Vodstvo je nesmírně důležitým činitelem v životě lidstva. Na poměrech vodstva závisí vznik a trvání lidských sídel, vodstvo, mohutný zdroj přírodních sil, podmiňuje i stupeň hospodářské jich potence. Vodní hospodářství, tj. činnost směřující k tomu, aby člověk využitkoval vodstva dle svých potřeb, pokud se týče, aby se vystříhal škodlivých jeho účinků, jest zjevem jistě odvěkým. Rozvoj vodního hospodářství dál se vždy úměrně s pokrokem kultury a s přírůstkem zalidnění. Čím vyspělejší kultura, čím pronikavější soutěž v různých oborech národního hospodářství, jako v průmyslu, v zemědělství a dopravnictví, tím s větším důrazem se ohlašovala nutnost, aby se dosáhlo využitkování co nejintensivnějšího, aby ochrana nabytých hodnot a statků byla naprosto dokonalá. Tyto povšechné zásady určují pak smysl a cíle novodobého vodního hospodářství ve všech pokročilých zemích.
Mezi země nejpokročilejší náležejí právem i Čechy. A byla-li věnována vodstvu našemu vždycky velká pozornost, také dnes projevují se požadavky doby v účinném snažení, aby znamenitý tento majetek národní přinesl konečně žádoucí největší užitek. Řádná úprava vodstva, řádná organisace vodního hospodářství našeho ve smyslu tohoto požadavku jest pro doby nejblíže příští otázkou velmi naléhavou, jejíž řešení nebude lze na dlouho odkládati.
Po stránce vodopisné zaujímají Čechy nejhořejší část úvodí veletoku labského. Rozvodnice se po většině příliš neuchyluje od hranic politických. Z pozoruhodných výjimek jmenovati lze toliko horní tok Lužnice v Dolních Rakousích, horní tok Ohře v Bavorsku, kdežto zase úvodí horního toku Muldy, Nisy Zhořelecké (Wittig), Nisy Kladské (Steine), Náby (Pfreimt a Schwarzach), Řezné (Cham), horní Moravy (Sázava), horní Svitavy (Křetinka), Svratky a Jihlavky náležejí k Čechám. Celkem vzato, jsou to však území poměrně nepatrná, takže Čechy mají vodstvo v každém směru jednotné. Pokud se týká organisace vodního hospodářství, zvláště v otázkách výzkumu a správy, jest tato jednotnost vlastností velice prospěšnou, neboť ulehčuje řešení složitých a zodpovědných úkolů, které ukládá vodnímu hospodářství rozmanitý jinak ráz našeho vodstva (vody horské i nížinné, potoky i mohutné řeky, vodnější i méně vodné, s údolími více nebo méně hustě osídlenými).
Základem vodního hospodářství rozumného musí býti samozřejmě dostatečné vědomosti, zkušenosti o vodstvu, jak plynou jedině ze soustavného výzkumu. Z důvodů veřejného prospěchu a veřejných zájmů připadla péče o výzkum vodstva státům a zemím, neméně i proto, že různá zařízení potřebná vyžadovala velkého nákladu, a že bylo nutno, aby rozsáhlé a podrobné práce byly jednotně rozvrženy a vedeny. Při zakládání hydrografických institucí byla směrodatnou zprvu stránka pouze praktická. Uvádělo se vesměs, že výzkum vodstva má za účel jednak, aby se umožnilo ve vodním stavitelství zdařilé řešení stavebních podniků na správném základě, a jednak, aby se mohla zaříditi služba návěštní a předpovědní na řekách kvůli bezpečnosti osob a majetku. Jest však zřejmo, že jakkoliv se věda obohacuje a podporuje, i když se obírá úlohami pouze praktickými, přece jenom, aby se docílilo výsledků dokonalých a ceny trvalé, musí býti práce vedena duchem přísně vědeckým, soustavně, bez ohledu na nějakou dokonce snad i úzce omezenou okamžitou potřebu praktickou. A tak hydrografické ústavy, pokud vyhovují těmto základním podmínkám moderní, racionelní techniky, založené na vědě, stávají se nutně čím dále, tím více ústavy především a ryze vědeckými, určenými ku pěstování hydrologie, obecné vědy o vodstvu.
Valnou část hydrologie, vedle nauky o pohybu a o mechanické práci vody, tvoří popis a statistika. Popis všech důležitých vlastností půdy po stránce topografické, morfologické a geologické, popis klimatu, obecná statistika poměrů srážek a poměrů vodnosti s výpočtem důležitých průměrných a mezních hodnot atp., jak vše zahrnujeme dle ustálených nyní pojmů názvem hydrografického výzkumu vodstva. Práce v hydrografických ústavech záleží proto velkou měrou v tom, že se organisuje pozorování a provádí se měření jevů ve vodstvu, zjišťuje se jich přesnost, výsledky se vzájemně srovnávají a statisticky zpracovávají. Pro každý tok se určují význačné vlastnosti a tvoří se základ, na němž se může budovati teprve vodní hospodářství, aby ustanovilo a posoudilo nejvýhodnější způsob využitkování nebo ochrany.
U nás v Čechách jsme nebyli z posledních, kteří správně vytušili význam takové instituce a postarali se též o její řízení. Po povodni na Berounce a na Ohři 25. – 27. května 1872 a po neobyčejně suchém roce 1874 svolána byla zemským sněmem anketa, která se radila o tom, jakých přípravných kroků by bylo třeba, aby se v budoucnosti zabránilo následkům podobných kalamit. Uznala se nezbytnost soustavného výzkumu vodstva, a k tomu cíli byla založena hydrografická komise pro království České, jejíž činnost se počala rokem 1875. Hydrografická komise se rozdělila na dvě sekce, hydrometrickou a ombrometrickou. Sekci hydrometrickou, která se starala o pozorování vodních stavů na řekách a konala měření množství průtoků, řídil profesor pražské techniky A. R. Harlacher, sekci ombrometrickou, která se omezila na měření srážek ovzdušných, universitní profesor Dr. Studnička. O výsledcích pozorování a měření vydávaly se výroční zprávy tiskem. Usnesením zemského sněmu ze dne 13. ledna 1888 byla hydrografická komise rozpuštěna, a práce obou sekcí přikázány nově utvořenému hydrografickému oddělení technické kanceláře zemědělské rady počínaje rokem 1889. Stát začal dosti pozdě. Teprve roku 1893 bylo usneseno zestátnit veškerou službu hydrografickou v Rakousku, a kromě ústředního úřadu ve Vídni zřídit hydrografické úřady v každé korunní zemi. Za rok 1895 vydala již hydrografická ústřední kancelář (nyní při ministerstvu veřejných prací) jednotnou výroční zprávu o všech řekách v říši, a tyto publikace vydává potom nepřetržitě. Hydrografické oddělení zemské v Čechách převzato do státní správy však teprve v roce 1896.
Výsledky výzkumných prací hydrografických dosud vykonaných, jak shrnuty jsou ve výročních zprávách hydrografických, v několika menších pracích specielních a zejména v díle: „Der Elbstrom, sein Stromgebiet und seine wichtigsten Nebenffüsse. Berlin 1898“, nejsou pro požadavky nynější doby nikterak utěšené. Příčin je mnoho, a nelze je obšírněji vyličovati na tomto místě. Asi v prvních dvou desítiletích, co trvala autonomní hydrografická instituce v Čechách, nebylo skoro ani potuchy o soustavné úpravě vodstva, o racionelním všestranném využití jeho. Vodní hospodářství se omezovalo na zajišťování břehů některých řek splavných, na udržování plavební dráhy pro lodi a vory, na využití vodní síly na jednoduchých nízkých jezích, na menší práce meliorační atp. Z této doby pochodí jediné, sice velmi pozoruhodné positivum, zahájení služby návěštní a předpovědní na dolním Labi pro stanice Ústí nad Labem a Děčín dle metody založené na sečítání množství průtoku tří hlavních řek, Vltavy, středního Labe a Ohře. Jinak hydrografický výzkum dál se vlastně více méně mechanicky beze všech jasněji vytčených cílů. Nové období počíná se vydáním zákona o vodních cestách roku 1901 a následujících zemských zákonů o úpravě řek v království Českém. Jednostranné snahy o vybudování vodních cest přirozených i umělých, které se sice již dříve hlásily k životu, nabyly tím zcela určitých forem, vzniklo několik nových správních korporací, jež majíce pohotově dosti prostředků finančních, zahájily dle předpisu zákona okamžitě stavební činnost. Přirozeně bylo tu snahou, aby se opatřil pro každý návrh dostatečný materiál hydrografický. Byla však vymezena velmi krátká doba těmto pracím přípravným, pokud se týče, bylo málo zkušeností a vědomostí na základě pozorování z let dřívějších. Proto se nemohl vypracovati všude a vždycky základ stejně úplný a dokonalý. Hydrografický úřad byl pověřen pracemi velmi důležitými, jak při posuzování návrhů, tak při rozhodování o nových úkolech, kladených z podnětu vlastního, bylo umožněno rozšířiti počet dosavadních stanic pozorovacích, zlepšiti způsob pozorování a měření. Nelze upříti, že se výzkum hydrografický rozhojnil o cenné poznatky a zkušenosti, zvláště na tocích menších, avšak jednostranný a nezdravě urychlený vývoj vodního hospodářství, který představuje tato perioda trvající vlastně až dosud, způsobil, že se výzkumné práce nemohly konati soustavně, nýbrž jen od případu k případu dle potřeby, takže máme-li na zřeteli dnešní všestranné stanovisko k budoucí očekávané úpravě a využití vodstva, vidíme dosti vážných mezer a nedostatků.
Nynější názory, které jsou výslednicí četných vývojových složek a které se mimo to znamenitým způsobem utvrzují mimořádnými poměry válečnými, v nichž vyniká zvláště význam zemědělství, význam výroby energie v průmyslu i požadavek rozsáhlejší možnosti dopravy surovin a potřeb životních, ukazují na to, že vodní hospodářství budoucnosti musí býti rozhodně vodním hospodářstvím všestranným, a že řešení mnohých úkolů stane se nutným v době třeba velmi blízké. Hydrografický výzkum musí proto také v nové organisaci postupovati soustavně a všestranně, aby základ správně připravený zaručil zdárný a úspěšný vývoj této budoucí činnosti.
Jest záhodno, abychom věděli, pokud bude lze užíti pozorování a měření dosud sebraných a zpracovaných, a v jakém směru a rozsahu by se měl snad hydrografický výzkum doplniti. V následujícím stručném přehledu vyznačen je rozvrh prací nejdůležitějších a vytčeny vhodné změny a nutné doplňky.
1. Velikost povodí. Zjišťuje se planimetrováním na mapách, v nichž je zakreslena rozvodnice. Na správném ustanovení této čáry hlavně záleží. Planimetrujeme-li na různých mapách, nedospějeme ovšem nikdy k výsledkům naprosto shodným. Avšak odchylky nejsou velké, nepřesahují pravděpodobně 1 %, kterážto přibližnost úplně postačuje pro každý účel. Pokud se týká našich poměrů, sluší připomenouti několik okolností. Starší zpracování Harlacherovo (1878) s mapou v měřítku 1 : 500 000 má dnes význam pouze historický. Vesměs se užívá elaborátu vydaného královskou pruskou labskou stavební správou (1896) s mapami v měřítku 1 : 200 000. Tento elaborát, jinak dosti podrobný, je však na některých místech nesprávný. Jest známou skutečností, že v terénu plochém u řek nížinných bývá i mapa vrstevnicová začasté nezřetelná, že nelze rozvodnici vykresliti pouze dle mapy. Třeba vyšetřiti poměry na místě samém. Asi jen tímto způsobem vznikly větší chyby, jež byly zjištěny v povodí Lužnice, Blanice aj., a které vyžadují nutně opravy. Kromě toho by bylo dobře pro eventuelní nové zpracování, ohraničiti povodí toků ještě menších a zcela malých, a udati jich plochy ačkoliv práce není nikterak naléhavá. Až na malé výjimky dosavadní pomůcky tudíž skoro úplně vyhovují.
2. Podélné profily toků a profily příčné. Podrobné zaměření podélných profilů toků, a to profilu dna v nejhlubších místech údolní brázdy, profilu hladiny vodní pro některé význačné stavy, k tomu někdy i podélného profilu obou břehů a důležitých komunikací v údolí, silnic a drah, má veliký význam jako nezbytný podklad různých návrhů, při nichž jde o změnu spádu hladiny (říční úpravy, jezy, údolní přehrady). Podélnými profily znázorňuje se dobře evidence plavebních hloubek, vodních sil atp. Stejný význam má také zaměření profilů příčných přes celé údolí ve vzdálenostech menších nebo větších od sebe. Již při návrzích povšechných jest třeba velmi často znáti příčné profily daleko přesněji, nežli dovolují naše mapy topografické v měřítku 1 : 25 000, na příklad když se počítá velikost eventuelní retense vodní, při posuzování nejvýhodnějšího místa ke stavbě přehrady, při předběžné kalkulaci kubatury tělesa hráze. Soustavně tyto práce geodetické dosud prováděny nebyly. Plenknerův pokus (1887) na základě nivelace Kořistkovy (1869, 1877) a rakouských vojenských map speciálních v měřítku 1 : 75 000 sestaviti podélné profily řek českých pro potřebu praktickou, zůstává pouhým pokusem, a také nevyhoví schematické znázornění podélných profilů v díle „Der Elbstrom“. Na některých řekách byly však zaměřeny podélné profily již velmi podrobně, na příklad technickým oddělením c. k. místodržitelství, zemského výboru, komisí pro kanalizování řek Vltavy a Labe, v novější době expositurou c. k. ředitelství pro stavbu vodních cest, orgány hydrografické ústřední kanceláře pro pořízení katastru vodních sil atp., a nežli se přikročí k soustavnému zaměřování, měly by se nejprve všecky tyto roztroušené elaboráty shrnouti a jednotně doplniti. Při tomto doplňování a rovněž i při novém soustavném zaměřování podrobnějších podélných profilů českých řek, což patří mezi první přípravné práce, musí se nutně šetřiti stejného horizontu.
3. Měření a statistika množství ovzdušných srážek. Pokud se týká poměrů klimatických, náleží výzkumu hydrografickému měření a statistika množství ovzdušných srážek. Při ustavení hydrografické komise roku 1875 měl Studnička 31 stanic dešťoměrných. Začátkem roku 1885 připojena byla ke komisi rozsáhlá soustava dešťoměrných stanic, kterou založil 1879 český spolek lesnický a kterou vedli Em. z Purkyňů a po něm V. Peřina, profesoři lesnické školy v Bělé pod Bezdězem. Počet stanic vzrostl z 285 na 700. V roce 1913 bylo v Čechách již 883 dešťoměrných stanic se 14 přístroji ombrografickými (samopisnými). Prakse považuje údaje o množství srážek pouze za pomocný prostředek, aby se zjistilo množství průtoku vody v korytech řek a potoků. A jest zajímavo, že právě potřeba praktická vyžaduje, aby se pozorování srážek ovzdušných konala podrobněji a přesněji, nežli postačuje v klimatologii. Součty denní, měsíční a roční anebo různé hodnoty průměrné nepodávají ještě pravého obrazu o klimatickém rázu krajiny. Pozorování a studium třeba soustřediti na jednotlivé deště jako na samostatné zjevy, třeba znáti jich intensitu za nějakou krátkou časovou jedničku, aspoň za hodinu, znáti dobu trvání, eventuelně i velikost plochy svlažené. Tyto podrobnosti nelze dobře zjišťovati obyčejnými dešťoměry, k tomu se hodí jediné přístroje ombrografické, jichž používání by mělo býti tudíž co nejširší. Dosavadní pozorování dešťoměrná jsou uspořádána a zpracována poměrně dobře, jediné schází charakteristika jednotlivých povodí (pokud se týče částí jednotlivých povodí) vyjádřená vztahem mezi intensitou a největším možným trváním dešťů, totiž přehled krajních hodnot, jaké se v daném území vyskytly. Vztah jest důležitý například pro výpočet největšího možného odtoku vteřinového za katastrofálních povodní, anebo jako podklad při ekonomickém navrhování stokovacích sítí městských. Ustanovení vztahu není zatím naléhavé. Spíše se zdá, že bude nutno ihned přikročit k tomu, aby se vykreslily měsíční isohyéty na celém povodí českého Labe pro každý jednotlivý měsíc, a to za dobu, pokud vůbec bylo pozorováno nebo pokud pozorování dovolují, a aby se vypočetlo množství spadlých srážek každého měsíce pro význačná povodí částečná. Pokud bude lze vypočítati současně i množství proteklé vody korytem v konečném profilu oněch povodí na základě záznamů o vodních stavech a příslušných měření množství, dostaneme podílem měsíční koeficienty odtokové. Průměrné hodnoty koeficientů dají se pak jistě aplikovat při výpočtu množství průtoku ze srážek pro období, kdy se vodní stavy nepozorovaly ani průtok neměřil. Bude totiž záležet na tom, abychom dostali obecný přehled o vodnosti našich toků jednak za stejnou periodu a jednak za periodu co nejdelší. Poněvadž se nedostává na mnohých místech přímých údajů o vodnosti, představuje tento způsob vodítko aspoň hrubě přibližné, které umožňuje, aby se údaje ony doplnily, a které se proto rozhodně nesmí podceňovat.
4. Vodnost řek a potoků. Výsledkem vlastností půdy a poměrů klimatických jest vodnost toků. Registruje se vodní stav v korytě buď v pravidelných časových intervalech na vodočetech, nebo nepřetržitě limnigrafickými přístroji. Harlacher začal s 9 stanicemi vodočetnými, v roce 1888 měl jich 47, a v roce 1913 spravovalo c. k. hydrografické oddělení zemské v Čechách již 316 stanic, z nichž 17 mělo přístroje limnigrafické. Avšak samotnými výškami hladiny vodní nedá se charakterisovati vodnost toku. Proto se měří množství průtoku při různých výškách vodního stavu, ježto pouze množství vody jest správným ukazatelem. Pouhé záznamy vodočetné, zvláště v profilech se dnem pohyblivým, mají cenu pranepatrnou. Ostatně každý tok je ve vývoji, mechanickou prací vody koryto se v profilu vodočetném vymílá, jinde se nanáší. Vztah mezi výškou hladiny v daném profilu a mezi množstvím průtoku není nikdy stálý, nýbrž omezuje se na jistou dobu delší či kratší. Proto má býti zásadou, měřit množství všude, kde se vůbec vodní stavy pozorují a zapisují, dle potřeby i velmi často, a nestavět vodočetů tam, kde měření množství průtoku prováděti nelze.
Jest požadavkem velice závažným, aby se vypracoval s největším urychlením přehled o vodnosti našich řek pro období jednotné a co možná dlouhé. Takový obraz, v němž by byly zároveň obsaženy údaje maximálních, minimálních a středních průtoků, jest první a nezbytnou pomůckou, od které se má vždycky vycházet, kdykoliv se nějakým způsobem zasahuje do přirozeného stavu vodstva, kdykoliv se rozhoduje o tom, jaký třeba voliti povšechný způsob využitkování či ochrany, jaký návrh specielně by byl nejúčelnější a na kterém místě. Dosavadní záznamy vodních stavů měly by se převésti na množství, předpokládaje ovšem, že existují příslušné měrné křivky odtokové, a měly by se pak vypočítávati součty proteklé vody za vhodnou časovou jednotku, na příklad za měsíc, dále srovnávati vodnost jednotlivých toků těmito součty a sledovati podrobně až ke konečnému profilu do Děčína, v jakém poměru participují jednotlivé toky na vodnosti recipientu. K dobrému cíli povede jenom práce soustavná, pro celé povodí Labe a pro jednotné období, a nelze schvalovati, když se výpočty provádějí po různu bez ohledu na celek. Nejprve nutno vyčísti základní kostru, totiž vodnost tří hlavních řek Vltavy, středního Labe a Ohře (snad i s Ploučnicí a Bělou), a srovnávati s vodností dolního Labe v Děčíně. Teprve potom se přikročí k dalším detailům, jako je rozklad množství v Modřanech (Karlíně) dle přítoků (Berounka, Sázava, Otava, Lužnice, horní Vltava a Malše nad Č. Budějovicemi), množství v Brandýse n. Labem, v Lounech, a potom i rozklad podrobnější.
Jde totiž o to, aby se odstranily dle možnosti chyby, které jsou nevyhnutelně s výpočtem spojeny. Vodočetů je poměrně málo, některé z nich musely býti zřízeny na místech naprosto nezpůsobilých, ve vzduté vodě, takže při malé vodě neukazují správně množství skutečného průtoku korytem, záznamy nebývají vždy spolehlivé: buď pro osobní nesvědomitost pozorovatelů, nebo v době zimní při zamrzlé řece, při zácpách ledových, či v době sucha při častém kolísání hladiny dle potřeb závodů. Počet vykonaných měření množství nedostačuje. Kromě toho neznáme velikost neregistrovaného přítoku mezi uvažovanými vodočetnými stanicemi, v úvahu přichází i to, že měření průtoku nejsou naprosto přesná, a posléze, že samotný výpočet musíme provésti s jistou přibližností, jednoduše, aby nebyl zbytečně pracný. Jak viděti, bohatý zdroj chyb. A chyby se poznají jediné vzájemným porovnáváním, a také jen touto cestou lze provésti účelné opravy. Další obtíž značí též požadavek, abychom dostali obraz jednotného, ale co možná dlouhého období. Započatá již práce ukazuje, že požadavek je velmi oprávněný. Bylo by mylné, kdyby se ráz vodstva posuzoval jen dle poměrů krátké periody, např. 10-15leté. Jako se rýsuje v každém roce období s hojným odtokem (zima a jaro) a doba sucha (léto a podzim), tak se jeví v jisté řadě let celková tendence přibývající vodnosti a zase ubývající, vzestup a pokles, vlna časové délky asi 30-32 let. Proto kratší perioda nevyhoví ani pro charakteristiku obecnou, a z pravidla ani pro potřebu praktickou. Výpočty v Děčíně a v Karlíně dají se sice rozšířiti na období 50leté, od roku 1867, avšak v Brandýse n. L. a v Lounech počalo se pozorovat teprve v roce 1882, a také stanice charakterizující další přítoky nejsou ze stejné doby. Jest naděje, že se přece podaří upraviti jednotné období asi od roku 1875 aspoň pro základní kostru. Přímé údaje o vhodnosti doplní se jednak výpočtem ze srážek, a jednak pomůže snad i známý poměr, ve kterém přispívají jednotlivé toky k vodnosti celku. Práce obtížná, ač nikoli nemožná.
Tyto výpočty znamenají dodatečné zpracování materiálu záznamů o vodních stavech, který dosud zpracován nebyl. Vzhledem k důležitosti, jakož i proto, aby se udržela spojitost, doporučovaly by se výpočty nepřetržité, také již dle záznamů právě docházejících. Zároveň by tím byla umožněna okamžitá kontrola, jsou-li záznamy správně vedeny, dostačují-li dosavadní měření průtoková atd. Ve výročních zprávách hydrografických mohly by se jistě vynechat zbytečné měsíční a roční průměry vodních stavů a místo nich raději zavést potřebné údaje o proteklém množství vody.
V souvislosti s uvedenými pracemi měl by se výzkum hydrografický zabývati více a soustavněji trváním množství místo trvání vodních stavů. Není pochyby, že bychom v tomto směru získali nejeden zajímavý a cenný poznatek. Soudím, že lze najíti přibližný zákon, že tzv. voda 1, 2, 3 atd. měsíční jest jistou částí středního ročního množství, snad částí konstantní v mezích více nebo méně širokých, buďsi jen pro povodí některých řek podobného rázu, anebo snad i pro celé povodí labské. Potvrdí-li se domněnka, byl by tu zákon obdoby, dovolující, aby se posoudily poměry vodnosti takových toků, kde se vůbec nižádná pozorování ani měření průtoku nekonala. Dobrá pomůcka ku předběžné kalkulaci vodní síly.
Hydrografický výzkum dotýká se samozřejmě i vod spodních. Budiž stručně řečeno pouze tolik, že schází jednotné uspořádání a seřadění i těch několika kusých zpráv, které podávají o spodních vodách různé pokusné studně a vrty povedené pro návrh či při stavbě vodovodů, při meliorování pozemků apod. Jest již na čase, abychom se konečně starali o určitější vědomosti v tom směru. Jistě že by prospělo pravidelné pozorování stavu hladiny spodních vod v některých k tomu účelu způsobilých studních, jako jsou vodočetné stanice na tocích povrchových.
Pokud se týká budoucí úpravy našeho vodního hospodářství, jest jisto, že se nepřipojíme na jednostrannou činnost, kterou vyvolal v Čechách zvláště zákon vodocestný, že také nebudeme již požadovat revise zákona. I když mnohé provedené stavby, různé podněty a zkušenosti mají cenu trvalou, jsme si přece vědomi, že je nutno vodní hospodářství organisovati úplně znova, dle jednotných zásad a dle jednotného obecného programu. Je nutno ustanoviti veškeré úkoly vodního hospodářství, soustavně, v obrysech ať více nebo méně podrobných, se zřením na všestranný prospěch, který vodstvo může poskytovati. Řešení jednostranné nepovažujeme nikdy za racionelní. Takový program musí tudíž zahrnovati jak návrhy přímého využitkování vodstva, zásobování vodou, výrobu elektrické energie, zájmy plavby, zájmy zemědělské, tak stejným dílem musí přihlížeti k ochraně proti náhlým přebytkům vodním za povodní a proti nedostatkům vodním v dobách sucha. Program musí býti sestaven na základě výsledků soustavného výzkumu hydrografického. Každý návrh musí vyplývati v první řadě ze známých vlastností a z povahy toku, jak co do účelu i co do rozsahu podniku. V druhé řadě se uváží řešení stavební resp. strojní, otázky nákladu a očekávaného výtěžku pro zájem soukromý i veřejný, spolu s jinými otázkami národohospodářskými, právními, organizačními atd. Vůdčí zásadou musí býti vždy dosažení nejvyššího možného stupně využití. Toto hledané maximum udá současná kalkulace několika alternativních návrhů téhož podniku, kterouž třeba provésti ovšem jak s hlediska hydrologického, tak stavebně-technického i obecně hospodářského.
Vypracování soustavného a všestranného programu na úpravu a využití vodstva jest prací mimořádně obtížnou a složitou, zasahuje podstatným způsobem do tolika různých oborů a otázek, že jednotlivec může v té příčině podati práci skutečně jen kusou, návrhy neucelené a nejasné. Zdárného výsledku lze se nadíti toliko ze společné práce všech odborníků, jichž se týče, toliko souhrn odborných vědomostí a zkušeností udá správnou cestu k vytčeným cílům.
U vodstva povrchového vede cesta za nejvyšším cílem rozumného vodního hospodářství až k ideální hranici, k úplnému vyrovnávání nestejnoměrně rozdělené a přírodou nepravidelně poskytované vodní zásoby. Tím by se docílilo naprosto dokonalého využitkování i dokonalé ochrany v každém směru. Účelu vyhovují vodní nádrže velikých obsahů. Vodní nádrže jsou se stanoviska vodního hospodářství skutečně objektem nejprospěšnějším. Dovolují největší kombinaci účelů. Nejenom že odtok vyrovnávají zadržujíce přívaly a zlepšujíce vodnost toků v dobách sucha, hodí se současně pro zásobování vodou, zaručují pro výrobu elektrické energie výkon nejhospodárnější a výhodný přizpůsobený potřebám konsumu, hodí se pro plavbu. Z vyrovnaného odtoku mají prospěch veškerá vodní díla v tratích pod nádrží, plavba a zejména zemědělství. Proto se má výstavbě nádrží věnovati všude a přede všemi jinými úkoly náležitá pozornost. Kdekoliv jsou poměry jen trochu příznivé, má se uvažovati o návrzích co nejrozsáhlejších, až pokud není překročen maximální stupeň možného využitkování. A zejména u nás v Čechách, kde máme tolik příhodných údolí a míst, bylo by zvráceným vodní hospodářství, které by opomíjelo základního požadavku, jímž jest vyrovnávání odtoku, ať si by celkový účinek soustavy možných a proveditelných nádrží prospíval velkou měrou též cizím zájmům, v krajinách poříčí dolního Labe.
Z přehledného obrazu o poměrech vodnosti ustanovíme, jak velikých prostorů nádržných by bylo kde třeba, aby se vyrovnal odtok úplně, totiž na stálou, stejnoměrnou hodnotu. Další prací jest posouzení terénu vhodného k výstavbě nádrží a potom stavební a hospodářské řešení velikosti prostorů, jež by se tu daly maximálně uskutečnit. Účinek takto zjištěných prostorů vyjádříme změnou odtokových poměrů v přehledném diagramu množství, který se stává zároveň hospodářským plánem k vyčíslení hospodářského efektu po každé stránce. Se změněnými poměry odtokovými řešíme ostatní úkoly v říčních tratích pod nádrží. Změněné poměry odtokové třeba velmi bedlivě uvažovati zejména tehdy, kdy se může jednat o několik nádrží za sebou na témž toku. Správně postupujeme od hořejška dolů. Rozhodně se máme varovati samostatných návrhů na důležité podniky vodohospodářské v dolní či střední části toku, které by nebyly uspokojivě doloženy celkovou situací, kde by nebylo určitěji naznačeno, co se provede anebo může s největší pravděpodobností provésti v sousedství blízkém až i v tratích nejvzdálenějších (problém vltavský).
