Německo před branami roku 2023
V záplavě negativních zpráv se jen klopotně vyhledávají pozitivní informace k nejsilnější evropské ekonomice a dosavadnímu tahounovi unie zvané evropské. Němečtí průmyslníci i drobní podnikatelé houževnatě vzhlížejí k roku 2023 se směsí naděje a sebedůvěry, podlamované skutečností, že řada negativních jevů se bude v příštím roce spíše ještě prohlubovat a k optimismu tak vlastně není důvod. Nedostatek energií a jejich extrémní ceny budou dále dusit zejména energeticky náročná odvětví. U silové elektřiny nastala napjatá situace i v důsledku završování neústupného ideologického odstavování jaderných elektráren. Pokud se zejména Zelení snaží obří německou ekonomiku a její pomyslný krevní oběh – energetiku – briskně „převychovat“ pouze na obnovitelné zdroje energie, což do omrzení sebevědomě hlásají – pak jen dále pokračují v donkichotském souboji se zákony fyziky.
Nedostatek zemního plynu se nepochybně prohloubí, protože letos ještě Rusko dodalo do Německa zhruba poloviční množství sjednaného každoročního objemu. Příští rok to ale bude nejspíše čistá nula, což symbolicky podtrhl i zatím stále kupodivu neobjasněný státní teroristický útok na oba plynovody Nordstream. Kolem této povážlivé události nadále vládne dunivé ticho.
Daleko největším rizikem, přebíjejícím všechna ostatní, ovšem zůstává nebezpečí zatažení NATO do urputné, děsivě nesmyslné a zničující války na Ukrajině. Jedná se zřejmě o jedno z největších ztroskotání mezinárodní diplomacie v moderních dějinách. Nedávný incident v Polsku ukázal, že k pádu do nezměrné propasti třetí světové války stačí jen docela malý krůček. Ta veskrze absurdní bratrovražedná válka už navíc stála Německo stamiliardy eur (např. letošních mimořádných 100 miliard eur pro Bundeswehr) a další stamiliardy do ní poplynou, ať už bude pokračovat, nebo nastane klid zbraní. Následovat bude obnova zničené Ukrajiny a zároveň nové kolo drahého a nevyzpytatelného zbrojení - samozřejmě jen v zájmu odstrašování a obrany - v Evropě, kde vypukly již dvě nejničivější války člověčenstva.
Další osud Německa je v neposlední řadě spojen také s otázkou, jak se vypořádá zejména se dvěma fenomény dnešní doby se vzletnými názvy „Green Deal“ a „Great Reset“ a značně kontroverzními obsahy. Pokud budou obyvatelé země trestáni za své údajné „protiklimatické“ hříchy a dokonce i za ty svých předchůdců a formou zákazů a příkazů, moralizování a omezováním osobní svobody tlačeni do odříkání, nekomfortu, ne-li rovnou bídy, pak od nich lze stěží očekávat loajálnost a podporu „záchrany planety“. Tvůrci zelené ideologie jako by zapomněli, že nejlepší formou je i v tomto případě pozitivní motivace a cílené využívání hravosti lidí. Nač zakazovat auta se spalovacím motorem, pokud je elektromobilita tak senzační, jak se o ní tvrdí? Vždyť třeba digitální fotografie a jiné pokrokové technologie vždy rychle, elegantně a hlavně samostatně nahradily své předchůdce, aniž by jim v tom musel stát ušlapávat cestu obřími subvencemi, výstavbou infrastruktury, likvidací konkurence a dalšími úlitbami.
Dřívější tahoun německého hospodářství – automobilový průmysl – zažívá nevídaný pokles výroby. Pád v počtu vyrobených vozů v Německu započal už v roce 2018, v roce 2020 pokračoval hlavně v důsledku koronavirové krize a v minulém roce 2021 především kvůli nedostatku čipů. Výroba se tak nedobrovolně vrátila na úroveň roku 1974. Zakázkové knihy automobilek jsou ovšem aktuálně plné – převis poptávky činil v prvním pololetí 2022 v Německu zhruba 3,5 mil. ks. Celý vývoj souvisí také s globalizací – v roce 2019 vyrobily německé automobilky poprvé výrazně více vozů v Číně (přes 5 mil.) než v Německu. Pramen: Welt
Green Deal se zatím nestal lákadlem
Závěry poslední klimatické konference v Egyptě naznačují, že EU zůstává se svou Zelenou dohodou mimo výjimky (jako Kanada, Norsko) osamocená. Většina zemí světa zatím nehodlá obětovat této vizi svou hospodářskou prosperitu.
Smutnou skutečností je, že i kdyby si německé obyvatelstvo svorně utáhlo opasky na poslední dírku, s globálním klimatem to nehne ani o píď. Protože cokoliv Německo na svých dvou procentech světových emisí ušetří, s přehledem několikanásobně nahradí samotná Čína se svými neustále přibývajícími uhelnými elektrárnami.
Německá společnost nedosahuje slibovaného souladu
Politikové současné vlády slibovali v předvolebním boji, že společnost plnou propastí po pandemické krizi sjednotí. Zatím se jí to moc nepodařilo, místy došlo i k opaku. Obyvatelstvo Německa je stejně důkladně jako jinde v západním světě rozděleno svými postoji k aktuálnímu vývoji zhruba napůl – jako podle nějakého podivného planetárního scénáře. Smutné je, že hranice mezi oběma zatím hodně nesmiřitelnými tábory probíhá často i v rodinách nebo mezi přáteli. Začalo to bojem s klimatem, vyostřilo se během koronavirové krize a dovršuje se rozpory v přístupech k válce na Ukrajině. To co jedni považují za jedinou možnost bez jakýchkoliv alternativ – například co nejrychlejší odchod od fosilních paliv za jakoukoliv cenu, neboť jinak hrozí koncem století apokalyptický konec světa – považují druzí za spolehlivou cestu do pekel už nyní.
Konec kapitalismu v Německu
To je titul knížky z konce roku 2022 od Ulrike Hermannové, vlivné redaktorky berlínského deníku TAZ. Často je k vidění i v televizních diskuzních pořadech. Hermannová tvrdí: „kapitalismus skončí, protože ho k tomu donutí ochrana klimatu a klimatická krize, příští epochou bude ‚ekonomika přežití‘.“ Ochrana klimatu je podle ní neslučitelná s neustálým hospodářským růstem (HDP), diktovaným podstatou kapitalismu: „ochrana klimatu je možná jen, pokud odbouráme kapitalismus.“ Přitom ale uznává, že kapitalismus byl neobyčejně přínosným a výrazně přispěl k prosperitě lidstva. „Zelený růst“ ovšem považuje za naprosto iluzorní, protože zelené elektřiny nebude dostatek a kvůli nutnosti její akumulace bude i drahá. Pokud má přesto vystačit, musí dojít k nějaké formě „zeleného smršťování“ například že se vyrobí jen to, co se stačí recyklovat. Žongluje také s pojmy: směnný obchod, ekonomika obecného dobra, zřeknutí se spotřeby, zkrácení pracovní doby a nepodmíněný základní příjem. Nakonec se dostává až k závěru, že kapitalismus se zkrátka šine ke dnu a bude následovat nějaká verze „ekonomiky přežití“. Jako vzor ji posloužila britská dekonstrukce kapitalismu formou „válečného hospodářství“ od roku 1939. Údajně šlo o vysoce funkční „soukromé a demokratické plánovité hospodářství“, nesrovnatelné s tím sovětským disfunkčním. Nutné je ale posílení státu zejména v plánování a rozdělování. Nikdo se podle autorky nemusí bát návratu do jeskyní, ale cesty letadlem nebo soukromá auta už nebudou možné při nedostatku zelené elektřiny. Nepovažovala by za žádnou tragédii ani snížení německého HDP na polovinu. To by pořád ještě odpovídalo zhruba roku 1978, kdy se podle osobních vzpomínek Hermannové žilo docela dobře...
Proč tolik pozornosti této autorce a jejím bizarním úvahám? Jednoduše proto, že s nimi v Německu zdaleka není sama a na některých idejích se už pracuje i ve vysokých patrech německé politiky.
„Německo stále provádí nejhloupější energetickou politiku na světě“
Konstatuje to německý šestinásobný autor bestsellerů a uznávaný finanční expert Marc Friedrich, který je zástupcem jiného názorového spektra. Předpovídá, že očekávaný úpadek Německa vstoupí do učebnic ekonomie stejně jistě jako poválečný německý hospodářský zázrak. Změnit tento vývoj podle Friedricha lze jen tehdy, pokud politikové budou prosazovat více realismu a méně ideologie. Kvůli vysokým cenám energií odchází stále více německých firem do zahraničí nebo omezují či zavírají své provozy. Co by ještě před třemi léty bylo považováno za nereálnou konspiraci, je nyní hořkou realitou. Poukazuje například na děsivý růst německých výrobních cen 45,8 procent v srpnu letošního roku, s odstupem nejvyšší růst od začátku jejich sledování v roce 1955. Výrobní ceny jsou přitom obávaným předjezdcem inflace. Podle Friedricha způsobily „předinfarktový stav“ německé ekonomiky chybná politická rozhodnutí v posledních letech, stigmaticky zaslepená ideologie a dogmatismus. Při svém hodnocení dochází k celkem osmi zásadním nepříznivým faktorům, které se nedaří řešit:
- kompletně neúspěšná a překotná transformace energetiky – Energiewende
- nadvláda ideologie namísto pragmatismu
- sankce proti jednomu z hlavních dodavatelů levných surovin a energií
- nezdravá závislost na Rusku
- neúspěšný měnový experiment (euro) s nesmírnými finančními a sociálními náklady
- ignorování demografie
- odpočívání na vavřínech
- nedostatečné investice do vzdělání, výzkumu a inovací
V souhrnu pak tyto faktory trvale ohrožují produktivitu práce a konkurenceschopnost Německa. Zároveň je tak oslabena bezpečnost zásobování obyvatel, jejich životní standard a tím i sociální smír.
I když se Německo považuje za lídra planetárního boje proti klimatickým změnám, dostalo se vlastním přičiněním v poslední době do prekérní situace: v obdobích bezvětří – jako například na přelomu listopadu a prosince 2022 se stává jednou z nejhorších evropských zemí v uhlíkové intenzitě, vyjádřené v ekvivalentu gramu CO2 na vyrobenou 1kWh elektřiny. Horší jsou v těchto dnech jen Polsko, Estonsko a Kosovo, na podobné úrovni je Rumunsko. Příčinou je nutnost nouzového využití německých uhelných elektráren, které jsou nejhorším emitentem CO2. Jedná se o následek hlavně překotného odstavování jaderných elektráren s nulovými emisemi a také války na Ukrajině a souvisejícího nedostatku zemního plynu. Šedivé sloupce u grafu vlevo ukazují potenciál neboli instalovanou kapacitu jednotlivých zdrojů. Ta je už dnes u větrné a solární energie obrovská, ale když nefouká a nesvítí slunce, tak mohou v podstatě stejně jen „přihlížet“. Pramen: electricitymaps.com
Nelze vše svalovat na napadení Ukrajiny a válku
V polovině února 2022 uvedl šéf Thyssen-Krupp Steel Europe v rozhovoru pro noviny Handelsblatt: „Jen za posledních šest měsíců stouply naše výdaje za plyn a elektřinu o třímístnou částku v milionech eur“. Tento vývoj potvrdilo ocelárenské sdružení Wirtschaftsvereinigung Stahl agentuře Reuters: „Ceny elektřiny a plynu dramaticky stouply už v měsících před ruským útokem na Ukrajinu a zvýšily se téměř na trojnásobek oproti cenám ze začátku roku 2021.“ Jednalo se především o dopad Zelené dohody EU na ceny energií kvůli drastickému zvýšení cen emisních povolenek. Dnes je samozřejmě situace pro ocelárenství vlivem války a následného přerušení dodávek ruského plynu ještě mnohem horší, protože patří k energeticky nejnáročnějším odvětvím. Ocelárenské sdružení varuje, že už před těmito cenovými ranami patřila německá cena elektřiny k nejvyšším na světě. Konkurenceschopnost německé oceli zvláště vyrobené v elektrických pecích tak významně klesá a ohrožuje existenci branže v Německu.
Informační chaos
Mainstreamová média si nadále libují v optimistických zprávách např. o překvapivém sice mírném, ale přesto existujícím růstu HDP Německa ve III. čtvrtletí. Jenže pracovníci těchto medií průběžně ztrácejí prestiž a hovořit o nich v dnešní době jako o „hlídacích psech politiků a demokracie“ už zní spíše jako sarkasmus. O skutečném stavu hospodářství proto více napoví informace na konci článku pod čarou. Jedná se o výpovědi vedoucích pracovníků průmyslových svazů, kteří velmi dobře vědí, co se skutečně v jejich branžích děje. Konec roku 2022 je tak v Německu charakterizován roji do značné míry chaotických informací, odrážejících nepokojnost a zadrhávání dříve tak spolehlivého a hladkého chodu německé ekonomiky. Pověstná harmonie německého hospodářství jako by se ze země odstěhovala. Kupříkladu tradiční motor německé ekonomiky automobilový průmysl hlásí, že třetí čtvrtletí bylo překvapivě neobyčejně ziskovým. Při bližším pohledu se ale zjistí, že se jednalo o zvýšení poptávky hlavně v segmentu vyšších tříd a dražších aut, přinášejících zpravidla i vyšší zisky. Zároveň ale VW naopak konstatuje výrazné snížení prodejů v Číně, která je jejím nejdůležitějším zahraničním trhem. A souběžně VW varuje, že nástup elektromobility a další investice například do závodů na výrobu baterií jsou existenciálně ohroženy vysokými cenami energií bez reálné naděje na zvrat tohoto trendu.
Nesmírná odolnost a flexibilita patří k DNA německých firem
Není divu, že se německé hospodářství zmítá v tolika protikladných trendech. Od druhé světové války nebylo ještě vystaveno působení takového souběhu významných a většinou negativních faktorů najednou. Boj proti změně klimatu, koronavirová krize, válka téměř za humny, dvojciferná inflace, nedostatek surovin, které se navíc zdražují, přetrvávající problémy v logistických řetězcích, hluboké zadlužování Německa, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a celkový neklid ve společnosti… Nic z toho nepřispívá k rychlému návratu do normálu. Proto je ve všech odhadech dalšího vývoje zapotřebí hlavně trpělivost. Možná už na jaře bude čas na přesnější odhady. Tedy poté co skutečně dopadnou na obyvatele a firmy plnou silou embargo EU na dovoz ruské ropy a zvýšené ceny energií - i když pro začátek tlumené štědrou německou státní podporou v celkové výši 200 miliard eur. První skutečně kritická zima bude za námi. Mnozí ale tuší, že příští zima bude ještě mnohem složitější než ta letošní. A to kvůli zřejmě nulovým dodávkám plynu a ropy z Ruska. Zvláště náhrada kompletního objemu ruského plynu je skutečně obří a kdoví zda vůbec řešitelný úkol. Během psaní tohoto článku se objevila na první pohled nadějná zpráva, že Katar (3. největší zásoby plynu na světě) přece jen podepsal s Německem rámcovou smlouvu na dodávky tekutého plynu na minimálně patnáct let – ovšem se zahájením dodávek až v roce 2026 a v objemu, který pokryje pouhá tři procenta německé roční spotřeby plynu.
Nic ovšem není německým firmám cizejšího než podléhat poraženeckým náladám a vzdávat se bez boje. To platí i pro malé a střední firmy – které jsou mnohdy neobyčejně zdatnými subjekty mezinárodního trhu s mnohaletými zkušenostmi a pevnými základy. Je jich dohromady okolo 2,5 milionů (tedy 99,4 % všech německých podniků) a politikové je s oblibou nazývají „páteří německé ekonomiky“. Některé z nich jsou dokonce ve svých úzce specifických oborech takzvanými skrytými šampióny - „hidden champions“. Nedávno proběhla televizní reportáž kupříkladu o nenápadné firmě Katz z jihozápadu Německa, která pokrývá svými dodávkami papírových pivních tácků neuvěřitelné téměř tři čtvrtiny světového trhu! Ani Čína zatím nedokázala narušit téměř monopolní postavení této mrňavé firmy. Ta disponuje svou stoletím prověřenou a detailně propracovanou výrobní a obchodní strategií, kompletním hodnotovým řetezcem od poraženého stromu v blízkém lese až po vzorně zabalené a zákazníkovi včas dodané tácky. Mezi charakteristiky této firmy patří hbitá inovativnost, průběžný kontakt se zákazníky i plnění jejich individuálních přání.
Na co by se mělo Německo zaměřit do budoucna?
Německo si zachovává stále ještě silné postavení například v automatizaci. Propojení strojů, velkých průmyslových výrobků a inteligentního sofwaru – v tom je Německo stále na špici. Prezident spolkového svazu průmyslu BDI Siegfried Russwurm k tomu optimisticky dodává: „Německý model specializace na vysoce kvalitní, technologicky špičkové průmyslové zboží a související služby byl vždy vystaven otřesům – a často byl prohlášen za mrtvý. Ani tentokrát se ale nestane chmurná předpověď skutečností - navzdory všem rizikům. Německé společnosti stále znovu dokazují, že se vcelku pružně přizpůsobují novým příležitostem i hrozbám a udržují si mezinárodní konkurenceschopnost.“
Také Christian Klein, šéf softwarové SAP věří, že: „Německo má velmi dobré předpoklady k tomu, aby si v příštím desetiletí udrželo vedoucí postavení ve světové ekonomice. Důvodem je stále vysoká inovační schopnost Německa díky velkému technologickému know-how zejména v mezinárodně silných průmyslových odvětvích jako je mobilita, strojírenství nebo chemický průmysl. A to díky vysokému porozumění globálnímu propojení“.
Jistý optimismus vyvolávají také ohlášené velké investice do nových výrobních podniků v Německu: výroba čipů (Intel, Infineon), baterií pro elektromobily, léčiv nebo solárních panelů. Nutno ale zároveň dodat, že výroba čipů a baterií se neobejde bez miliardových subvencí a celkově tyto (znovu-) nastupující obory nevytvoří mnoho pracovních míst ani samotné nezajistí prosperitu Německu.
Německo také patří ke špičce ve vodíkových technologiích, zažívajících v EU svou renesanci, ale také v dalších oborech, souvisejících s ochranou klimatu. Předpokladem dalšího úspěšného rozvoje Německa je ale naléhavá potřeba pokračování digitalizace, debyrokratizace a podpora rozvoje vědy, výzkumu a vzdělávání a v neposlední řadě zajištění kvalifikovaných pracovních sil, jichž začíná být v mnoha oborech kritický nedostatek. Silné ročníky - „babyboomer“ – odcházejí houfně do důchodu a celý německý důchodový systém se začíná povážlivě drolit.
Neuspěšná jednání v USA
Při dopisování tohoto článku přišla zpráva o zklamání při třetím kole jednání EU s vládou USA o kontroverzním protiinflačním zákoně „Inflation Reduction Act“ (IRA). Prezident BDI Rosswurm, který je zároveň předsedou společné Transatlantic Business Initiative prohlásil, že „jednání z pohledu německého hospodářství nebyla příliš úspěšná“. Zjednodušeně řešeno: americká strana nehodlá na zákonu nic měnit. Nejproblematištější je, že zákonem slibované subvence a daňové výhody pro technologie šetrné ke klimatu jsou vázány na využívání produktů z USA nebo na jejich výrobu přímo v USA. Od začátku ledna 2023 startují programy, vyplývající z IRA. Mnoho podniků v EU včetně Německa proto intenzivně zvažuje přesměrování svých dalších investic do USA, kde mohou vyrábět mnohem ziskověji než v EU. Ohrožena je například investice švédské společnosti Northvolt do Gigafactory na severu Německa. Není divu: cena plynu v USA je například ve srovnání s Německem na konci roku 2022 zhruba šestinásobně nižší. Ekonomická válka s USA - to je něco, co by teď potřebovalo Německo ze všeho nejméně.
Věřme, že se Německu podaří zdárně proplout divokými peřejemi zcela ojedinělého souběhu několika krizových trendů, neboť i další osud české ekonomiky je s ním pevně spjat.
Pozoruhodný růst podílu obnovitelných zdrojů energií OZE na výrobě elektřiny v Německu dosáhl v roce 2021 více než 41 %. U nejvýznamnější energetické položky – tepla, které tvoří více než polovinu spotřeby všech energií – ale činí podíl OZE jen 16,5 %, u dopravy dokonce jen skromných 6,8 %. Na konečné spotřebě energie v Německu se v roce 2021 podílely OZE 19,7 procenty – tedy ani ne pětinou. Německo je proto zatím i po deseti letech intenzivního prosazování „Energiewende“ stále ještě vysoce závislé na fosilních energiích. Pramen: Umweltbundesamt
Přibližně v době, kdy píšu tyto řádky v první dekádě prosince 2022 mimo jiné:
● BASF - největší chemický koncern světa s obratem okolo 22 miliard eur výrazně omezil výrobu amoniaku (například k výrobě umělých hnojiv) ve svých provozech v Ludwigshafenu a Antverpách kvůli vysokým cenám plynu. Naopak přes výhrady německých politiků nadále silně investuje do svého nového už druhého velkého výrobního podniku v jižní Číně – celková investice tam dosáhne okolo 10 miliard eur.
● Chemický a farmaceutický průmysl je největším průmyslovým spotřebitelem plynu v Německu. Už koncem září hovořil Wolfgang Entrup, šéf svazu chemického průmyslu VCI o katastrofálním vývoji. Uvedl dokonce, že zatížení, kterému je jeho branže vystavena, nemá obdobu v žádném průmyslovém sektoru na světě. Firmy chystají odchod z Německa, což může mít dominový efekt pro další odvětví v Německu. Mezitím se ozvaly například čistírny odpadních vod a vodárny, že trpí nedostatkem chemikálií pro čištění pitné vody měst a obcí.
● Zhruba stovka dříve vysoce rentabilních podniků chemického průmyslu v Leuně v průměru snížila v posledních měsících svou produkci o 50 %. Ohroženo je dohromady okolo 12 000 pracovních míst a navazující obory jako elektrotechnika, strojírenství, stavebnictví a zemědělství.
● Subdodavatelé automobilového průmyslu patří s ohledem na nízké marže a klesající počty vyrobených aut k nejohroženějším branžím v Německu. V říjnu 2022 například ohlásil insolvenci jeden z největších subdodavatelů - firma Borgers se zhruba 6 000 zaměstnanci a ročním obratem téměř 700 mil. eur.
● Německé stavebnictví postaví letos jen asi 280 tisíc ze 400 tisíc bytů, které si vytyčila za minimální roční kvótu spolková vládní koalice. Po letošním očekávaném poklesu obratu ve stavebnictví o -5,5 procenta (očištěno od inflace) se příští rok očekává dokonce -7,2 procenta hlavně v důsledku zvýšení cen materiálů, práce, ztrojnásobení stavebních úroků a postupného odchodu investorů z oboru. Také se projevuje nedostatek investic ze strany měst a obcí, které letos investovaly o 120 miliard euro méně než loni.
● Dřívější dlouholetý šéf firmy Siemens Joe Kaeser (nyní vede dozorčí rady Daimler Truck a Siemens Energy) zpochybnil, jestli bylo ze strany současné spolkové vlády rozumné vypovědět dodávky ropy a plynu z Ruska bez nějaké rozumné alternativy a dodal: „Něco takového by bylo v podnikání neodpustitelné, v něm byste si museli nejdříve zavázat jiné dodavatele“.
● Na fóru bavorských průmyslových a obchodních komor v Ingolstadtu v říjnu 2022 varoval zástupce ředitele IHK München Peter Kemmerer, že Bavorsko ztrácí svou konkurenceschopnost kvůli cenám energií. V roce 2019 stála MWh plynu 20 eur, v říjnu 2022 už 150 až 200 eur. Kvůli fungování systému „Merit-Order“ přeskakuje také zvyšování cen plynu zároveň automaticky do cen elektřiny. Španělsko tento systém zrušilo už v květnu 2022 a má podstatně nižší ceny elektřiny. Kemmerer zdůraznil, že pokud budou pokračovat takto vysoké ceny energií, třetina bavorských podniků přežije maximálně půl roku… Během fóra taky zaznělo: „Vynucujeme si odchod ze všeho možného – ale vstup do ničeho“ jako narážka na německý odchod od jaderné energie a uhlí bez zjevné náhrady.
● Ředitel firmy Trigema Wolfgang Grupp (největší německý výrobce sportovního oblečení) kritizuje: „Není možné, aby občané museli mrznout kvůli tomu, abychom mohli dodávat stále více zbraní na Ukrajinu. Někde musí člověk mít rozum“.
● Ve třetím kvartálu dále klesla o čtvrtinu výroba hliníku v Německu ve srovnání se stejným obdobím 2021. „Cenová hladina elektřiny stále neumožňuje ekonomickou výrobu v zemi a nutí provozovatele hliníkáren postupně odstavovat své pece. „Mám velké starosti, zda tato základní surovina má v Německu ještě nějakou budoucnost,“ říká Rob van Gils prezident asociace Aluminium Deutschland e.V. začátkem listopadu 2022.
● Institut německého hospodářství IW v Kolíně nad Rýnem dospěl ve svých výpočtech k závěru, že kdyby nebylo pandemie a války na Ukrajině, dosáhla by přidaná hodnota, vytvořená německým hospodářstvím v letech 2020-2022 celkově o 450 miliard eur (skoro 11 bilionů korun) vyšší hodnoty. Jedná se o téměř stejný pokles přidané hodnoty jako v období krize globálních finančních trhů (500 miliard eur), která započala v roce 2007. Aktuální ztráty ale přinejmenším z důvodu války na Ukrajině budou pokračovat i v příštím roce.
● Největší německý obchodník s plynem společnost Uniper, nacházející se ve fázi zestátnění, zaznamenal za prvních 9 měsíců roku 2022 čistou ztrátu 39,3 miliardy eur, tedy zhruba 950 miliard korun. Jedná se o největší ztrátu jednoho podniku v německé hospodářské historii.
● Celkový spolkový dluh Německa dosáhl koncem roku 2019 výše přibližně 1,3 bilionů eur a postupně rostl po dobu 70 let. Za pouhé 3 roky 2020-2022 vyskočil o 62 procent na celkových 2,1 bilionů!
Zdeněk Fajkus, Mnichov
Prameny: Focus, Sächsische Zeitung, Welt
Zdroj: časopis CzechIndustry 4/2023
