Výchova je v nynější době špatně chápána. Zřídka se stává, abychom děti učili správně jísti, dýchati a odpočívati. Takto zůstávají tyto tři základní úkony denního života neznámými většině našich současníků, zvláště obyvatelů měst. Jíme vskutku příliš mnoho a příliš rychle, dýcháme povrchně a jsme téměř ustavičně v napětí.
Dnes chci promluviti jen několik slov o odpočinku a spánku.
Dnešní život je tak neklidný, že jsme téměř ustavičně nervově vzrušeni. Tím ovšem porušujeme zákon rytmického pohybu, který vyžaduje, aby po každém napětí následovalo uvolnění, oddech. Nejlepším příkladem jest nám tu srdce. Bude tedy velmi užitečné několikrát denně přerušiti práci, abychom si odpočinuli. Odpočívání jest však uměním. A málo lidí zná toto umění dokonale. Pro většinu odpočívati znamená jíti si popovídati s přítelem či přítelkyní, zastaviti se v kavárně, zahráti si tennis nebo partii kulečníku. Toto však může býti nazváno změnou, duševním odklonem od konané práce, rozptylem, ale nikdy to není odpočinek.
Abychom si dobře odpočinuli, musíme se natáhnouti na pohovce nebo na posteli, nebo snad také na dobrém křesle. Musíme býti sami a v místnosti málo osvětlené. Musíme se zaříditi, aby nás nikdo nerušil. Uvolníme při tom všechny svaly. Toto uvolnění musí býti úplné a ne jen na pohled, neboť mnozí si představují, že jsou v úplném uvolnění, zatím co jsou vlastně ještě v polovičním napětí. Vzájemným vztahem provede se toto uvolnění také v mozku a v podvědomí! To však samo ještě nestačí. Je třeba dýchati hluboce a pravidelně, neboť jest úzký vztah mezi dýcháním a našimi vzruchy a dojmy. Jsou-li tyto špatné jakosti, stává se náš dýchací rytmus rychlejším, povrchnějším a někdy se i na chvilku zastavuje. Jsou-li však naproti tomu naše dojmy dobré, dýcháme volněji a hlouběji. Konečně, majíce oči zavřeny, abychom nebyli rozptylováni, budeme o to usilovati, abychom měli v mysli jedině myšlenku na klid. Je-li odpočinek takto prováděn, dovoluje organismu i celé osobnosti nabýti nových sil, nabíti si své akumulátory novou energií a radostněji vrátiti se zase do práce s lepším výkonem.
Jestliže vzrušujeme za dne své nervy přespříliš, uvádíme se v nebezpečí, že v noci nebudeme spáti. Člověk nervosní je zvláště předurčen k nepsavosti. Vždyť u takového člověka shledáváme vskutku téměř vždy dva zjevy, které zabraňují nástupu spánku; jsou to stav svalového napětí a nervové vzrušení. Mimo to víme všichni ze zkušenosti, že myšlenka, která nám ustavičně sedí v mysli, způsobuje nepsavost. Nuže – nervosního člověka zmocní se velmi snadno taková rušivá myšlenka, týkající se jeho studií, jeho zkoušek nebo jeho obchodních záležitostí. Připojme ještě, že i silné dojetí nebo zármutek mohou býti příčinou nespavosti. Čím je člověk citlivější a dojmům přístupný, tím snadněji bude bolestí rozvrácen.
To však není vše. Mnozí lidé mají velkou a velmi nepříjemnou schopnost vnímati ohromné množství různých vlnění, pocházejících buď od elektrických strojů města, buď od mozků jiných lidí, s nimiž dovedou se snadno naladiti na stejnou vlnu. (My všichni jsme totiž zároveň stanice vysílací i přijímací).
Konečně jest všeobecně známo, že některé vnitřní sekreční žlázy hrají velkou roli v naší nervové rovnováze a že mohou vyvolati nespavost, pracují-li špatně. Také částečná otrava, způsobená nesprávným vyživováním těla, může ji míti za následek.
Ti, kteří říkají, že, máme-li spáti, musíme počkati, až jsme ospalí, jsou trochu příliš prostoduší. Ve skutečnosti je mnoho lidí, kteří na to čekají po měsíce a někdy, i celé roky, a spánku se takto nedočkají.
Bude tedy třeba vypátrati přesnou příčinu nepsavosti a dáti se s ní do boje. Bude třeba zbaviti tělo otravných látek, urovnati vyměšování vnitřních žláz, v rovnováhu uvésti nervový systém tím, že ho naučíme se ovládnouti tak, aby mohl o své vůli vyloučiti určitou myšlenku nebo určitý pocit.
Je také důležité dobře se od rušivých vlivů isolovati, a to v pokoji dobře větraném. Směr, jímž je postel postavena, nemá býti též zanedbán: hlava ať směřuje k severu nebo k východu.
Večerní vlažná sprcha nebo lázeň napomáhají spánku. Někteří doporučují ponořiti na několik minut paže do teplé vody.
Jídlo večerní má býti střídmé.
Některým z mých žáků dělá dobře, provedou-li několik svalových cviků, nežli jsou spát. Při tom jde prostě o to, smrštiti co nejvíce hlavní svaly našeho těla po několik vteřin tak, aby se vypudily do krevního oběhu všechny otravné látky, které se při denní práci ve svalech nahromadily. Tyto látky, krví pak rychle odstraňované, přestanou drážditi nervový systém, který se utiší a uklidní, což usnadňuje spánek.
Pak třeba uložiti se do postele ve stavu úplného svalového uvolnění. Mnozí to tak snadno nedovedou. Jedině denní cvik nám pomůže, abychom tuto nesnáz překonali. Jak si při tom máme počínati, bylo již vysvětleno.
Jakmile jsme dosáhli tohoto svalového uvolnění, hledíme dosíci volnějšího a hlubšího dýchání, neboť ve spánku tak dýcháme. Napodobujeme v tom přírodu. Ve spánku vydává spáč velmi často lehké šustivé zvuky. Dělejme je také, zhluboka dýchajíce. Konečně, majíce oči klidně zavřené, mysleme při každém oddechnutí na to, že spánek přichází. Spojíme-li všechny tyto podmínky, sotva bude nespavosti, jež by nám odolala.
Bylo by možno říci ještě mnoho o spánku, ale omezíme se zde úmyslně na těchto několik rad, jež pokládáme za užitečné pro naše čtenáře, budou-li se jimi říditi.
Dr. Marcel Viard, Zdraví lidu
Kdo mnoho sedí
V úřadě, ve školách, při práci, vydán je nebezpečí různých nemocí: nedokrevnosti, zácpy a z ní pocházejících chorob, žlučových kaménků, turberkolosy aj. Škody ze sedění dají se vyrovnati tělocvikem a pohybem na čerstvém vzduchu, dechovým cvičením. Nutno cvičiti pravidelně – nejlépe zrána při omývání a tření celého těla. Cvičení může se opakovati před spaním.
