Člověk hledá přítele. Myslím, že nejlepšího přítele má každý sám v sobě. Právě tak je tomu s hledáním dobrého lékaře. Lidé si neuvědomují, že nejlepší lékař je v nich samých. Nemíním nikterak stavět se proti lékařům. Naopak, nemocní potřebují dobrých lékařů a měli by jim důvěřovat. Chci jen poukázati na fakt, že člověk má v sobě možnosti udržovati své zdraví, aby lékaře nepotřeboval. Lékaři by vlastně měli být nejen léčiteli nemocných, ale rádci zdravých. Jejich úkolem by mělo býti v první řadě udržovat a rozmnožovat zdraví a mládí. To by opět předpokládalo studovat všechny vlivy, působící na lidské zdraví. Tedy vlivy diety, pohybu, podnebí, povahy, zaměstnání, manželství, hospody, politiky, bydlení, sportu atd. Dnes jsou lékaři více podobní hasičům. Přicházejí jen, když už hoří a zachraňují, co se zachránit dá. V budoucnu lékaři budou inženýry zdraví, kteří budou plánovat, jakou má být příští rasa.
Otázkou je, co dělat dnes z poměrů, ve kterých žijeme? Statistiky udávají stav nemocí u nás. Jsou to hrozná čísla. Vedle jiných nemocí převládá ještě tuberkulosa. Při tom zůstává faktem, že přes všechna úřední, zdravotnická opatření, v uzenářských krámech je běžnou praksí brát peníze, plné bacilů, rukama, kterýma se obsluhující dotýkají zboží. Napořád vidíme v koloniálních obchodech před krámem vystavené potraviny, hlavně sýry, kolem nichž kterýkoliv pes se může otřít. Divme se potom šíření se nakažlivých chorob!
Dokud životní prakse se v tomto ohledu nezmění, pokud preventivní péče o udržení zdraví nebude běžnou, dokud lékaři nebudou školeni a placeni za péči o znemožnění nemocí, musíme spoléhat na vlastní síly a sami pracovat k vytvoření lepších podmínek pro tělesné i duševní zdraví.
Ještě jedno mělo by být zdůrazněno vzhledem k dnešnímu způsobu léčení; že má materialistický základ. Lékařská věda neosvobodila se ještě z vlivů materialistické filosofie, pod jehož vlivem vyrůstala. Nebéře dosud dostatečný ohled na duševní stránku člověka, která podle nejnovějších výzkumů má ohromný vliv na tělesné zdraví. Nemůžeme se divit, že v našich nemocnicích není vůbec postaráno o dobrou, „léčivou“ náladu. Ba dějí se tu věci, které působí na náladu pacientů zhoubně.
Vracíme-li se tedy sami k sobě, abychom věnovali péči vlastnímu zdraví, silnému a mladému tělu, v němž a jímž by se uplatňoval zdravý, silný a svěží duch, potkáváme se s výborným spojencem, který má osobní zájem na našem zdraví, který má ohromné schopnosti a možnosti léčit, obnovit a omladit naše tělo. Tímto spojencem je naše vlastní přirozenost se vším tím, co při jiné příležitosti bylo pověděno o podvědomí.
Kdo chce býti trvale zdravým, musí si uvědomit, a nelze to dost zdůraznit, že zdraví je něco zcela přirozeného, že v naší přirozenosti je ustavičná snaha vyloučiti všechno, co je chorobným a co způsobuje nemoce.
Jestli se v nás udržuje nemoc, slabost, pokles sil, je to něco nepřirozeného, co je proti všem přírodním zákonům v nás. Tento nepřirozený stav by se musel ztratit sám, kdyby nebyl udržován sugescemi, nahromaděnými v našem podvědomí, a v pověrách a nesprávných pojmech našeho vědomí.
Naše tělo se ustavičně obnovuje, každým soustem, každým vdechem, denně, ustavičně. Tvoří se nové buňky a staré umírají, jsouce přirozenými cestami z těla odstraňovány. V tomto stálém zápasu uplatňují se v nás dva směry, které stojí proti sobě. Jeden konservativní, dogmatický, který chce, aby vše zůstalo při starém. Druhý směr usiluje o ustavičnou obnovu, chce míti každou novou buňku lepší, než byla předchozí, nevěří v nemoc ani ve stáří, věří jen v nový, silnější, vyšší život. Kdo chce být zdráv a mlád, musí si to uvědomit, a postavit se vědomě na stranu těch pokrokových sil ve svém organismu a pracovat s nimi v nejužší harmonii. Vítězství bude tam, kde se soustředí více síly.
Nekamarádit se s nepřítelem v nás! Nešetřit ho, nesmlouvat s ním, tím méně už se s ním mazlit, jak to někteří lidé z nevědomosti dělají.
Kdo je tím nepřítelem? Všechny negativní myšlenky, stavy a sugesce. Všechno, co zvyšuje pocit slabosti, starosti, bázně a choroby. Jakmile cítíme, že takový stav na nás přichází, soustřeďme se na myšlenku: „Moc býti zdravým je ve mně přítomná“.
Nemocný, nevědomě ovšem, upadá do omylu, věří-li své nemoci více, nežli svému zdraví. Říká si: „Jsem sláb, tu mne bolí, tam mne bolí, bude hůř atd.“ Místo, aby si uvědomil, že v záloze jeho těla i duše jsou ohromné síly, které mají schopnost rozvinouti se v plné zdraví. Nejde tu o namlouvání si něčeho nepravdivého, neběží o slepou víru. Jde jen o uvědomění si prostého faktu, že síly, které pracují k našemu zdraví, jsou mocnější než ty, které usilují o naše zničení.
Děti se zdravým mravním základem, upadají často mravně, jestliže přišly do prostředí, nepříznivého rozvoji charakteru. Rodí se do starého světa. Něco podobného děje se i s našimi buňkami. Naše představy, sugesce, očekávání, jsou prostředím, do kterého se rodí nové buňky našeho těla. Každá nová buňka, než se narodí, každý atom, než se k našemu organismu přičlení, musí najíti čerstvou svěží myšlenku, která je uvítá v novém světě a dá jim podněty pro zdravější tělo. Je potřebná myšlenková součinnost se všemi silami v nás, jež pracují na nových buňkách, na nové krvi a nových šťávách. To znamená odstraňovati vše, co by těm milionům buněk našeho těla ztěžovalo práci. Naleje-li na příklad někdo do žaludku několik litrů piva, jak může čekat, že tím napomáhá žaludečním buňkám k lepšímu trávení?
V každém ohledu je možno myšlením napomáhati tělu. Při jídle soustřeďováním myšlení na jídlo, místo obvyklého promýšlení všelijakých těžkostí, které nás trápí. Věnovat chviličku denně svému dechu. Dýchat s myšlenkou, že vdechuji nové síly do sebe. Soustřeďováním myšlenek síly a vítězství na to, co děláme, vykonáváme jistý vliv na náš organism, protože uvolňujeme činnost podvědomí.
Mnozí studovali duševní léčení řadu let, a nedocílili valného výsledku. Necvičili hned s počátku pravou metodou, nezdar vyvolal pochybnosti, které se hromadily v podvědomí a vytvořily „návyk pochybování“. Tento návyk podvědomých pochyb je novým objevem a vysvětluje mnohé nezdary v našem jednání.
Mnoho vědět není všechno. Někteří pročtou všechno, co jim přijde do ruky, slyší všechny možné přednášky a přece čím více toho vědí a slyší, tím menší je jejich osobní úspěch v praktickém uplatňování toho, co slyšeli nebo četli. Jejich chybou bylo, že nezačali hned s praktickým cvičením. Mysleli, že nejprve musí o tom hodně vědět.
Prvním cvičením je vychovat podvědomou víru, která by zlomila všechno pochybování. Člověk musí vidět zdar, byť i byl sebe nepatrnější. Ví-li člověk málo, spíše se malým zdarem spokojí. Ví-li mnoho, nebude umět malý zdar ocenit.
Mnozí soustřeďují se jen na dosažení zdraví a odstranění nemoci. Zapomínají, že nejpotřebnější je ovládnouti nejprve citovost. Přestat býti otrokem nálad. Soustředit se na klid, mír, harmonii. Nikdy však na symptomy, jaké některá nemoc může mít, ale na stav, jakého chceme dosáhnout.
Je třeba v myšlenkách vyplánovat si sebe jako nového člověka. Mít jasnou představu toho, co chci. Chtít získat zdraví, sílu a to nejen pro sebe a zůstat při tom spokojen. Ale být zdravým a silným, abych ukazoval cestu ke zdraví a síle i jiným a abych tak mohl konat své lidské poslání.
Dr. Norbert F. Čapek, z čas. Cesty a cíle
