Nic tak neubíjí každou ušlechtilou ctižádost a nesnižuje tak rychle způsob života, jako návyk, dělati vše uboze a lacino. Aniž abychom to pozorovali, příjímáme podobu věcí, s nimiž se obyčejně stýkáme. Ony stanou se částí naší bytosti a návyk, dělati věc nedbale, vnese poruchu do nejniternější tkáně našeho charakteru, ba on poruší tkáň celého našeho života.
Většina lidí ve svém mládí myslí obyčejně na to, udělati co nejvíce, a ne na to, udělati vše co nejlépe. Podniknou příliš mnoho a neudělají nic správně. Oni nevědí, že kdo vykoná tisíc nedbalých prací, ani zdaleka nevykoná tolik, jako když udělá jednu jedinou věc úplně správně a vtiskne jí pečeť svého charakteru. To dává člověku opravdové zadostiučinění a správný sebecit.
My lidé jsme tak utvořeni, že onen stupeň znamenitosti, jejž naší práci propůjčujeme, má vliv na celý náš život a působí k tomu, aby náš celý způsob přivedl na stejnou výši. Člověk se pozvolna stává takovým, jak svou práci vykonává. Návyk pracovati pečlivě a přesně sílí celého ducha a zdokonaluje celý charakter. A naopak, děláme-li svou práci nepřesně, nedbale a nepořádně, snižuje to celého našeho ducha, seslabuje duševní síly a povšechně nás strhuje dolů.
Každá práce, jež vychází z tvé ruky polovičatě a nedbale vykonaná, zanechává neblahý vliv a odnáší část tvé sebeúcty. Po špatně vykonané práci nejsi týmž člověkem, jako dříve. Ubylo trochu možnosti udržeti práci na dřívější výši, a čím častěji odvádíš špatnou práci, tím více ztrácíš schopnost udělati věc dokonale.
Jest ovšem nesnadno odhadnouti duševní a mravní vliv polovičaté nebo nedbalé práce a sílu, kterou tento vliv má tě strhnout a učinit horším, neboť působí nepozorovatelně. Ale nikdo nemůže míti úcty k sobě, pak-li ze zvyku odvádí práci příštipkářkou. A mizí-li sebeúcta, mizí s ní i sebedůvěra a je-li sebeúcta a sebedůvěra pryč, pak je nemožno vykonati něco vynikajícího.
Je zrovna podivuhodno, jak jistě a úkladně návyk nedbalé práce si pozvolna celého člověka podmaňuje a jeho celou duševní schopnost tak mění, že není s to dosháhnouti svého životního cíle, byť by si i namlouval, že koná to nejlepší, aby se onomu cíli přiblížil.
Naše ctižádost a naše ideály potřebují stálého dozoru a péče, mají-li zůstati dosti silnými a vysokými. Mnozí lidé ztrácí svou ctižádost a jejich ideály klesají, žijí-li sami anebo s nedbalými a lhostejnými lidmi; ony potřebují neustále posily, pobídky anebo příkladu jiných, aby se na výši udrželi.
Dovolíme-li méněcennosti vniknouti do naší práce, děje se totéž, jako kdybychom přijali do těla jemný jed: ochromuje jeho pravidelnou činnost. Méněcennost jest jako kvasnice: působí z místa, kde usedne, až pronikne celek. Snižuje ideály, ochromuje ctižádost a celého člověka činí špatným.
Bytost člověka je tak zřízena, že trpí-li jeden úd, trpí všechny údy a celý organismus je nemocen. Mezi jakostí výkonu a jakostí charakteru jest úzká páska. Kdo by už nebyl viděl, jak rychle klesá charakter mladého muže, jakmile začal svou práci konati nedbale, celé hodiny promarňovat a pozvolna svou práci zanedbávat?
Jsme k tomu stvořeni, abychom byli čestnými a spolehlivými. Spolehlivost jest však nutna ve všem. Člověk je buď spolehlivým ve všem, anebo vůbec spolehlivým není. Spolehlivost neznamená jen, že se možno spolehnouti na tvé slovo, nýbrž i že při tvé práci se možno spolehnouti na to, že je pečlivá, přesná a poctivá. Nestačí, nelžeš-li slovy: nesmíš lhát ani svou prací.
O. S. Marden, Světla
