.jpg?s3=1)
Nařízení o zvláštním trestním právu ve válce a při obzvláštním vypětí sil (nařízení o zvláštním válečném trestním právu) ze dne 17. srpna 1938. Říš. Zák. 1939, I, str. 1455.
Zvláštní válečné trestní právo.
§ 1.
Hmotné trestní právo.
(1) Pro všechny osoby, jež jsou podrobeny vojenskému trestnímu zákoníku, platí také trestní zákoník pro Německou říši.
(2) Na tyto osoby jest použíti trestního práva pro ně platného i tehdy, spáchají-li čin v cizině.
Zvláštní skutkové podstaty.
§ 2.
Špionáž.
(1) Pro špionáž trestá se smrtí, kdo tajně nebo pod falešnou záminkou získává nebo snaží se získati zprávy ve válečném území německé nebo některé spojenecké branné moci v úmyslu, aby je sdělil nepříteli nebo k jeho užitku někomu jinému. Vedle toho může býti uznáno na zabrání jmění.
(2) Špiony nejsou:
1. vojenské osoby v uniformě, jež vnikly na válečné území německé nebo jiné spojenecké branné moci, aby si získaly zprávy.
2. osoby, jež zjevně provádějí příkaz jim daný, aby odevzdaly sdělení své vlastní nebo nepřátelské branné moci.
3. osoby, jež jsou dopravovány v leteckých dopravních prostředcích, aby zjevně
a) odevzdaly sdělení nebo
b) vůbec udržovaly spojení mezi rozličnými částmi nepřátelské branné moci nebo některého území.
(3) Se špionem, který se navrátil k nepřátelské branné moci a později je zajat, jest nakládati jako s válečným zajatcem a nemůže býti činěn zodpovědným za dřívější špionáž.
(4) Odst. 2 a 3 neplatí pro Němce a příslušníky spojeneckého národa nebo spojenecké branné moci.
§ 3.
Záškodnictví.
(1) Pro záškodnictví trestá se smrtí, kdo, aniž je poznatelný jako příslušník ozbrojené nepřátelské moci vnějšími mezinárodním právem předepsanými odznaky příslušnosti, zbraně nebo jiné bojové prostředky nosí nebo má ve svém držení v úmyslu, aby jich použil na škodu německé nebo některé spojenecké branné moci v úmyslu nebo aby usmrtil některého jejich příslušníka, nebo jinak předsevezme jednání, jež podle válečného obyčeje smějí býti předsevzaty jen příslušníky některé ozbrojené moci v uniformě. Vedle toho může býti uznáno na zabrání jmění.
(2) Záškodníky nejsou:
1. příslušníci ozbrojené nepřátelské moci v uniformě, kteří použijí toliko obvyklého přestrojení,
2. příslušníci milicí nebo dobrovolnických sborů, splní-li tyto podmínky:
a) někdo stojí v jejich čele, který je odpověden za své podřízené;
b) nosí určitý z dálky poznatelný odznak;
c) nocí zjevně zbraně a
d) při svých podnicích dbají zákonů a obyčejů války,
3. obyvatelstvo neobsazeného území, jež při přiblížení se nepřítele z vlastního popudu sáhne ku zbrani, aby bojovalo proti vznikajícím oddílům, aniž mělo kdy, aby se spojilo podle čís. 2 a) a b), nosí-li zbraně zjevně a dbá zákonů a obyčejů války.
§ 4
Jednání proti nařízením vydaným veliteli v obsazeném cizozemském území.
(1) Jednání proti nařízením vydaným veliteli v obsazeném cizozemském území k zajištění branné moci nebo válečného cíle trestají se káznicí nebo vězením až do patnácti roků, pokud v těchto nařízeních není hrozeno jinými tresty.
(2) Ve zvláště lehkých případech lze uznati na vazbu do šesti týdnů nebo na peněžitý trest.
§ 5.
Rozklad branné síly.
(1) Pro rozklad branné síly trestá se smrtí:
1. kdo veřejně vyzývá nebo podněcuje k tomu, aby bylo odepřeno splnění služební povinnosti v německé nebo některé spojenecké branné moci, nebo jinak se veřejně snaží, aby ochromil nebo rozložil vůli německého nebo spojeneckého národa k brannému sebezachování:
2. kdo něco podnikne, aby svedl vojína nebo brance ve stavu na dovolené k neposlušnosti, k zprotivení se nebo k násilnosti proti představenému nebo k zběhnutí nebo k nedovolenému vzdálení se nebo aby jinak podkopal kázeň v německé nebo některé spojenecké branné moci;
3. kdo něco podnikne, aby se sám nebo někdo jiný sebezmrzačením, nějakým prostředkem vypočteným na oklamání nebo jiným způsobem zcela, zčásti nebo dočasně vyhnul splnění branné povinnosti.
(2) V případech méně těžkých lze uznati na káznici nebo vězení.
(3) Vedle trestu smrti nebo káznice je přípustné zabrání jmění.
Pozn. §§ 6-9 týkající se deliktů ryze vojenských a proto upuštěno od jich otištění.
§ 6.
Nedovolené vzdálení se a zběhnutí.
§ 7.
Omezení propuštění ze služby.
§ 8.
Disciplinární přestupky.
Závěrečná ustanovení.
§ 9.
Přechodné předpisy.
§ 10.
Oprávnění ke změně.
Šéf vrchního velitelství branné moci jest oprávněn k výkladu tohoto nařízení k jeho přizpůsobení ku právu té doby platnému a pokud to přikazuje potřeba vedení války, též ke změnám a doplnění.
§ 11.
Nabytí účinnosti nařízení.
(1) Toto nařízení nabude účinnosti s mobilizací veškeré branné moci, nenařídí-li Vůdce a říšský kancléř něco jiného.
(2) V jiných případech nařizuje Vůdce, kdy toto nařízení nabývá účinnosti a pro které části branné moci jest ho použíti.
Více pod odkazem Z historie/Heydrich