.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Využívá oslabení Berlína i Paříže. Trump ovšem Evropské unii hrozí cly, pokud bude dále pokutovat jeho podporovatele Muska, Bezose, Zuckerberga či společnost Apple
V Davosu je letos věru živo. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová využívá momentální slabosti Berlína i Paříže a na probíhajícím davoském ekonomickém fóru si řekla – prakticky bez povšimnutí českých médií – o vytvoření částečné fiskální unie v rámci EU. To by byl zásadní milník v dosavadním procesu evropské integrace. Von der Leyenová chce získat ještě větší moc, než jakou má nyní. Říká tomu „28. režim“. Pro inovativní firmy mají platit jednotná daňová pravidla napříč EU, což pochopitelně představuje základní rys fiskální unie.
Von der Leyenové je záminkou k vytvoření jednotných daňových pravidel nedostatečná inovativnost firem EU. Chce je tedy jakoby podpořit, zvětšit jim trh. Jenže klíčovým zdrojem slábnoucí konkurenceschopnosti firem v EU jsou faktory, z nichž šéfka Komise slevovat nechce, jsou-li vodítkem její dosavadní slova i činy ve funkci, v níž je už do roku 2019. Jsou to faktory jako příliš ambiciózní Green Deal, emisní povolenky, drahé energie, přeregulovanost, přehnaná byrokracie, příliš rozbujelé dotace, ústrk podnikatelského stavu ve jménu ideologií. S tím von der Leyenová, zdá se, nic moc dělat nehodlá. „28. režim“ je tak na první pohled sice možná líbivý; ve skutečnosti má Bruselu umožnit prosazovat to, co už nyní vede k zaostávání EU ve světovém měřítku, ještě důsledněji, ještě centralizovaněji, bohužel tedy s ještě zkázonosnějším dopadem.
Lídři členských zemí EU by se neměli nechat ošálit a přijetí „28. režimu“ zásadně podmínit reformami vše výše uvedeného, od revize či zrušení Green Dealu po debyrokratizaci.
A americký prezident Donald Trump volá i po tom, aby EU revidovala svůj přístup k velkým technologickým firmám z USA. V Davosu se včera do Evropské unie obul kvůli masivnímu pokutování technologických obrů. Unijní pokuty mu nejsou ničím jiným než formou zdanění. Americký prezident tak Elonu Muskovi, Jeffu Bezosovi, Marku Zuckerbergovi & spol. vrací podporu; to, že se přiklonili na jeho stranu. EU teď s pokutami bude muset přestat, pokud nebude chtít riskovat cla na své zboží v USA. Na Trumpovi je navíc závislá bezpečnostně a nově i energeticky. Nemá moc na výběr. Což samozřejmě američtí IT miliardáři tušili ještě, než Trumpa podpořili…
Trump na fóru v Davosu ovšem plísnil nejen Brusel, ale i vlastní krajany. V přímém přenosu udeřil na šéfa Bank of America Briana Moynihana, že prý jeho ústav odmítal financovat byznys konzervativně smýšlejících osob. A další americké banky také. Zdá se tedy, že bankéře už v duhových průvodech neuvidíme. A zdaleka nejen ty z Bank of America…
Evropské akcie stále dramatičtěji zaostávají za americkými, což se za Trumpa ještě prohloubí
Obnovitelné zdroje tlačené Bruselem totiž elektřinu dále zdražují, zatímco Trump vsází na lacinou fosilní elektřinu, aby mocně rozvíjel umělou inteligenci, v níž EU již teď povážlivě ztrácí.
Za posledních 10 let zhodnotily evropské akcie v očištění o inflaci o 11 %, ty americké o 162 % (viz graf 1 níže; zachycuje vývoj zhodnocení akcií bez očištění o inflaci). Amerika přitom teď chce nakopnout svoji ekonomiku, EU je ukolébána a hodlá jet v dosavadních kolejích. Nůžky se dále rozevřou.
I když, Francie a Německo alespoň chtějí zmírnit regulaci ESG. A Draghiho zpráva konstatuje, že byrokracie je klíčovým zdrojem evropského zaostávání, tedy i toho akciového.
Kdy se vůbec přihodilo, že se Evropská komise takhle proměnila? Vždyť to původně měl být servisní úřad, jenž bude členské země koordinovat. Jak je tedy možné, že nyní tlačí něco, co dvě největší ekonomiky EU nechtějí? To to všechny ostatní země EU chtějí, nebo se jen bojí ozvat?
Evropské komise je klíčovou hybnou silou i v prosazování obnovitelných zdrojů energie. Jenže čím více obnovitelných zdrojů v energetickém mixu, tím dražší elektřina (graf 2 níže) a tím slabší konkurenceschopnost.
Proto USA nyní za Trumpa chtějí navýšit těžbu fosilních energetických surovin. Aby pak levnou elektřinou z nich mocně poháněly datová centra a další infrastrukturu pro umělou inteligenci. Ta jim pak třeba pomůže vymyslet nové, lepší způsoby získávání či skladování elektřiny.
Protože zmíněná nákladnost obnovitelných zdrojů plyne z faktu, že jsou evolučně svým způsobem krokem zpět. Jsou neřiditelné. Zato doposud vždy se budovaly řiditelné elektrárny, řiditelně vyrábějící bez ohledu na to, jaké je zrovna počasí (i výrobu ve vodních elektrárnách lze z velké části řídit; nádržemi).
Přiznejme si, že stávající solární či větrné elektrárny jsou prostě evolučně značně nerozvinuté. Nejsou řiditelné, takže zvyšují nákladnost provozu elektrizační soustavy, která pak čelí daleko dramatičtějším výkyvům v nárocích na ni v závislosti na tom, zda zrovna fouká a svítí sluníčko, či nikoli. Nejen, že nejsou řiditelné, potřebují navíc řiditelnou zálohu, často stejně elektrárnu na fosilní pohon.
To všechno – neřiditelnost a zálohování – zaplatí domácnosti a firmy na svých účtech za energie. Proto mají Němci stále dražší elektřinu, i když ve velkém dovážejí třeba i tu českou, kterou mají jen díky jádru z Temelína.
Proto se EU s Evropskou komisí v čele opět, jak v jiných případech, střílí do nohy přepjatou snahou tlačit nerozvinuté obnovitelné zdroje a emisními povolenkami dramaticky více než kdekoli jinde na světě zdražovat fosilní elektřinu. Kterou si teď USA dále zlevní.
Ve výhledu to znamená obrovské zaostávání EU v rozvoji třeba právě umělé inteligence, jež se projeví i dalším rozevíráním nůžek výkonu akciových trhů. Ale hlavně strádáním budoucích generací Evropanů. I když se to tváří jako politika pro mladé i ty nenarozené, je namířena zejména proti nim a jejich prosperitě.
Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku se s novým rokem výrazně propadla
Čechy leká propouštění v tuzemském průmyslu kvůli drahým energiím
Důvěra českých spotřebitelů v ekonomiku letos v lednu výrazně klesla. A to hned v největším rozsahu od roku 2023. Po třech měsících, kdy vykazovala dlouhodobě nadprůměrnou úroveň, je nyní opět podprůměrná. Je na nejnižší úrovni za poslední takřka rok, od loňského února.
Takový vývoj je poměrně překvapivý. Čechům totiž loni rostly reálné mzdy a měly by stoupat také letos, byť o něco pomalejším tempem. Spotřeba domácností by ovšem i tak měla letos být hlavním tahounem růstu ekonomiky, jenž by měl být oproti loňsku naopak rychlejší.
Výrazný lednový pokles spotřebitelského sentimentu navíc kontrastuje s vývojem v lednu 2023 i v lednu 2024, kdy v obou případech došlo k výraznému zlepšení spotřebitelské nálady. To bylo například loni v lednu způsobeno méně nepříznivými dopady nově zavedeného konsolidačního balíčku, než s jakými veřejnost počítala.
Na Čechy ovšem v současnosti negativně doléhají zprávy o propouštění v českém průmyslu. V lednu se k propouštějícím přidaly chemička Spolana, výrobce pneumatik Mitas nebo potravinářská společnost Dr. Oetker, které sužují zejména drahé energie. Veřejnost se proto obává, že propouštění může mít systémový ráz a dále se šířit. I proto se v lednu zvýšil podíl spotřebitelů, kteří v dalších dvanácti měsících očekávají zhoršení celkové ekonomické situace v Česku. Na rozdíl od prosince 2024 letos v lednu také převažoval podíl domácností, které v tomto roce očekávají zhoršení své vlastní finanční situace.
Naproti tomu se ovšem zvyšuje důvěra podnikatelů v průmyslu, která ovšem i tak zůstává dlouhodobě podprůměrná. Průmyslníci se tudíž domnívají, že „hůře už být nemůže“ a naopak hledí do začínajícího roku s nadějí, že se zvýší tempo růstu výroby. Tu by mohlo v příštích měsících podpořit i to, že americký prezident Donald Trump, jak se zatím zdá, bude zdrženlivěji, než se mnozí obávali, přistupovat k zavádění nových cel, jak na dovoz z Číny, tak z EU. (25.1.2025)