Plánovaný ústup vozů se spalovacími motory, který od roku 2035 díky ukončení jejich výroby plánuje Evropská unie, bude velmi pomalý. Ať už kvůli nedostatečné infrastruktuře pro alternativní paliva či riziku propouštění u automobilek. Očekávat lze také snahy o vyvinutí spalovacího motoru s minimálními emisemi. V případě alternativ bude pravděpodobně velmi razantní nástup vodíku. Podíl vozů s tímto pohonem se může do 10 let dostat na úroveň elektromobilů, popisuje ve svém komentáři jednatel společnosti Adast Daniel Struž.
Ačkoliv by výroba spalovacích motorů podle návrhu Evropské unie měla skončit v roce 2035, lze z řady indicií usuzovat, že ze silnic jen tak nevymizí. Některé automobilky již nyní deklarují, že s produkcí naftových a benzinových motorů budou pokračovat právě až do roku 2035. V následujících letech tak auta se spalovacími motory rozhodně jezdit nepřestanou. Jejich podíl se bude snižovat, pokles však bude i přes snahy evropských špiček pomalý.
Nahrazovat je budou různé alternativy, kromě dnes poměrně rozšířených hybridů půjde o elektřinu, vodíkové články či plyn. Jejich celkový podíl však v roce 2035 nebude v globálu nikterak závratný, jako je tomu již nyní například v severských zemích typu Norska. Zde je elektrifikace nejen na vyspělé úrovni, ale zároveň ji podporuje i stát, podíl elektromobilů tak někde dosahuje i 50 procent. Důvodů, proč podobná situace v celoevropském měřítku do 13 let nenastane, je hned několik.
První je čistě finanční – poměr ceny a výkonu zatím není u alternativních pohonů dostatečně efektivní a finanční náklady jsou stále poměrně vysoké. Na to, aby do 13 let byl podíl vozů s alternativním pohonem alespoň poloviční, zároveň chybí dostatečně vybudovaná infrastruktura, ať už se jedná o nabíječky či produktovody na plyn nebo vodík. V neposlední řadě je pak třeba mít na paměti i další, poměrně prostý důvod. Lidé se spalovacích motorů nebudou chtít vzdát, ať už k tomu budou mít racionální či emocionální důvody.
Problém s možným propouštěním zaměstnanců
Strmý ústup spalovacích motorů nelze očekávat ještě z jednoho důvodu, kterým je lidská práce. Dnes již v rámci automobilek existuje řada projektů robotizace, zároveň platí, že výroba elektromobilů je z hlediska lidské práce mnohem méně náročná a mnohem více úkonů lze zvládnout pomocí automatizace a robotů. Logicky tak vyvstává otázka, co bude s desítkami tisíc pracovníků, kteří by najednou měli být bez práce. Zaměstnávat je bude nutné a k rapidnímu příklonu k elektromobilům nedojde příliš rychle.
Vyloučit nelze do klíčového roku 2035 také jiný scénář – snahu o vývoj takového spalovacího motoru, který množstvím emisí a škodlivin vypouštěných do ovzduší či efektivity prakticky srovná celkovou uhlíkovou stopu u alternativních paliv. Ta je u nich sice prakticky nulová při samotném provozu, nicméně během výroby je negativní vliv na životní prostředí zejména v případě elektromobilů zásadní. Automobilky tak mohou mít motivaci nejen vyvinout extrémně úsporný a šetrný spalovací motor. Zároveň díky němu mohou usilovat i o to, aby se na spalovací jednotky nekoukalo pouze jako na velké zlo, ale aby ve finále mohly koexistovat spolu elektrickými, plynovými či vodíkovými pohony.
Vodík může dorovnat elektrický pohon do 10 let
Pokud se nicméně nestane nic neočekávaného, budou v nejbližších letech brány jako hlavní alternativa ke spalovacím motorům elektrická vozidla. U jiného média – plynu – pak lze očekávat, že bude plnit roli přechodného paliva mezi benzínem a naftou na jedné straně a elektřinou a vodíkovými články na straně druhé.
Právě u vodíku aktuálně visí největší otazník. Finanční náklady na tuto technologii jsou zatím stále vysoké, ačkoliv cena tohoto média klesá. Zároveň je jeho výroba zejména pro petrochemické velmoci prakticky zadarmo, neboť se jedná o odpadní produkt jejich činnosti. Jakmile tyto státy začnou do vodíkové technologie intenzivně šlapat a zlevní se tím pádem přeprava, skladování a celkové zpracování vodíku, může se jeho podíl z hlediska pohonů pro automobilovou dopravu dostat minimálně na úroveň elektřiny. Jsem přitom přesvědčený, že vodík se na tuto úroveň, ne-li za ni, dostane v řádu 10-15 let. Ostatně vývoji vodíkového pohonu se velké firmy věnují už od poloviny minulého století. Proto je dobré být na jeho rychlý příchod již nyní připraven. (20.1.2022)
