.jpg)
Nařízení proti násilným zločincům ze dne 5. prosince 1939, Říš. zák. I, str. 2378.
Ministerská rada pro obranu Říše nařizuje pro území Velkoněmecké Říše s účinností zákona:
§ 1.
Násilné činy se zbraní.
(1) Kdo při násilném smilstvu, při silniční loupeži, bankovní loupeži nebo při jiném těžkém násilném činu použije střelných, sečných nebo bodných zbraní nebo jiných stejně nebezpečných prostředků nebo takovou zbraní někoho jiného na těle nebo životě ohrožuje, trestá se smrtí.
(2) Stejně se trestá zločinec, který pronásledovatele násilným použitím zbraní napadne nebo jim brání.
Toto ustanovení platí v Protektorátě v celém rozsahu. Ke stíhání trestných činů v § 1 uvedených jsou výlučně příslušné německé soudy i když pachatelem je neněmecký státní příslušník (§ 2, odst. 1 prov. nař. z 22. ledna 1940, Říš. zák. I. str. 223).
Pachatelem tohoto zločinu je vždy určitý zločinecký typ, totiž násilný zločinec.
„Násilný čin“ nepředpokládá nějakou abstraktní skutkovou podstatu, nýbrž vyplývá z konkrétního případu hledíc především k subjektivní představě pachatelově.
K odst. 1:
Pachatelem je především tzv. gangster.
Násilným činem podle tohoto ustanovení je vždy násilné smilstvo a silniční a bankovní loupež, pokud čin byl spáchán vytčeným kvalifikovaným způsobem. Zda jde o jiný těžký násilný čin, nutno zkoumati v každém jednotlivém případě. Je jím např. velezrádné vydírání a vzpoura vězňů. Vyplývá-li z činu, že pachatel jednal jako „násilný zločinec“, je jím i zabití a ovšem též vražda.
Pojem zbraní nekryje se s pojmem, který vytvořila soudní prakse. Ke „zbraním“ jsou přiřazeny i „jiné stejně nebezpečně prostředky“. Jejich nebezpečnost musí se vztahovati na osoby, při čemž zpravidla postačí, že tato podporuje úspěch trestného činu, byť třeba osoba, proti které trestný čin směřuje, nedojde škody na těle nebo životě (např. při pouhém omráčení).
Zbraně musí býti použito proti člověku (nestačí tedy, použije-li zloděj zbraně jen k vloupání).
Jde-li o pouhou výhrůžku zbraní, musí tato směřovati proti tělu nebo životu.
K odst. 2:
Pachatel nemusí býti pronásledován pro nějaký těžký trestný čin a nevyžaduje se, že spáchal nějaký dosud nepotrestaný zločin. Stačí, že je pronásledovaným zločincem. Je jím zejména ten, kdo uprchne z vazby.
Pronásledování nemusí se díti bezprostředně pro nějaký trestný čin nebo proto, že zločinec uprchl.
Násilné použití zbraně vyžaduje podmínek odst. 1.
Je nerozhodné, je-li pronásledovatel osobou úřední nebo soukromou a pronásleduje-li zločince na úřední výzvu nebo z vlastního popudu.
§ 2.
Ochrana pro pomocníky při pronásledování zločinců.
Kdo se při pronásledování zločince o jeho dopadení osobně zasadí, požívá při tom téže trestněprávní ochrany, jaká náleží policejním nebo justičním úředníkům.
Toto ustanovení platí v Protektorátě jen v rozsahu uvedeném v odst. 2, § 2 prov. nař. z 22. ledna 1940 (Říš. zák. I, str. 223). Na trestné činy spáchané proti pomocníkům při pronásledování zločinců vztahuje se pak všeobecně německé trestní právo.
Pomocníka určuje Freisler ve své stati shora citované napořád jako „Volksgenosse“. Avšak z § 2, odst. 2 cit. prov. nař. z 22. ledna 1940 nelze vyvoditi, že by se ochrana vztahovala jen na příslušníky německého národa.
Je nerozhodné účastní-li se pomocník pronásledování na vyzvání nebo z vlastního podnětu.
Ochrany se dostává pomocníku nejen proti zločinci, nýbrž proti každému jinému, který jej při pronásledování zločince napadne, jemu zabraňuje nebo jej uráží způsobem, který je trestný, byl-li spáchán proti policejnímu nebo justičnímu úředníku.
Zasazením se k dopadení zločince je již pouhé osobní spolupůsobení na pronásledování zločince a není třeba, aby si snad byl pomocník vědom toho, že podstupuje nebezpečí pro tělo nebo život.
Pojem pronásledování zločince vyžaduje podmínek uvedených v odst. 2, § 1.
Ne každé pronásledování zločince sem spadá, nýbrž jen případy kriminálně závažné.
§ 3.
Příslušnost zvláštního soudu.
Pro trestné činy, které jest posuzovati podle §§ 1 a 2 tohoto nařízení, podává se obžaloba u zvláštního soudu.
Působnost zvláštního soudu vykonává v Protektorátu, kde takové soudy nejsou zřízeny, trestní komora německého zemského soudu obsazená třemi soudci z povolání (§ 3 nař. o výkonu trestního soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 14. dubna 1939, Říš. zák. I, str. 754).
§ 4.
Těžší trest pro pokus o pomáhání.
Pro trestný pokud zločinu nebo přečinu nebo pro pomáhání k němu jest všeobecně přípustný onen trest, který je stanoven na dokonaný čin.
Viz § 2, odst. 3 prov. nař. z 22 ledna 1940 (Říš. zák. I, str. 223).
Jde o ustanovení zásadního významu vztahující se na veškeré trestní právo a nikoliv snad jen na toto nařízení. Nižší, snad spodní hranice trestní sazby, kterou stanoví říšské právo při pokusu nebo pomáhání, zůstává nedotčena.
§ 5.
Zpětná působnost.
Toto nařízení platí též o trestných činech, které byly spáchány před nabytím jeho účinnosti.
Zpětná účinnost je bezvýjimečná pokud jde o trestné činy spáchané po 1. září 1939. Ohledně činů před tímto dnem spáchaných může býti za souhlasu státního zástupce od zpětného použití tohoto nařízení upuštěno (viz prováděcí a doplňující nařízení ze dne 28. prosince 1939, Říš. zák. 1940, I, str. 17).
§ 6.
Závěrečná ustanovení.
Říšský ministr spravedlnosti vydá právní a správní předpisy potřebné k provedení a doplnění tohoto nařízení a vydá bližší ustanovení o použití tohoto nařízení v Protektorátu Čechy a Morava.
Viz dále otištěná nařízení z 28. prosince 1939 (Říš. zák. 1940 I, str. 17) a z 22. ledna 1940 (Říš. zák. I, str. 223).
Nařízení k provedení a doplnění nařízení proti násilným zločincům ze dne 28. prosince 1939, Říš. zák. 1940 I, str. 17,
Na základě § 6 nařízení proti násilným zločincům ze dne 5. prosince 1939 (Říš. zák. I, str. 2378) se nařizuje toto:
§ 1.
(1) Od zpětného použití nařízení proti násilným zločincům ze dne 5. prosince 1939 může býti upuštěno, byl-li trestný čin spáchán před 1. zářím 1939; zpětné použití vyžaduje v těchto případech souhlasu státního zástupce. Rozhodnutí o zpětnosti učiní také revisní soud.
(2) Pokud nastává zpětné působení, postupuje revisní soud podle § 254 a) říšského trestního řádu; řízení pro trestné činy, které jsou trestné podle §§ 1 a 2 nařízení proti násilným zločincům, odkáže revisní soud zvláštnímu soudu.
Viz § 5 nařízení proti násilným zločincům ze dne 5. prosince 1939 (Říš. zák. I, str. 2378)
§ 354 a) říš. tr. ř. upravuje postup revisního soudu v případě, že byl zrušen rozsudek proto, že v době rozhodnutí revisního soudu platí jiný zákon nežli v době vydání napadeného rozhodnutí.
§ 2.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 29. prosince 1939.
Nařízení k provedení nařízení proti násilným zločincům v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 22. ledna 1940, Říš. zák. I, str. 223.
Na základě § 6 nařízení proti násilným zločincům ze dne 5. prosince 1939 (Říš. zák. I, str. 2378) se nařizuje:
§ 1.
Nařízení proti násilným zločincům platí v Protektorátě Čechy a Morava v rozsahu následujících ustanovení.
§ 2.
(1) Na trestné činy druhu označeného v § 1 nařízení proti násilným zločincům použije se trestních předpisů říšského práva také tehdy, není-li pachatel německým státním příslušníkem.
(2) Na trestné činy spáchané proti pomocníkům při pronásledování zločinců (§ 2 nařízení proti násilným zločincům) použije se říšských právních předpisů na ochranu policejních a justičních úředníků,
1. jestliže zločinec pro trestný čin, pro který je stíhán, podléhá německé soudní pravomoci nebo
2. je-li pomocník, proti němuž útok míří, německým státním příslušníkem nebo
3. jestliže pomocník poskytuje pomoc německému policejnímu nebo justičnímu úředníku.
(3) § 4 nařízení proti násilným zločincům platí pro trestné činy, pro jejichž souzení jsou příslušné německé soudy, také tehdy, má-li býti čin stíhán podle trestního práva Protektorátu. Je-li podle toho přípustný těžší trest nežli podle trestního práva Protektorátu, pak nesmí býti věc na základě § 17 nařízení o výkonu trestního soudnictví v Protektorátě Čechy a Morava ze dne 14. dubna 1939 (Říš. zák. I, str. 754) německými trestními stíhacími úřady odstoupena trestním stíhacím úřadům Protektorátu.
K odst. 4: Případy kdy německý soud v Protektorátu – pokud stíhá německé státní příslušníky – použije hmotného trestního práva Protektorátu jsou uvedeny na str. 1004 čís. 10 ročníku I. Nových zákonů a nařízení.
Toto ustanovení, pokud má býti použito trestního práva Protektorátu, nebude praktické, ježto pokus (§ 8 tr. z.) a trestná součinnost (§ 5 tr. z.) jsou trestné zásadně podle stejné zákonné sazby jako čin dokonaný.
.jpg?s3=1)
