Za Heydrichem stín 17: Vánoční poselství

Z vánočního prezidentského poselství Edvarda Beneše 23. prosince 1941

V roce tomto stihla nás však jedna zlá rána. Odpor našeho národa na domácí frontě proti pangermánským násilníkům uvedl je do stavu zuřící chorobné mstivosti. Poslali do Prahy na pomoc onomu starorakouskému zupáku, jehož jméno je Karl Hermann Frank a jenž vedle Henleina, Pfitznera a jiných je na listině těch, o které se na konci této války Spojenci podle jejich zásluh postarají, ještě horšího zupáka, jehož jméno je Heydrich. Ti dnes řádí u nás od dvou měsíců jako šílení. Gestapácké mučírny, koncentrační tábory a teroristické popravy, jako symbol německé kultury 20. století, vás měly přesvědčit, že vaše naděje ve vítězství naší věci jsou mylné, vaše víra klamná, všecky vaše oběti marné a váš a náš odpor beznadějný.

Neboť co jim zbývá, když situace politická a válečná je pro ně den ze dne zoufalejší a každý váš odpor přibližuje nevyhnutelně jejich katastrofu?

Vytáhnou tudíž na vás revolvery, pohrozí vám gestapáckou mučírnou, připraví šibenice a zdvojnásobí počet koncentračních táborů. Pak spustí ohlušující kolo své všestranné propagandy, vychrlí na vás spoustu lží, přehnaností, zkroucenin a perfidií a říkají tomu všemu: se skutečnostmi počítající zpravodajství o válečné situaci. Zmocní se vašeho rozhlasu a všech vašich novin a pokoušejí se vtloukat do hlav a myslí našich lidí tu svou pravdu.

Aby se jim to lépe dařilo, vyberou si a dobře zaplatí některé z našich proradných lidí a předvádějí vám je jako české vlastence. Ti vám pak radí, abyste zrádně odhodili a opustili svůj národ, vlast a svobodu, svou tradici a své čestné jméno a zapomněli na všecko to, k čemu vás zavazuje tisíciletá historie národa. Vždyť prý se to vyhrát nemůže! Němci jsou prý nepřemožitelní! A my zde v cizině si jen lehkovážně zahráváme s osudem a existencí národa! Pamatujete se, co se říkalo o Německu a o Masarykovi a jeho akci ve válce minulé? A jak ve válce té to skončilo nejen s Rakousko-Uherskem, nýbrž i s Německem?

Když však to všecko u lidu československého nepomáhá, sáhne Frank a Heydrich po hrubší střelbě. S revolverem v ruce a s hrozbou, že se bude střílet a zabíjet napravo a nalevo a bez ohledu na kohokoli, předvede se v českém rozhlase a v tisku prohlášení protektorátní vlády nebo i protektorátního presidenta, kde se pak zopakuje to, co se v tisku a v rozhlase německými pány diktuje. Nato se zorganizují celá procesí nejrůznějších delegací na pražský hrad – dělníci, rolníci, inteligence, umělci – a nařídí se jim opakovat podle receptu věhlasného historika prof. Pfitznera nacistické stupidnosti o politice knížete Václava, o německém císaři Karlu IV., o německém říšském městu Praze, o německém Grossraumu a Lebensraumu a zařazení českého národa do Německé říše, o víře v nový německý nacistický řád atd. atd. A k tomu vám ti nacističtí pokrytci ještě dodají, že všecko to, co se stalo 14. a 15. března roku 1939, stalo se dobrovolně, z naší vůle, že všecko to, co je dnes u nás, je legální a že vrahové Heydrich a Frank a gestapácké Německo jsou vašimi ochránci.

Tito bezduší robotští Gruppenführerové jsou svými nesmyslnými á pangermánskými představami tak zaslepení, že vůbec nejsou s to pochopit, že to všecko náš inteligentní a politicky vzdělaný lid všech sociálních tříd nikdy nepřijme, že se nikdy tak hloupým a proň tak ponižujícím výkladům a prostředkům nátlaku nepoddá; má k tomu všemu jen nejhlubší opovržení a jeho nenávist denně jen stoupá. Tento lid, který se už více než dvanáct století proti těmto nepřátelům bránil a čestně ubránil a který ví, že si tito jeho odpůrci počínali stejně násilně ve všech dobách našeho útisku a své převahy, prostě dnes neustoupí, jako neustoupil v minulosti, a připraví se dobře na den odplaty, který už přichází, stejně jako přišel po válce poslední.

A Spojenci a my zde s nimi příchod toho dne co nejvíce uspišujeme. A také jej dobře připravíme. Proto nás, kteří vedeme boj zde v zahraničí, tolik tupí a snaží se nás ve vašich očích snižovat, zesměšnit, zhanobit. Dlouho nás chtěli přecházet mlčením, bojíce se, že zprávy o naší činnosti budou mít týž účinek na ducha našeho lidu, jako měla Masarykova akce ve válce minulé. Pak vám začali vykládat, že se zde jen sváříme a mezi sebou o osobní věci hádáme, že se nám naše práce nevede, že nás Spojenci neuznávají a neuznají. Když se to všechno ukázalo lží a hanobením, když naše práce přinesla tak obrovské výsledky a politicky a diplomaticky jsme svou akci na mezinárodním foru dovedli nyní už opět k úplnému vítězství naší národní věci, začali vám vykládat, že jsme zaprodanci, že sloužíme cizině a že si z nás Velká Británnie a Sověty udělaly nic neznamenající nástroje a loutky. A přesto hned zase tvrdí, že svou nebezpečnou činností těžce ohrožujeme existenci národa.

Přitom provádějí vraždy na nevinných lidech a vykládají vám, že naše akce svým štvaním a svou podkopnou prací v zahraničí persekuce ty zavinila. A zase nejsou s to pochopit, že i to všecko náš lid správně vidí a dobře tomu rozumí, a že všechna jejich násilnictví u nás doma jenom pomáhají k vítězství naší národní věci v celém širokém světě.

Takový je obraz dnešní situace vojenské i diplomatické po stránce mezinárodní i s hlediska vašeho odporu domácího. Vím, jak těžce zkoušíte a jakého heroismu je třeba, abyste vydrželi všecko to ponížení, v němž už přes tři léta žijete. Ale jde o čest Husova a Komenského národa! Jde o záchranu čistého našeho jména v jedné z největších dob a zápasů v lidské historii! A jako přes všecky těžkosti a strázně vydržel Masaryk se svými spolupracovníky a vojáky ve válce minulé, tak ve cti a důstojnosti vydržíme a slavně skončíme svůj dnešní boj my všichni zde, vy všichni doma. Já vím, že vydržíte.

Vánoce r. 1941 buďtež tudíž vám všem v zemích českých, na Slovensku i na Podkarpatské Rusi novou vzpruhou, novou nadějí, novou vírou. Jsou to vánoce, které budou předzvěstí blížícího se vítězství. Zapomeňme všichni na chvíli na těžká utrpení dne, oddejme se jasné víře v lepší příští dny, upevněme své duše a svá srdce a připravme se na ten slavný den přicházejícího vykoupení! Zrození Vykupitelovo budiž nám všem o těchto vánocích symbolem znovuzrození státního a národního!

Zdroj: Edward Beneš Šest let exilu a druhé světové války, Orbis-Praha 1946