.jpg)
Nařízení o úpravě právních poměrů k předmětům dřívější česko-slovenské branné moci ze dne 12. července 1939, Říš. Zák. I, str. 1237.
Podle článků 7 a 13 výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939 (Říš. Zák. I, str. 485) nařizuje se v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry:
§ 1.
(1) Všechny pozemky a věci movité v Protektorátu Čechy a Morava, jež byly dne 15. března 1939 v 6 hodin ve vlastnictví bývalé Česko-Slovenské republiky a zcela nebo zčásti sloužily účelům česko-slovenské branné moci, letectví a meteorologické služby anebo byly určeny k tomu, aby sloužily těmto účelům, přešly tímto okamžikem do vlastnictví Říše a jsou spravovány brannou mocí.
(2) Pozemky a movité věci uvedené v odstavci 1, ve vlastnictví jiných územních korporací, jest na požádání branné moci dáti jí k použití a od ní spravovati za stejných podmínek, za nichž zcela nebo zčásti sloužily účelům česko-slovenské branné moci, letectví a meteorologické služby anebo byly určeny k tomu, aby sloužily těmto účelům.
§ 2.
(1) Vlastnictví k pozemkům a movitým věcem, uvedeným v § 1, odst. 1, přešlo prosto břemen. K uvarování se tvrdostí, jež z toho vzcházejí, může býti poskytnuto odškodnění z prostředků Říše.
(2) Práva třetích osob na pozemcích a movitých věcech, uvedených v § 1, odst. 2, zůstávají nedotčena; nemohou však býti vykonávána způsobem, jenž je na úkor určení pozemků a movitých věcí pro účely branné moci.
§ 3.
(1) Pro práva, jež příslušela v okamžiku uvedeném v § 1, odst. 1 bývalé Česko-Slovenské republice anebo jiné územní korporaci a sloužila účelům tam uvedeným anebo jež byla určena a k tomu, aby sloužila těmto účelům, platí předpisy § 1, odst. 1 a § 2, odst. 1 přiměřeně, bez ohledu na to, zda lze je převésti právním jednáním či nikoli.
(2) Pod právy ve smyslu odstavce 1 rozumějí se také přímé a nepřímé účasti.
§ 4.
Opatření sloužící k provedení tohoto nařízení jsou prosta daní, kolků a ostatních dávek.
§ 5.
O sporech, jež vzejdou z provádění tohoto nařízení, rozhoduje říšský protektor v Čechách a na Moravě s konečnou platností.
§ 6.
Předpisy potřebné k provádění a doplnění vydá říšský ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry.
Nařízení o zavedení zákona o plněních pro branné účely v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 13. července 1939, Říš. Zák. I, str. 1239.
Podle čl. 11 výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939 (Říš. Zák. I. str. 485) se nařizuje:
§ 1.
V Protektorátu Čechy a Morava platí:
1. zákon o plněních pro branné účely (zákon o branných plněních) ze dne 13. července 1938 (Říš. Zák. I. str. 887);
2. prvé nařízení ku provedení zákona o branných plněních – stanovení obcí do krajů zařaděných a příslušných úřadů a správních soudů – ze dne 14. července 1938 (Říš. Zák. I, str. 896) s touto směrnicí:
a) jako obce do krajů zařaděné platí všechny obce na území Protektorátu,
b) jako nižší správní úřad platí výlučně vrchní zemský rada,
c) jako vyšší správní úřad platí výlučně říšský protektor;
3. vyhlášení orgánů branné moci potřebujících branných plnění, jež jsou oprávněny požadovati plnění podle zákona o branných plněních, ze dne 15. července 1938 (Říš. Zák. I, str. 897);
4. vyhlášení orgánů potřebujících branných plnění, jež jsou oprávněny požadovati plnění podle §§ 15 a 16 zákona o branných plněních, ze dne 13. srpna 1938 (Říš. Zák. I, str. 1016) s tou směrnicí, že na místo orgánů potřebujících branných plnění, uvedených v oddílu B „doprava“ nastupuje říšský protektor;
5. oběžník říšského ministra vnitra o ubytování příslušníků branné moci u židů ze dne 16. července 1938 (Ministerský věstník říšského a pruského ministra vnitra – str. 1180).
§ 2.
Předpisy platné podle § 35, odst. 2 zákona o plněních pro branné účely (zákon o branných plněních) ze dne 13. července 1938 jako prozatímní prováděcí ustanovení k tomuto zákonu a ustanovení vydaná k jich doplnění a změně platí také v Protektorátu Čechy a Morava, a to ve znění prozatímní prováděcí vyhlášky k zákonu o branných plněních ze dne 16. července 1938 (Říšský ministerský věstník str. 493).
§ 3.
Všechny zákony odporující zákonu o branných plněních spolu s předpisy, vydanými k jich provedení, změně a doplnění, pozbývají účinnosti, pokud již nepozbyly účinnosti podle článku 12 výnosu Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 jako odporující smyslu převzetí ochrany Německou říší.
Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o držení zbraní v území Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 1. srpna 1939, Věst. nař. str. 62.
Na základě článku 5., odst. 4. výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říšský zák. I. str. 485) a § 1. nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se nařizuje:
§ 1.
(1) Za zbraně ve smyslu tohoto nařízení platí zbraně střelné, při nichž se pevné těleso tlakem plynu neb vzduchu žene hlavní, rovněž zbraně sečné a úderné, které svojí povahou jsou k tomu určeny, seknutím, úderem nebo bodnutím přivoditi zranění. Za třaskaviny platí všechny pevné výbušné fabrikáty včetně všech druhů prachu.
(2) Za skladiště zbraní ve smyslu tohoto nařízení platí každý soubor více než pěti použití schopných zbraní nebo množství větší než 2 kg třaskaviny nebo padesát nábojů, jestliže tyto předměty neslouží nebo nejsou určeny sloužiti povolání, živnostenskému nebo jinakému účelu na základě úředního povolení.
§ 2.
(1) Veškeré zbraně v Protektorátu Böhmen und Mähren se nalézající, jejich části, třaskaviny a munici jest odevzdati během dvou týdnů po vyhlášení tohoto nařízení Oberlandratu, příslušnému dle bydliště nebo místa pobytu. Současně s nimi jest odevzdati listy zbrojní a o třaskavinách (pasy) úřadů bývalé Československé republiky a úřadů Protektorátu.
(2) Majitelé pozemností jsou za to zodpovědni, že se v obvodu jejich majetku nenalézají žádné předměty k odevzdání povinné.
§ 3.
(1) Z povinnosti odevzdati jsou vyjmuti:
a) německá branná moc, německá policie, SS-pohotovostní sbor, SS svazy umrlčích hlav, bezpečnostní služba Reichsführera-SS a říšští příslušníci, kteří mají řádný zbrojní lístek nebo úřední oprávňující výkaz nebo dle práva Protektorátu platný zbrojní pas;
b) důstojníci, úředníci a služební místa a úřadů Protektorátu, pokud zákonným příkazem mají povinnost zbraň míti nebo dle způsobu jejich služebních úkolů spravují zásoby třaskavin;
c) úředně schválení výrobci a obchodníci zbraněmi, třaskavinami a municí jakož i podnikatelé, kteří k živnostenským účelům s úředním povolením třaskaviny mají v držení v množství dle obvyklého způsobu potřebném;
d) lovecké zbraně a k nim patřící munice, pokud majitel jest držitelem platného zbrojního pasu a honebního lístku. Co však přesahuje držení pěti zbraní loveckých a padesáti ran lovecké munice, podléhá povinnosti k odevzdání;
e) za normální střelné zbraně nepoužitelné, zbraně na postrach neb zdánlivou smrt, malokaliberní pušky a terčové pistole do ráže 6 mm, vzduchovky a terčové pušky jakož i zbraně již neupotřebitelné, sloužící k účelům musejním nebo upomínkovým.
(2) Osoby jmenované pod b) a c) mají držení zbraní a třaskavin vypočtených v § 1., majitelé zbraní vyjmenovaných pod d) a e) mají tyto s udáním počtu, druhu a ráže jakož i místa úschovy během dvou týdnů po vyhlášení tohoto nařízení příslušnému Oberlandratu (§ 2., odst. 1.) oznámiti.
(3) Sečné a bodné zbraně podléhají odevzdání jen, pokud jde o dýky, krátké dýky (stilety), dutě broušené dýkovité nože, trojsečné dýky a jiné skryté, k záludným útokům způsobilé zbraně jakéhokoli druhu, např. části dýk apod., nebo jsou-li schovány v počtu větším než pět kusů. Všechny jiné sečné a bodné zbraně podléhají povinnosti oznámení dle odstavce 2.
§ 4.
(1) Znovuudělení schválení neb povolení všeho druhu, které opatřuje právo toho času v Protektorátu Böhmen und Mähren platné pro výrobu, obchod, nabývání, držení a nošení zbraní jakož i pro výrobu, obchod a držení třaskavin, potřebuje souhlasu příslušného říšského úřadu.
(2) Příslušným říšským úřadem jest Oberlandrat, jsou-li k vystavení potvrzení o povolení nebo udělení schválení dle práva platného v Protektorátu povolány úřady okresní, krajské nebo zemské, Reichsprotektor však, jde-li o nějaké ústřední místo (ministerstvo).
(3) Souhlas úřadu (odst. 1.) jest na potvrzení o schválení neb povolení zřetelně vyznačiti uvedením sídla a data, pod nimiž souhlas byl udělen, a připojením úřadního razítka. Tyto průkazy jest sepsati v řeči německé i české.
§ 5.
Veškerá od bývalých československých úřadů a úřadů Protektorátu vydaná potvrzení o povolení a udělení schválení druhu jmenovaného v § 4., odst. 1. pozbývají uplynutím roku 1939 platnosti a smějí býti jen se souhlasem příslušného úřadu (§ 4., odst. 2.) obnovena. Rozhodnutí dle §§ 4. a 5. nelze bráti v odpor.
§ 6.
(1) Zbraně a munice, které se na základě ustanovení § 2. odevzdávají, mohou býti na návrh zpět vydány, jestliže jsou dány předpoklady k novému udělení předepsaných potvrzení o povolení a schválení.
(2) O návrhu rozhoduje Oberlandrat (§ 2., odst. 1.). Proti odepření vydání není právní prostředek přípustný. Není-li do 15. září 1939 učiněn návrh na vydání nebo je-li návrh zamítnut, propadly odevzdané předměty ve prospěch Deutsches Reichu.
§ 7.
Potrestán bude:
a) kdo úmyslně nevyhoví povinnosti odevzdání dle odst. 1., § 2. nebo zbraně, třaskaviny nebo munici v držení neb opatrování má, aniž by mohl předložiti řádný průkaz o nabytí zbraní, zbrojní pas, služební výkaz o oprávnění nebo úřední potvrzení o povolení, káznicí až do pěti let. V lehčích případech může býti uznáno ve vězení;
b) kdo čin spáchá z dbalosti, vězením až do jednoho roku a pokutou nebo jedním z těchto trestů;
c) kdo závazku § 2. odst. 2. zaviněně nevyhoví, vězením až do jednoho roku a pokutou nebo jedním z těchto trestů;
d) kdo nedovoleně udržuje skladiště zbraní nebo takovému udržování vědomě nadržuje, káznicí. V obzvláště těžkých případech může býti uznáno na trest smrti;
e) kdo o skladišti zbraní zvěděl a neprodleně to neoznámí, káznicí až do pěti let.
§ 8.
K vyšetřování i rozhodování o trestních činech proti tomuto nařízení jsou příslušny německé soudy. Ostatně platí nařízení o vykonávání trestního soudnictví v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 14. dubna 1939 (Říšský zák. I., str. 754.) a nařízení o vykonávání vojenského soudnictví v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 8. května 1939 (Říšský zák. I., str. 903.).
§ 9.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
(2) stejnou dobou pozbývá účinnosti nařízení vrchního velitele vojska obyvatelstvu Čech a Moravy z 15. března 1939 (Věstník pro Čechy a Moravu str. 2.) ohledně ustanovení číslo 4.
.jpg?s3=1)
