Je obecně známo, že technika vzniká znenáhla z tak zvané čisté vědy. Vědecké fysikální pokusy opouštějí často laboratoře fysikální, přecházejí do laboratoří technických a nakonec z nich vzniká nový praktický obor techniky. Jsou dokonce fysikové, kteří jsou přáteli jen „praktické“ fysiky, která se vyvíjí v úzké souvislosti s technikou. Nutno si však uvědomiti, že často i nejvědečtější partie fysiky bylo možno konec konců výborně zužitkovati pro techniku.
Je naopak také možno, že potřeby techniky povznesou některou zapomenutou partii fysiky, jak se to stalo s akustikou, která byla před válkou dosti opomíjenou fysikální partií. Většina fysiků si pod názvem „akustika“ představovala nauku o hudebních nástrojích a teorii hudby. Ve válce však bylo nutno řešiti „čistě“ akustické problémy: zjišťováním polohy podmořských člunů, letadel, dělostřeleckých baterií a výbuchu podzemních min. Tak zvané „směrové naslouchátko“, upotřebitelné pod vodou, stalo se největším nepřítelem podmořských člunů. Zvukoměřičské metody umožnily stanovení polohy nepřátelských baterií.
Z těchž, ryze válečnických a ničivých zařízení akustických zrodila se nyní po válce zařízení obecně lidstvu prospěšná. Směrová naslouchátka umožňují lodi bloudící v mlze stanoviti polohu přístavu. Z přístavu jsou vysílány sirénami intensivní zvukové signály, jakmile nastane mlhavé počasí. Zařízení, která sloužila k zjišťování míst výbuchu podzemních min, se znenáhla přeměnila v přístroje registrující otřesy půdy, důležité pro hornictví a dolování. Určité jejich modifikace se užívá pro poslouchání vnitřních šelestů v lidském těle a zvláště pro studium srdečních tónů.
Zvláštní druh použití akustiky je tak zvaná akustika prostorová, která se především snaží rozřešiti problém akustiky místnosti, zvláště koncertních síní. V Americe vskutku již při stavbě koncertních síní se stavitel radí s odborníky v akustice. Velikou partií akustiky je akustika mluvení a slyšení, s kterou úzce souvisí akustika „telefonní“ a akustika amplionů. Nejdokonalejší telefony a ampliony lze konstruovati jen na základě podrobného jejich studia s hlediska akustického. Akustika hudebních nástrojů je vědou sama o sobě a teprve v poslední době byly této vědě položeny přesné základy. Tajemství výborné konstrukce starých houslí přestane býti vbrzku tajemstvím, zmocní se ho vědecká akustika houslí.
Lidské ucho může rozeznávati jakožto tón minimálně 20 kmitů za vteřinu a maximálně 20 000 kmitů za vteřinu (největší a nejvyšší tón). Ucho může tedy vnímati 10 oktáv tónů; je to velký výkon proti lidskému oku, které vnímá jen jednu oktávu elektromagnetických kmitů jakožto světlo. Pro staršího člověka (40 – 50 let) se snižují horní hranice slyšitelnosti tónů na 13 000 kmitů za vteřinu. Do akustiky se však v poslední době řadí také kmity nižší a vyšší, než jsou hranice slyšitelnosti tónů (ultrasonorní zvuky), zvláště tóny extrémně vysokých kmitočtů se studují a snaží technicky využitkovati. Chvění těles se řídí týmiž zákony, ať kmitočet chvějícího se tělesa je v mezích slyšitelnosti nebo mimo meze slyšitelnosti.
Nízké kmitočty (pod hranicí slyšitelnosti) studuje seismika, tj. nauka o pohybech a kmitech v tělese zeměkoule. Akustika se neúčastní ani tak při studiu zemětřesení, nýbrž zvláště při studiu tzv. místní seismiky. Místní seismika zkoumá šíření uměle vzbuzených otřesů v zemském povrchu, což je důležité pro stavbu budov, které mají býti chráněny od otřásání. Seismika může také určovati ložiska vzácných rud i uhlí, tyto mechanicko-akustické metody určování ložisek jsou v slibných počátcích.
Jiný úkol technického rázu, který má akustika řešiti, je tichý běh výbušných motorů a výstřel projektilů bez rány. Pro válečné účely má „tiché letadlo i bezhřmotná střelba nesmírný význam“. Využitkování akustiky v telefonii drátové i bezdrátové není třeba šířeji popisovati. V posledních letech vznikla celá nová věda: elektro-akustika.
Kmity, které přesahují hranici slyšitelnosti (nad 20 000 kmitů za vteřinu) jsou ještě poměrně málo probadané. V poslední době byl však objeven tzv. inversní zjev piezoelektrický, rozechvění křemenné deštičky elektromagnetickým vlněním, při čemž počet kmitů za vteřinu může býti 1 000 000 i více. Při tom je mnohdy deštička tak namáhána, že se rozletí. Tyto vysokofrekvenční elastické kmity budou míti důležitou úlohu v signalizačních zařízeních pro signály pod vodou a v radiotechnice. Je velmi zajímavé, že síla, kterou toto vysokofrekvenční vlnění může způsobiti, činí mnohdy více než 100 gramů (proto usmrcuje toto vlnění žáby, malé ryby atd.).
Energie, která přísluší kmitům, je zpravidla velmi nepatrná proti energii zmíněných kmitů vysokofrekvenčních. Waetzmann uvádí, že by bylo zapotřebí několika tisíc trubačů, kteří najednou troubíce by vyrobili akustickou cestou mechanický výkon jedné koňské síly. Také příslušný výtěžek na tepelné energii je při slyšitelných tónech obyčejně velmi nepatrný. Aby řečník svou hlasovou energií ohřál 1 krychlový cm vody o 1 stupeň Celsia, musil by po dobu pěti hodin ustavičně mluviti.
Jiný obor akustických problémů je rázu spíše hydrodynamického: tóny bzučících telegrafních drátů, různých píšťal atd., podobně jako v hydrodynamice.
Velmi důležité praktické použití akustiky znamená měření hloubek moře a měření hloubky od letadla k zemi s pomocí rychlosti, jakou se šíří zvuky ve vodě a ve vzduchu. Němci říkají příslušnému zařízení „Echolot“, tj. „ozvěnová olovnice“. V Německu sestrojil takové přístroje inž. Behm, ve Francii fysik Langevin. Hloubky moře lze oběma druhy přístrojů měřiti při úplné jízdě lodi a takřka okamžitě, podobně také hloubku vzdušného oceánu pod letadlem. Hloubka se dokonce přístrojem automaticky zaznamenává.
Dr. V. Santholzer, 1933
Obr. Zesilovač a zapisovač zvuku
