Zdálo by se, že v době radia, aut, aeroplánův a jiných vynálezů je vlastně zbytečné připomínati triumf techniky. Vždyť je dnes každému známo, jak celý náš život jest velmi úzce spjat s technickou prací. Veřejnost má živý zájem a obdiv pro každou novou technickou myšlenku a mnoho lidí osvojilo si alespoň základní vědomosti z toho kterého oboru techniky. Stalo se jaksi módou, ano společenským požadavkem, uměti promluviti o technických vymoženostech a jest příznačné pro naši dobu, že se tomu nevyhýbá asi dámská společnost. Všimneme-li si však blíže této záliby, poznáme, že není stejná ke všem oborům práce technické. Některé lákají již svou povahou i tím, že jsou v úzkém styku s provozováním sportu, jiné však bývají průměrnou veřejností opomíjeny. Sotva ví se něco o jejich existenci, a když přece, pak bývají to poznatky namnoze špatné, skreslené a někdy úplně nepravdivé.
Příčina malého zájmu netkví však v technické práci samé, která může býti důležitější a obtížnější nežli práce v oborech, o nichž všichni mluvíme, ale v tom, že není hned a jasně viděti příznivého výsledku. Jsem si jist, že každý byl naplněn obdivem, kdo po prvé v životě přiložil sluchátka radioaparátu k uchu a poslechl hudbu, zpěv nebo řeč přenesenou ze vzdálenosti třeba několika set kilometrů bez jakéhokoli viditelného spojení. A čím větší laik v oboru elektrotechniky, tím větší byl jeho obdiv, který vzbudil zájem, jenž neutuchal ani tehdy, když bylo mu nutno vyslechnouti obsáhlejší výklad anebo přečísti suché pojednání, aby jen poněkud vnikl do podstaty věci. Srovnejme to s jiným oborem technickým, na který chci upozorniti. Je to stavba měst. Co ví veřejnost o tomto složitém problému, k jehož řešení je třeba poznatkův a zkušeností vědeckých i uměleckých různých oborů, který však zůstává svou podstatou přece jen předmětem technickým. Nanejvýše ti, jichž majetku dotýká se některý regulační plán, velmi roztrpčeně mluví o úpravě města, nechápajíce, že nově budované čtvrti nebo úprava starých částí musí se díti podle určitého a promyšleného plánu, a neuvědomujíce si, že užívání soukromého majetku musí býti v zájmu veřejném do jisté míry podřízeno programu danému plánem.
Vedle těchto nespokojenců je několik lidí – a ti nejvíce škodí – o kterých se myslí, že dokonale rozumějí stavbě měst, zatím však propagují myšlenky, kterou jsou jen jim k užitku, bez ohledu na to, že se tím škodí celku. Ostatní veřejnost nejeví většího zájmu o tento předmět, ač každá úprava a rozšíření města má dalekosáhlý význam. Ovšem vliv a výsledky takových úprav neobjevují se hned, nýbrž teprve po několika desítiletích, a pak se pokládají za věc samozřejmou. Radioaparát upoutá posluchače přímo zpěvem anebo hudbou, veřejně vyložený plán upravovací (regulační) přiláká však málo lidí a z těch bohužel jest ještě méně takových, kteří mu věnují pozornost a kteří si dovedou představiti navrženou budoucí úpravu tak, aby ji mohli nestranně posouditi s veřejného stanoviska.
Nezbývá tedy, nežli seznamovati širší veřejnost s těmi obory technickými, o něž není takový zájem, jakého by podle důležitosti zasluhovaly. Vyhověl jsem proto rád žádosti p. redaktora, abych upozornil na starý obor technický, který sice upadl v zapomenutí, jenž však opět nabývá veliké důležitosti v novější době.
Stavba měst tvoří článek, který spojuje architekturu se stavebním inženýrstvím a zasahuje značnou měrou i do celé řady jiných nauk. Musí vyhovovati jak estetickým požadavkům architektury, tak konstruktivním podmínkám městské podzemní dráhy, zásadám národního hospodářství i nutnostem veřejného zdravotnictví.
Stavba měst má význam nemalý, protože upravuje nejdůležitější potřebu lidstva, totiž možnost dobrého, zdravého a při tom ne příliš drahého bydlení a všeho, co s tím souvisí. Připravuje nezastavěnou půdu, na níž se vyvíjí stavební činnost, zaručujíc podmínky, nutné pro městské bydlení, hlavně dostatek vzduchu a světla. Určuje běh, rozměry i uspořádání ulic, umožňujících přístup k domu, počítá s jejich účelným odvodněním a čištěním, nezanedbávajíc možnosti dobrého kanalizování nemovitostí a zásobení jich vodou, elektrickou energií, plynem apod. Studuje a upravuje dopravu městskou ve spojitosti s komunikacemi meziměstskými, ponechává vhodné nezastavěné plochy pro sady a hřiště, sloužící k osvěžení obyvatelstva, určuje rozložení i význačné situování veřejných budov pro správu, vzdělání i zábavu obyvatel. Dává lidem možnost nákupu životních potřeb i příležitost k výdělku tím, že určuje vhodná místa pro krámy a živnostenské provozovny, ba, je-li to nutno, vymezuje celou čtvrť obchodní a průmyslovou, jimž opatřuje polohu i vybavením podmínky dobré prosperity. Zasahuje i do postavených částí měst, aby je zlepšila odstraněním závad, vzniklých změnou poměrů od jejich založení.
Při množství a různosti zájmů, jak byly jen zhruba naznačeny, stává se často, že nelze všem plně vyhověti, protože se navzájem kříží a si odporují. Jest proto úkolem stavby měst, zkoumati tyto potřeby lidských osídlení s různých hledisk, aby byl zjištěn jejich význam a důležitost, i aby bylo možno skládati získané složky ve výslednici, určující program a rámec vyhovující celé veřejnosti. Každá komponenta uplatní se resultantě podle své velikosti a jen potud, pokud neruší jiné. Věc objasní nejlépe příklad: Průmyslový závod jest jistě vítaným zjevem ve kterékoliv obci nebo městě. Poskytuje lidem výdělku, veřejná správa získá velkého poplatníka, atd. Postaví-li se však takový závod v obydlené části města, bývá zpravidla obyvatelům ke škodě, ježto ruší hlukem, zápachem, kouřem, obtěžuje odpadními vodami apod. Každý uzná, že bydlení v sousedství průmyslového závodu není příjemné a naopak, že obytné domy často zabraňují rozšíření závodu. A právě úkolem stavby měst jest uvésti v soulad tyto různé zájmy, což by se mohlo státi tím, že by se vyhradila určitá část města stavbě domův obytných a jiná jen průmyslovým závodům. Poloha takové průmyslové čtvrti vzhledem k městu musí však býti pokud možno na straně odvrácené směru převládajících větrů, poblíže dráhy, aby bylo možno zříditi vlečku, musí býti na blízku měkká voda; důležité je též, aby bylo možno vyústiti odpadní vody pod městem. Od obytné čtvrti může býti čtvrť průmyslová oddělena zeleným pásem apod. Takovým uspořádáním nejen by se nerušilo bydlení, ale také průmysl by získal všechny podmínky rozvoje.
Vyjádření požadavků stavby měst pro určité místo děje se plánem upravovacím (regulačním), který znázorňuje účelně promyšlený program úpravy i vývoje města do budoucnosti asi 50 let; tomuto plánu jest nutno poříditi v zájmu veřejném veškeré podnikání a stavební činnost soukromou i jinou. Dříve se pohlíželo na plán úpravy města jen jako na záležitost čistě místní, týkající se pouze města samého. V poslední době však se názor tento podstatně změnil, neboť se poznalo, že jsou jisté vztahy mezi územím osídlením a venkovem, jež třeba znáti a míti na zřeteli při úpravě města. Tak se došlo k myšlence úpravy celého kraje (krajinné plány upravovací), dále k úpravě státu (národní plán upravovací), ano v Americe dán podnět k plánovité úpravě celého světa.
Všimněme si nyní poněkud podrobněji zájmů stavby měst.
Zrozením se myšlenky plánovitého uspořádání měst byl již dán stavbě měst, jako ostatně každé vědě technické, do vínku princip hospodárnosti. Jen stavba podle určitého programu a plánu provedená vykazuje úspory, ovšem jen tehdy, byl-li program správně a odborně promyšlen a počítá-li se též na řadu let do budoucnosti. Zřídí-li např. obec stoku v části svého zastavěného území ve světlosti, kterou stanoví obecní výbor hlasováním, vyhoví se tím sice názoru většiny, avšak nikoliv potřebě města ve smyslu vědeckého názoru stavby měst. Stoka bude buď příliš malá a nestačí, nebo zbytečné velká (ve většině případů), a pak je to plýtvání penězi. Správný profil může vypočítati jen technik, při čemž musí uvažovati již o budoucí kanalizaci celé obce, byť by šlo jen o jednu stoku; k tomu musí znáti alespoň přibližně budoucí rozsah obce, čili její základní plán upravovací. Až dosud neměly naše obce a města takového plánu, protože plán polohy vypracovaný podle platného stavebního řádu byl příliš nákladný a podrobný. Řešilo se kus území po kuse, jak bylo právě třeba, a tím vznikla neúčelná, nejednotná a drahá uspořádání. Návrh nového stavebního řádu předpisuje proto všem obcím, aby si pořídily základní plán upravovací, v němž budou obsaženy již podstatné složky a údaje pro budoucí rozvoj obce. Všechny podrobnosti, jichž rozřešení bylo by pro dalekou budoucnost neúčelné (neboť poměry se změní), stanoví se teprve v podrobném plánu unavovacím, který bude pořízen v rámci plánu základního po částech podle potřeby tam, kde to bude nutno. Pak bude také snadno při úpravách staré části města nebo obce, ať již jde o stoku uliční neb o šířku a uspořádání ulice, rozhodnouti věcně a správně s ohledem na budoucí vývoj města.
Ostatně krajinné (regionální) řešení, jak o něm byla již učiněna zmínka, jest vynuceno týmiž důvody hospodářskými, protože jen řešením celých oblastí mohou si jednotlivé obce opatřiti správné údaje o důležitosti hlavních komunikací, jež půjdou obcí. Jest pro to ještě jiný důvod. Ježto účelný plán upravovací nesmí znemožniti využitkování přírodního bohatství v území regulovaném, je třeba, aby dříve, než bude vypracován návrh města, byly pečlivě prozkoumány geologické poměry dosud nezastaveného území nejen se zřetelem na určení ploch obytných a ploch ponechaných zemědělskému a lesnímu hospodaření, ale i pro získání přesných dat o eventuelním bohatství minerálním, zejména uhelném. Bylo by neekonomické prováděti takové práce jen pro jedno město, a proto provádějí se současně pro celý kraj, tvořící vždy uzavřený celek. To bylo vedle společného stanovení meziměstské sítě komunikační jednou z hlavních příčin, aby se sdružovala města a okresy v jednotu pro hospodářské rozřešení celých oblastí. Vzorné příklady krajinného řešení jsou v Americe, Anglii a zejména v Německu (Ruhrské území).
Hospodářské snahy daly také podnět k organisaci zahradních měst. Jejich zakladatel Angličan Howard, po prvé poukázal na to, že dobré poměry bytové pro méně zámožné třídy obyvatelstva jsou možné jen při dvou podmínkách: rozumné pozemkové politice a plánu vyhovujícím veškeré dopravě a provozním poměrům. Zahradním městem není město nebo předměstí s několika zahradami, ani nějaká vilová kolonie, označená pozemkovými spekulanty jako zahradní město, ale plánovitě založené osídlení na laciných pozemcích, jež zůstávají trvale v majetku veřejném (státu, obce, družstva apod.), takže jakákoliv spekulace s pozemky jest navždy vyloučena a přírůstek hodnoty zůstává veřejnosti. Tento sociální a hospodářský podklad přináší takové výhody hmotní, že může poskytovati zahradu každému obyvateli, byť byl i méně majetný. V novější době nelpí se ponechání půdy ve vlastnictví veřejném a nečiní se námitek, převede-li se půda po jisté době ve vlastnictví soukromé, jen když zůstane stavební charakter zajištěn.
Protože pozemková spekulace vyhání ceny stavenišť do závratné výše, jest ji třeba brzditi ve všech městech. Dá se jí čeliti získáváním pozemků do veřejného vlastnictví (obce) a to, pokud možno, ještě před jejich regulováním. Ideálem po této stránce jest Finsko, kde veškerá půda patří městu v mezích jeho hranic, takže spekulace s pozemky jest úplně vyloučena. Také ve Švédsku náležejí obcím a státu velké plochy půdy. Jinde hledí města opatřiti si co nejvíce půdy buď vyvlastněním (platí-li tam vyvlastňovací zákon) anebo koupí. Vídeň chlubila se na loňském mezinárodním kongresu pro stavbu měst velikostí získané půdy. Má-li město ve svém vlastnictví dostatek půdy, může nejen rozvinouti velký vliv na ceny stavenišť při správné politice pozemkové, ale také s úspěchem a účelně regulovati (nevznikají potíže s ohledem na právo vlastnické, jež jsou někdy nepřekonatelné) a přesně podle plánů zastavovati, ať již samo, nebo propůjčením stavebního práva jinému.
Tíživou položkou při stavbě domů je také náklad na získání plochy uliční, na výstavbu a udržování komunikací a veřejných náměstí, kanalizace, vodovodu a jiných zařízení, ať se již hradí přímo stavebníkem, anebo ve způsobě přirážek a dávek rozvrhuje na všecky obecní poplatníky. Snaha po zlevnění v tomto směru vedla k tomu, že v posledních desítiletích ustalo se od projektování všech ulic širokých a stejně vybavených. Účelný plán předpisuje u hlavních ulic dopravních náležitou šířku, s ohledem na velikost a různost dopravy (dětská vozovka); ostatní ulice (obytné) mezi dopravními tepnami se však omezí na míru nejnutnější, podle výšky přilehlých budov třeba jen na 4 m, protože slouží jen lokální dopravě. V ulicích obytných jest možno šetřiti i na chodnících, které mohou býti provedeny jen po jedné straně. I tak zůstávají náklady na ulice značné a proto pečuje stavba měst o spravedlivé rozdělení úhrady tohoto nákladu mezi obyvatele města. V tomto ohledu jest pozoruhodný návrh našeho nového stavebního řádu. Podle starého, dosud platného stavebního řádu byl nucen každý, kdo parceluje, postoupiti zdarma a bez závad plochu přilehlou ke staveništi až do poloviny šířky ulice, v ulicích širokých a při náměstích až do 20 m. Tak se stávalo, že některý pozemek padl při úpravě regulační téměř celý na veřejné plochy, jiný opět jen nepatrným dílem, získávaje však velikou plochu stavební. Tuto nespravedlnost hledí náš nový stavební řád odstraniti ustanovením, že musí každý, kdo rozděluje pole na stavební místa, postoupiti obci třetinu z parcelované výměry a to buď ve skutečnosti, nebo není-li ulicemi zabraná plocha tak velká, v penězích; pak-li pozemek do veřejného statku spadající je větší než třetina parcelované plochy, bude mu toto plus obcí zaplaceno.
Z ohledů národohospodářských a sociálních dlužno se starati o vhodné rozložení čtvrtí, kde lidé bydlí, a čtvrtí, kde jsou zaměstnáni, aby jízdou do práce neztráceli drahého času (poloha čtvrti průmyslové a kolonie dělnických domků). Také nutno zajistiti dobré a rychlé spojení obou čtvrtí. Každý regulační návrh musí se provésti s ohledem na účelnou, snadno proveditelnou a lacinou kanalizaci, byť by se zatím na její stavbu nepomýšlelo; plochy, kterých nelze snadno a samospádem odvodniti, jest lépe vyloučiti ze zastavění a ulice vésti tak, aby provedení stok se obešlo bez značných hloubek (protispády) a tím zlevnilo.
Ohled na hospodárnost nemůže ovšem jíti tak daleko, aby tím utrpěly zájmy jiné. Jsou to hlavně zájmy hygienické, které by byly ohroženy nemístným šetřením a podnikatelským zastavováním. Nebezpečí pro zdraví vyplývá ze společného bydlení mnoha lidí, které nesmí při určitých technických opatřeních přestoupiti jistou hustotu, aby půda, vzduch a voda zůstaly zdravými. Aby hustota zabydlení nepřekročila jisté meze, je třeba ponechati ve městě dostatek nezastavěných ploch jako sadů, hřišť apod. Infikování půdy i vody zamezí se soustavnou kanalizací, která byla uznána za nejlepší. Podle známého pravidla: „kam nechodí slunce, tam chodí lékaři“, musí míti každé obydlí dostatek vzduchu a slunce. Bude proto nutno v upravovacím plánu jednak pevně ustanoviti, jaká část staveniště nejvýše se může zastaviti i do jaké výšky, jednak předepsati přípustný poměr výšky domův a šířky ulice, jejž zdravotní odborníci a také návrh nového stavebního řádu našeho doporučují 1 : 1 (starý náš stav. řád připouští výšku domů 6/4 šířky ulice). Při velkých parnech letních bude nutno zase naopak pro ochranu před prudkým žárem slunečním zajistiti stinné procházky a sady k osvěžení.
Proto musí novodobý stavitel měst míti aspoň základní vědomosti a zkušenosti v oboru zahradnictví. Vhodné použití zeleni v celkovém obrazu města i v pohledech a průhledech uličních oživuje mrtvou hmotu budov a činí pobyt ve městě příjemným.
Při návrzích nových čtvrtí má býti šetřeno vzrostlých stromů a porostů, aby mohly býti zachovány pro budoucí sad.
Také nutno přihlížeti k význačným památkám stavebním, umělecko-historickým a archeologickým, zejména při nové úpravě starých čtvrtí městských. V tomto směru bylo pácháno mnoho barbarství, jemuž ani naše hlavní město neušlo, čímž bylo ochuzeno o mnohou zajímavost, zvláštnost světovou i dokument staré kultury, ačkoliv mnohdy byla by k záchraně památky stačila nepatrná korektura plánu unavovacího. Tyto chyby vyvolaly u nás svého času hnutí památkářské, jež stalo se i u laiků velmi oblíbeným, takže byla obava, že nastane přemrštěné obhajování a pochybné rekonstruování starých památek. Jest proto trvalou zásluhou klubu „Za Starou Prahu“ i jeho venkovských odborů, že postaviv se v čelo, vedl hnutí památkářské po správné cestě vědecky odůvodněné. Má-li býti šetřeno památek plánem upravovacím, musí je navrhovatel znáti a proto pořídí odborníci před regulací města soupis památek stavebních, archeologických i přírodních a je-li třeba, vyznačí jejich polohu v plánu.
Dříve měly na vývoj a uspořádání města nemalý vliv ohledy vojenské. Pravidelné půdorysy měst Římany založených dodnes ukazují, že byly převzaty z uspořádání vojenského tábora římského. Také křivolaké a úzké ulice středověkých osídlení mají svůj původ ve snadné obraně města a mnohá stísněná disposice jest jen důsledek toho, že město bylo sevřeno okruhem pevnostních valů a hradeb. Tyto strategické důvody pozbyly ve stavbě měst své důležitosti, ba zdálo se, že nebude nutno k nim již přihlížeti. Teprve světová válka, v níž začalo se používati nových vynálezů technických i nových metod válečnických (automobily, útoky letecké a jich odrážení nebo znemožnění, boj otravnými plyny atd.) obrátila opět pozornost vojenských kruhů ke stavbě měst, k uspořádání sítě komunikační ve městě i mezi městy.
Okolnost tato jest zejména u nás důležitá při strategicky nevýhodném tvaru republiky.
Největší úkoly má však stavba měst po stránce stavební a dopravní. Každé rozšíření města nebo přestavba staré čtvrti jeho může se státi jen na podkladě plánu unavovacího a zastavovacího. Velikost území potřebného k zastavování se stanoví se zřetelem na očekávaný přírůstek obyvatel a přípustnou hustotu zabydlení. V území takto určeném stanoví se nejprve hlavní dopravní a uliční tepny. Doprava a osídlení jsou v úzkém spojení a každý pokrok v dopravnictví měl také veliký vliv na stavbu měst. V době silnic a koňských potahů se tvořila osídlení na křižovatkách a rozvinul se tu příznivý poměr a rovnováha mezi městským a venkovským osídlením. Železnice po prvé na rozdíl mezi městem a venkovem a posílily centralisaci v osídlování až k pochybnému vzrůstu činžákových velkoměst. Teprve pouliční dráhy, zejména od jejich zelektrizování, přinesly opět odstředivou sílu a přispěly ke vzniku předměstí s domy volně stojícími v zahradách, jenž byl podporován i malodráhami a předměstskou dopravou železniční. Podobně působily i dráhy podzemní a visuté k uvolnění a zmenšení hustoty zastavění centra měst. Nyní stojí v popředí automobil, který obrací pozornost opětně k silnici a vnáší vítanou tendenci odstředivou do stavby měst. Odstředivá síla autodopravy nepůsobí jen rozložení města na velké plochy, ale podporuje i tvoření měst satelitních, ba má i vliv na ceny stavenišť. Proto nelze voliti hlavní dopravní tepny jen s ohledem na poměry místní, ale nutno i vycházeti, jak již bylo řečeno, se stanoviska celého kraje a státu. V zájmu celostátním jsou projektována spojení meziměstská automobilovými silnicemi, drahami, tratěmi leteckými i vodními cestami, dálková vedení elektrická, plynová i tepelná. Některé z těchto směrů mohou míti i význam mezinárodní. Při návrzích úpravy města vyšetří se nejprve tyto podmínky vyššího zájmu a navrhne jejich vedení nejvýhodněji podle nejmodernějších vymožeností technických; teprve takto získané trasy se doplní potřebnými spojeními městskými na síť hlavních tříd. Ostatní ulice a cesty zhušťující tuto síť jsou pak již jen místního rázu a budou se proto říditi jen zájmem města a jeho obyvatel.
Tato síť komunikační prostupuje jako žíly celé území, které se má upraviti pro zastavování. Po vyloučení ploch nezastavitelných bude nutno rozhodnouti ještě o tom, co, kde a jak se má stavěti, tedy vyhledati vhodná staveniště pro budovy veřejné, pevně určiti, kde bude souvislé zastavění domy činžovními, kde volně stojící domy rodinné, nebo skupiny a řady domů v zahradách, která část města, nebo snad jen ulice či blok vyhražuje se domům obchodním, bude třeba najíti vhodnou polohu čtvrti průmyslové tak, aby neobtěžovala hlukem, kouřem a zápachem. Také dlužno pamatovati na čtvrti pro levné, malé byty, i na čtvrť, v níž mohou si jednotlivci stavěti přepychové domy podle svých zvláštních nároků a záliby. Dělení na stavební bloky závisí od způsobu zastavění (souvislé nebo volné, řada domů s malými byty, nebo rodinné domy bohatší), neboť výměry, tvar a poloha bloků se mění pro každý jmenovaný účel. Rozdělení ve stavební bloky řídí se i způsobem užívání a jest jiné pro obchodní domy, jiné pro živnostenské provozovny, průmysl a továrny.
Všech uvedených zásad stavby měst nebylo by lze uskutečniti, kdyby nebylo příslušných zákonů a nařízení. Musí tudíž stavba měst spolupůsobiti i ve směru zákonodárném a správním. Nejprve jest nutno zajistiti obci vyvlastňovací právo alespoň pro ono území, jež jest určeno pro ulice, náměstí, veřejná zařízení, městské dráhy apod. Někteří odborníci se přimlouvají za rozšíření vyvlastňovacího práva i na ostatní plochy regulovaného území, aby se mohla provésti nejlepší úprava bez ohledu na poměry vlastnické. K tomu však v mnohých případech stačí podpora nuceného scelování a parcelování stavebních ploch. Při navrhování plánu upravovacího dlužno se totiž vystříhati nepříznivého řezání soukromých pozemků tak, aby nevznikla těžce zastavitelná staveniště. Není-li možno tomu vyhověti, nezbývá než pozemky sceliti a opětné rozděliti ve staveniště, pokud možno ve stejné poloze a téže rozlohy jako dříve, avšak takového tvaru, že ve smyslu regulačního plánu lze je dobře zastavěti. Zákonem jest nutno ustanoviti také největší přípustnou míru zastavění jednotlivých stavenišť ve směru horizontálním i vertikálním, aby bylo zajištěno zdraví i hospodářské blaho obyvatel. V jádru města připustí se ovšem jiné zastavění se zřetelem na přísnější konstruktivní požadavky, vysoké ceny pozemků a používání k účelům obchodním a kancelářským. Ve čtvrtích odlehlejších, určených jen k bydlení, nesmí se stanovená míra zastavení překročovati, za to jsou tam na místě četné úlevy v konstrukci stavební. Také pro čtvrť tovární i pro malodomky, (dělnická čvrť) budou kladeny různé požadavky, tak jako budou zákonitá nařízení pro města sestavena na jiném podkladě, než-li pro zemědělská osídlení.
Všechny, nebo většina předpisů obsažena jest ve stavebním řádu, který má proto ve stavbě měst velkou důležitost; obsahuje též předpisy stavební v ohledu konstruktivním a bezpečnosti požární, jež týkají se stavby měst nepřímo. Stavebním řádem předpisuje se také způsob provádění plánů upravovacích i postup, jakým nabudou tyto plány zákonité platnosti (veřejné vyložení, námitky, schválení a potvrzení plánu). V naší republice dosud platí různé stavební řády pro každou zemi, ano i pro některá města. Tyto řády jsou většinou zastaralé. Nyní pracuje se na návrhu nového stavebního řádu, jednotného pro celou republiku, a jest si jen přáti v zájmu našich měst, aby byl brzo uzákoněn.
Také zákon památkový má ve stavbě měst důležitost, neboť jím obhájí se požadavky zachování památek stavebních i historických a budou chráněny krajiny svou krásou zvláště známé. Z mnoha drobných zákonů zde sluší vzpomenouti alespoň zákona o stavebním právu a zákonů asanačních.
Kdyby se při řešení nějakého města všechny vyjmenované okolnosti co nejpečlivěji uvážily, v plánu zastavovacím nejlépe vyjádřily a vzorné zákony zajišťovaly výstavbu podle těchto plánů, bude sice dosaženo účelného útvaru městského, ale nikoli příjemného osídlení, v němž jest pobyt milý stálému obyvateli města i cizinci, který je občas navštíví. Město musí svým uspořádáním poskytovati také hodnot uměleckých. Užitečné a účelné tvoří podklad, na němž může býti krásné teprve vybudováno. Když byly splněny podmínky, dané vědeckým bádáním, musí přijíti umělec-architekt, aby připojil k této – abych tak řekl, vypočítané konstrukci – poměry a útvary oku lahodící, aby určil harmonii stavebních hmot, otevřel malebné průhledy a sladil jednotlivé prvky v jeden krásný obraz městský. Této stránky stavby měst nelze předepsati, ona zůstane vždy výrazem výše kultury a obrazem života té které doby.
Mnoho našich starých měst mohlo by nám býti v tomto směru vzorným příkladem krásného vzhledu města. V čele všech jest naše hlavní město Praha, která svou krásou upoutala cizince (známo, že Humboldt zařadil ji mezi čtyři nejkrásnější města světa). Bylo by však velkou chybou domnívat se, že tato přednost je Praze zaručena navždy, nebo chtít snad napodobiti v nových částech starý způsob stavění. Krása nových měst musí vzrůsti z předpokladů a potřeb dnešního života, asi tak, jak bylo v tomto článku naznačeno, a ty jsou proti dřívějším dobám podstatně změněny.
Ing. Jaroslav Vaněček, 1928, obr. Staroměstská radnice v Praze, 1917
