Za Heydrichem stín 18: Před startem…

24. října si Heydrich v Praze políčil na české dělníky. V tu dobu už v Bellasis čekal Silver A na svou hodinu.

Silver A, to je jméno skupiny tří lidí: nadporučík Alfred Bartoš jako velitel, rotmistr Josef Valčík a telegrafista Jiří Potůček.

A čekají s napětím, kdy se ohlásí jejich chvíle.

Ale den odletu, to není jen tak věc nějakého chvilkového rozhodnutí. Akční radius letadla činí asi 1 500 angl. mil. Cesta k nám se může odhadovat na 1 500 kilometrů. Při tom je však nutno brát v úvahu okliky, které letoun musí z bezpečnostních důvodů dělat. Létat nepozorovaně lze jen v noci. Protože letní noci jsou pro tak dlouhou cestu příliš krátké, přicházejí jako vhodné doby v úvahu jen podzim, zima a časné jaro.

Nyní je tedy podzim. Jenomže v každém měsíci tohoto smutného období se může počítat zase je s tím časovým výsekem, kdy měsíc je na obloze, protože pilot musí mít možnost se orientovat. A opět mezi novou a poslední čtvrtí je nutno vynechat nejméně čtyři dny úplňku, jehož přílišný jas je pro letadlo i skokany zrádný.

Překážek, stavících se v cestu, je zřejmě hodně, ale nejsou to překážky všechny. Podmínky pro takový let jsou v našich krajích obzvlášť těžké. Silné mlhy, zvedající se z úzkých a hlubokých údolí řek ztěžují nesmírně letcovu práci.

Toto všechno se musilo brát nejdříve v počet. Byl-li stanoven vhodný den, nastala ještě poslední nejistota – počasí. Byla-li předpověď meteorologů příznivá, mohlo se teprve zatelefonovat do Bellasis.

Pro Silver A byl tak vybrán 29. říjen, den po národním svátku. Skupina byla pozvána k přednostovi II. odboru, vyslechla poslední poučení, každý muž podepsal toto písemné znění svého úkolu:

„Můj úkol tkví v zásadě v tom, že společně s dvěma jinými příslušníky československé armády budu odeslán do vlasti, abych zde navázal technická spojení s československým ústředím ve Velké Britanii a vyhledal na základě konkrétních údajů styk s naší domácí organizací, které budu v její zodpovědné práci nápomocen. Učiním podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vše, abych tento úkol, k jehož provedení jsem se dobrovolně přihlásil, úspěšně splnil.“

Úředně bylo tedy všechno už rozhodnuto. Skupina dostala adresy lidí, na něž se měli po seskoku obrátit, a hesla pro ně. Pak převzal nadporučík Bartoš peníze. Pak, jako poslední věc, dali oficielně každému muži jeho nové jméno.

Podlé své nové protektorátní občanské legitimace je Bartoš nyní Emilem Sedlákem, úředníkem z Brna. Z Valčíka udělali Zdeňka Touška, olomouckého absolventa obchodní akademie. A Potůček se stává brněnským učitelem Aloisem Tolarem.

Všechno je předem do posledního bodu stanoveno. Všechno, i celý průběh operace.

Jako první seskočí Bartoš se zabaleným přijímačem. Nato letoun udělá okruh a seskočí Potůček s kufříkovou stanicí, nakonec Valčík. Po seskoku ihned zakopou padáky, kombinézy a materiál. Nikomu z lidí, na něž se po seskoku obrátí, nesmí být prozrazen úkol skupiny. Nedosáhne-li skupina s domácí organizací spojení, instaluje stanici a naváže styk s Londýnem, odkud dostane další rozkazy. Po navázání styku s domácí skupinou opatří si všichni nové osobní průkazy a zajistí si existenci. Peníze odevzdají domácí organisaci.

Dále bylo rozhodnuto, že neuslyší-li Londýn jejich volání, bude po dvě noci za sebou dávat do českých relací v 11.15 hod. vhodně zařazenou větu:

„Celý svět chápe vaše bolestné umlčení.“

Uslyší-li Londýn vysílačku, věta opadne a pro velitele skupiny to bude znamením, aby vysílala dál, i když sám londýnskou odpověď neuslyší. Bylo pamatováno i na případ selhání jak při navazování styku s domácím odbojem, tak s ústředím v Londýně.

Tehdy měl Bartoš dát inserát do nedělního výtisku Národní Politiky a do dalších tří čísel po něm následujících v tomto znění:

1. Koupím staré housle. Zn.: „Cikánské“ do adm. t. l. (Význam: Skupina v pořádku a bezpečí.)

2. Koupím starší housle s pouzdrem. Zn. „Cikánské“. (Skupina v pořádku a v bezpečí. Materiál připraven k použití.)

3. Koupím starší housle s pouzdrem. Nabídky pod zn.: „Cikánské do…“ (Skupina i materiál v bezpečí, spojení bude zahájeno podle data v insertu udaného.)

Zahájení poslechu bylo stanoveno na dobu jednoho týdne po seskoku, pak každodenně po čtrnáct dní v nočních hodinách.

Víc již nebylo co chystat. Odlet stanoven na 18. hodinu 29. října. V určenou chvíli se však letoun s letiště nezvedl, protože počasí zachmuřeně odmítlo podrobit se očekáváním meteorologů.

Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Z historie/Heydrich