.jpg)
Vládní nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
K provedení zvláště důležitých úkolů ukládá se všem mužským práce schopným státním příslušníkům Protektorátu Čechy a Morava ve stáří od dokonaného 16. do dokonaného 25. roku po stanovenou dobu (§ 2) pracovní povinnost za podmínek stanovených prováděcím nařízením.
§ 2.
(1) Pracovní povinnost trvá rok; vyžaduje-li toho zvláštní důležitost úkolů, může býti prodloužena na dva roky.
(2) Osobám podléhajícím pracovní povinnosti, které vykonaly činnou vojenskou službu, může býti doba činné vojenské služby započtena do doby pracovní povinnosti, nejvýše však 6 měsíci.
(3) V odůvodněných případech může býti osobě podléhající pracovní povinnosti výkon této povinnosti odložen.
§ 3.
Ministerstvo sociální a zdravotní správy stanoví, které úkoly jsou zvláště důležité.
§ 4.
Při použití osob podléhajících pracovní povinnosti jest dbáti jejich odborných znalostí a schopností, pokud to dovoluje povaha prováděných prací.
§ 5.
Povoláním k pracovní povinnosti zaniká dosavadní pracovní poměr, a to i v tom případě, vznikl-li na základě vládního nařízení ze dne 23. června 1939, č. 177 Sb., o přikazování osob k zemědělským pracím.
§ 6.
(1) Osobám podléhajícím pracovní povinnosti přísluší po dobu výkonu této povinnosti mzda, stanovená v místě hromadnými pracovními smlouvami, po případě tarifními, podnikovými nebo služebními řády. Po dobu výcviku, nebo je-li pracovní výkon podstatně nižší, může býti mzda stanovena odchylně.
(2) Osobám vykonávajícím pracovní povinnost, které jsou povinny zcela nebo zčásti k výživě příslušníků svých rodin, povoluje se, pokud jejich mzda nebo plat nestačí k výživě rodinných příslušníků, přiměřený vyživovací příspěvek.
(3) Pracovní výstroj a nářadí obdrží osoby vykonávající pracovní povinnost zdarma.
§ 7.
Osobám, které řádně vykonaly pracovní povinnost, budou úřady práce dávati přednost při zprostředkování práce, jestliže nemohou opět přijmout pracovní místo, které měly před splněním pracovní povinnosti.
§ 8.
Jednání nebo opominutí proti předpisům tohoto nařízení nebo proti prováděcím předpisům podle něho vydaným trestají okresní úřady pokutou do 20 000,- K nebo vězením do 6 neděl.
§ 9.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastěnými ministry.
Vládní nařízení ze dne 24. srpna 1939, č. 195 Sb., jímž se provádí vládní nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II, odst. 4 ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n., a podle § 1 vládního nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti:
§ 1.
Doba konání služby se stanoví v povolávacím výměru. Činí zpravidla jeden rok; může býti prodloužena dalším příkazem až do dvou let, vyžaduje-li toho zvláštní význam úkolů.
§ 2.
Pracovní povinnost se vykonává zpravidla bez přerušení. Osoba povolaná k výkonu pracovní povinnosti může však žádati, aby mohla povinnost tu vykonati v časově od sebe oddělených úsecích, jejichž trvání má činiti nejméně tři měsíce. V tomto případě nutno bráti podle možnosti zřetel na povolání osoby podléhající pracovní povinnosti.
§ 3.
(1) Povinnost ke konání služby může se vztahovati na výkon prací všeho druhu.
(2) Osoby podléhající pracovní povinnosti, které v posledních dvou letech pracovaly převážně v zemědělství, mají býti přednostně přikázány k výkonu prací v zemědělství.
(3) Osoba podléhající pracovní povinnosti může býti přikázána též ke školení, jež by bylo průpravou ke konání služby. Doba školení se započítá do doby pracovní povinnosti.
§ 4.
(1) Osoby, jimž má býti pracovní povinnost uložena, musí býti k výkonu služby způsobilé.
(2) Způsobilost zjistí okresní lékař.
§ 5.
(1) Povinnost konati práci vysloví podle přiloženého vzorce úřad práce, v jehož obvodu osoba podléhající pracovní povinnosti má své bydliště nebo místo obvyklého pobytu.
(2) Za počátek konání služby se považuje den, kterého osoba podléhající pracovní povinnosti nastoupí práci nebo cestu k místu služby.
(3) Povolávací výměr jest doručiti osobě podléhající pracovní povinnosti. Osoba podléhající pracovní povinnosti, která jest v pracovním poměru, nechť výměr ihned předloží svému dosavadnímu zaměstnavateli.
(4) Dosavadní zaměstnavatel musí osobě povolané k výkonu pracovní povinnosti vyplatiti pracovní výdělek, příslušející jí až do dne propuštění, a vydati pracovní doklady, a to včas, aby osoba podléhající pracovní povinnosti mohla v době stanovené jí v povolávacím výměru dostaviti se na místo v něm určené.
§ 6.
(1) Osobám podléhajícím pracovní povinnosti, které se připravují na určité povolání (studium na školách všeho druhu, učňovský výcvik apod.), může se povoliti odklad výkonu pracovní povinnosti až do skončení studia (výcviku), pokračují-li osoby ty řádně ve studiu (výcviku).
(2) Osobě podléhající pracovní povinnosti může býti ve výjimečných případech povinnost k výkonu služby odložena, jestliže osoba ta
1. je hlavním živitelem rodiny a její povolání ke stanovenému dni by mělo pro ni za následek v jejím povolání anebo pro její rodinu těžkou újmu,
2. je zaměstnána v závodě zvláštního hospodářského významu a její povolání ke stanovenému dni by mělo za následek značné potíže pro další vedení závodu,
3. jest nebo byla zaměstnána v zemědělském závodu, jehož výměra zemědělské půdy a intensita hospodaření činí ji nepostradatelnou po dobu, než bude opatřena náhradní síla.
(3) Odklad se povolí nejpozději do konce kalendářního roku, v němž osoba podléhající pracovní povinnosti dokončí 28. rok svého věku.
(4) Příslušným pro povolení odkladu jest úřad práce, příslušný podle § 5.
§ 7.
(1) Odklad může býti povolen také během výkonu služby, jestliže důvody uvedené v § 6, odst. 2, čl. 1 až 3 vzniknou teprve po začátku výkonu služby.
(2) Žádost o odklad jest předložiti úřadu práce, v jehož obvodu osoba podléhající pracovní povinnosti vykonává pracovní povinnost. O žádosti rozhodne úřad práce, který vyslovil pracovní povinnost.
§ 8.
Osoba podléhající pracovní povinnost budiž poučena při povolání k pracím o účelu a významu pracovní povinnosti.
§ 9.
(1) Náklady spojené s první cestou osoby přikázané k pracím z dosavadního bydliště nebo místa obvyklého pobytu do místa práce hradí podnikatel, pro něhož se konají služby.
(2) Při delší cestě může býti osobě přikázané k pracím poskytnuto stravné, které hradí rovněž podnikatel, u něhož se budou konati služby.
(3) Podnikatel, u něhož se konají práce, dodá osobám povolaným k pracovní povinnosti pracovní výstroj a nářadí a postará se o jejich ubytování.
(4) Pro úpravu dovolené a nákladů s ní spojených jest použíti obdobně zákonných nebo smluvních ustanovení.
(5) Po řádném ukončení výkonu služby má osoba povolaná k pracím nárok na zpětnou jízdu do svého dřívějšího bydliště nebo do místa obvyklého pobytu, jejíž náklady hradí podnikatel, u něhož byly práce konány.
(6) K žádosti osoby povolané k pracím může úřad práce povoliti zálohově cestovné a stravné, které musí podnikatel, pro nějž budou služby konány, úřadu práce nahraditi do 8 dnů po hlášení se zaměstnance k nástupu služby.
§ 10.
(1) Osoba povolaná musí se přihlásiti v den udaný v povolávacím výměru u zaměstnavatele k nástupu služby a vydati mu své pracovní doklady.
(2) Pracovní poměr, pro nějž jinak platí příslušné právní předpisy o pracovní době, mzdě, sociálním pojištění a jiných sociálně ochranných opatřeních, může býti před ukončením výkonu služby rozvázán jen za souhlasu úřadu práce příslušného pro místo služby.
(3) Souhlasil-li úřad práce s rozvázáním, nepodléhá rozvázání pracovního poměru soudnímu řízení.
§ 11.
(1) Nárok na platy ze služebního poměru vzniká již dnem, kdy začíná výkon služby.
(2) Má-li výkon služby býti konán mimo dosavadní bydliště nebo místo obvyklého pobytu, platí za počátek výkonu služby den, kterého cesta k místu služby musí býti nastoupena.
§ 12.
(1) Vyživovací příspěvek podle § 6 vl. nař. č. 190/1939 Sb. se poskytne na žádost osoby povolané k pracím, nestačí-li výdělek osoby té s výdělkem rodinných příslušníků k úhradě nákladů výživy rodiny. Žádost budiž podána u okresního úřadu, který je příslušným podle dosavadního bydliště nebo místa obvyklého pobytu.
(2) Výši příspěvku stanoví ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvy financí a vnitra.
§ 13.
(1) Všechny úřady, jakož i veřejné a soukromé podniky jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.
(2) Tato součinnost může se vztahovati i na jednotlivý případ i na všeobecná šetření.
(3) Osoba podléhající pracovní povinnosti má předložiti úřadu práce na dožádání všechny vyžádané doklady a sděliti všechny potřebné údaje. Na žádost úřadu práce jest osoba podléhající pracovní povinnosti povinna osobně se dostaviti.
§ 14.
Za škody, které vzniknou podniku povoláním k pracovní povinnosti nebo přidělením pracovních sil k pracovní povinnosti, neposkytuje se náhrada.
§ 15.
Proti rozhodnutím, která budou vydána při provádění vládního nařízení, nemůže býti podán ani řádný ani mimořádný opravný prostředek, leč by šlo o nároky z pracovního poměru (např. o otázky mzdové nebo dávky sociálního pojištění).
§ 16.
Až do zřízení úřadů práce pověří ministerstvo sociální a zdravotní správy určité zprostředkovatelny práce úkoly úřadů práce.
§ 17.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastěnými ministry.
.jpg?s3=1)
