Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) pracující pod záštitou OSN vydala na svém sedmém plenárním zasedání v Paříži (4. 5.) zprávu o stavu světových ekosystémů. Na dokumentu čítajícím na 1800 stránek pracovalo tři roky 145 odborníků z 50 zemí s využitím příspěvků dalších 310 vědců a desítek tisíc odborných článků. Jedním z vedoucích autorů této zprávy je profesor Pavel Kindlmann z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe).
Zpráva IPBES je analogií známého posouzení následků změny klimatu vydaného před pár lety Mezivládním panelem pro klimatickou změnu (IPCC). Konstatuje, že biodiverzita neboli rozmanitost druhů klesá na celém světě v míře dosud nevídané, a varuje, že vymírání druhů se zrychluje a spolu s tím se snižuje i množství základních přínosů, které nám z přírody plynou.
Je třeba si uvědomit, že příroda je nezbytná pro lidskou existenci a pro dobrou kvalitu života – zpráva to dokládá mnoha názornými příklady, včetně toho, že přibližně 70 % léčiv používaných pro léčbu rakoviny je přírodního původu nebo jsou to syntetické produkty inspirované přírodou. Dalším takovým příkladem je fakt, že více než 75 % druhů plodin pěstovaných člověkem je závislých na přítomnosti živočišných opylovačů.
Zániku čelí milion druhů
IBPES ve zprávě uvádí, že početnost původních druhů na většině hlavních suchozemských stanovišť poklesla nejméně o 20 %, a to většinou po roce 1900. Od 16. století zaniklo působením člověka nejméně 680 druhů obratlovců. Podle červené knihy IUCN je ohroženo vymřením v průměru asi 25 % z podrobně sledovaných druhů, což naznačuje, že přibližně jeden milion druhů již čelí vymírání, mnoho v průběhu desetiletí, pokud nebudou přijata opatření ke snížení intenzity ztrát způsobených úbytkem biologické rozmanitosti. Bez takové akce dojde k dalšímu zrychlení celosvětové míry vymírání druhů, která je již nyní až stokrát vyšší, než činí průměr za posledních 10 milionů let. „Tyto ztráty jsou přímým důsledkem lidské činnosti a představují přímou hrozbu pro lidský blahobyt ve všech regionech světa,“ říká jeden z autorů, profesor Josef Settele.
Rychlost člověkem způsobeného poklesu biodiverzity za posledních 50 let je v lidské historii zcela bezprecedentní. Jeho nejzávažnější příčinou jsou změny ve využívání pevniny a moře, vedoucí ke ztrátě přirozených stanovišť. Na pevnině jde hlavně o vykácení původního lesa či o zastavění přirozených stanovišť domy, komunikacemi či velkosklady. Například v letech 2010 až 2015 bylo na světě vykáceno 32 milionů hektarů tropického pralesa. „V České republice je v tomto směru nejvážnějším nebezpečím snaha různých developerských či politických lobby o minimalizaci rozlohy bezzásahových území (především na Šumavě), která jsou nejvýznamnějšími zbytky přirozených ekosystémů v celé střední Evropě,“ upozorňuje profesor Kindlmann.
Dalším aspektem je globální oteplování. Již při zvýšení teploty o 1,5 až 2 °C se populace většiny suchozemských druhů silně zmenší. Tyto změny mohou podstatně zvýšit riziko globálního vymírání. Například při oteplení o 2 °C se odhaduje, že zánikem bude ohroženo 5 % suchozemských druhů, zatímco při oteplení o 4,3 °C již půjde o 16 % druhů.
Změna žebříčku hodnot
Podle sira Roberta Watsona, předsedy IPBES, na zastavení tohoto nepříznivého vývoje ještě není pozdě, ale pouze pokud se o to začneme snažit ihned, a to od lokální až po globální úroveň. K tomu je však nutná zásadní změna v našem žebříčku ekonomických a sociálních cílů a hodnot. Dosud bylo hlavním kritériem rozšiřování ekonomických aktivit, jež vedly právě k poškozování životního prostředí. Nyní půjde především o rozvíjení pobídek pro odpovědnost za životní prostředí, odstraňování nefungujících pobídek, zlepšování zákonů v oblasti životního prostředí a posilování jejich provádění. „Typickým příkladem nefungujících pobídek v ČR je současná dotační a daňová politika,“ vysvětluje Pavel Kindlmann. „Divočina je tou unikátní devizou, která obcím v národních parcích nebo v jejich blízkosti přináší bohatství, avšak kvůli špatnému nastavení dotací a nevhodné daňové politice jsou pro tyto obce finančně přitažlivější různé developerské či stavební aktivity, kterými ovšem samy onu jim bohatství přinášející divočinu krátkozrace ničí – a to je třeba změnit,“ uzavírá Kindlmann.
Zpráva IPBES bude nyní po dlouhé roky vodítkem pro inovaci environmentální politiky více než 130 zemí, které ji v Paříži odsouhlasily. Pokud se podaří prosadit zprávou navrhované změny – v naší oblasti půjde především o ochranu a rozšíření plochy přirozených stanovišť –, je snad možné nepříznivý trend ještě zvrátit.
Některá další zjištění obsažená ve zprávě:
Lidskou činností byly významně pozměněny tři čtvrtiny suchozemského a zhruba dvě třetiny mořského prostředí. Dopady byly zpravidla méně vážné v oblastech, jež udržují nebo o něž pečují domorodé národy či místní komunity.
Více než třetina pevninského povrchu světa je nyní věnována pěstování plodin a chovu dobytka, stejně jako téměř tři čtvrtiny zdrojů pitné vody.
Urbanizované oblasti se od roku 1992 více než zdvojnásobily.
Znečištění způsobené plasty se od roku 1980 zdesetinásobilo.
Do světových vodstev je každoročně vypouštěno 300 až 400 milionů tun těžkých kovů, rozpouštědel, jedovatých odpadů a dalších škodlivin. (AVČR,6.5.2019)
Na snímku: trupiál baltimorský
