.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Za Fialovy vlády roste veřejný dluh zatím dvakrát rychleji než za vlády Babišova kabinetu. Veřejný dluh poprvé v historii překračuje hranici tří bilionů korun.
Vládě Petra Fialy se zatím nedaří zbrzdit tempo zadlužování, dokonce právě naopak. Veřejný dluh za vlády současného kabinetu totiž nominálně narůstá zhruba dvojnásobným tempem v porovnání s nárůstem za vlády předchozího kabinetu Andreje Babiše. V letošním prvním čtvrtletí také veřejný dluh České republiky poprvé v historii překonal psychologickou úroveň tří bilionů korun. Vykázal úroveň bezmála 3,1 bilionu korun.
Přitom když Fiala vládu na přelomu let 2021 a 2022 přebíral, činil veřejný dluh 2,57 bilionu.
Do konce letošního března tedy stoupl o dalších 530 miliard korun. Od začátku letošního dubna do konce června pak podle předpokladu narostl o dalších minimálně zhruba 70 miliard korun, takže celkový nárůst zadlužení z doby Fialovy vlády vskutku činí přibližně 600 miliard korun.
Když na přelomu let 2017 a 2018 začínal vládnout Babišův kabinet, odpovídal veřejný dluh částce zhruba 1,75 bilionu korun. Za vlády Babišova kabinetu tak dluh vzrostl o přibližně 820 miliard korun. Za Babišovy vlády tudíž veřejný dluh narůstal průměrným tempem zhruba 100 miliard korun za každé pololetí.
Fialova vláda – za jejíhož působení, jak je uvedeno, dluh narostl o zhruba 600 miliard – tudíž zadlužuje zemi průměrným tempem přibližně 200 miliard korun za každé pololetí. Čistě nominálně tedy dvakrát rychleji než Babišův kabinet.
Toto srovnání však nebere v potaz inflaci, ani úroveň ekonomického růstu.
Babišova vláda se musela vypořádat s citelně hlubším, covidovým propadem, než jaký nastal kdykoli za vlády Fialovy. V covidovém roce 2020 se ekonomika propadla o 5,5 procenta. Za čtyři roky Babišovy vlády tak průměrný růst odpovídal pouze 1,1 procenta. Za Fialovy vlády zatím byl – loni – růst 2,5 procenta, přičemž pro letošek se obecně počítá s růstem nejpravděpodobněji 0,3 procenta. Za Fialovy vlády tak ekonomika zatím v průměru roste reálně o něco rychleji než průměrně za vlády Babišovy, neboť válka na Ukrajině na ni nemá až tak tlumivý dopad, jaký měl covid.
Naopak ale Fialova vláda se potýká s výraznější inflací, než jaká panovala kdykoli za vlády Babišova kabinetu. Inflace přitom z definice „nafukuje“ ceny a obecně nominální ukazatele, takže za rychlejší růst dluhu za vlády Fialovy porovnání se situací za vlády Babišovy může z určité části právě i citelnější inflace.
Vláda se v polovině roku stále vešla do „povoleného“ schodku
I přes červnové zlepšení salda hospodaření ale bude muset přistoupit k novelizaci rozpočtového zákona, schodek totiž může být až 350 miliard korun.
Vláda v červnu výrazně zlepšila kumulativní saldo letošního hospodaření státního rozpočtu. Po květnovém deficitu 71,4 miliardy se jí za červen dařilo celkově hospodařit ve výrazně kladných hodnotách. Červnové hospodaření státního rozpočtu totiž končí přebytkem 56 miliard korun. Schodek státního rozpočtu tím pádem klesá z květnové kumulativní úrovně 271,4 miliardy korun na červnovou kumulativní hodnotu 215,4 miliardy korun.
Státní rozpočet v červnu mívá tradičně výrazně lepší výsledky než v květnu. To proto, že na příjmové straně rozpočtu se pozitivně projevují platby z daně z příjmu právnických osob. I tak je ale letošní červnové kladné saldo výrazně vyšší než to loňské, odpovídající za červen pouze 6,3 miliardy.
Navíc se vláda letos v srpnu dočká příjmu z mimořádně vysoké, historicky rekordní dividendy ČEZ, odpovídající 145 korunám na akcii. Příjem z ní bude činit přibližně 54 miliardy korun a bude zhruba třikrát vyšší než loni. K tomu vláda ještě může v září počítat s mimořádným příjmem v podobě plateb záloh na daň z mimořádných zisků, kterou na rozdíl od loňska uvaluje na velké energetické a petrochemické společnosti a banky.
Tradičně ve druhé polovině roku bývá výpůjční aktivita vlád slabší než v prvním pololetí.
Přes to všechno je odvážné z dnešních čísel usuzovat na to, že se vládě celoročně podaří hospodařit nejvýše se schodkem 295 miliard, jak si předsevzala. I po zahrnutí mimořádných příjmů a zohlednění nižší výpůjční aktivity totiž konečný schodek státního rozpočtu za letošek velmi pravděpodobně překoná úroveň 300 miliard korun, a to minimálně v rozsahu hned několika desítek miliard korun. Vláda tak ještě během léta bude s největší pravděpodobností nucena novelizovat rozpočtový zákon a stanovit vyšší „povolený“ schodek, až kolem 350 miliard korun.
ČEZ ztratil 175 miliard korun své hodnoty
ČEZ ztratil 175 miliard korun své hodnoty od doby, kdy vláda v půli května poslala do Sněmovny „lex ČEZ“. Kabinet jde proti vlastním poslancům i vlastním legislativním expertům.
Vláda se zjevně rozhodla znárodnit klíčové části energetického podniku ČEZ hodně na sílu. Tak moc na sílu, že je připravena jít i přes odpor poslanců vládních stran nebo před nesouhlas legislativních expertů pětikoalice. Naplní-li se záměr vlády, může to po třiceti letech znamenat faktický zánik kapitálového trhu v Česku. Zejména by se ale jednalo o akt, který i vládní legislativci označují za vyvlastnění. Definitivně by tak došlo k pohřbení základních prvků, na nichž se v Česku od počátku 90. let buduje tržní ekonomika: tedy funkčního kapitálového trhu, a hlavně nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.
Není divu, že od poloviny května, od kdy je zjevné, že vláda se rozhodla jít do věci „hodně na sílu“, ztratil ČEZ celkem zhruba 175 miliard své hodnoty.
Zásadní krok k znárodnění ČEZ či – po případném rozdělení – jeho části učinila vláda právě zhruba v polovině května. Poslala tehdy totiž do sněmovny takzvaný lex ČEZ. Jeho schválení by vedlo k tomu, že společnost typu ČEZ půjde zestátnit na základě souhlasu 75 procent akcionářů přítomných na valné hromadě při splnění usnášeníschopnosti, která má přesahovat dvě třetiny základního kapitálu.
V praxi to znamená, že o rozdělení či zestátnění ČEZ by mohl rozhodnout vlastník alespoň 51 procent akcií sám, varuje ovšem nyní poslanec ODS Karel Haas, který je ve sněmovně zpravodajem lex ČEZ. Takže stát, který má v ČEZ zhruba 70procentní podíl, by se v takovém případě vůbec nemusel nikoho ptát; nemusel by brát velké ohledy na menšinové akcionáře a mohl by se jich zbavit za podmínek, které pro něj budou příznivé. A které naopak nebudou vítané právě menšinovými akcionáři.
Právě obava ze zhoršení pozice menšinových akcionářů vedla v květnu v souvislosti s odesláním lex ČEZ do sněmovny k výraznému propadu akcií energetického podniku. Vždyť ještě ve čtvrtek 11. května uzavíraly akcie ČEZ obchodování na pražské burze na cenové úrovni 1225 korun za akcii. Za pouhý týden ovšem to bylo jen zhruba 1041 korun. ČEZ tedy za týden přišel o takřka 100 miliard své tržní hodnoty. Před tímto víkendem pak akcie ČEZ uzavíraly na hodnotě jen 900 korun.
Akcie ČEZ tedy od května pokračují ve svém pádu navzdory tomu, že ministerstvo financí mezitím překvapivě přišlo s návrhem historicky rekordní dividendy, 145 korun na akcii, kterou valná hromada podniku minulý týden také schválila. Obava, že případné vytěsnění menšinových akcionářů proběhne nepříliš vybíravým způsobem, vytváří mocný tlak na pokles ceny akcií. Část menšinových akcionářů považuje lex ČEZ za přípravu „zločinecké akce“; vláda podle nich chce menšinové akcionáře připravit o jejich akce ČEZ zločinně, v podstatě krádeží za bílého dne – a proto ČEZ přišel o oněch zhruba 175 miliard své hodnoty.
Zpravodaj lex ČEZ Haas nyní ovšem dává menšinovým akcionářům značnou naději, když otevřeně pochybuje, že v situaci, kdy stačí k rozdělení nebo zestátnění podniku souhlas 51procentní většiny, lze uplatnit závěr Ústavního soudu stran vytěsnění. Ústavní soud totiž ústavnost stvrdil v případě situace, kdy dochází k vytěsnění deseti procent akcionářů, nikoli 49 procent.
Navíc, jak Haas upozorňuje též, země jako Německo, Rakousko, Dánsko, Belgie či Itálie při rozdělení společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií – což je i případ ČEZ – pracují s nutným souhlasem alespoň 90 procent akcionářů, v některých případech sta procent akcionářů. Není tedy podle něj pravda, jak tvrdí vláda, že v EU je běžnou praxí vytěsnění v podnicích typu ČEZ už při souhlasu 75 procent akcionářů.
Stanovisko poslance-zpravodaje Haase je podobné stanovisku vládních právních expertů. Materiál zpracovaný Legislativní radou vlády (LRV), podepsaný vrchním ředitelem Sekce LRV Úřadu vlády, hovoří jasně. Lex ČEZ dle stávajícího návrhu „prakticky představuje vyvlastnění“. To však podle legislativců, jak praví i Haas, nemůže proběhnout tak, že k němu postačí souhlasné stanovisko plus minus 50 procent akcionářů. Tak tomu ani podle legislativců vlády nikde v Evropě není; v evropských zemích se požaduje 90procentní, nebo dokonce 100procentní souhlas.
Česku tak po třiceti letech budování tržní ekonomky hrozí protiústavní vyvlastnění, neslučitelné si principy vyspělé ekonomiky ctící vládu práva a solidní institucionální rámec.
V Česku teď pracuje nejvíce žen v historii
Nutí je k tomu i rapidní inflace, Fialově vládě to může vynést 20 miliard korun ročně navíc na daních a odvodech.
V Česku právě teď pracuje nejvíce žen v historii. Vyplývá to z údajů, které nově zveřejnil ČSÚ. V květnu totiž vůbec poprvé v historii novodobé České republiky, píšící se od roku 1993, dosáhla míra zaměstnanosti žen úrovně 70 procent. To znamená, že letos v květnu právě 70 procent žen z věkové skupiny 15 až 64 let mělo zaměstnání, včetně toho na částečný úvazek, případně zaměstnávalo sama sebe, což se týká třeba podnikatelek nebo živnostnic. Mezi zaměstnané řadí statistici také ty ženy, které jsou na mateřské dovolené, přičemž před nástupem na ni pracovaly.
Zaměstnanost žen vykázala v historii České republiky dvě „dna“. Na první se míra zaměstnanosti žen propadla v říjnu 2004, kdy činila jen 55,6 procenta. Druhé „dno“ pak přišlo v důsledku světové finanční krize, v únoru 2010, kdy míra zaměstnanosti žen poklesla na 55,8 procenta (viz graf níže). V září 2014 míra zaměstnanosti žen poprvé překonala svoji nejvyšší hodnotu z 90. let, a začala tak vykazovat historicky bezpříkladné úrovně. Postupně pak vystoupala z hodnoty 61,3 procenta, dosažené ve zmíněném září 2014, až na uvedených 70 procent z letošního května.
Během covidu přechodně došlo k poklesu míry zaměstnanosti žen. Jenže i nejnižší hodnota z doby covidu, 65,3 procenta, vykázaná v dubnu 2021, citelně převyšuje úroveň dlouhodobého průměru míry zaměstnanosti žen let 1993 až 2023, odpovídající 60,5 procenta. Současná míra zaměstnanosti žen je tady takřka o deset procentních bodů vyšší, než odpovídá jejímu třicetiletému průměru.
Zaměstnanost žen v Česku stoupá z několika důvodů.
Fundamentální příčinou je postupná proměna struktury české ekonomiky. Těžkou průmyslovou výrobu, fyzicky velmi náročnou, nahrazují moderní, mnohem více automatizované procesy, přičemž se současně s růstem HDP na obyvatele a bohatnutím celé společnosti více rozvíjí sektor služeb, v němž ženy často nalézají uplatnění. Demografické stárnutí populace pak zvyšuje poptávku po pracovních pozicích ve zdravotnictví či v oblasti sociální péče, jež rovněž ženy zhusta obsazují.
Zároveň už i v Česku zaměstnavatelé konečně ochotněji nabízí práci na částečný úvazek, byť v tomto ohledu Česko stále zaostává za západními zeměmi EU – což je ovšem z velké míry dáno zmíněnou strukturou české ekonomiky, jež je stále nejvíce průmyslová v rámci celé EU. Od doby covidu navíc zaměstnavatelé i v Česku ochotněji přistupují na režim práce z domova – „home office“.
Jak rozšířenější částečné úvazky, tak častější „home office“ usnadňují ženám skloubení práce s mateřstvím a podporují jejich zaměstnanost třeba tím, že stoupá podíl žen, které se po mateřské dovolené vrací do zaměstnání.
V neposlední řadě se projevuje současná inflační vlna. I mnohé ženy jsou nuceny přibírat si druhý úvazek, třeba částečný, aby vůbec mohly mimořádnému růstu cen – nejvyššímu za zhruba třicet let – čelit.
Větší podíl zaměstnaných žen ovšem celkově svědčí ekonomice. Podle studie společnosti McKinsey & Company z roku 2021 by vyšší zaměstnanost žen zvýšila do roku 2030 hrubý domácí produkt České republiky o přibližně 500 miliard korun. Stát by v takovém případě na daních a odvodech získal v daném období navíc zhruba 175 miliard korun, tedy přibližně 20 miliard ročně. Státu se proto může vyplatit podpora zaměstnanosti žen i například formou investic do zajištění lepší dostupnosti různých předškolních zařízení typu jeslí.
Brigády vycházejí z módy
Mladí lidé se radši nechávají živit rodiči – generací 90. let – v „mamahotelích“, než aby manuálně pracovali. Na vině je však i reálný pokles brigádnických výdělků v čase rapidní inflace.
Český trh s brigádnickými pracovními pozicemi prochází i letos útlumem. Prakticky vymizely nabídky brigád v podobě administrativní činnosti. Ty byly vždy oblíbené. Nyní jsou nabízeny jen poskrovnu. Pokud ano, jsou rychle rozebrány lidmi, kteří si kvůli rapidní inflaci celoročně přibírají druhý úvazek, aby s příjmy vůbec vyšli. V létě pak je logicky nabídka brigád v administrativě mnohem omezenější než v minulosti.
Obecně ovšem klesá také zájem brigádníků. Někteří přivýdělky nevyhledávají, neboť jsou dobře zabezpečeni ze strany svých rodičů Vždyť například fenomén takzvaných mamahotelů se v Česku těší značné oblibě. Rodiče dnešních potenciálních brigádníků zahajovali své kariéry nezřídka v 90. let, kdy se podíleli na začátku „budování kapitalismu v Čechách“. S dnes populárními koncepty typu „work-life balance (přeloženo: „hodně peněz-málo práce“) by tehdy neobstáli, dnes však mohou díky svému pracovnímu nasazení, praktikovanému od mládí, svým ratolestem dopřát právě i zdání, že koncept „work-life balance“ není jen chimérou.
V současném poklesu zájmu brigádníků se zrcadlí také demografická vlna a relativně slabé demografické ročníky přelomu milénia. Zkrátka a dobře, nenarodilo se příliš lidí v typickém brigádnickém věku současnosti.
Za slabším zájmem o brigády je konečně i poměrně nevýrazný růst výdělků brigádníků, meziročně o zhruba jen sedm procent. Po zohlednění zhruba jedenáctiprocentní meziroční inflace tak reálně výdělky brigádníků oproti loňsku poklesly o čtyři procenta. Výdělky jsou nejvyšší v Praze, kde v průměru převyšují 160 korun za hodin. V Ústeckém či Moravskoslezském kraji jsou výdělky nejnižší, kolem 130 korun na hodinu. Zejména v Praze či Brně výdělky občas „ulítnou“ i citelně nad 200 korun za hodinu. I tak však může být do pozic třeba v logistice problém brigádníky sehnat, neboť mezi nimi setrvale roste odpor k manuální práci. Raději se nechávají živit rodiči v „mamahotelích“, než aby přijali o poměrně relativně dobře placenou brigádu spočívající v práci manuálního rázu.
Koruna má za sebou solidní první pololetí, porazila dolar, euro i švýcarský frank
Ve druhém pololetí nejspíše dále zpevní vůči dolaru, oslabí proti euru.
Česká měna v prvním letošním pololetí podala solidní výkon, který by ji měl vydržet i ve druhé půli roku. Od ledna do června zpevnila vůči většině významnějších měn ve světě, a to včetně amerického dolaru, eura nebo švýcarského franku. Ztratila ale naopak vůči polskému zlotému nebo maďarskému forintu.
Vůči dolaru zpevnila od začátku ledna do konce června o 3,6 procenta, vůči euru pak o 1,7 procenta.
Z důležitějších měn světa nejvýrazněji oslabila vůči latinskoamerickým měnám: kolumbijskému pesu, mexickému pesu a brazilskému realu. Nejvíce zpevnila vůči argentinskému pesu, turecké liře a ruskému rublu (viz tabulka Bloombergu níže).
Solidní výkon české měny souvisí zejména s poměrně příznivým vývojem uplynulé topné sezóny, během níž nenastalo vyhrocení energetické krize EU. Tím došlo k odvrácení obávané hlubší recese v ČR, která by výrazněji stáhla i korunu. Za příznivým průběhem topné sezóny stojí poměrně teplé počasí letošní zimy a také relativně plynulé a zvládnuté odstřižení podstatné části EU od ruských energií, zejména plynu.
Koruna těžila také z nadále poměrně vysokého rozdílu ve svém základním úročení v porovnání s úroky na dolaru či euru, byť její úrokový „náskok“ se během uplynulých šesti měsíců postupně tenčil. Česká národní banka totiž po celou dobu držela své základní úroky neměnné, zatímco americké centrální banka i Evropská centrální banka je dále navyšovaly.
České měně obecněji svědčila celosvětová úleva, jež se dostavila právě v důsledku příznivějšího než očekávaného průběhu uplynulé topné sezóny. Četné země Západu se dokázaly zbavit své závislosti na dovozu ruských energií – případně ji alespoň citelně omezit –, aniž by je to uvrhlo do hlubší recese. Ta se zatím nedostavuje ani v USA. Proto jsou mezinárodní investoři „odvážnější“ než loni a tolik neváhají investovat třeba do aktiv a měn rozvíjejících se trhů. Proto právě se ještě více než koruně v letošním prvním pololetí dařilo právě zmíněné řadě latinskoamerických měn nebo měnám zemí Visegrádské čtyřky. Těm samozřejmě – jako koruně – svědčila také mírná zima a výrazný rozdíl v úrokových sazbách na zlotém či forintu s těmi na dolaru či euru.
Ve druhé polovině roku by koruna přitom měla vůči dolaru zpevnit, a to z nynější úrovně zhruba 21,80 za dolar na 21,50, vyplývá z konsensu mezi analytiky, jak jej zachycuje agentura Bloomberg. Vůči euru ovšem podle stejného zdroje koruna do konce roku mírně oslabí, a to z nynějších přibližně 23,80 za euro na 23,90. (4.7.2023)
