Stále pozorujeme mnoho lidí, jimž se nedaří zhola nic, cokoliv podnikají, jejichž život jest stálým řetězem neúspěchů, následujících po nebezpečných plánech a slibech. Jsou to lidé, kteří obviňují celý okolní svět z nespravedlnosti a krutosti;
nebo svádějí svůj nezdar na nepříznivost osobních nebo všeobecných poměrů a životních podmínek, anebo na zdravotní méněcennost (neduhy), anebo prostě přiznávají: ano, jsem slabochem, mám slabou vůli, nemohu se vzchopiti k činu, jsem právě takovým, nemohu za to. Tací lidé jsou si dobře vědomi toho, že i tím svalují se sebe odpovědnost; i o to jim jde. Místo aby napjali všechny své síly a poctivě pracovali a usilovali o dosažení cíle, tváří se jen, jako by tak činili, předem odhodláni, nezdar svésti na někoho neb na něco. Nikdo se nepokouší o to, aby podvedl a oklamal své tělo, poněvadž ví, že by nepochodil. Jsem-li hladov, je mi zapotřebí potravy a nikoliv kamení nebo pilin. Dobře vím, že se tělo ošidit nedá a že by na každý takový pokus odpovědělo velice jasným a srozumitelným protestem: nemocí nebo dokonce smrtí; duši svou však podvádí tolik lidí: všichni neurotikové. A to je jediné proto možné, poněvadž si nejsou vědomi toho, co tropí, poněvadž se neurosa vyvíjí podvědomě. Avšak duše, již se snažili ošiditi, odpoví stejně jako tělo: nemocí (slabostí vůle, šílenstvím, ba i chorobami tělesnými) a někdy smrtí (sebevraždou), nebo aspoň neschopností a nechutí k životu. Poněvadž sami nevědí o skutečných příčinách svých vad a svých neúspěchů – poněvadž se všechny spletité děje odehrávají v podvědomí a zjevují v důmyslném zakuklení – proto je nutno, aby zkušený lékař především vypátral příčiny neurosy a pak pacientovi dokázal, že sebe sama podvádí, že se vymlouvá, že se vyhýbá námaze, aby mu dokázal, že jedinou možnou a účinnou zbraní v boji životním je poctivost a pravda k sobě a k světu.
Dr. Saudek
Co je člověk?
Jak málo si všímáme divů a krás kolem sebe v tom plahočení a ztrácíme pravé radosti ze života! Neznáme přírody, jejích obdivuhodných zákonů, neznáme ani sebe. Můžeme pak míti ze života pravé pochopení a radost, jež jsou dostupny každému tak jako vzduch, slunce, zdraví aj.?
Povšimli jste si, jak moudře je stavěno naše tělo? Je to vpravdě továrna, již dr. Kulhavý takto popisuje:
Plíce přivádějí do těla kyslík a odvádějí spáleninu ve formě kyseliny uhličité a zbytečnou páru. Aby kyslík mohl se dostat do krve, jsou plíce protkány celou řadou trubic, kterým říkáme průdušky a jež zakončují v malých dutinkách, řečených sklípcích. Povrch těchto sklípků obnáší 140 čtverečných metrů. Krve má člověk šest až sedm litrů. Plicemi samotnými projde 21 litrů krve za minutu. Tuto velkou práci musí hlavně dodat srdce. Plíce vydýchají za čtyřiadvacet hodin třetinu až polovinu litru vody. Plíce současně zadržují škodlivé látky ze vzduchu, pokud nebyly zachyceny nosní sliznicí. Tak bylo v plicích kameníka zjištěno dvacet miliard zrnek prachu z kamene.
Játry, které představují chemickou laboratoř a současně zásobárnu, projde sedm set litrů krve denně. Slezinou prochází krev třicetkráte za čtyřiadvacet hodin. Kolik krabiček sirek by se dalo vyrobiti ze šesti set gramů fosforu, které lidské tělo obsahuje! Žilami projde v minutě mezi pěti až jedenadvaceti litry krve.
Práce ledvin možno odhadnouti na tři tisíce kilogrametrů, čili jinými slovy rovná se síle, která by vyzvedla tři metráky do výše jednoho metru. Zdravý člověk má ve svých střevech sto třicet milionů zárodků, které na konci tlustého střeva činí polovinu obsahu. Denně vylučuje stolicí sedmnáct tisíc miliard mikrobů. Vůbec čísla v anatomii a medicíně nejsou nikdy dosti veliká. Zdravotní ústav v New Yorku vypočítal, že jeden párek německých myší, nepotkají-li jej nijaké nehody, může za pět let dát armádu potomků o 940.369.986.152 jedincích. Lidský vaječník obsahuje 3000 vajíček.
Když matka tiskne k sobě novorozeně, neví, že objímá tři a čtvrt kg vody. Ještě větší dítě má v sobě sedmdesát pět procent vody, která se během let vytrácí, leč ještě u starce obnáší šedesát procent tělesné váhy.
K trávení je určeno v žaludku třináct, ve střevech jedno sto šedesát jeden milion žláz, v tlustém střevě toliko sedm tisíc žláz, ale ne v celém žaludku nebo střevě, nýbrž toliko v jednom čtverečném centimetru.
To je několik výhledů do domácnosti lidského těla pro ty, již se naň dívají očima pitvajícího odborníka. Pro nás stačí, když obdivujeme se jeho Tvůrci a posloucháme jeho příkazu, abychom si je zachovali čisté a zdravé.
Nový Lid
Lékařské myšlení se obrací k lidské osobnosti
Prvé období, ve kterém dosud žijeme, bylo charakterizováno výrokem slavného lékaře Virchowa, učiněným před téměř 100 lety: „Nejsou onemocnění celková, nýbrž jen buněčná a orgánová“. Podle slov prof. dr. Mentla, zájem o člověka jako celek se roztříští v podrobné zájmy o jeho buňky a ústrojí, jejich morfologické, formální, fysikální a chemické vlastnosti a změny. Lékaři cítili, že chybí jednotlivci princip mezi spoustou podrobných poznatků z nemocí jednotlivých orgánů. Minulé období přineslo veliké pokroky nauky o dědičnosti a poznání dvou systémů našeho těla: soustavy endokrinní (žlázy s vnitřní sekrecí), která řídí časový běh života a jeho projevy a s ní nerozlučně spojené soustavy vegetativně nervové, která je spojkou mezi duší a tělem. Velmi cenné jsou poznatky z onemocnění nervových. Tím vším bylo připraveno období nové, ve kterém se lékař odvrací od jednotlivostí k celé osobnosti nemocného, k jeho konstituci. Tak zvaná konstituční nauka studuje variabilitu tělesných i duševních vlastností jednotlivce a vzájemné vztahy mezi funkcemi jednotlivých orgánů a nakonec vztahy mezi tělem, duší a prostředím. Zároveň se snaží vysvětliti vznik nekonečné řady tělesných i duševních variací (změn) každého individua badáním rodovým a sociálním. Tím vzniká nová fysiologie a pathologie lidské osobnosti, které umožňují odhadnout u každého člověka jeho životní (biologickou) hodnotu pro případ nemoci a sociální hodnotu pro praktický život. Poznání povahových zvláštností u člověka umožňuje pak lékaři pochopiti osobnost nemocného, lépe mu porozuměti a tím dává spolehlivější základ účinné léčbě.
Med
