení místností (nábytek, architektura oltářů v kapli, aj.) jsou tak dokonale stylové, že je historikové umění těžko odlišovali od středověkých. Poslední rekonstrukce, která byla provedená městem Kutná Hora v letech 2017–2020 byla spolufinancovaná ze strukturálních fondů Evropské unie a státního rozpočtu. Obnova areálu vyšla na více než 120 milionů korun. Práce na nové expozici byly součástí rozsáhlé rekonstrukce Vlašského dvora. V objektu sídlí radnice a vedení města, je zde expozice, jež přibližují návštěvníkům historii Kutné Hory a rovněž reprezentační prostory.
Prohlídka expozic
Na zájemce čekají 3 prohlídkové okruhy. Královský palác, kde návštěvníci s průvodcem navštíví audienční síň, královskou kapli a komnaty s filmovými kulisami k jednotlivým panovníkům. Královská mincovna s originálem pražského groše, která je koncipovaná jako prohlídkový okruh bez průvodce. Záhada ztraceného stříbra, je interaktivní prohlídka nově zpřístupněného sklepení. V návštěvnickém centru a části s názvem Letem kutnohorským světem, načerpají další informace. Na chodbách jsou umístěny dotykové obrazovky seznamující s kutnohorskými osobnostmi a historií městské správy. Dominantou první místnosti za pokladnou je obraz Žižka před Kutnou Horou od Adolfa Liebschera z roku 1888-1889. Olej na plátně (220x445 cm) přinesl malíři velký obdiv. Poprvé byl obraz vystaven v pražském Rudolfinu v roce 1889, v dalším roce byl vystaven v Berlíně a Mnichově. V roce 1896 obraz zakoupilo město Kutná Hora. V této místnosti jsou i modely Vlašského dvora.
Královská audienční síň – Z Vlašského dvora vyšla řada státních dokumentů a rozhodnutí; mezi nejvýznamnější patří "Dekret kutnohorský", který zde byl vydán 18. ledna 1409 králem Václavem IV. a který změnil zastoupení národů ve všech orgánech Univerzity Karlovy. Uskutečnila se zde také volba panovníka: 27. května 1471 byl zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. Fresky znázorňující obě významné události jsou na stěnách síně. Obraz Volba Vladislava Jagellonského českým králem na jižní stěně a Vydání Dekretu kutnohorského na severní stěně je dílem bratří J. a K. Špillarů na námět J. L. Klusáčka. Nejcennějším dochovaným prvkem královské audienční síně je původní gotický strop s malbami z 15. století.
Na východní stěně je umístěn plastický polychromovaný dřevěný znak Kutné Hory z doby kolem roku 1491.K dalším pozoruhodnostem patří zejména konšelská lavice, pochází z původní radnice, která vyhořela v srpnu 1770. Je provedena na způsob truhly, má překlopné opěradlo (když konšelé se starostou nesouhlasili, opěradlo otočili a sedli si zády k němu). Autorství se připisuje Jakubu Nymburskému (kolem r. 1511). Před vchodem do síně je bronzová deska z roku 1595, pocházející z původní staré kutnohorské radnice.
Nápis na desce je pořád aktuální: "Kdokoliv z radních osob za řízením vstoupíš do radnice, svrhni přede dveřmi se sebe všecku osobní vášeň, hněv, násilí, zášť, přátelství, pochlebenství, podrob osobu i péči svou obci. Neboť jak spravedliv nebo nespravedliv budeš k jiným, rovněž očekávati a podstoupiti musíš soud boží." Kopie desky je i v OSN v New Yorku.
Královská kaple Je zasvěcena patronům země české a uherské sv. Václavovi a sv. Ladislavovi, vznikla koncem 14. století a patří k vrcholům české gotické architektury. Je dílem parléřovské huti a vznikla současně se soukromou kaplí krále Václava IV., která byla umístěna pod ní v přízemí. Byla vysvěcena roku1389. Secesní výmalbu stěn provedli manželé František a Marie Urbanovi roku 1899. František Urban byl žákem Františka Ženíška a též spolupracoval s Alfonsem Muchou. Cenné pozdně gotické vybavení tvořily tři oltáře.
Malovaná oltářní archa s reliéfem Smrti Panny Marie a malbou čtyř světic na křídlech byla objednána v Norimberku. Votivní obraz s bolestným Kristem v hrobě mezi svatými Václavem a Ladislavem objednal nejvyšší královský mincmistr Johann Horstoffar z Malesic a dal se na něm znázornit jako klečící prosebník spolu s králem Vladislavem Jagellonským. Horstoffar zaplatil i oltáře. Na závěr zájemci navštíví komnaty panovníků vztahujících se ke Kutné Hoře tvořené filmovými kulisami. Pod kaplí byla umístěna královská pokladnice – dodnes ji připomínají okované dveře a v kamenném ostění vytesaná výstraha „Noli me tangere“ (nedotýkej se mne).
