.jpg)
Druhý prováděcí výnos Reichsprotektora in Böhmen und Mähren k nařízení o židovském majetku ze dne 8. prosince 1939, Věst. nař. str. 318.
Na základě §§ 2., odst. 1., 9. a 11., odst. 1. nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren o židovském majetku ze dne 21. června 1939 (Věstník Reichsprotektora in Böhmen und Mähren, str. 45)
Článek I.
Přenesení příslušnosti.
§ 1.
(1) První prováděcí výnos ze dne 21 června 1939 se mění s účinností od tohoto dne takto:
(2) Oprávnění k udělení schválení podle § 1. nařízení se přenáší na Oberlandraty, pokud nejde o hospodářské závody s počtem více než 100 dělníků a zaměstnanců anebo s ročním obratem více než K 3,000.000.- a o účasti na takových závodech, o banky a pojišťovací podniky jakož i o cenné papíry.
§ 2.
Oprávnění, podle § 9. nařízení ustanoviti zplnomocněné správce a podle ustanovení Protektoratu dosazené důvěrníky a vnucené správce odvolati, se přenáší na Oberlandraty s účinností od 21. června 1939 v témže rozsahu jako oprávnění podle § 1. tohoto výnosu přenesené.
Článek II.
Rozsah povinnosti ke schválení.
§ 3.
(1) Schválení podle § 1. nařízení nepotřebují opatření o směnkách, šecích, obchodnických poukázkách, obchodnických závazných listech, nákladních listech, skladních listech, obilních listech, zástavních a podobných cenných papírech, pokud se opatření udržují v rámci obvyklého obchodního styku obchodníka. Stejné platí o závazku k nakládání s těmito cennými papíry.
(2) V odstavci 1. jmenované cenné papíry v témže rozsahu nepodléhají zákazu nabývání jich podle § 4. nařízení.
(3) Osvobození podle odst. 1. a 2. platí také pro právní jednání provedená před vyhlášením tohoto prováděcího výnosu.
(4) Předpisy odstavců 1. a 3. platí také pro právní jednání o kuponech, podílných listech na zisk jakož i papírech obnovovacích.
§ 4.
Pokud uspořádání výprodeje skladu zboží židovského obchodu potřebuje schválení úřadů Protektoratu, jest si vyžádati svolení příslušného Oberlandratu.
Článek III.
Nucený výkon.
§ 5.
Všeobecná ustanovení.
(1) Za opatření ve smyslu § 1. nařízení platí také zcizení nuceným výkonem.
(2) Při nucené dražbě pozemností potřebují nabídky schválení. Nabídku, pro niž se nutné schválení ihned neprokáže, jest odmítnouti.
(3) Předměty uvedené v § 5. nařízení jsou od nuceného výkonu zproštěny.
(4) Předpisu odstavce 2. se obdobně použije na nucenou dražbu všech pozemností podléhajících správě vnuceného správce nebo důvěrníka, kteří byli ustanoveni německým pověřeneckým vedením.
§ 6.
Zabavení předmětů majetkových druhu v § 1. a § 5. nařízení jmenovaného, předsevzaté úřady Protektoratu na základě práva, v Protektoratu platného, obzvláště práva daňového, jakož i vstup předpokladů propadnutí takových majetkových předmětů má účinek, že místa podle nařízení a prováděcích ustanovení příslušná jsou sama oprávněna k volnému nakládání s předměty; oprávnění jiných říšských úřadů zůstávají nedotčena. Při zpeněžení docílený výtěžek nastupuje na místo předmětů.
Článek IV.
Zápis do veřejných knih a rejstříku.
§ 7.
Prohlášení účastníků.
K žádostem jakéhokoli druhu, majícím za předmět zápis do veřejných knih, jest připojiti prohlášení o tom, zda na právním řízení, tvořícím podklad zápisu, jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob.
§ 8.
Povinnost notáře a právního zástupce poučiti strany.
Pořizuje-li se právní jednání tvořící předmět zápisu před notářem nebo právním zástupcem, má tento poukázati na nařízení ze dne 21. června 1939 a otázati se, zda na právním jednání jsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob. Z listiny jím sepsané má býti zjevno, že se to stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpověděna.
§ 9.
Další nařízení.
(1) Není-li prohlášení, že na právním jednání nejsou zúčastněni Židé, židovské podniky nebo židovská sdružení osob, nebo schválení právního jednání předloženo, jest žádost za zápis odmítnouti. Také nemůže býti povolen ani záznam.
(2) Má-li soud nebo úřad jinak příslušný důvodné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest žádati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 1.
§ 10.
Zápis neschválených právních změn.
(1) Je-li ve veřejných knihách zapsána právní změna na základě neschváleného právního jednání, může schvalovací úřad, bylo li schválení dle jeho uvážení nutné, požádati knihovní soud nebo jinak příslušný úřad za zápis přiměřené poznámky.
(2) Poznámku zapsanou podle odstavce 1. jest vymazati, požádá-li o to schvalovací úřad nebo je-li schválení dodatečně uděleno.
§ 11.
Předchozí ustanovení platí obdobně pro zápisy do veřejných rejstříků.
Článek V.
Projednávání pozůstalosti.
§ 12.
Povinnost pozůstalostního soudu a soudního komisaře poučiti strany.
V řízení k projednání pozůstalosti jest povinen pozůstalostní soud nebo soudní komisař před počátkem projednávání položiti otázku, zda zůstavitel nebo jedna z osob na řízení zúčastněných jsou Židy. Ze zápisu o projednávání má býti zjevno, že se to stalo a v jakém smyslu otázka byla zodpověděna.
§ 13.
Další řízení.
(1) Je-li zůstavitel nebo jedna z osob na jednání zúčastněných Židem, nepřekáží to projednání a odevzdání pozůstalosti. Dohoda o dědictví potřebuje však schválení a jest až do jeho udělení odložiti rozhodnutí o návrhu na odevzdání pozůstalosti a odevzdací listinu zadržeti.
(2) Neudělí-li se schválení, jest bez ohledu na dohodu o dědictví podle odevzdaných dědických prohlášení dědictví projednávati a odevzdati.
(3) Zmocnil-li pozůstalostní soud osoby na řízení zúčastněné, aby je samy projednávaly, jest v případě uzavření dohody o dědictví s návrhem na odevzdání dědictví podati prohlášení ve smyslu § 7 tohoto výnosu. Má-li pozůstalostní soud odůvodněné pochybnosti o správnosti prohlášení, jest požadovati důkaz, že schválení není nutné. Není-li důkaz podán, jest postupovati podle odstavce 2.
Článek VI.
Oznámení nařízení a rozhodnutí.
§ 14.
(1) Nařízení a rozhodnutí jest účastníkům oznámiti. Způsob oznámení stanoví příslušné místo.
(2) Za nepřítomnosti účastníka může oznámení jemu státi se vsunutím do denních listů „Der Neue Tag“, „Volksdeutsche Zeitung“ a „Národní politika.“
Článek VII.
Právní postavení zplnomocněných správců.
§ 15.
Obsah a vykonávání práv.
(1) Zplnomocněný správce dosazený podle § 9. nařízení k dalšímu vedení, uspořádání nebo zcizení podniků nebo v jiných případech má právo prováděti vlastním jménem na účet podniku nebo postiženého všechny soudní i mimosoudní právní práce a právní jednání potřebná k splnění příkazu jemu uděleného. Zmocnění nahrazuje každou jinou nutnou plnou moc. Zplnomocněný správce jest oprávněn volně nakládati s předměty, na nichž váznou zástavní práva jakéhokoli druhu nebo podobná práva; výtěžek nastupuje na místo předmětů.
(2) Během trvání správy zplnomocněnce odpočívá oprávnění majitele podniku i, má-li podnik právní formu právnické osoby jejích orgánů, aby účinně jednali, pro nebo proti podniku. Rovněž tak odpočívá oprávnění kuratora ustanoveného soudem nebo jiným místem.
§ 16.
Povinnosti.
Zplnomocněný správce jest povinen vynaložiti při výkonu svých jednání péči řádného obchodníka a ručí za každou škodu vzcházející z tohoto opomenutí péče.
§ 17.
Výlohy za vedení úředních prací.
(1) Výlohy vznikající z vedení zplnomocněným správcem nese podnik.
(2) Místa příslušná podle nařízení a prováděcích ustanovení stanoví náhradu příslušející zplnomocněnému správci a nutné výlohy, jež jest mu hraditi.
§ 18.
Odvolání.
Zplnomocněný správce může býti kdykoliv odvolán.
§ 19.
Uvedení v úřad.
Listina o uvedení v úřad, udělená zplnomocněnému správci místem příslušným pro dosazení podle nařízení a prováděcích ustanovení slouží za výkaz vůči komukoli a nahrazuje každý v soukromém i veřejném styku případně nutný důkaz dosazení.
.jpg?s3=1)
