Za Heydrichem stín 11: Jindra

30. září byl zastřelen dr. Augustin Pechlát, náčelník ČOS. Ze čtyřčlenné Sokolské revoluční rady, která byla utvořena hned po jeho červencovém zatčení, zbyl nyní jen jediný člen, brněnský profesor, náčelník štábu při budování sítě.

Pechlátova smrt vzbudila mezi sokolskými ilegálními pracovníky nejprve zděšení, pak odpor. Pak ještě větší nenávist. A pak, jak je přirozeno, myšlenky na pomstu.

Smrt za smrt, řekli si tehdy po prvé lidé, kteří Pechláta znali a milovali. Ale od myšlenky k činu je nyní o mnoho dále, než bylo v romantických časech krevní msty. Oko za oko, to platí sice i dnes, postup se však změnil. Prvním a nejdůležitějším zaklínadlem moderní doby je organizace.

A první potřebou člověka, který chtěl v podzemí tu protiněmeckou organisaci provádět, je krycí jméno. Postava nezapomenutelného Jindry Vaníčka se stala pro všechny Sokoly vzorem, takřka symbolem. Dr. Pechlát, poslední jeho nástupce, nemohl volit lépe, když vybíral pro brněnského profesora jeho krycí jméno, neboť vybral Jindru.

S tím jménem odešel profesor do Prahy, aby pokračoval v práci zabitého náčelníka a tří zatčených členů SRR. Stal se pro mnoho lidí jenom Jindrou. A s ním přešlo to jméno i na celou sokolskou organisaci, kterou nyní vedl.

Být vedoucím závažné konspirativní akce, to ještě neznamená, že člověk musí mít bezpodmínečně typ spiklence. Jindrovi by nikdo nehádal pomalu ani toho profesora. Pomenší, sporý, dobře „udělaný“, hodil by se svým zjevem leckomu spíš k činkám a vzpírání břemen, než k představě katedry a chemických vzorců. Nicméně osud Reinharda Heydricha byl z velké části určen právě tímto mužem.

Jindra tedy odešel z Brna do Prahy, protože ho sem volala povinnost uvědomělého Čecha a Sokola. Odešel tím lehčeji, že ho v Brně už nic nepoutalo. Jeho domov byl rozbit, jeho žena zatčena.

Odbojový pracovník často pracuje za těch nejtěžších podmínek, přesto však jedno musí mít: kde žít. Byt nebo skrýš, to je další velký problém lidí, odhodivších staré jméno. V Zahradním městě u Záběhlic bydlila manželka jistého kapitána generálního štábu, který uprchl do zahraničí. Byt pro Jindru se tedy našel. Teď už k řádnému nastěhování bylo – kromě několika dalších maličkostí – potřebí jen trochu odvahy.

Muž, který byl dosud solidním profesorem reálného gymnázia, si vedle jména prohodil nyní i vzhled. Podle dosud účinného způsobu všech spiklenců si nechal narůst vousy, rozdělil si své dozadu česané vlasy do pěšinky, vzal si papíry uprchlého kapitána a šel se bez rozpaků řádně na úřad přihlásit. Člověk, před nímž pak stál, sice nevěděl, že na něho už byl vydán zatykač, nicméně chvíli váhal, než přikročil k vyhotovení občanské legitimace.