Volkswagen a Rivian jsou spolunocležníci ze zoufalství

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Spolupracují kvůli obavě z pokut EU a z krachu.

Akcie Volkswagenu dnes padají na letošní minimum, do blízkosti minima víceletého (viz graf níže). Až pět miliard dolarů totiž nově hodlá investovat do potácejícího se amerického výrobce elektroaut Rivian. Ten jen letos vykáže ztrátu nejspíše kolem tří miliard dolarů. A v příštím roce mu peníze mají dojít zcela.

Volkswagen a Rivian tak představují „spolunocležníky ze zoufalství“. Dávají se dohromady kvůli vidině krachu na jedné straně a tučných „pokut za zaostalosti“ na straně druhé.

Rivian by bez nynějšího „napojení na kapačky“ Volkswagenu nejspíše skonal. Vždyť jeho akcie se od konce roku 2021 propadly o více než 90 % (viz graf níže).

Volkswagen zase musí do amerického výrobce elektroaut investovat, aby dostál přísným normám EU, souvisejících s ambiciózní zelenou agendou Bruselu, jež nemá obdoby nikde jinde na světě.

Bez rozšiřování výroby elektroaut by totiž Volkswagen čelil velkým pokutám. Jeho vlastní software pro elektroauta ale není dost konkurenceschopný, což mu snižuje prodeje a brání tedy v požadovaném rozšiřování výroby elektroaut.

Kolabující Rivian se sice potácí, ale i tak je jeho software pokročilejší než ten Volkswagenu.

Podle analytiků společnosti Bernstein, jež spadá pod křídla francouzské banky Société Générale, je investice Volkswagenu do Rivianu „hřebíčkem do rakve“ snah německé automobilky o rozvoj vlastního palubního softwaru. Už loni přitom musel Volkswagen investovat 700 milionů dolarů do čínské automobilky Xpeng, aby právě získal přístup k pokročilejšímu softwaru. Zřejmě to ale fakticky, z hlediska německé automobilky, byly peníze hozené do černé díry.

Regulace EU tak vlastně zachraňují jinak již odepsané americké automobilky a pomáhají navyšovat zisk automobilkám čínským; taková socialistická internacionální družba 21. století. To ale určitě není recept na vzestup americké, a už vůbec ne eurounijní ekonomiky. Slavit mohou akorát v Pekingu.

A ani Volkswagen nebude mít peníze na investice do amerických „zombie firem“ věčně. Vždyť i investice do Rivianu se značnou pravděpodobností představuje házení peněz do černé díry.

A je otázkou, kolik ještě peněz Volkswagen vůbec rozházet může. Prodeje jeho elektroaut v Evropě letos v prvním čtvrtletí spadly meziročně o výrazných 24 %, citelně klesají i v USA či v Číně. Trh s elektroauty totiž celosvětově ochabuje, neboť řidiči čelí vysokým cenám elektřiny, stále vysokým cenám nových elektroaut a nedostatečně rozvinuté nabíjecí infrastruktuře.

Oproti minulým létům také klesá podíl řidičů, kteří v průzkumech uvádějí, že si jako další vůz plánují pořídit elektroauto.

Přesto všechno tedy Brusel Volkswagenu hrozí oněmi pokutami, což jej pro změnu nutí investovat do kolabujícího Rivianu. Kdyby to nebylo k pláči, je to k smíchu.

Od Macrona dávají ruce pryč už i nejbližší spolustraníci

Jeho pád vrací do sedla Němce, kteří shazují ze stolu společné půjčování EU

Emmanuel Macron už je politicky „mrtvý muž“, pryč od něj dávají ruce i jeho nejbližší spolustraníci. V křeči ze svého hořkého konce vrší chybu na chybu; Francouze dokonce začal strašit občanskou válkou. Kalich hořkosti má francouzský prezident pít až do roku 2027. Stále naléhavější otázkou však je, zda jej vypije opravdu až do dna, či zda rezignuje ještě před koncem řádného mandátu.

Nyní je totiž takřka jisté, že Macron bude muset „kohabitovat“, tedy najít společnou řeč s premiérem jiné stranické příslušnosti. Něčemu takovému jeho předchůdci Sarkozy i Hollande unikli. Kohabitaci francouzský poloprezidentský systém naposledy zažíval v letech 1997 až 2002.

Macron nyní čelí té vyhlídce, že po volbách, jež začínají o tomto víkendu, usedne do premiérského křesla o osmnáct let mladší Jordan Bardella ze strany Marine Le Penové. Bardella by měl v gesci vnitropolitické záležitosti, včetně hospodářské a daňové politiky. Macron by sice zůstal zodpovědný za zahraniční politiku a bezpečnost, leč vnitropoliticky by se stal do značné míry ceremoniální figurou.

Vedle kladení věnců by musel najít řeč s vládou strany či stran, s níž se neshodne prakticky vůbec na ničem a která podle jeho výroku – byť proneseného už v čirém zoufalství – požene zemi do občanské války.

Macronova pádu navíc využívá Německo a další rozpočtově poměrně ukázněné státy typu Nizozemska či Dánska (Česko mezi nimi podle všeho není) a shazuje ze stolu plán na prohloubení společného půjčování EU.

Předlužené Francii hrozí další zhoršení ratingu a Němci nechtějí přebírat další díl zodpovědnosti za její finanční závazky. Není se co divit. Macron nejen že francouzský dluh nesnížil, jak sliboval, ale zatím ani nestabilizoval – má růst dál.

To, že se francouzskou prezidentkou stane Le Penová, a to ještě před rokem 2027, je stále pravděpodobnější.

Akcie Pfizeru jsou nejníže za více než deset let. Vydělal tedy na covidu, jak se říká?

Tahle zpráva šéfku Evropské komise jistě nepotěšila, a zvláště ne před nedávnými eurovolbami. Vyšetřovatelé Úřadu evropského veřejného žalobce totiž letos převzali případ jejího podezřelého vyjednávání s šéfem amerického farmaceutického gigantu Pfizer Albertem Bourlou stran covidových vakcín. Případ měli původně na stole belgičtí vyšetřovatelé ve městě Lutychu. Pravomoci evropských vyšetřovatelů jsou ale silnější. Což právě není dobrá zpráva pro stávající šéfku Evropské komise, která by ráda post zastávala i v dalším funkčním období. Což si jí tedy nejspíše podaří. Nicméně ruka v rukávu ještě není.

Úřad evropského veřejného žalobce, jenž sídlí v Lucemburku, tak nyní vyšetřuje možné von der Leyenové neoprávněné zasahování do výkonu veřejné funkce, ničení SMS zpráv, korupci a konflikt zájmů, jak uvádí server Politico.

Vyšetřování začátkem loňského roku zahájily lutyšské úřady, a to na základě trestního oznámení místního lobbisty Frédérika Baldana. K němu se později připojily maďarská a polská vláda. Polsko letos ale své trestní oznámení stahuje – poté, co z tamních loňských voleb vítězně vzešla proevropská vládní koalice vedená premiérem Donaldem Tuskem.

Baldanovo trestní oznámení se soustředí na údajnou výměnu textových zpráv mezi von der Leyenovou a Bourlou, k níž mělo dojít před dojednáním historicky největšího obchodu EU s vakcínami, v roce 2021, v době kulminace pandemie nákazy covid-19.

Aféru označovanou „Pfizergate“ odstartoval list New York Times, který jako první informoval o korespondenci předsedkyně Evropské komise s generálním ředitelem Pfizeru. List v té souvislosti podal na Evropskou komisi vlastní žalobu, a to kvůli jejímu zamítnutí zveřejnění obsahu dané korespondence.

To, že případ převzal Úřad evropského veřejného žalobce, znamená otevření nové kapitoly jeho vyšetřování. Úřad totiž vede celoevropská vyšetřování finanční kriminality a má pravomoc zabavit mobilní telefony a další důkazní materiál jak přímo v ústředí Evropské komise, tak v jiných evropských zemích, včetně Německa, tedy domoviny von der Leyenové.

Odhaduje se, že vakcínový obchod Evropské komise a Pfizeru svým objemem přesáhl hodnotu dvaceti miliard eur, tedy 500 miliard korun, a členské státy EU od něho nemohly snadno ustoupit ani v době již polevujícího šíření nákazy. Vakcíny za minimálně čtyři miliardy eur, což odpovídá více než 100 miliardám korun, přitom byly pořízeny zbytečně a byly bez užitku zlikvidovány, jak loni koncem roku vypočítal sever Politico.

Celá „Pfizergate“ značně přiživuje různé konspirační teorie o roli amerického farmaceutického gigantu během covidu. Jedna z nich má za to, že Pfizer měl dodávat covidovou vakcínu, jež ovšem dlouhodobě oslabuje imunitní systém člověk, případně dokonce zásadně přispívá k rozvoji různých chorob, včetně těch nejtěžších. Což by mělo Pfizeru umožnit vydělávat na prodeji zase dalších léků. Ponechme stranou, že by tím Pfizer nahrával konkurenci. Protože zdaleka nemá monopol na všechny léky na všechny choroby a neduhy. Nicméně ani pohled na vývoj akcií Pfizer nenasvědčuje tomu, že by pro něj bylo post-covidové období branou k nebývalému zisku. Naopak. Letos v dubnu akcie firmy spadly na své minimum za celé období od roku 2013.

Za pět let, od poloviny roku 2019, ztratily akcie Pfizer přes třetinu. Od svého historického vrcholu koncem roku 2021 pak dokonce přes 55 procent. Ano, tehdy, v době vrcholícího covidu, byla po akciích Pfizeru mocná sháňka. Kvůli vývoji covidové vakcíny. Středně- a dlouhodobě ale covid protitabilitu podniku nenavyšuje. To by se akcie musely z jeho hlediska vyvíjet neskonale příznivěji.

Pfizer se zkrátka roku 2021 dočkal závratného růstu svých akcií, neboť nabídla objektivně účinnou covidovou vakcínu. Tento „zlatý důl“ se mu ale zavřel, jakmile vakcína zabrala a pandemie odezněla.

Účinnost té či oné vakcíny se měří v procentech. Takže pokud odpovídá třeba padesáti procentům, znamená to zhruba, že očkovaná osoba má o padesát procent nižší pravděpodobnost, že u ní nemoc, proti níž se očkuje, propukne. O padesát procent nižší pravděpodobnost v porovnání s jinou, srovnatelnou osobou, která očkována nebyla.

Podle nové studie amerických vědců z roku 2021 byla tehdy průměrná účinnost dostupných vakcín proti onemocnění covid-19 přibližně 85 procent. Až takřka ze sta procent ovšem vakcíny zamezovaly propuknutí opravdu těžké podoby choroby, jež by si vynucovala hospitalizaci a mohla vést ke smrti. Vakcína Pfizer (a také konkurenta Moderny) byla tehdy účinnější. Byla relativně lepší volbou než jiné testované vakcíny. To poslalo akcie Pfizeru tak vysoko. A proto je nyní jejich propad tak dramatický. Covid byl pro Pfizer „ternem“, leč ne v tom smyslu, jak míní konspirátoři. Úspěšnost vakcíny způsobila, že není další třeba, což táhne akcie Pfizeru dolů.

Společné půjčování EU se prohlubovat nebude, Berlín plán shazuje ze stolu

Využívá Macronova oslabení po eurovolbách a současně chce zastavit nástup Alternativy pro Německo

Společné půjčování EU dostává zásadní úder, nebude se prohlubovat. Německo využilo – či se spíše vylekalo – Macronova fiaska v eurovolbách a vypsání francouzských předčasných voleb a shazuje ze stolu plán na prohloubení společného půjčování EU. Tedy plán na další společné dluhopisy Bruselu, jež by financovaly třeba zbrojní, vojenské a bezpečnostní výdaje.

Německo tedy brzdí ekonomickou integraci EU. Je to pozitivní i z hlediska Česka, neboť ČR v rámci EU patří k rozpočtově nejukázněnějším zemím. Prohlubování společného půjčování EU totiž znamená, že i Česko by potenciálně přebíralo svoji část zodpovědnosti za obří francouzské nebo italské dluhy, a to i bez sdílení eura.

Berlín plán na prohloubení společného půjčování EU nyní zavrhuje i proto, že by mohl dále nahrát Alternativě pro Německo, jež už tak znatelně posiluje, jak ukázaly právě i nedávné eurovolby.

Společné dluhopisy EU inkasovaly nečekanou ránu už v polovině června. Velevlivná americká společnost MSCI je tehdy, těsně po eurovolbách, odmítla zařadit do svého světově význačného indexu státních dluhopisů. EU je totiž tedy mezinárodní investorskou komunitou vnímána stále jako příliš politicky roztříštěný celek.

EU jako celek si tak nadále bude půjčovat dráže než její mnohé jednotlivé členské země samostatně. To snižuje výhodnost a tlak na další prohlubování společného půjčování celé EU. Což je jen další důvod, proč Berlín nyní dává společné unijní půjčování k ledu. (27.6.2024)