Za Heydrichem stín 23: Tři plány útoku

Heydrich? SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf gestapa a SD, pan Zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě? Ano, Reinhard Heydrich. Němec, který si v Praze vysloužil nejzvučnější titul své nacistické kariéry: největší vrah českých lidí, jakého až dosud poznaly české dějiny.

Reinhard Heydrich, Hitlerův muž, nacista, kterému by brzy mohly závidět i špičky dnešního Německa, toho že si chce vzít nějaký neznámý československý vojáček do práce? Malý parašutista, když už v návalu chlubivosti nedokázal udržet tajemství za zuby, zaobalil je v posledním okamžiku alespoň do anglického pláště. Ale jednou venku, přestává i pod touto rouškou být úplným tajemstvím. Přibyli další, kdo se to neměli dovědět. Dva z Anthropoidu podle toho mají tedy už rozhodnutí za sebou. Heydrich, to je přece daleko víc, než sebevětší sabotáž. Odstranit Heydricha, to neznamená jen zbavit svět nejkrutějšího tyrana. To také znamená zasáhnout Německo stejně těžce jako porážkou na bojišti. Odstranit Heydricha by však pro Čechy znamenalo ještě něco většího: Odplatu za legii zničených českých životů. Byla by to nejsmělejší výzva, k níž se znásilněný národ vůbec může vzchopit, byla by to rukavice, hozená s nejskvělejší odvahou do tváře tomu nejhroznějšímu násilí.

Přesto, zabít nestvůru Heydricha? Kdyby se někdo v tu chvíli kohokoliv zeptal na jeho mínění, dostal by asi všude stejnou odpověď: nemožná, přespřílišná troufalost. Nemožná? I to je omyl – šílená.

Ano, v zemi, kde i pouhý pokus neuposlechnutí rozkazu znamená smrt, si vybrat právě toho, od něhož ty rozkazy pocházejí, to je víc než troufalost, tomu se už říká sebevražda. V zemi, která je kolem dokola obklopena i prostoupena nepřátelským mořem, chtít spáchat atentát na jednoho z několika nejvýznačnějších utlačovatelů?

Takový čin by ovšem svým významem daleko přesáhl hranice ČSR. Chystají se k němu lidé, jimž by se snad lecos dalo vytknout, jedno však určitě ne – nedostatek odvahy. Neboť s jedním musejí počítat, ať už se jejich úmysl zdaří či ne – naději na vyváznutí mají asi tak jednu ku tisíci.

Chytrému napověz. Ten malý to nechtěně udělal. Heydrich, to je jeho „job“! Budiž. Kdo rozuměl, ať raději mlčí. Ale stejnou věc by mohl tvrdit i druhý společník. Antropoid jsou přece dva lidé s jedním společným cílem. Kdo tedy se chystá na Heydricha?

Všichni. Od té poslední, nic netušící ženy, která peče buchty pro neznámé parašutisty, až po dva hlavní herce připravovaného dramatu, všichni. Stejně ti dva z Anglie jako domácí lidí, uposlechnuvší výzvy Zelenky-Hajského, I přesto, že těm druhým do poslední chvíle zůstane skryto, k čemu pomáhají. V nich všech bude mít lid své zástupce. Neboť ještě žádná msta na tyranovi se nestala do té míry věcí celého národa, jako se jí má stát tato.

A jak daleko jsou už s přípravami? Hajský, organizátor a spolupřipravovatel, nehledá jenom přechovavače a živitele parašutistů. Nedávno se domluvil se zaměstnancem hospodářské správy na pražském hradě, Františkem Šafaříkem. Ten, protože jeho oborem je nábytek, má přístup všude, i do pokojů Heydrichových. Je tím, koho spiklenci potřebují. Člověkem, který má Heydricha denně na očích.

V ulici za Museem ho potom Hajský postaví před dva mladé lidi, mající o pana protektora vskutku nejživější zájem. Dohodli se rychle. Za tři dny nato, na chodníku Malostranského náměstí podává Šafařík své první informace. Řekne těm dvěma zvědavým, kdy pan Zastupující vyjíždí z Hradu autem, řekne jim přesnou hodinu odjezdu i příjezdu. A poví jim, jak to auto vypadá a jaké má číslo.

S jídlem roste chuť. Přesto, že se toho dověděli tolik, chtěli by mládenci vědět víc. Nejezdí s Heydrichem někdy i Frank? Pomalu, pomalu s tou velkou chutí! Není dobře chtít příliš mnoho najednou. Dočkali se zklamání. Řezník Heydrich má natolik dobré gusto, že Karla Hermanna Franka do svého vozu nikdy nebere.

Napříště se informátor setkává už jen s tím menším. Udělá mu po vůli, vezme ho s sebou od Prašného mostu na druhé nádvoří Hradu a ukáže mu před Matyášovou branou, co si tolik přál vidět: auto, čekající na Zastupujícího protektora.

Mládenec se zastaví a zrovna pije ten vůz očima, které si dovedou pamatovat. Pak, když se dosyta vynadíval, se otočí k průvodci.

„Poslyšte, kdyby měl Heydrich náhle z Prahy odjet, dáte mi o tom vědět po panu Hajském ze Žižkova.“

Příprava a spolupráce jsou záležitosti Hajského. Rozhodnutí o provedení přísluší Jindrovi. V březnu pokročily věci už tak daleko, že vedoucí spolupracovníků může předložit vedoucímu „Jindry“ prvé výsledky.

Jsou vypracovány tři plány atentátu:

Útok pancéřovou pěstí na Heydrichův salonní vlak.

Nebo útok na Heydrichovo auto v lesíku u Panenských Břežan, jeho rodinného sídla.

Konečně atentát v některé ze dvou ostrých zatáček v Kobylisích a v Libni, kde Heydrichův vůz při cestě z Břežan do Prahy musí značně zmírnit rychlost.

Heydrich, to není obyčejná číhaná na dravce.