Pavel Mára: Site specific. To je název výstavy jednoho z nejzajímavějších současných českých fotografů, instalované v odsvěceném kostele Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích. Márovy umělecky i technicky brilantní fotografie zde vyzařují duchovní krásu lidských tváří a těl, kterou nesmaže ani ubíhající čas, a dokonale tak souzní s prostorem významné barokní památky. Vystavené fotografie pocházejí z několika autorových cyklů z let 1991 až 2019, některé snímky tu však uvidíme poprvé. Výstava uspořádaná Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích začíná 10. června a potrvá zde až do 16. srpna 2020.
„Výběr fotografií, jejich technická realizace i prostorová instalace vycházejí z jedinečného barokního interiéru kostela, jeho monumentality a omšelé barevnosti,“ vysvětluje Radana Ulverová, která je spolu s Pavlem Márou spoluautorkou výstavní koncepce. Ta zahrnuje vedle nových děl i výběr ze starších autorových cyklů, které Mára promyšleně vytváří už více než čtyřicet let.
„Ústředním tématem výstavy je lidská intimita, ale také krása, bolest, život a smrt. Vždy jsem chtěl, aby fotografie odrážela současně vnější i vnitřní, hmotné i duchovní, temné i vyzařující,“ říká Pavel Mára, mimo jiné docent Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě.
Expozici vévodí osm fascinujících portrétů mladých žen zavěšených v hlavní chrámové lodi: snímky z cyklu Tváře (2012-14) byly zatím vystaveny jen jako negativy tištěné na plátně, autor je zde ale poprvé „překlopil“ do pozitivů a nechal vytisknout na – v umělecké fotografii zřídka používaná – průhledná plexiskla. Fotografie, z jedné strany matné a z druhé lesklé, tak fungují jako obrazy i zrcadla zároveň. „Nápad s plexiskly mi ale málem nevyšel, protože je začali v prodejnách využívat jako ochranu před koronavirem. Naštěstí jsme všechny tisky stihli těsně před tím, než tento materiál zmizel z trhu,“ říká Pavel Mára.
Ten před objektiv opakovaně postavil také svoji matku, dožívající se v tomto roce 92 let. „Právě stáří, jeho hodnota, estetika, a také jeho tajemství získaly v této době zvláštní význam a jsem moc rád, že portréty maminky na výstavě mám,“ říká Pavel Mára, který od počátků své tvorby neúnavně experimentuje se světlem, barvou, materiály i formáty a zkoumá samotné zobrazovací možnosti fotografie. Jeho cyklus Mater z roku 2016, vystavený zatím pouze na Slovensku, právě na této výstavě uvidíme v Česku poprvé.
Přímo pro litoměřickou expozici vytvořil autor ještě triptychy Paže, Nohy, Krk (2017), zachycující části matčina těla – k vidění jsou nahoře v oratoři. Pro projekt Site specific vzniklo také mimořádně působivé Torzo s jizvou (2019) instalované na místě bývalých varhan. Čtyři Márovy portréty z cyklu Rodina: Triptychy pocházejí z let 1991 a 2011 a zachycují spolu s matkou i jeho syna. Umístěny jsou na vyvýšeném ochozu podél kostelní lodi.
Výstavu provází katalog vytvořený grafiky Karlem Halounem a Janem Zichem. „Není jen zprávou o jejím konání, ale její součástí. Patří k ní, rozšiřuje ji, ale zároveň může stát i sám o sobě jako její skromnější kapesní varianta,“ uvádí Pavel Mára. Zážitek přímo na místě spoluvytváří i hudba Steva Reicha, současného amerického skladatele, jehož polyfonní experimentální skladba Proverb celý kostel rozeznívá.
Pavel Mára (1951, Praha) patří k uznávaným evropským fotografům, věnuje se především portrétu a aktu. Určitým protipólem jeho abstraktně koncipovaných cyklů (Mechanická zátiší, 1976-84) jsou realistické, často až „deskriptivní“ záznamy lidských figur a tváří (Triptychy, 1990-93, Mater, 2016 aj.). Jeho dílo zahrnuje více než tři desítky černobílých i barevných sérií. Svůj první (abstraktní) cyklus fotografií s názvem Těla vytvořil v roce 1969. Od té doby připravil více než čtyřicet samostatných výstav a zúčastnil se mnoha prestižních souborných přehlídek české fotografie doma i v zahraničí. Od roku 1996 pedagogicky působí na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě. Asociace profesionálních fotografů mu v roce 2015 udělila ocenění Osobnost české fotografie. (28.4.2020)
