.jpg?s3=1)
Nařízení říšského protektora o dalším používání motorových vozidel v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 18. září 1939, Věst. nař. 153.
Na základě § 1 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se nařizuje:
§ 1.
(1) Motorových vozidel všeho druhu – s výjimkou motorových vozidel jmenovaných v odst. 2. – nesmí se dále používati.
(2) Dále se smí používati:
1. motorových vozidel s úředními značkami WH, WM, WL, RP, DR, Pol a SS; dále jinakých motorových vozidel ve službě úřadů a služebních míst Reichu, která jsou opatřena zvláštním kulatým štítkem s písmenem „R“ a nápisem dokola: „Der Reichsprotektor in Böhmen und Mähren.“
2. motorových vozidel, která jsou k tomu zvláště označena.
§ 2.
(1) K službě určená a zproštěná motorová vozidla se při předložení určovacího neb zprošťovacího výměru bezodkladně označí.
(2) Motorová vozidla, která nejsou ani k službě určena ani zproštěna, označí se jen tehdy, když na návrh uznán byl veřejný zájem na dalším používání. Zvláštní označení může býti uděleno na čas; jest kdykoli odvolatelné.
(3) O návrhu na zvláštní označení rozhoduje Oberlandrat příslušný pro bydliště (sídlo úřadu, správu, sídliště) držitele motorového vozidla. Návrh podají držitelé motorových vozidel německé národní příslušnosti u příslušného povolujícího místa správy Protektorátu, držitelé motorových vozidel německé národní příslušnosti a ve všech ostatních případech přímo u Oberlandrata. Rozhodnutí Oberlandrata je konečné.
§ 3.
Zvláštní označení provede Oberlandrat nebo jím určené místo. Oberlandrat je též příslušným pro odvolání označení. O zvláštním označení vydá se potvrzení. Vypravení zvláštního označení určí Reichsprotektor in Böhmen und Mähren.
§ 4.
(1) Činy proti ustanovení § 1 trestají se vězením neb peněžitou pokutou nebo jedním z těchto trestů.
(2) Stíhání na základě jiných trestních ustanovení zůstává nedotčeno.
(3) Vedle trestu může býti uznáno ve prospěch Reichu na odnětí motorového vozidla včetně všeho příslušenství.
(4) Použije se všeobecných předpisů německého trestního práva.
(5) Vyšetřování a odsouzení přísluší německým soudům.
§ 5.
Toto nařízení nabývá účinnosti.
a) pokud se vztahuje na osobní vozidla (osobní motorová vozidla, motorová kola s přívěsným vozidlem a bez něho, také kola s malým motorkem, nikoli však motorové omnibusy a drožky): 1. října 1939,
b) pro všechna ostatní motorová vozidla (včetně motorových vozidel a drožek): 10. října 1939.
Nařízení říšského protektora o vysílacích stanicích na území Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 11. října 1939, Věst. nař. str. 189.
Na základě článku 8. výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektorátu Bohmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říš. zák. I., str. 485) a § 1 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říš. zák. I., str. 1039) se nařizuje:
§ 1.
Výkon oprávnění ku zřizování, provozování a držení vysílacích stanic dle zákona ze dne 23. března 1923, Sb. z. a n. čís. 60., jest vázán na souhlas Reichsprotektora.
Reichsprotektor může uděliti souhlas pro určité skutečnosti všeobecně.
§ 2.
Souhlasu Reichsprotektora potřebují:
a) povolení ku zřízení, udržování a provozu vysílacích stanic a vysílacích zařízení na území Protektorátu Böhmen und Mähren dle zákona ze dne 23. března 1923, Sb. z. a n. č. 60.,
b) povolení k výrobě, dovozu, odbytu a úschově vysílacích stanic a součástek jejich příslušenství podle zákona ze dne 20. prosince 1923, Sb. z. a n. 1924, čís. 9.
§ 3.
Reichsprotektor může souhlas vázati na podmínky a poplatky. Souhlas je odvolatelný.
§ 4.
Souhlas se uděluje písemně vystavením povolovací listiny.
Schvalovací listiny úřadů Protektorátu jsou platny jen ve spojení s povolovací listinou Reichsprotektora.
§ 5.
Reichsprotektor může uděliti schválení dle § 2 a) a b) též ve vlastní působnosti.
§ 6.
Rozhodnutí Reichsprotektora podle tohoto nařízení nelze odporovati.
§ 7.
Veškerá před vyhlášením tohoto nařízení udělená schválení pozbývají uplynutím 30. listopadu 1939 platnosti, pokud nic jiného nebude stanoveno.
§ 8.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Nařízení říšského protektora proti tajným vysilačům v území Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 11. října 1939, Věst. nař. str. 190.
Na základě § 1 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říš. zák. I., str. 1039) se nařizuje:
§ 1.
Tajný vysilač se potrestá káznicí.
V méně těžkých případech je trestem vězení.
Kdo se dopustí činů uvedených v § 2. z nedbalosti, bude potrestán vězením.
§ 2.
Tajným vysílačem jest,
1. kdo bez předchozího souhlasu Reichsprotektora vysílačku zřídí nebo provozuje:
2. kdo schválené vysílačky používá k vysíláním, jež v povolovací listině Reichsprotektora nejsou obsažena;
3. kdo přijímacího zařízení používá proti jeho určení nedovoleně k vysílání zpráv, znamení, obrazů nebo zvuků.
§ 3.
Jako tajný vysilač bude potrestán,
1. kdo bez souhlasu Reichsprotektora zřídí vysílací stanici,
2. kdo bez souhlasu Reichsprotektora k provozu způsobilá vysílací zařízení zavádí, na prodej má, odbývá nebo jinak nějak jiným předává,
3. kde bez souhlasu Reichsprotektora má nebo v držení, v opatrování nebo v úschovu vezme provozu schopnou vysílačku.
§ 4.
Vysílačkami ve smyslu tohoto nařízení jsou elektrická vysílací zařízení, při nichž zprostředkování zpráv, znamení, obrazů nebo zvuků může nastati bez spojovacích vedení s použitím elektrických záchvěvů vedených podél nějakého vodiče.
Za způsobilou k provozu platí vysílačka také tehdy, chybějí-li ještě jednotlivé nahraditelné části nebo jednotlivé spoje nebo byly-li opětně odstraněny.
§ 5.
Předměty, které k tajnému vysílání byly určeny nebo jichž k tomu bylo použito, se odejmou bez ohledu na to, komu patří.
Soudce může od odebrání upustiti, je-li čin spáchán z nedbalosti nebo byly-li předměty bez viny oprávněného určeny k tajnému vysílání nebo bylo-li jich k tomu použito.
V případech § 3. mohou býti odebrány vysílačky, které byly vyrobeny, dovezeny, na prodej dány, odbývány a předány nebo byly v držení, v opatrování neb úschově pachatelově.
Odnětí může býti nařízeno samostatně, nemůže-li býti určitá osoba stíhána neb odsouzena, jsou-li však jinak splněny předpoklady odstavců 1. a 3.
§ 6.
Veškeré na území Protektorátu Böhmen und Mähren se nalézající vysílací stanice a vysílací zařízení, pro něž jest nutné schválení dle § 3 zákona ze dne 23. března 1923, Sb. z. a n. čís. 60., nebo dle § 1. zákona ze dne 20. prosince 1923, Sb. z. a n. 1924, čís. 9, jest během dvou týdnů po vyhlášení tohoto nařízení přihlásit u Oberlandrata příslušného pro bydliště nebo místo pobytu.
Při přihlášce jest předložiti případné povolovací listiny úřadů Protektoratu. Rozhodnutí Oberlandrata nelze odporovati.
§ 7.
K vyšetření a rozhodování o trestných činech proti tomuto nařízení jsou příslušny německé soudy.
§ 8.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Heydrich