.jpg)
Rozhlasové projevy Edvarda Beneše z Londýna do vlasti - 19. září 1939; listopad 1939
I.
Drahý lide československý! Češi a Slováci!
Přišla doba, kdy o osudu lidí, národů a států rozhodují činy. Historie není tvořena slovy, nýbrž činy, které mluví nejvýrazněji za všecky ideje a city národa.
Šílený barbarismus nacistického Německa v Československu, v Polsku a i uvnitř německého státu nasvědčuje tomu, že dnešní německý režim a jeho vůdcové jsou si plně vědomi svého blízkého konce, a proto se mstí, bijí napravo a nalevo a zuří bez rozmyslu doma i proti ostatní Evropě. Tato osudová doba je i naší dobou a záleží na nás, abychom dokázali před celým světem, že jsme připraveni a odhodláni přispěti všemi silami a prostředky k porážce největšího nepřítele lidstva a kultury.
Národe československý!
Vzpomeň nejslavnějších činů své historie, kdy často malé hloučky chatrně ozbrojeného lidu českého potíraly s největším úspěchem cizí vetřelce na svaté půdě naší vlasti a dorážely jejich zbytky v pohraničí, které nám bylo před rokem dočasně obsazeno. Celý svět povstává a povstane, aby svými životy bránil i svobodu tvoji. Dnes je jisto, že Československo se vrátí do svých původních tisíciletých hranic a proto musíš i ty, československý lide, býti mezi prvními a nejstatečnějšími v boji.
Zděděná půda tvých předků, jejich staletý boj o její záchranu a bezměrná utrpení dnešní žádají od tebe, aby ses hned a stále všemi silami a prostředky bránil proti cizím vetřelcům, rozlezlým v tvém vlastním domě. Bráníš svoje a své budoucí a proto ti musí být první povinností v tomto boji vytrvat a nepovolit. Svými činy bráníš svůj život a životy svých dětí, neboť jim dáváš a zajišťuješ svobodnou budoucnost. Jsme dnes všichni povinni obětovat i svůj život své vlasti a své cti.
Uvědom si, že tvůj násilnický nepřítel v cizím prostředí proti jednotě tvé síly, proti tvé houževnatosti a odhodlanosti nenalezne nakonec ani dostatek mravní síly ani materiálních prostředků, aby se ti ubránil. Tvoje pevnost a rozhodnost zabrání porobení a konečnému vyhubení československému lidu, jež bylo jedním z plánů dnešního násilnického nacismu.
Dnes se už tomuto násilnickému režimu neustupuje. Ve Francii, Anglii a jiných spojeneckých státech stojí miliony mužů a miliony tun materiálu připraveno, aby byla vedena rozhodující rána proti světovému nebezpečí z Německa. Celý kulturní svět je v pohybu, aby zničil navždy toto nebezpečí.
Tvoje místo, československý občane, musí být dnes v řadách nejpřednějších. Celý svět se dívá s uznáním na tvůj odhodlaný odpor a čeká, že denně a stále budeš zadávat nové těžké rány svému odpůrci. Nesmí být žádné překážky pro tebe, nepovoluj, vytrvej, pamatuj, že svoboda se rodí vždycky jen ve stálém, denním, neústupném a často krvavém boji.
V celé zemi, od poslední vesnice až k Praze, v každé dílně, v každém podniku, všude, kde stojíte, provádějte důsledně a stále tento boj. Nesmí být místa v celé naší československé zemi, které by neosvědčovalo vaše svaté odhodlání přinést každou oběť vlasti. Československá vojska v zahraničí znovu nastupují po boku spojeneckých armád, aby přinesla největší oběti krve. Jako my zdviháme v zahraničí československou vlajku, drž pevně i ty, československý národe, náš národní a státní prapor ve znamení našeho nového odboje.
V tomto okamžiku stojíte i vy v otevřeném boji s německým nacismem, jemuž jsme my v zahraničí vyhlásili válku jménem československého národa. Nebudete a nejste osamoceni. A válka nepřestane, dokud tento režim nepadne a dokud odpůrce nebude poražen na hlavu. Spojenecká letadla se často objeví nad vašimi městy, aby vám přinesla povzbuzení a podporu.
Slibme si tudíž, že od dnešního okamžiku stojíme všichni důsledně a nekompromisně ve stálém denním boji proti zločinnému režimu a nepříteli, který zhanobil naše posvátné Hradčany a který za to bude těžce pykat! Tož všichni společně do boje za svobodné Československo ve svobodné Evropě!
II.
Občané českoslovenští!
Chci vám dnes ve svém krátkém proslovu povědět, proč vás volám všecky znovu do revolučního boje proti nacistickým násilníkům, do boje proti ničitelům naší krásné vlasti, do boje proti utlačovatelům veškeré občanské svobody a vší lidské důstojnosti u nás a v celé Evropě.
Československá republika je ve válce proti nacistickému Německu už od jara 1938. Já sám jsem se už od r. 1933 obával, že Evropa jde do války, nebude-li postup hitlerismu v Německu tou či onou cestou zlomen včas. Jeho akce proti Rakousku od r. 1934, jeho zavedení všeobecné vojenské služby v Německu v r. 1935, jeho obsazení Porýní v r. 1936, obsazení Rakouska v březnu 1938 a jeho první vojenská akce proti naší republice v květnu 1938 nebyly jen akce místní a středoevropské: to byly velké, důležité vojenské a strategické akce proti celé Evropě, jež musily nezbytně vést ke krvavé válce evropské.
Nemohli jsme v září 1938 pustit se do války sami bez západní Evropy. Ta ostatně, nevidouc jasně do podstaty celého našeho boje s nacismem a nejsouc k válce dostatečně připravena, vnutila nám oběti, jimž jsme tedy zabránit nemohli a jež samy byly takového rázu, že vývoj k válce evropské nemohly zastavit; spíše její příchod urychlily tím, že umožnily naše obsazení v březnu 1939 a tím úplné obklíčení Polska. Polsko se pak jedním rázem stalo vojensky neobhajitelným a při první útoku musilo podlehnout. A tak se rozhodnutím osudu stalo, že se na Československu musilo vyzkoušet, zdali je či není možno se s nacismem dohodnout, zdali je či není možno s nacistickým režimem žít v dobrém sousedství a ve spolupráci.
Události ukázaly, že to možno nebylo a není. Ukázaly, že jsme měli pravdu, když jsme žádali již v září r. 1938, aby Evropa neustupovala, aby se společně s námi postavila rozhodně a se vší silou proti nacismu a přivodila jeho pád. Dnes všichni uznávají, že jsme měli pravdu, že s nacismem soužití není možné, že nacistický režim musí být zničen a nová lepší Evropa znovu vybudována.
Dnes se také už chápe, proč pro svou bezpečnost potřebujeme i v budoucnosti, ať Evropa je jakákoli, svých přirozených hranic a proč i v září r. 1938 všichni rozumní a pokrokoví Němci u nás stáli s námi v jedné řadě proti nacismu. Dnes se stejně chápe, že Slovensko bylo od nás odloučeno násilím a že musí být bezpodmínečně zase součástí republiky, má-li být ve střední Evropě mír a politická rovnováha. Dnes se, jedním slovem, všude uznává, že veliká nespravedlnost, jíž se nacistické Německo na nás dopustilo, musí být plně odčiněna a všecky škody nám nahrazeny.
Poslouchejte jen projevy všech odpovědných činitelů o cílech války – žádný z nich dosud nezapomněl na Československo! A žádný mír budoucí bez Československa uzavřen nebude – to je dnes jisto. Naše vlast bude zase svobodná.
Od dob, kdy náš národ stoupil do historie, asi v 5. století po Kristu, pohybují se jeho dějiny ve stálém boji o existenci státu, národa, národní kultury a jazyka. Vlastní příčinou toho je jeho obtížná geografická posice. Je obklopen na úzce horami omezeném území vesměs národy silnějšími než je sám a především ovšem silným národem německým, se kterým od 10. století velmi často zápasil o zachování svého malého území a své existence, i když na druhé straně jsou také význačné periody historické, kdy s ním politicky spolupracoval anebo kdy aspoň s některými jeho částmi společně bojoval o svobodu nebo o svou státní existenci.
Nesčetněkrát zažil starý český stát vpád německých vojsk do starého království Českého a na Moravu. Několikrát, když království to vzkvétalo, sílilo a v kultuře vedlo v celé střední Evropě, bylo vpádem cizích vojsk zničeno, nebo v bojích náboženských ve středním věku a v bojích o absolutní monarchii habsburskou ve století 17. a 18. velkou přesilou zdoláno. Národ český byl tehdy boji těmi skoro vyhuben, a to tím snáze, že Slováci byli od něho odloučeni; a tak teprve v době moderního liberalismu a konstitucionalismu ve století 19. zase se vzmohl, vybudoval si novou národní vyrovnanou strukturu, propracoval se k silné národní kultuře a národnímu vědomí a v poslední válce si vybojoval opět spojení se Slováky a samostatnost v demokratické republice.
Dvacet let samostatnosti, v níž spojil v demokratické a občanské rovnosti Čechoslováky, Němce, Maďary a Rusíny, dalo mu příležitost vybudovat si nový stát a svou národní společnost v tak dokonalém stupni, že jeho republika pod vůdcovstvím Masarykovým bude v jeho národní historii pokládán vždycky za jednu z největších epoch jeho národního vývoje.
Československá republika byla skutečně jedním z nejvyspělejších a nejzdravějších států v Evropě po poslední válce. Byla to opravdu republika demokratická a rozumově pokroková, s vyspělým sociálním zákonodárstvím, s vyspělým průmyslem a zemědělstvím. Její sociální systém byl ve srovnání se všemi evropskými státy velmi pokrokový a zdravý, a ačkoliv byla státem velmi průmyslovým a měla tudíž také svůj těžký problém nezaměstnanosti a přitom absolutní svobodu slova a tisku, nebylo v ní nikdy nebezpečí násilných sociálních převratů. Naše dělnická třída mohla se vyvíjet a bojovat o své požadavky v míru a spolupráci se všemi ostatními.
Jediný náš vnitřně a mezinárodně obtížný problém byly věci národnostní. V koaliční vládě byly přímo nebo nepřímo účastny hned od r. 1919 všechny třídy obyvatelstva všech národností kromě obou krajních politických směrů, komunismu a fašismu. Slováci měli od počátku svou proporcionelní účast na všem, Němci od r. 1926 až do r. 1938 měli dva nebo tři ministry ve vládě. Režim byl liberální, národnostně tolerantní, v zásadě všechny národnosti byly si demokraticky rovny.
To vše, co říkám, ovšem neznamená, že nebylo stížností s hlediska sociálního a národnostního a že bylo všecko naprosto dokonalé. Naopak: ve státě a v zemi, kde národnostní boje trvají asi od 13. století nepřetržitě, ve státě, který vznikl z říše Rakousko-Uherské, mající mnoho přežitků z doby feudální a padnuvší především následkem vnitřních národnostních bojů, v zemi, kde žijí národnosti tak navzájem promíšeně jako v žádné jiné části Evropy, nebylo lze za dvacet let vyřešit spory, trvající déle než šest století. Tvrdím však, že se vykonaly u nás v republice v těchto dvaceti letech i na tomto poli takřka zázraky, ať už to bylo na Slovensku pro Slováky, nebo pro Rusíny na Podkarpatské Rusi, nebo i ve spolupráci mezi Čechy a Němci v zemích českých. A nebylo také žádného z nových států, kde by se bylo vykonalo na poli sociálního pokroku cestou vývoje a mírové spolupráce. A přitom žádný jiný neměl tak obtížnou posici – prostě svou geografickou situací a historickou tradicí – jako Československo.
Pokládám tudíž Československo za jeden z těch států, které vyšedše z velikého rozvratu po minulé válce, ukázaly za podmínek zvlášť obtížných svou politickou vyspělost a prokázaly právo na svou existenci. Kdyby byl osud popřál Československu ještě asi 10-15 let míru, tvrdím, jako druhý, jako druhý československý president, že by se nám bylo podařilo vyřešit všechny naše problémy sociální a národnostní bez obtíží, bez ohrožení míru a bez evropských katastrof.
V tom všem, co jsem řekl, máte důvody, proč dnes bojujeme znovu o svou svobodu a o svou republiku. Dnes každý u nás doma a každý z nás v cizině ví, co ztratil. Dnes každý z nás, když znovu porovnává svou vlast s tím barbarismem, mravní a materiální spouští a sadistickým násilnictvím, jež do ní vnesl vpád nacismu – a když to srovnává také s ostatní Evropou – dovede teprve správně ocenit, co byla naše republika pro Čechy a Slováky, pro Němce, Maďary a Rusíny, pro všecky své obyvatele bez rozdílu. Bojujeme tudíž znovu o tuto svou republiku a říkáme si, že si ji vybudujeme zase zdravou a pevnou, pokrokovou a demokratickou, spravedlivou a vzorně spravovanou. Nezakrýváme si, že tato válka přivodí v Evropě veliké změny politické a sociální, jistě snad ještě větší nežli válka poslední. Víme, že to budou veliké změny a převraty, které budou od nás vyžadovat ještě většího úsilí, větší energie a většího rozhledu a státnického ducha, nežli tomu bylo po válce z r. 1914. A říkáme si tudíž, že zejména po stránce sociální a národnostní napravíme v budoucnosti i ty nedostatky, které naše republika měla.
Bojujíce však znovu o tuto svou novou demokratickou, svobodnou a spravedlivou republiku, bojujeme tím zároveň o něco, co je po stránce lidské a morální ještě mnohem více. Nacism je dnes vyvrcholením všeho sociálního, politického a mravního zla, jež kdy historie lidstva znala. Je to zosobněna nelidskost a barbarství. Nezná pojmu skutečné lidské cti, nezná pojmu skutečné lidské pravdy, nezná pojmu dobra, nezná pojmu lásky, spolupráce, tolerance, nezná pojmu svobody, pojmu svobodného přesvědčení a svobodné náboženské víry. Věří jen v kanony a strojní pušky, věří jen v karabáč a zaťatou pěst; jeho ideálem je koncentrační tábor a mučírny v pražské vile. Jeho politické methody jsou lež, podvod, vražda, krádež a loupení statků a jmění obsazeného státu a pokojných bezbranných občanů. Tato tak zvaná nacistická civilisace se dá srovnat jen s dobami divokých národů a s dobou vpádu Džingischánova do Evropy.
Proti tomu všemu se bráníme, pro zničení této mravní bídy bojujeme, proti tomuto materiálnímu spuštění se stavíme. Každý z nás bez rozdílu, kdo chce zase žít lidsky, civilisovaně a důstojně, každý, kdo má rád svou zemi, svůj národ, své rodiče, svou ženu, sestru, bratra, děti, bude se hlásit do tohoto boje. Každý z nás ať se dnes postaví na místo, kam patří: do vojska, do fronty vnitřní nebo vnější, krátce, do boje proti tomuto úhlavnímu našemu nepříteli. Kdo by se dnes díval nečinně kolem sebe a čekal, až to skončí, nebyl by hoden po této válce žít opět lidským životem.
Proto všichni do boje proti tomuto zlu všeho lidstva, pro nový svobodný život, pro novou lepší Evropu a pro naši krásnou, svobodnou, demokratickou republiku!
Zdroj: Edvard Beneš Šest let v exilu a druhé světové války, Orbis-Praha 1946
.jpg?s3=1)
