Vyměňte Bidena, už jde o peníze

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Prezident Joe Biden je dnes již jen stínem muže, který před lety dělal viceprezidenta Baracku Obamovi. Je dokonce stínem muže, který v letech 2019 či 2020 dokázal z Bílého domu vypudit Donalda Trumpa – byť, pravda, s vehementní podporou covidu. Srovnání Bidenových veřejných vystoupení z let 2019 až 2024 je vlastně až mrazivou studií rok po roku stále viditelněji postupujícího stáří, nemoci a souvisejícího rozpadu osobnosti, jemuž nedokáže zabránit ani nejpokročilejší lékařská věda. A ani prvotřídní péče celé řady lidí, kterou si běžný smrtelník nemůže dovolit finančně, organizačně ani logisticky.

Až do čtvrteční televizní debaty svět věřil – či chtěl věřit – tomu, že prezidenta lidé kolem něj zázračně zocelí a omladí. Happy end v hollywoodském stylu se však nekoná. Smutnou pravdu už nelze moc ničím zastřít. Přes všechno marketingové kašírování a PR bagatelizaci propadáku v režii Bidenových spolupracovníků a spolustraníků.

Lidé, kteří na výsledek prezidentských voleb sází peníze, se obyčejně jako první musejí přenést přes své sympatie či antipatie a vidět holou pravdu. Jinak o peníze přijdou. Jde třeba o akciové, měnové nebo dluhopisové investory, ale také o sázkaře a sázkové kanceláře (souhrnně o takzvané predikční trhy), které na výsledek klání o Bílý dům vypisují kurz. Ten se ještě během samotné debaty začal měnit výrazně v Bidenův neprospěch. Před debatou byly šance po přepočtu kurzu na pravděpodobnost vítězství 53 : 47 ve prospěch Trumpa, po ní 58 : 34. Bidenovy šance se tedy výrazně propadly, Trumpovy o něco narostly, ale méně výrazně. Navíc se totiž objevila možnost, do té doby prakticky s nulovou šancí, že do klání vstoupí „někdo třetí“, místo Bidena. Ten „někdo třetí“ měl tedy po skončení debaty zhruba osmiprocentní šanci, že Bílý dům dobude.

Dokonce i sázkaři jako by stále věřili na zázrak, jinak by Trumpova šance po skončení debaty byla ještě vyšší. Během ní ostatně svoji pravděpodobnost vítězství „vytáhl“ až na 65 procent, leč končil jen na zmíněných 58. První polovina televizního klání tak pro Bidena dopadala ještě katastrofálněji než debata jako celek.

Pragmatičtí lidé, kteří na výsledek voleb vsázejí vlastní peníze, tedy ještě stále v jisté míře věří na zázrak a Bidenovo zázračné „zmrtvýchvstání“ – vstání z polohy politicky „mrtvého muže“. Naděje ještě tedy zcela neumřela. Nepřekvapí pak už tolik, že mu stále ještě nějaké šance dávají jeho mnozí řadoví příznivci – z povahy věci méně pragmatičtí, neboť „vsázejí“ jen svůj hlas u volební urny. Anebo lidé, třeba Bidenovi spolupracovníci, kteří o peníze naopak přijdou, nebude-li znova prezidentem.

Naděje, jež zmírá jako poslední, a čekání na zázrak ale do politiky nepatří. Tím méně do reálpolitiky, kterou si žádá geopoliticky tolik napjaté dění ve světě současnosti. Biden by měl být vyměněn. Prospěje to jemu samému a vlastně všem, kteří to se světem myslí dobře.

Veřejný dluh narůstá za Fialovy vlády zhruba stejně rychle jako za covidu

I když mezitím stouply daně a odvody, nejen v rámci konsolidačního balíčku

Veřejné zadlužení České republiky činilo koncem letošního března 3 332,3 miliardy korun. Nominálně se jedná o historicky vůbec nejvyšší úroveň zadlužení Česka. Na konci roku 2021 přitom činilo 2 566,7 miliardy korun. Zhruba v tom čase se vlády ujímal kabinet Petra Fialy, jehož klíčovým slibem bylo snížení zadlužení Česka, nebo alespoň snížení tempa zadlužování.

Jak se tento závazek podařilo naplnit?

Od nástupu Fialovy vlády dne 17. prosince 2021 tedy veřejný dluh ČR narostl do konce letošního března o zhruba 770 miliard korun. To je nominálně přibližně ta samá částka, o kterou veřejný dluh ČR narostl během covidových let 2020 a 2021. Vždyť na samém začátku roku 2020 činil veřejný dluh ČR 1740,3 miliardy korun. Během dvou covidových let tedy narostl o necelých 830 miliard korun.

Tempo zadlužování se tedy za Fialovy vlády snížilo, ale nikterak významně. Za dva roky covidu dluh narostl o 830 miliard, za dva roky a jedno čtvrtletí k tomu, kdy vládl Fialův kabinet, se dluh zvýšil o nominálně srovnatelných 770 miliard. Přičemž v posledním čtvrtletí tohoto období, od ledna do března 2024, už platila podstatná část konsolidačního balíčku, který zvyšuje příjmy veřejné kasy například z důvodu vyšších daní či odvodů (byť je pravda, že ne všechna opatření balíčku se stihla projevit již během prvního čtvrtletí 2024).

Nutno ale také připomenout, že Fialova vláda si už v roce 2023 a dále pak letos navyšuje příjmy zavedením daně z neočekávaných zisků zejména energetických společností či mimořádnými odvody výrobců elektřiny, stejně jako loňskou historicky bezkonkurenčně rekordní dividendou ČEZ.

Na druhou stranu Fialova vláda realizovala mimořádné výdaje související zejména s pomocí domácnostem a firmám s úhradou drahých energií. Mimořádné výdaje – ty související pro změnu s covidem – ovšem uskutečňovala také předchozí Babišova vláda během dvou kritických let pandemie. Ta navíc tedy daně v letech 2020 a 2021 spíše snižovala, ať už se jednalo o snížení DPH na řadu druhů zboží a služeb v květnu 2020 nebo počátkem roku 2021 o takzvané zrušení superhrubé mzdy, které fakticky znamenalo výrazné snížení daně z příjmu zaměstnanců.

Vše výše uvedené se týká nominální výše dluhu. Tato nominální výše – na rozdíl od reálné – zahrnuje i mimořádný nárůst míry inflace zejména v letech 2022 a 2023. Tato inflace „přifukuje“ nominální veličiny, takže i zmíněný údaj 770 miliard do určité míry odráží právě i výrazný nárůst inflace v letech 2022 a 2023. Dopad inflace je však nejednoznačný, neboť sice přispívá k nominálnímu navyšování výdajů vlády, ale zároveň nominálně zvedá její příjmy – když například při výrazné inflaci výrazně zdražují potraviny, roste pochopitelně i příslušné inkaso DPH, a to právě už jen z důvodu onoho vlastního výrazného navýšení cen potravin. (3.7.2024)