.jpg)
(Protest a výzva k Americe a k ostatnímu světu, pronesená Edvardem Benešem dne 19. března 1939 na universitě v Chicagu)
V této tragické chvíli historie Evropy obracím se k americkému lidu s tímto provoláním:
Ve střední Evropě žije dnes národ Čechů a Slováků, jehož území bylo právě násilně přepadeno. Pusté násilí zachvátilo svobodnou zemi a ujařmilo svobodný národ. Ti, kteří by mohli dále bojovat za svou svobodu, demokracii a nezávislost, byli vetřelcem uvrženi do koncentračních táborů. Útočník neměl sice žádného práva na obsazené území, ale mocí a násilím je zabral, stejně jako všechno státní jmění, vlastnictví průmyslové, suroviny, zlato a peníze, které byly v posledních 20 letech nahromaděny velkým úsilím 15 milionů lidí. Po staletí tento národ, dělníci, sedláci a skromná střední vrstva trpělivě a pracně budovali svůj blahobyt, aniž by kdy ohrožovali kohokoli jiného. Československý lid žádal pro sebe pouze Bohem dané mu právo na život, na svobodu a štěstí uvnitř svých vlastních starých hranic. Na tomto lidu byl nyní spáchán svrchovaně brutální zločin. Byl náhle oloupen o vše, co mu bylo nejdražší, a tento zločin byl proveden jako část pečlivě připraveného programu, právě tak podle jako obyčejný zločinec připravuje podle vraždu a loupení svého spoluobčana. A tento zločin byl spáchán v rámci invase, provedené několika statisíci vojáky, stovkami letadel, tanků a vojenských motorizovaných vozidel.
A při tom tato tragedie se přihodila, tato invase byla podniknuta ve chvíli úplného klidu země a bez jakékoli její provokace. Nemá ani výmluvy, ani omluvy.
Češi a Slováci žijí v zemi, která má velmi nesnadnou zeměpisnou polohu. Jsou obklopeni národem v počtu skoro 80 milionů obyvatel a byli právě ujařmeni nynější vládou tohoto národa. Po deset století – od časů knížete Václava svatého – tento malý národ byl nucen zápasit o svou národní existenci a o svou svobodu, a během posledního století o demokracii a svobodný vývoj každého jednotlivého občana. Ve století 15. bojovali jsme o národní existenci a náboženskou reformu a snášenlivost pod duchovním vedením Jana Husa. Zápasili jsme těžce po sto let. A ačkoli nakonec došlo ke smíru, zaplatili jsme velkou daň v boji za své ideály. V 16. století byli jsme ujařmeni Habsburky. V polovině 17. století náš národní stát byl zničen, protože majíce úctu k právům člověka bojovali jsme o politickou svobodu a milovali náboženskou snášenlivost. Po tři století žili jsme pak pod jhem Němců a Maďarů. Poslední válka – první světová válka – dala nám znovu národní a státní svobodu, k níž národ Spojených států tolik přispěl; byl vytvořen národní stát československý. A během posledních 20 let Čechoslováci vytrvale a nepřetržitě budovali svou prospívající republiku; vytvořili si svou sociální strukturu v obdivuhodné rovnováze, své pokrokové zákonodárství, své vyspělé národní hospodářství a uspořádané finance; státní rozpočet měli vždy v rovnováze, své zahraniční dluhy vždy v pořádku platili, svůj zahraniční obchod přivedli k velkému rozkvětu, a uvnitř státu žili ve skutečné politické svobodě a náboženské toleranci. Ačkoli stát měl menšiny – problém, s nímž téměř celá Evropa má potíže, a Československo tudíž nebylo v tomto směru zvláštností – je všeobecně uznáváno nejobjektivnějšími státníky, historiky, vědci, národohospodáři a sociology, že vytvořili v tom směru velmi liberální systém veřejné správy a že sledovali nejsnášelivější politiku v národních a mezinárodních věcech ze všech nových evropských států. Československo bylo známo v celé Evropě jako útočiště pro příslušníky svobodných národů a jako nejvřelejší podporovatel Společnosti národů. Nebylo zde persekuce náboženství a církví, nebylo persekuce ani židů, nebylo také rasové persekuce jakéhokoli druhu. Byla to skutečně jedna z nejosvícenějších, nejvyvinutějších a nejpokrokovějších demokracií na východ od Rýna. Byla to republika onoho velkého humanisty, jakým byl T. G. Masaryk.
Právě z těchto důvodů byla však tato malá republika zničena diktátorským režimem. Nevěřte, že příčinu k tomu zavdala otázka nějakého spravedlivého sebeurčení pro německou menšinu. Již od začátku celého jejího konfliktu s Německem to byla bitva o existenci státu. Neboť diktatura nestrpí ve své blízkosti ani svobodu, ani demokracii. A byla to a bude to ještě pro ni veliká bitva, bitva o existenci malého národa proti velké převaze, boj lidu milujícího svobodu a stojícího tváří v tvář totalitárnímu systému, který svobody neuznává a nikdy neuzná. Poslední krok německé diktatury, násilná okupace Československa, je toho nejlepším důkazem.
Tato poslední tragická událost musí konečně ukázat celému světu skutečnost, že československý lid byl hned od začátku dnešní krise odsouzen německou diktaturou k ztrátě svobody a existence. Podmaněním Československa má být odpravena sama idea svobody ve střední Evropě. Neboť ať nikdo ve Spojených státech a na celém světě nezapomíná, že vláda, která se dnes snaží v Československu zabít svobodu, je založena na těchto třech hlavních principech:
1. Především tato vláda neuznává žádných sebeslavnostněji přejatých závazků, leda zdá-li se jí výhodným dočasně je uznávat; nedodrží žádného slibu, nebude respektovat žádný zákon, nebude tolerantní ani v politických ani v náboženských otázkách. Nebude uznávat žádné právo na vlastnictví, ať již na vlastnictví státu nebo jednotlivce, jen bude-li z toho mít sama nějaký prospěch. A najde vždy nějakou záminku pro zločin, spáchaný proti základním zásadám lidskosti.
2. Jediný princip, na kterém je tato vláda vybudována, je zákon násilí. Nemá žádné úcty pro ideu práva a hlásá, že jediným právem je moc, síla a brutalita. Podíváte-li se do historie, zjistíte si, že takový systém existoval v době, jež byla nazývána dobou barbarismu.
3. Třetí zásada, na níž spočívá existence této vlády, je prosté a důsledné uplatňování hesla: „Účel světí prostředky“. A v jejích představách tento účel lze shrnout v jedno jediné: úspěch německého státu a jeho nacistické vlády násilné ruky. Cíle ty jsou spojeny s ohromnou propagandou lží, skvěle vypracovaných, jak vnitřně tak i mezinárodně, v účinnou zbraň; ta se stala rozhodujícím činitelem v boji o udržení této vlády a jejího systému a v boji o oklamání celého světa, dlouhotrvajícím a soustavným zastíráním skutečných úmyslů nacistického státu. Tyto politické teorie byly vypracovány v úplný státní aparát a v systém, který si dnes vytkl za cíl podrobit si Československo.
To je systém, který dnes vládne v mé zemi a který zítra začne šířit svůj teror dále. Lid Spojených států amerických a národy v Evropě, které zůstaly ještě svobodné, musí být připraveny na další expansi této násilné velmoci.
Před pěti měsíci, v době tzv. zářijové krise, bylo naléháno na Československo, aby přineslo v zájmu míru neslýchanou oběť na svém území. Na náš lid byl učiněn neodolatelný nátlak, aby nebojoval za svou svobodu, neodvislost a územní nedotknutelnost a aby tím zachránil celý ostatní svět od války. Byl učiněn nápor na tento malý stát, aby se obětoval za mír celého světa. A tento lid se skutečně obětoval. Dostal za to ujištění a záruku, že integrita jeho zbylého národního státu bude zachována. Tento malý národ přinesl, jak známo, tuto oběť pod nátlakem mnichovského rozhodnutí, jemuž se podřídil jen proto, že čtyři evropské velmoci podepsaly v Mnichově závazek, že se zaručují za bezpečnost nového státu.
Opakuji, že jen na základě této záruky se tento malý národ obětoval. Já sám jsem se vzdal presidentství, protože jsem osobně chtěl podat důkaz toho, že nechci být překážkou dobrých a přátelských styků mezi Československem a Německem a že se chci zúčastnit oběti, přinesené celým národem. V minulých pěti měsících uložil jsem si mlčení a zůstal jsem v úplném pozadí, protože jsem doufal, že to přispěje k dosažení míru a klidu v mé zemi a že to pomůže i ostatním mocnostem v pokojném rozřešení problému.
Po svém odstoupení jsem dostal tisíce projevů, telegramů, dopisů z Francie, Anglie, Holandska, Švýcarska, Skandinávie, Spojených států a z jiných zemí, ve kterých mi bylo děkováno za to, jak neobyčejně se náš lid a stát zasloužil o mír. Celý svět byl dojat obětí Československa. Jeho trpělivost a morální síla, jeho disciplina, pevnost a sebeovládání ukázaly se v nejtragičtějším okamžiku jeho dějin nevyrovnatelnými. Mohu opravdu říci, že žádná země by v tomto důstojném postupu nemohla překonat Československo. Mr. Chamberlain, ministerský předseda Velké Británie, mluvil minulý pátek o tomto lidu jako o lidu „chrabrém a hrdém“. Ano, je to hrdý a chrabrý lid a zůstane i nadále chrabrým a hrdým i na to, čeho dosáhl za posledních dvacet let, i na to, co učinil za posledních pět měsíců pro mír, svobodu a lidskost. Je opravdu těžko najít pro to jiný příklad v dějinách.
A přece přes všechny tyto oběti, přes všechno to sebeovládání a přes všechny ty sliby a garancie mocností, které tak slavnostně podepsaly mnichovský pakt, a přes slib Německa, že nebude míti dalších územních požadavků v Evropě, přes fakt, že mnichovskou dohodu a jejími důsledky se dostalo přes 1 200 000 občanů národnosti československé do hranic cizích států, německá vláda brutálně porušila svoje sliby a závazky, vpadla do území československého, zřídila tam tzv. protektorát a svou vládu teroru, tajné policie, politické a náboženské nenávisti a pronásledování a systému koncentračních táborů, a potlačivši všecku svobodu tisku, projevu a svědomí a ustavivši tam takto vládu násilí a nelidskosti, prohlásila cynicky, že všecko to učinila ve jménu míru v Evropě.
Tato vláda začala svou kampaň proti Československu hlásáním práva na tzv. sebeurčení naší německé menšiny. Druhým jejím krokem bylo, že začala zdůrazňovat nutnost své vlastní sebeobrany proti možné – prý – akci tohoto malého, po Mnichově zcela odzbrojeného národa. Třetím krokem bylo dokonalé vojenské obklíčení tohoto malého okleštěného státu Německem. Konečný argument byl, že důsledkem třetího kroku je, aby v zájmu všeobecného míru a k zabránění války ve střední Evropě toto národní československé území bylo převzato do ochrany Německa.
Těmito čtyřmi politickými tahy zajistila nacistická diktatura v Čechách mír – mír hřbitovní!
Taková jsou fakta. Předkládám je všemu americkému lidu a svědomí celého světa. Ať mluví tato fakta sama!
Po celých dvacet let jsem jako politik pracoval pro mír, pro opravdový mír. Dnes však míru v Evropě není. To, co je považováno za mír, je ve skutečnosti jen strašná iluse, která se jednou hrozně vymstí a vynutí si velké oběti všech národů světa. Neboť ve skutečnosti válka už dnes je! Ano, dnes už je válka v Evropě! Zatím však je to válka jen jedné strany, neboť ta už opravdovou válku vede, zatím co strana druhá k tomu jen přihlíží.
A zase opakuji: Každý by už měl chápat, že nebude míru v Evropě, že nebude klidu a pořádku, dokud nebudou odčiněny zločiny, diktaturami v Evropě spáchané, dokud nebude zase dodržováno dané slovo, dokud idea cti – státní i osobní – nebude znovu obnovena, dokud nebudou zajištěny opět principy osobní a mezinárodní bezpečnosti a svobody a dokud nepřijdou v demokratické Evropě k moci opět vlády opravdové odvahy, které by zničily vládu brutálního násilí.
Nezapomeňte však, prosím, že to co říkám, netýká se jenom Evropy, jen národů střední, jižní a východní Evropy! Jde také o Francii a Anglii, jde o skandinávské národy a jde i o Spojené státy. A nejen to: celý svět je v nebezpečí nejen války, ale také v nebezpečí, že bude vymýceno veškeré pojetí skutečné lidské morálky, svobody, cti a slušnosti. O to jde! Společnost, která nadále bude trpět tento stav věci, bude zničena a zmizí.
Předkládám před soud světa a veřejného mínění tato fakta a zdůrazňuje jasně a otevřeně, co si myslím a co cítím, nepřestávám věřit v ideály svobody a v dřívější mravní pojetí lidské cti a důstojnosti. Vím, že v dějinách lidstva brutální síla byla přemožena vždy, když tak nelítostně zneužila vlády, jako tomu je dnes v Německu. Muž, jenž do moderní historie vešel jako symbol diktátorské a vojenské moci, Napoleon, prohlásil. „Světem vládnou dvě síly – Meč a Duch. Na konec však Duch vždycky přemohl Meč.“ V tom souhlasím se slovy Napoleonovými.
Prohlašuji však slavnostně, že právně nezávislost Československa zničena nebyla. Udržuje se dále, žije a existuje dále. A důrazně konstatuji, že ti, kdož spáchali tento zločin proti československému lidu a proti celému světu, jsou vinni před Bohem i lidmi a budou zle potrestáni.
Během minulých měsíců a obzvláště v době, která předcházela a následovala zářijové krisi r. 1938, byl jsem mnohokráte osobně napadán. Nikdy jsem na to neodpovídal a odpovídat nebudu. Avšak do posledního dechu nepřestanu bojovat za svobodu svého lidu a za jeho práva. A jsem přesvědčen, že můj národ, procházeje tímto bojem odvážně a hrdě jako vždy v minulosti, vyjde z něho vítězně, maje na své straně sympatii, uznání a lásku všech slušných lidí světa. Bylo tomu tak už několikráte v jeho pohnuté historii. A není vhodnějšího místa pro toho moje prohlášení než svobodná země Washingtonova a Lincolnova.
Končím tím své provolání k americkému lidu. Prosím, aby nedovolil, aby ty síly a ideje, které se dnes snaží ovládat Evropu, byly trpěny v této svobodné zemi. Neboť v blížícím se rozhodném zápase Ducha a Meče Spojené státy budou hrát velikou roli. Buď připraven a tento boj a buď silný – ó lide americké demokracie!
Všem spravedlivě myslícím mužům a ženám světa předávám v této chvíli heslo svého milovaného národa: „Pravda vítězí.“
Zdroj: Dr. Edvard Beneš Šest let v exilu a druhé světové války, Orbis-Praha 1946
.jpg?s3=1)
