Obsahuje bezmála tisícovku stran, váží asi pět kilogramů a pracovaly na ní téměř dvě desítky odborníků po dobu sedmi let. Dvoudílná kniha Katedrála viditelná a neviditelná přináší nejnovější poznatky o chrámu sv. Víta – o architektuře a umělecké výzdobě, o jeho nejranějších dějinách, o osobnostech, které v místě působily, i o hudbě a liturgii, které v průběhu více než tisícovky let rozeznívají chrámové zdi. Publikaci dnes v prostorách Akademie věd ČR představila její hlavní editorka Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu AV ČR.
Kniha Katedrála viditelná a neviditelná je výjimečná svým obsahovým, obrazovým i grafickým zpracováním. Přestože se na jejím obsahu podílelo 17 autorů, celkové vyznění textu je jednotné a není zatížené přespříliš odborným jazykem. Publikaci tak jistě ocení nejen lidé z oboru, ale v podstatě kterýkoli zvídavý čtenář.
Kameny i osudy lidí
První díl nezačíná až u idejí Karla IV. a stavitelství Matyáše z Arrasu, jak se někdy u obdobně zaměřených textů stává, ale už v dobách předcházejících osídlení ostrohu nad Vltavou. Zaobírá se geologickým základem kopce a zmiňuje předchůdce katedrály, tedy kostel Panny Marie z 9. století a baziliku sv. Jiří s rotundou sv. Víta vystavěné na počátku 10. století. První díl končí velkým požárem katedrály v roce 1541.
Druhý díl je ještě obsáhlejší, přičemž jeho těžištěm je 19. a zejména 20. století. „Úplně na začátku jsme vůbec nepřemýšleli nad tím, že by měla mít kniha dva díly. A už vůbec jsem si nemyslela, že zrovna 20. století zabere tolik prostoru. Ačkoli jsem středověkářka, tak právě 20. století pro mě bylo asi největším zážitkem,“ uvádí archeoložka a duše celého projektu Jana Maříková-Kubková.
Autoři knihy mimo jiné vyzpovídali žijící pamětníky a podařilo se jim sepsat zajímavé osudy a příběhy lidí, kteří ve 20. století v katedrále působili. Ve stínu tehdejších hradních pánů z komunistické strany se v chrámu scházely skupiny věřících, částečně právě tam vzniklo hnutí duchovní obrody národa, které přispělo k pádu režimu v roce 1989. Celonárodní pouti k poctě Anežky České se v chrámu sv. Víta v březnu 1989 zúčastnilo na 15 tisíc lidí.
Katedrála viditelná i slyšitelná
Nevšedním obohacením publikace jsou kapitoly o hudbě a liturgii. Přestože je chrám sv. Víta považován za symbolické místo českého národa a jeden z pilířů evropské kultury, vždy to byl především „kostel“, místo bohoslužeb a modliteb. „Zajímalo nás, jak asi mohly vypadat obřady v době, kdy ještě stála rotunda sv. Víta. K tomu samozřejmě nemáme prameny,“ říká autor muzikologických kapitol David Eben z Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty UK v Praze.
Průběh liturgie byl pravděpodobně po celé Evropě srovnatelný, v Praze to zřejmě znělo velmi podobně jako v Řezně, pod které jsme tehdy duchovně spadali. Přesto se dá očekávat, že každé místo mělo něco osobitého, spjatého s místními svátky a světci. „Jednou před Vánoci, když jsem na knize pracoval, jsem dostal e-mail od vídeňského kolegy. Psal, že pro mě má malý vánoční dárek, a příloze mi poslal kopii fragmentu nejstarší části oficia sv. Vojtěcha, který právě nalezl,“ vzpomíná David Eben.
A podobných zajímavostí spjatých s osudy katedrály je v knize více. Její velkou předností je grafické zpracování Roberta V. Nováka, které objemnou knihu odlehčuje tak, že se čtenáři dobře prohlíží a čte.
Na knize se obsahově podílelo několik vědců z ústavů Akademie věd ČR, například Taťána Petrasová z Ústavu dějin umění AV ČR nebo Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR.
Jana Maříková-Kubková zdůrazňuje, že takto velkoryse pojatá kniha mohla vzniknout jen díky štědré finanční podpoře mecenášů umění Petra a Radky Turkových. „Když jsem viděl hotovou knihu, vyrazilo mi to dech, je to zajímavé i pro člověka, který nemusí mít rád zrovna historii. Určitě popřemýšlíme o dotisku a uvidíme, jestli se nám podaří zrealizovat anglickou verzi,“ říká Petr Turek. (AV ČR, 7.5.2019)
