Za Heydrichem stín 1: Protektorát Čechy a Morava

„Velmi stateční Češi dokázali to, co se nám dokázat nikdy nepodařilo. Bude jim to vždy sloužit ke slávě.“  

Němec Dr. Gisevius, bývalý člen gestapa, pozdější účastník spiknutí proti Hitlerovi, při svědecké výpovědi před norimberským tribunálem.

Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava

Článek 1.

1. Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako „Protektorát Čechy a Morava“ pod její ochranu.

2. Pokud obrana Říše toho vyžaduje, učiní Vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou.

Článek 2.

1. Obyvatelé Protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935, říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

2. Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.

Článek 3.

1. Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

2. Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.

3. Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.

Článek 4.

      Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava protektorátu              potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře.

Článek 5.

1. Jako zastánce říšských zájmů jmenuje Vůdce a říšský kancléř „Říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jeho úřední sídlo jest Praha.

2. Říšský protektor jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře.

3. Členové vlády protektorátu jsou potvrzováni říšským protektorem. Potvrzení může býti odvoláno.

4. Říšský protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi Říši, je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení nutná ve společném zájmu.

5. Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li říšský protektor námitky.

Článek 6.

1. Zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.

2. Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením „vyslanec“.

Článek 7.

1. Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.

2. Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje Říše v protektorátu posádky a vojenská zařízení.

3. Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zříditi vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.

Článek 8.

      Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace.

Článek 9.

      Protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá její celní výsosti.

Článek 10.

1. Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna.

2. Poměr obou měn navzájem určí říšská vláda.

Článek 11.

1. Říše může vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem.

2. Pokud je dána společná potřeba, může Říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi k tomu potřebné vlastní říšské úřady.

3. Říšská vláda může učiniti opatření potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.

Článek 12.

      Právo platné nyní v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší.

Článek 13.

      Říšský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry právní a správní předpisy potřebné k provedení a          doplnění tohoto výnosu.