.jpg)
Jak chtít, aby nacistické uši poznaly to, co neproniklo ani k sluchu Čechů, věčně žíznících po jakékoli zprávě, která by jim dokázala, že žije na světě ještě spravedlivá odplata?
Nervosní neklid se nyní zvedá z koutů jako obláčky prachu při závanu dráždivého větru. Zubní technik Jesenský, ten, který o parašutistický chrup pečuje na záhadných výletech, přichází ke starému pánovi.
„Tatínku, zítra bude proveden atentát na Heydricha!“
Ale příští den je to stejné, jako to bylo včera. SS-Obergruppenführer a generál policie sviští pod dohledem ve své Mercedes-Benz ráno do Prahy a odpoledne z Prahy. Nikdo nezvedne k jeho vozu víc než bázlivý pohled. Nenávist, ta musí zůstat skryta.
A ti, kteří by ten slíbený atentát měli provést, besedují u Ogounů. Mluví se o letadle, které si sem pro ně přiletí. Už z Anglie mají nacvičen start, nesmí to trvat déle než deset minut. Někde na lesní mýtině se snese letoun…
Jarka si radostně mne ruce: „To bude dovolená!“
Chodí sem za nimi strýc Hajský, chodí sem sympatický Dolfík, velitel parašutistů. A mládenci mají stále jenom starost o oblékání. Teď, v květnu, si dávají od paní Khodlové opatřit balonový plášť, který nesmí mít žádné označení firmy. Co by paní Ema neudělala pro své chlapce? Nemusila pro plášť daleko, dostala jej v rodině spolužáka jejich Váši.
A kola parašutistů přišla o svá čísla. A k Jindrovi přichází znervosnělý Zelenka-Hajský. Navrhuje mu, aby se nyní jako hlava organisace odstěhoval raději mimo Prahu, protože…
Chlapci už jsou příliš nervosní z dlouhého čekání na odpověď. Může se stát, že to provedou sami, na vlastní pěst!
Jindra se dívá na jeho nervositu a vidí do celé věci.
Ano, bude tak lépe. Dostává od svých spolupracovníků k disposici vilku v Hloubětíně, kde se příští středu 27. května v pět hodin odpoledne chce sejít s Valčíkem.
Ano, je lépe být na všechno připraven, bouře se blíží.
Ale kolik lidí v Praze o ní ví?
Kolik lidí v Praze vůbec něco tuší?
Vysočanský dr. Hrubý přichází k sokolovi Pískáčkovi a odevzdává do jeho rukou tabletky Psychoton. Bude jich možná pro některé lidi potřebí.
Karlínská ordinace dr. Lyčky spatří další v řadě spikleneckých schůzí. Daleko vzrušenější neb byla ta první na počátku roku. Mimo doktora jsou přítomni Pecháček, Hejl, Filípek a Oktábec. Ten s tím přišel od Zelenky. Bude atentát!
Uvažuje se; zvedají se hlasy, myslící na možné následky. Ale Oktábec hoří, odmítá všechny pochyby. Nikdy nebylo v českých dějinách něco nutnějšího než toto. Děj se co děj, musí se to stát! A při tom právě on má doma ženu, která se v nejbližších dnech čeká.
Činí se tedy poslední přípravy. Dr. Lyčka dává Oktábcovi dávky jedu pro všechny případy. Oktábec zase dává Lyčkovi k disposici uniformu zaměstnance pouličních drah, kterou mu půjčí jeho známý průvodčí z Karlína. Zbývající čtyři si rozdělují místa na Královské třídě mezi viaduktem a libeňskou Palmovkou. Budou tvořit záchytné body pro případ, že by některý z útočníků potřeboval rychle mizet. Stejná služba je přichystána na trati z Libně do Kobylis, kde se rozestaví Piskáček, Strnad, Novák a jiní.
Takové jsou ty nejposlednější přípravy. Ale Opálka, svědomitý a poctivý Opálka je jako Valčík – stále si dělá starosti. Řekl chlapcům: „Jen tehdy něco dokážete, nebudete-li mít nikde žádných závazků a věnujete-li vše, i sebe, naší dobré věci.“
Zdeněk myslí na svůj úkol, ale myslí také na svou snoubenku. Je možno čekat, že jeho neodlučný druh bude jednat jinak?
Takové jsou dny těch, kteří vědí. Miliony jiných, nevědomých a unavených marným přáním s chřadnoucí trpělivostí čekají na příští jitra, která by měla osvítit nějakou novou silou jejich pokleslou důvěru. Což nikdo nezastaví německou zpupnost?
Osamělý písmák, jehož víru skály pevnější nic na světě nemůže zkrušit, však bere největší ze všech knih a listuje v prastarých stránkách. Neboť právě pro tyto chvíle je psáno:
„I rozhněvali se národové, a přišel hněv tvůj a čas mrtvých, aby souzeni byli, a aby dána byla odplata služebníkům tvým, prorokům a svatým, a bojícím se jména tvého malým i velkým; a aby zkaženi byli ti, kteříž nakažují zemi.“
.jpg?s3=1)
