Z historie: Velociped. Kdo má, smí a nesmí jezditi na kole

Nejdříve si povíme, kdo se má známého sportu toho chrániti.

Osoby s pokročilou tuberkulosou mají se bezvýjimečně jízdy na kole varovati. Bytosti hysterické nebo k hysterii náchylné měly by upustiti od jízdy na kole. Francouzský lékař Tapret pozoroval zhoršení této choroby u dámy, která se učila jezditi na kole. Rekonvalescenti zotavující se z těžkých chorob nespouštějte se do obtížných začátků toho sportu. Některé neduhy ukryté, zatím žádnými příznaky se neprojevující, tzv. latentní, dle mínění Le Gendreova jízdou na velocipedu k probuzení se přivádějí, tak že vybuchnou rázem plnou silou. Vedle toho, že jízda na kole některou latentní chorobu probouzí, jiné již trvající zhoršuje, působí u některých osob nepříznivě, aniž můžeme dnes již určitě říci, proč a jak se to děje. Není ještě dosti zkušenosti všemi směry. Přece však bylo by škodlivo takové případy zamlčovati. Poučný je zvláště případ tento: Velocipedista, 20 let starý, úplně zdravý (aspoň si před tím nikdy na žádnou nemoc nestěžoval), ujel za ½ hod. 14 km. Byl úplně vysílen, těžko sestupoval s kola, a upadl na to ve stav zpola bezvědomý. Pak dostavil se u něho dosti silný průjem. Ačkoliv byl pak velmi vytrvale lékařsky ošetřen, třen po celém těle, podávány mu silné prostředky vzpružující, zemřel za 7 hodin nenabyv již vědomí. Obviňuje se u něho přílišné namáhání, při němž vznikly jedy, jimiž byl nemocný otráven.

Sport, ovšem nemírný, může také zaviniti tyto poruchy:

Zánět kloubu kolenního následkem stálého ohýbání a natahování nohy. Zdá se však, že nemoc ta vznikne jen u osob k takovému onemocnění následkem některé choroby celkové neb místní náchylných. Ojedinělý je případ Moulongueta (z Amiensu), kde bicyklista přetrhl si Achillovu šlachu, vztupuje do sedla. Záněty orgánů pohlavních u muže, jízdou zaviněné, také vysvětlují se tím, že dotčený orgán kdysi před tím již chravěl.

Jen přílišného namáhání třeba se varovati. A tím octli jsme se před nejbolavější stránkou sportu. Ctižádost žene mnohého na závodiště. Každý závod je v podstatě nezdravý. Měřiť při něm své síly lidé nestejně zdatní. To přece nepopře nikdo! Kdyby všichni byli stejně vycvičeni a stejně schopni, byli by současně u cíle a nebylo by závodu. Kdo je slabší, napíná své síly více, nežli silnější, vytrvalejší a vycvičenější. A v tom je kámen úrazu. V přepínání sil. Sport, v podstatě dobrý tělocvik, stává se, protože vybočuje z mezí normálních, zhoubným. Každý jezdec, u něhož počet tepů dosáhl 160 za minutu, tone v nebezpečí, třebas byl jinak zdráv. Když však zdravému hrozí nebezpečí, jak teprve člověku, u něhož nejsou všecky útroby v pořádku. Kde měří se síly nestejné, a to je při každém závodu, trpí sice všichni, ale nejvíce slabí. Divím se jen, že nejsou při šílených závodech velocipedistů neštěstí častější. Obecenstvo jim nadšeně přihlíží, tleská vítězi, odměňuje jej řády, které, byť byly sebe nádhernější, nemají ceny zmařeného života, a hygienik, jenž nevraživě k tomu divadlu přihlíží, může-li se vůbec na to štvaní dívat, byl by odbyt posměchem, kdyby závody takové nazval pravým jménem: „Dětinství“. Rendu pozoroval lékaře, který po namáhavé touře (stoupání při jízdě proti větru) upadl v záchvat bezvědomí. Několik měsíců po té trvalo u něho roztažení srdečnice, trapná vada, která však na štěstí znenáhla ustoupila.

Toto nesmírné napínání sil, toto přílišné namáhání, kterému sice podlehnouti může každý člověk, i ten, jemuž je kolo tak vzdáleno, jako slunce zeměkouli, je právě při jízdě tak povážlivé, protože je to častým zjevem, an sport sám svádí takřka k nemírnosti, protože přední jeho výhoda je rychlá doprava. Kromě toho náhlá nepohoda nebo snaha, ještě za světla k cíli dospěti, pobádá i rozumné jinak bicyklisty časem ke všelikému napínání sil.

Nem  ocní nechť nejezdí vůbec:

1. Při zkornatění tepen (arteriosklerosa, atheromatosa cév), 2. při chorobách srdce   (při jakých může se jezditi, povím níže), 3. při neduzích ledvin, 4, při zánětu přívěsku červíkovitého (apendicitis), 5. při chorobách dělohy a změnách polohy její, 6. při průtrži, 7. při tuberkulose plic pokročilé.

Varovati dlužno od jízdy na kole také při výduti cév. I při rozedmě plic není radno jezditi na kole, protože nemoc ta náleží v rozsáhlé změně tkaně plicní a na plíce právě při sportu tom spadá veliký úkol.

Při jakých chorobách může tedy jízda na kole působiti blahodárně?

Konec století ovládá nevosnost (neurasthenie). Jeden z dobrých léků proti ní je tělocvik. Zkušenost nás poučila, že neurasthenikové rozumně pěstovanou jízdou na velocipedu, kratšími výlety po rovině si poslouží. Nabudou chuti k jídlu. Mysl omrzelou příjemně rozptýlí. Dobře spí. Pozorují vzrůst sil a to jim vlije novou důvěru v život. Gymnastika koná se na čerstvém vzduchu, čehož nelze podceňovati. Také chudokrevným rozumné jezdění na velocipedu může jen prospěti. Lidé otylí i osoby plného těla, které opravňují k naději, že později při sedavém životě značně by stloustly, mohou se s důvěrou obratiti ku pěstování tohoto sportu. Také dušeným doporučuje se v posledních dobách kolo. Dna či podagra („Gicht“), tato choroba osob pohodlných, dobře žijících v přebytku jídla a pití, může se zlepšiti bicyklem, když i ostatní životospráva, jaké nemoc ta vyžaduje, zařídí se dle vhodných pokynů lékaře.

Nahoře bylo řečeno, že při pokročilé tuberkulose velociped není příhodný, naopak náhlý konec mohl by přivoditi. Za to u osob, u nichž souchotiny nedostoupily ještě k rozpadu tkaně plicní v doupata, souchotiny v počátcích, neb u kterých tuberkulosní uzlíky se zahojily, může rozvážná jízda působiti blahodárně. Ovšem, překotné štvaní by souchotináře skosilo beze všech pochybností. Tak vidíme opět a opět, že faktor, který za daných poměrů může býti prospěšný, nebylo-li ho správně užito, škodí, ba přímo život ohrožuje.

Bytosti náchylné k zácpě, dívky bledničkou churavící po schválení domácího lékaře spíše prospěch, nežli škodu vezmou z pěstění sportu tohoto.

Také hostec (rheumatismus) uvádí se mezi chorobami, na něž kolo působí časem výhodně. Ovšem hostec vleklý. Překvapující v té příčině je případ, který líčí Henry Petit. Starší muž, hostcem chronickým téměř na celém těle ochromený, jehožto svalstvo již podlehlo následkem dlouho trvající nehybnosti úbytu, jízdou na kole opět nabyl vlády nad svými údy – po 10 letech. Není-li to jako příběh s nemocným z Nového Zákona, který slovy Spasitele: „Vezmi lože své a choď!“ z dlouholeté malátnosti byl uzdraven.

Podrobné úvaze podrobil thema, smějí-li jezditi na kole osoby chorobami srdečními stížené, Huchard, francouzský lékař velmi zvučeného jména. Ona jiní tvrdí, že lidé s vadami chlopní kompensovanými, tj. vyrovnanými či upravenými, též nemocní ztučněním srdce trpící mohou moudře jezditi. Já nedovedu si tu odepřít skromnou poznámku, že bych se neodvážil doporučovati sport, který tak svádí k rychlé jízdě a přepínání sil, osobám, jichž srdce není v pořádku. Nevzal bych nikdy na sebe zodpovědnosti v otázce tak choulostivé, zvláště když uvážím, že mohou býti lidé spokojeni, ba docela i šťastni – bez kola.

Ostatek musí každý, kdo má pochybné zdraví, bezvýjimečně pohovořiti s lékařem, jenž ho dobře vyšetřil, a jeho rozhodnutí se podrobiti.

Více na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař