Obnovení aktivity německého hospodářství na úroveň před pandemií se může ukázat jako gigantický úkol na mnoho měsíců nebo i několik let. Z pohledu pandemické krize se finanční krize roku 2008-2009 začíná jevit jen jako drobné škobrtnutí – německý HDP v roce 2009 sice klesl o 5,7 %, ale hned poté v roce 2010 už činil růst 4,2 %. Následovalo dalších devět let nepřetržitého růstu. Pandemické umrtvení činnosti většiny nejdůležitějších oborů německé ekonomiky a zdrženlivost německých spotřebitelů v kombinaci s narušením ekonomiky dalších hlavních hospodářských center světa i mezinárodního obchodu a turistiky nevěstí nic dobrého. Těch pár zatím přeživších oborů, jako německé stavebnictví – které letos počítá dokonce s růstem – ekonomiku jako celek nezachrání. A je možné, že je krize postihne až se zpožděním třeba v důsledku následného omezení stavebních investic.
Celkový objem částky, které spolková vláda vyhradila během necelých tří měsíců pro účely překonání koronavirové krize v Německu dosahuje neuvěřitelných 886 miliard eur = více než 22 bilionů korun a odpovídá asi čtvrtině ročního německého DPH. Skládá se ze záchranného balíčku (156 mld. €) + spolkových garancí na úvěry (600 mld. €), schválených Bundestagem 25. března 2020 a konjunkturního balíčku (80 mld. €) a investičního balíčku pro budoucnost (50 mld. €), dohodnutého spolkovou vládní koalicí 4. června 2020.
Zásah v pravou chvíli
Objem a struktura konjunkturního balíčku a balíčku pro budoucnost celkem odpovídá vážnosti situace. Jeho načasování a rychlost uvedení do života – podobně jako záchranného balíčku v březnu na počátku pandemie – i očividná snaha vyvolat optimismus a obnovit důvěru obyvatelstva v budoucnost si zajisté zasluhují pochvalu. Především půlroční snížení DPH a program „Sociální záruka 2021“, dočasně omezující příspěvky na sociální zabezpečení, by měly přispět ke zvýšení koupěschopnosti obyvatel. Překlenovací podpory a daňové úlevy pro společnosti jsou zaměřené na posílení likvidity firem. Pozitivní jsou v neposlední řadě i akcenty na obory, důležité pro budoucí vývoj a konkurenceschopnost Německa jako druhého největšího exportéra a čtvrtou nejsilnější ekonomiku na světě. Zda se spolkové vládě podařilo konjunkturní balíček skutečně dobře namíchat v jeho vnitřní struktuře, ukážou až příští měsíce.
Dopady pandemie na německé hospodářství vzbuzují obavy
Výmluvný je ukazatel počtu pracovníků v Kurzarbeit, který činil při finanční krizi 2008/2009 asi 1,5 milionu, při současné koronavirové krizi vylétl na neuvěřitelných 7,5 milionu. Změnila se i struktura tohoto ukazatele – při finanční krizi se jednalo zejména o pracovníky průmyslových firem, nyní jde hlavně o sektor služeb – zejména turistiku, gastronomii, hotelnictví, veletrhy. Jen samotné Bavorsko mívalo v posledních letech 40 milionů německých a zahraničních turistů a navštěvníků veletrhů, kongresů, Oktoberfestu ročně. Zcela ochromený je obor kultury i velkých sportovních a společenských akcí. Existuje však i řada průmyslových oborů, které zajišťují masovou zaměstnanost kvalifikovaných pracovníků, a které jsou existenčně ohrožené. Jako příklad lze uvést letecký průmysl a automobilový průmysl. Při hledání optimální cesty z hospodářské krize je nutno vzít v úvahu faktor, který je zátěží znovuoživení ekonomiky: zatímco finanční krize pomocí svižné sanace finančního sektoru v Německu poměrně rychle odezněla, hlavní příčina pandemické krize nebyla odstraněna a lidstvo nadále nedisponuje účinným lékem na Covid-19. Virus proto i nadále zůstává latentním nebezpečí, které může lokálně, ale i plošně kdykoliv znovu rychle vyřadit z provozu celé obory, ne-li ekonomiku jako celek.
Při hodnocení kroků spolkové vlády je třeba také přihlédnout k blížícímu se volebnímu roku 2021 (volby do Bundestagu) a snaze vládních politiků získat si přízeň voličů.
Automobilový průmysl nejen pod tlakem pandemie
Bavorský premiér Markus Söder sice při závěrečné tiskové konferenci ke konjunkturnímu balíčku, sálal optimismem, ale nakonec si bude muset stejně přiznat, že se svou iniciativou ohledně plošné nákupní prémie pro auta - bez ohledu na jejich pohon - prohrál. Úporně se snažil svou prohru maskovat například odkazem na původně neočekávané snížení DPH z 19 na 16 procent, které posílí koupěschopnost obyvatel. Zda se tak skutečně zvýší ochota nakupovat auta, zůstává s velkým otazníkem. Také proto, že se německým zeleným aktivistům za vydatné podpory medií úspěšně daří vytvářet veřejný obraz německého automobilového průmyslu jako něčeho zpátečnického, stále závislého na fosilních pohonech a také podnikatelsky ne zcela férového (dieselová aféra). Takto v poslední době znejisťovaný německý zákazník si tak možná raději ještě nějaký rok investici do auta rozmyslí, než by riskoval nákup nového vozu s nejistou budoucností, případnými omezeními provozu ve městech a rychlou ztrátou jeho hodnoty. Zatím se bohužel neobjevila žádná silná osobnost na straně německého automobilového průmyslu, která by energicky bránila zájmy branže, která je páteří německé ekonomiky a zaměstnavatelem osmiset tisíc pracovníků i nepřímo několika milionů zaměstnanců u dodavatelů dílů a tedy ovlivňuje přímo miliony německých rodin. A také zeleným kritikům připomněla, že německý automobilový průmysl projektuje a vyrábí auta, jejichž neobyčejnou technickou vyspělost a kvalitu oceňují zákazníci na celém světě.
Odborový představitel IG Metall, do jehož kompetence automobilový průmysl patří, už veřejně ostře kritizoval zejména vládní představitele za sociální demokracii SPD, že nechali pracovníky automobilové branže na holičkách.
Snaha o ochranu před levným výprodejem společností
Část konjunkturního balíčku je zaměřená na posílení likvidity v německých společnostech s cílem zabránit jejich levnému prodeji do zahraničí. Otázkou ale zůstává, zda to skutečně pomůže. Zájem zejména čínských investorů o německé společnosti – zvláště ty, které disponují unikátními technologiemi a patenty - pandemická krize nijak nezmenšila. Naopak - i v důsledku pandemie výrazně klesající kursy akcií německých společností jim pomyslně vycházejí vstříc. Aktuálně nejde o nic menšího než o další perlu německého průmyslu – společnost Daimler. V ní už asi dva roky figurují dva čínští investoři s pozoruhodným celkovým podílem 14,7 procenta (blokující menšinu činí v Daimler už 25,1 % akcií). Čínský koncern MIDEA předvedl názorně v roce 2016 rychlé převzetí absolutní kontroly nad společností KUKA, která představuje jeden z klíčových podniků pro rozvoj nejen německé, ale i evropské robotiky – jednoho z nosných témat budoucnosti. Nevůle a odpor části politických a průmyslových kruhů v Německu i v EU nebyly nic platné.
Dalším ohroženým oborem je letecký průmysl
Airbus zaznamenal už v prvním čtvrtletí 2020 ztrátu - 481 mil. €, ve stejném období 2019 činil zisk + 40 mil. €. Hospodaření společnosti se během pouhých tří měsíců od začátku roku propadlo hluboko do červených čísel a Airbus bojuje o holé přežití. Také cena akcií klesla zhruba o 60 %. Letecké společnosti ruší nebo posunují objednávky. Ohroženo je v německých podnicích Airbus okolo deseti tisíc pracovních míst. Rychlé obnovení letecké dopravy v rozsahu před pandemií je přitom zatím nereálné. Letošní letní sezóna už je téměř ztracená, a očekávat masivní náběh letecké dopravy v zimě také nelze. To znamená už dnes reálný výpadek jednoho roku místo několika málo měsíců u ostatních průmyslových oborů. Pokud by se skutečně důsledně dodržovala hygienická pravidla – zejména doporučený odstup 1,5 metru mezi pasažery, tak klesne kapacita letadel na zcela neekonomickou úroveň – u běžného letadla s kapacitou cca 200 pasažerů na pouhých 18-20 osob. Největší evropská letecká společnost Lufthansa je sice prozatím díky obrovské státní finanční podpoře zachráněna, ale podmínky, které přitom musela akceptovat, jsou velmi tvrdé.
Podpora budoucích trendů je správná...
...ale současnou krizi nevyřeší. Spolková vláda svými miliardovými investicemi do digitalizace, umělé inteligence, vodíkového hospodářství a odpovídajících infrastruktur dává jasně najevo strategický zájem o transparentní nasměrování vývoje v Německu i v podstatně delším horizontu než je období do konce roku 2021, kdy se má německé hospodářství vrátit na úroveň před pandemií. Tento dlouhodobější strategický pohled má přinést investiční jistoty pro německou ekonomiku i obnovit důvěru obyvatel v budoucí rozvoj. Pozoruhodná je velkorysá podpora vodíkového hospodářství, která je už několik let součástí vládní strategie například v Japonsku. Německá vláda na „vodíkové hospodářství, tentokrát už v průmyslovém měřítku“ vyhradila v konjunkturním balíčku z dodatečně přidaných 50 miliard eur, určených pro inovaci a výzkum překvapivě vysokou částku devět miliard eur. Zdůraznila tak očekávaný přínos vodíkových technologií zejména pro uskutečnění Energiewende a podporu rozvoje elektromobility.
Kdo to vše zaplatí?
Samozřejmě se objevily obavy o schopnost Německa do budoucna zaplatit obrovskou finanční zátěž, vyplývající nejen z pandemické krize v Německu, ale také německých závazků u připravované solidární pomoci EU pandemií nejvíce postiženým členským zemím. Vícekancléř a ministr financí Olaf Scholz rozptyluje tyto obavy tvrzením, že největší chybou by bylo pasivně přihlížet dlouhodobější stagnaci ekonomiky. Scholz také argumentuje faktem, že při finanční krizi se Německo rovněž zadlužilo do výše téměř 80 % HDP, která se po pár letech vrátila k původním šedesáti procentům. Konjunkturní balíček sice zvýší zadluženost Německa, která po přijetí březnových záchranných opatření činí asi 75 % hospodářského výkonu země, ale zřejmě nijak významně. Ke krytí nákladů hospodářského oživení totiž budou použity i finanční rezervy akumulované v posledních ekonomicky velmi úspěšných letech. Při své argumentaci ale Scholz nezmínil, že vlastní příčina krize nebyla odstraněna, ale jen potlačena, a to ještě možná jen dočasně.
Přesto - zejména zástupci opozičních liberálů FDP celkem oprávněně kritizují, že na výdajové straně konjunkturního balíčku se nachází 57 položek s miliardovými částkami a zcela postrádají jakékoliv položky, které by svědčily o ochotě státu na druhé straně také spořit.
Zdeněk Fajkus, Mnichov
Článek vyjde v CzechIndustry 2/2020
