Za Heydrichem stín 22: Slepý pasažér

Tři skupiny, sedm lidí, sedm vojáků v civilu, vstupují do auta. Teď je pozdní zimní jihoanglické odpoledne. Za několik hodin se octnou v místě, kde lidem, jako jsou oni, hrozí největší nebezpečí, to jest doma.

Na letišti Tangmere u Londýna je připraven čtyřmotorový letoun typu Halifax. Sedm lidí a český průvodce-dispatcher se seznamují s kanadskou posádkou a s velitelem Flying Lieutenantem R. C. Hockey-im.

Jaké mohou být myšlenky mužů, kteří tráví své poslední bezpečné minuty na anglické půdě?

Lépe je mnoho nemyslit. Ještě lépe je zaměstnat nervy zbývajícím programem. Přebírá se výbava parašutistů. Dojednávají se poslední podrobnosti seskoků. Start je určen na deset hodin večer.

Tentokrát všechno klape. Přesně ve 22.00 hod. greenwichského času dne 28. prosince 1941 se podvozek Halifaxu rozjíždí po ploše letiště.

I s posádkou nese letoun celkem šestnáct lidí. Sedmnáctý cestující je osud, slepý pasažér.

Horký vzduch letounu se třese očekáváním. Sedm lidí, sedm rozdílných povah se vyrovnává s tím, co má přijít. Kromě posádky je tu ještě český průvodce, jehož se to vyrovnávání dotýká jen neosobně.

Vidí, slyší a pozoruje chování skupin. Vidí Silver B, dva muže, kteří se zdají být deprimováni. Kdežto Bartoš, Valčík, Potůček, to jsou staří mazáci. Nelze si přát lepšího příkladu, než jaký podávají oni. Od Anthropoidu nelze zase očekávat, že by zůstal pozadu. Gabčík je dokonce znatelně nejlepší.

Ve dvaačtyřicáté minutě nového dne, po přeletu Rýna, se Halifax vznáší nad Darmstadtem. Z prostoru noci náhle vyrážejí stíny německých stihačů.

Divoké kličky, stoupání a klesání. Hrdla jsou sevřena, žaludek se tlačí vzhůru. Rychlost myšlenek předstihuje rychlost letícího stroje. Dostanou nás? Budeme mít vůbec čas vyskočit?

Vyskočit… Jako by v tom vůbec mohla být záchrana. Vždyť jsou nad Německem! Ti v uniformách, posádka letounu, ti snad by mohli vyváznout jako váleční zajatci, ale parašutisté? Na ty mezinárodní válečné právo zapomnělo. Nepřátelské osoby, vyskočivší v civilním obleku na území válčícího státu mohou být odstřeleny…

Už je zase všechno v pořádku. Na nejlepší snahu „Jagdfliegerů“ stačí pouhá obratnost kanadského pilota. Halifax unikl. Sedm lidí letí dál vstříc svému určení.

Proč se Silver B nedovedou vzchopit? Proč je Silver A tak na výši? Proč Kubiš tentokrát nedostihuje Gabčíka?

Možná, že příliš povolil myšlenkám. Možná, že se znovu probírá slovy, z nichž je sestaven jeho úkol. Je mnoho věcí, které včerejškem zanikly. Větší polovička lidí v Halifaxu myslí snad na to, zda i tentokrát skončí jejich cesta šťastným návratem. Pro těch zbývajících sedm návrat není.

Nacistické Německo, temné jako noc sama, letí pod nimi. Ve výškách nebe občas pátravě bloudí světlomet. Půl druhé… tři čtvrti… Je horko, těla touží po ostrém, chladícím větru tam venku. Už to dlouho trvat nebude. A myšlenka se s úpornou, nezapuditelnou vytrvalostí vrací k jednomu nejpřitažlivějšímu bodu.

„… že společně s jiným příslušníkem zahraniční armády budu odeslán do vlasti, abych v čase, na místě a v situaci, která podle našeho zjištění a za daných okolností se bude zdát nejvýhodnější, provedl nějakou akci sabotážní nebo…“

Dřímavým teplem kabiny se začíná vlnit vzrušení. Hranice republiky! Teď už půjde jen o minuty.

„…tak účinnou, aby měla potřebný ohlas jak doma…“

Lidé se vracejí k posledním starostem v tomto letounu. Už je čas myslet jen na přípravu. První bude vysazen Anthropoid. Materiál každé skupiny, rady, úsměvy, ujišťování. Jak to bude vypadat po seskoku? Gabčík s Kubišem umějí svou věc nazpaměť.

„Hned po seskoku zakopat věci, nutné jen pro přelet. Ukrýt materiál a vyčkat v lese do rána. Od okamžiku, kdy opustíte letoun, závisí vše jenom na vás a na situaci, jakou na zemi najdete.“

Nad republikou je mlhavo, nízké mraky zakrývají zemi. Po dvou letech zase doma! Jaké bude přivítání?

Plzeň, místo určení pro Anthropoid, se blíží k vrtulím letadla. Přivítání? Ovšem, ale německé. Ve 2.12 hod. se rozeřve nad plzeňskou Škodovkou protiletadlová palba, první za tohoto letu. Stěna letounu se chvěje při rozprasku granátů. Statečný Halifax prolétává palebnou clonou. Za další tři minuty je nad středem Plzně.

„Action station!“ řve dispatcher.

To platí Anthropoidu. Skupina se zvedá k posledním věcem před seskokem. Kubiš, Gabčík, pak i ti ze Silver A podávají po řadě průvodci ruku a říkají s přesvědčivostí, jíž je nutno věřit:

„Brzy o nás uslyšíte. Uděláme vše, co bude možné.“

Pilot se snaží proniknout mlhou, hledá mezi mraky místo, určené k vysazení. Není to daleko od města, něco málo kilometrů východněji. V letadle nelze slyšet, jak bije srdce člověka, pod jehož nohama se už možná v příští minutě rozevře vzduchová jáma. Ale je možno to tušit.

Otvor v podlaze je odkryt. Skupina Anthropoid se usazuje vedle něj, nohama proti sobě, tkalouny padáků připoutány ke stěně, balíky s materiálem po ruce. Za nimi usedá Silver A.

Slepě fanatickou, sebevražednou výchovu japonských „kamikadze“ českoslovenští parašutisté nemají. Jsou příliš lidmi, aby se mohli vzdát doufání. Ten seskok do „jámy lvové“, při tom se letí okolo vztažené náruči smrti. Žádný z nich není tak špatný počtář, aby si nedovedl odhadnout pravděpodobnost toho, že všechno přežije a dočká se konce války.

Ale doufat, doufat se musí. Bez naděje by to nešlo. A je zde ještě jedna veliká věc, která pomáhá zapudit škrtivou tíseň. Tou je slovo, jeho vlastní slovo.

Kdysi, v dobách anglického bezpečí je dal. Slíbil, ze své vlastní vůle, že udělá to, k čemu ho nyní vede rozkaz. Vlastní slovo může porušit kdokoliv, ale nemůže je porušit pravý, životem a válkou vychovaný chlap.

Teď letí vzduchem a celé jeho tělo je nabito jedinou myšlenkou: musím!

V letounu, vzdalujícím se k východu, píše průvodce svou poznámku:

„Operace Anthropoid. Skupina vysazena ve 2.24 hod. východně od Plzně.“

Za třináct minut nato opouští letoun Silver A. Ve 2.56 hod. poslední skupina Silver B.

Flying Lieutenant R. C. Hockey dává rozkaz k návratu. S vysazováním posledních skupin byly potíže. Pilot nemohl nalézt cestu přes okraj Železných hor, zahalených v mraky. Nemohl-li nalézt cestu, dovedl najít rychlé rozhodnutí. Signální světla zakončila každou pochybnost. Skupiny vyskočily.

Za 10 hodin 14 minut po odletu se letoun typu Halifax vrátil na letiště v Tangmere. Sedm lidí zůstalo na jeho obrátce.

Pokračování. Vše je na tomto webu pod odkazem Z historie/Heydrich