Za Heydrichem stín 49: Hospodaření s odpadky

Vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 29 Sb. z r. 1940 o hospodaření odpadky.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle č. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:

§ 1.

(1) Toto nařízení se vztahuje na staré předměty a odpadové hmoty, kterých se pro další zužitkování v domácnosti, podniku nebo jiném zařízení již nepoužívá a které mají býti jako nepotřebné odstraněny (V dalším „odpadky“).

(2) Na odpadky dovážené z ciziny se toto nařízení nevztahuje.

§ 2.

Odpadky nesmějí býti ničeny, pokud to není nezbytně nutným z důvodů zdravotních nebo z jiného důležitého veřejného zájmu.

§ 3.

(1) K zajištění řádného podchycení všech odpadků, spořádaného obchodu s nimi a jejich náležitého zužitkování se ukládá všeobecná povinnost sbírati, uschovávati, odevzdávati, odebírati a zužitkovati odpadky způsobem, který stanoví ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.

(2) K provedení ustanovení odstavce 1 mohou býti i jinak stanoveny bližší předpisy o podmínkách a o způsobu sběru, odběru a zužitkování odpadků a vydány potřebné příkazy a zákazy. Předpisy a opatření, které mají ráz obecný, budou uveřejněny vyhláškou ministerstva průmyslu, obchodu a živností v Úředním listě. Půjde-li o spoluúčast škol při sběru odpadků, vydává ministerstvo průmyslu, obchodu a živností předpisy a opatření v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty. Předpisy a opatření, jimiž bude upravován způsobem sběru odpadků v podnicích „Protektorátní dráhy Čech a Moravy“ nebo „Protektorátní pošta Čech a Moravy“ nebo v podnicích tabákové režie, budou vydávány v dohodě s příslušným ministerstvem.

§ 4.

(1) Kdo sám nebo nanejvýše s příslušníky své rodiny bez pomocných sil a zvláštních zařízení sbírá odpadky obcházením domácností a jiných míst, u nichž se vyskytují, aby je odevzdal nebo prodal obchodníku s odpadky, potřebuje licenci okresního úřadu. Licence může zníti jen na sbírání odpadků všeho druhu. Sběrači mohou sebrané odpadky odevzdati nebo prodati jen oprávněným obchodníkům s odpadky.

(2) Kdo jinak nežli způsobem uvedeným v odstavci 1 odpadků nabývá, s nimi obchoduje nebo je třídí, potřebuje k tomu kromě příslušného živnostenského oprávnění zvláštní povolení, jež udílí ministerstvo průmyslu obchodu a živností. Toto povolení může býti vázáno na podmínky a příkazy.

(3) Obchod a odpadky může býti bez povolení podle odstavce 2 provozován jen do 31. března 1940. Nebylo-li dáno povolení podle odstavce 2, ztrácí živnostenské oprávnění dnem 31. března 1940 svou platnost a musí býti vráceno příslušnému živnostenskému úřadu.

§ 5.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností může svá oprávnění, vyplývající z tohoto nařízení, přenášeti zcela nebo částečně na podřízené úřady.

§ 6.

Za dodržování předpisů tohoto nařízení a příkazů a zákazů na jeho základě vydaných jest odpovědna hlava rodiny nebo majitel a vedoucí podniku, ústavu, úřadu nebo jiného zařízení, v němž se odpadky vyskytují, jakož i osoby pověřené odebíráním odpadků.

§ 7.

 Úřady, veřejné ústavy a podniky a veřejnoprávní korporace jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.

§ 8.

(1) Jednání nebo opominutí proti ustanovením tohoto nařízení a předpisů podle něho vydaných trestají, nejde-li o čin trestný soudy, okresní úřady pokutou do 20 000 K nebo vězením do 3 měsíců. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti uložen zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě, na čin stanovené. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí tento trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení přesahovati nejvyšší přípustnou mez trestu na svobodě.

(2) Byl-li sběrač anebo živnostník již dvakráte trestán, ať pokutou nebo trestem na svobodě podle předpisů tohoto nařízení, může býti vysloveno odnětí jeho oprávnění podle § 4. 1 a 2.

§ 9.

Ustanovení § 3, § 4, odst. 2 a 3 §§ 5 až 8 tohoto nařízení se vztahují i na odpadové kosti a rohovinu, o nichž jinak platí vládní nařízení ze dne 23. listopadu 1939, č. 312 Sb., o povinném sběru kostí a rohoviny, o obchodu s nimi a o jejich zpracování.

§ 10.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě se zúčastněnými ministry.

 

Vyhláška ministerstva obchodu ze dne 13. února 1940, č. 10.384, o povinném sběru odpadků.

(Úřední list Protektorátu ze 14. února 1940, čís. 37, str. 1006).

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností nařizuje podle § 3, odst. 1 a 2 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 29/1940 Sb., o hospodaření odpadky:

§ 1.

(1) Domácnosti, podniky, ústavy, úřady a vůbec všechna místa, kde se vyskytují odpadky, jsou povinny uschovávati následující druhy odpadků:

a) staré železo,

b) staré kovy,

c) hadry a textilní odpadky,

d) starý papír,

e) starou pryž,

f) starou kůži,

g) korek.

Pojem jednotlivých druhů odpadků jest v rámci ustanovení § 1 vládního nařízení č. 29/1940 Sb. vykládati co nejšíře.

(2) Ustanovení vládního nařízení č. 312/1939 Sb., o povinném sběru kostí a rohoviny, obchodu s nimi a o jejich zpracování, jakož i vyhlášky ministerstva průmyslu, obchodu a živností ze dne 15. ledna 1940, č. j. 2362/1940, o způsobu sběru kostí a rohoviny, zůstávají nedotčena.

§ 2.

V § 1 odst. 1 jmenované odpadky musí býti odevzdány sběrači nebo obchodníkovi s odpadky, který se pro odpadky dostaví. Od sběrače může býti požadováno předložení licence okresního úřadu, od obchodníka předložení živnostenského listu.

§ 3.

(1) Nebudou-li odpadky sběračem nebo obchodníkem odebrány aspoň jednou za měsíc, může se zájemce obrátiti na příslušný okresní úřad, aby sjednal nápravu.

(2) Okresní úřad může v těch případech, kde odpadky nashromážděné v odpadových místech nebyly ve stanovené lhůtě odebrány, nechati je odstraniti na útraty přísl. sběrače, příp. obchodníka.

§ 4.

Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na sběr odpadků v podniku „Protektorátní dráhy v Čechách a na Moravě“ nebo v podniku „Protektorátní pošta v Čechách a na Moravě“ nebo v podnicích tabákové režie.

§ 5.

Jednání nebo opomenutí proti ustanovením této vyhlášky se trestají podle § 8 vládního nařízení č. 29/1940 Sb.

§ 6.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

 

Vyhláška ministerstva průmyslu, obchodu a živností ze dne 15. ledna 1940, č. 2362, o způsobu sběru kostí a rohoviny.

(Úřední list 1940, číslo 12 ze dne 16. ledna 1940, str. 253).

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností nařizuje podle § 3, odst. 2 a 3 vládního nařízení ze dne 23. listopadu 1939, č. 312 Sb., o povinném sběru kostí a rohoviny, o obchodu s nimi a o jejich zpracování, v dohodě s ministerstvem sociální a zdravotní správy a v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 1.

(1) Podle § 3, odst. 1 vl. nař. č. 312/1939 Sb. jsou živnostenské podniky, v nichž se vyskytují odpadové kosti a rohovina (jako závody řeznické a uzenářské, továrny na uzeniny a konservy, živnosti hostinské a výčepnické atd.), obchodníci surovými kožemi a kožní družstva, výkrmny vepřů, jatky, nemocnice, věznice a jiné ústavy, zařízení a podniky, v nichž se odpadové kosti a rohovina pravidelně vyskytují, povinni uschovávati kosti a rohovinu a odevzdávati je oprávněným sběračům, případně obchodníkům.

(2) Za účelem uvedeným v odstavci 1 se dohodnou vyjmenované podniky, obchodníci, družstva, ústavy a zařízení, v nichž se pravidelně vyskytují odpadové kosti a rohovina, s některým oprávněným sběračem (majícím licenci okresního úřadu) nebo obchodníkem (majícím příslušné živnostenské oprávnění) do 14 dnů ode dne uveřejnění vyhlášky o způsobu a podmínkách odběru kostí a rohoviny.

(3) Kdyby nedošlo k této dohodě z jakéhokoliv důvodu, obrátí se zájemce na příslušný okresní úřad, aby zařídil čeho je zapotřebí k hladkému provádění sběrné akce. Okresní úřad může zejména určiti sběrače nebo ochodníka, který bude povinen pravidelně odebírati kosti a rohovinu od podniků, ústavu, zařízení atd., vyjmenovaných v odst. 1.

§ 2.

(1) Též podniky, ústavy a zařízení v § 3, odst. 1 vl. nař. č. 312/1939 Sb. nejmenované se vynasnaží o sjednání úmluvy s některým sběračem nebo obchodníkem o pravidelném odběru kostí a rohoviny, pokud se v nich tyto vyskytují v množstvím větším nežli ve velkých domácnostech. Kdyby k této dohodě nedošlo, obrátí se zájemce na okresní úřad, aby tento dle okolností případu zařídil pravidelný odběr kostí a rohoviny některým sběračem nebo obchodníkem.

(2) Podniky, ústavy a zařízení v § 3, odst. 1 vl. nař. č. 312/1939 Sb. nejmenované, v nichž se kosti a rohovina vyskytují jen v nepatrném množství, jsou postaveny na roveň domácnostem, o nichž platí ustanovení § 3.

§ 3.

Sběr kostí v domácnostech se upravuje takto:

a) domácnosti, v nichž je aspoň jedno školní dítě, jsou v obcích přes 5 000 obyvatel povinny odevzdati kosti prostřednictvím školního dítka ve školách (obecných, měšťanských, středních, učitelských ústavech, školách obchodních, zemědělských a ve školách odborných všeho druhu). Z této povinnosti jsou vyjmuty a kosti tímto způsobem odevzdávati nesmějí ty domácnosti, v nichž je nebo byla v posledních šesti týdnech nakažlivá choroba. V době školních prázdnin nastupuje sběr kostí podle ustanovení bodu c),

b) domácnosti, v nichž není školního dítka, jsou v obcích nad 5 000 obyvatel (s omezením v bodě a) zmíněných) povinny buď odevzdati kosti, a to dobře zabalené v papíru, prostřednictvím školního dítka některého svého souseda, svolí-li tento k tomu, nebo uschovati kosti pro sběrače, jež vyhledávají domácnosti, aby si vyzvedli též ostatní odpadky, nebo pokud by ze zdravotních důvodů nebylo možno tak dlouho kosti uschovati, odstraniti je spolu s odpadovým smetím.

c) v obcích pod 5 000 obyvatel uschovají se kosti v domácnostech pro sběrače, kteří vyhledávají domácnosti, aby si vyzvedli též ostatní odpadky, anebo, pokud by ze zdravotních důvodů nebylo možno tak dlouho kosti uschovati, odstraní se spolu s odpadovým smetím.

§ 4.

Správy škol a sběrači, případně obchodníci, dohodnou se o odběru kostí od škol. Kde by nedošlo k této dohodě, ustanoví okresní úřad sběrače, případně obchodníka, který bude povinen odebírati kosti vhozené – zabalené v papíru – školními dětmi do připravených sběrných nádob, pravidelně dvakrát týdně v určené dny.

§ 5.

Kde by sjednaná dohoda mezi odpadovými místy a sběračem, případně obchodníkem nebyla dodržována, může okresní úřad zaříditi splnění sjednané dohody jiným sběračem, případně obchodníkem nebo též jiným způsobem na náklad i nebezpečí sběrače, případně obchodníka zavázaného k odběru kostí. Okresní úřad může i jinak učiniti vhodná opatření tam, kde by vázl odběr kostí od jednotlivých odpadových míst a kde by to bylo nutné ze zdravotních nebo jiných důvodů.

§ 6.

Správy škol jsou povinny věnovati sběru náležitý zřetel, pečovati o docílení co možná nejlepších výsledků a o předání sebraných kostí výhradně sběrači, případně obchodníkovi zavázanému k odběru.

§ 7.

(1) Ceny kostí stanoví Nejvyšší úřad cenový.

(2) Za kosti odebrané od škol zaplatí odběratel příslušnou částku měsíčně přímo správě školy.

§ 8.

Školy jsou povinny vésti měsíční záznamy o dodávkách kostí a obchodníci měsíční výkazy o výsledcích školního sběru kostí na předepsaných formulářích a předkládati je místům na formulářích uvedeným do 5. dne každého následujícího měsíce. Dodatečně může býti nařízeno vedení a předkládání dalších výkazů.

§ 9.

Sběrači jsou povinni, pokud jde o stránku zdravotní, dbáti také pokynů příslušných veterinářů a lékařů.

§ 10.

Přestupky této vyhlášky trestají okresní úřady podle § 8 vl. nař. čís. 312/1939 Sb.

§ 11.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

 

Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. ledna 1940, č. 156.290/39-I, jímž se zavádí povinný sběr kostí ve školách.

(Věstník min. školství 1940, seš. 1, str. 16).

1. Vládním nařízením ze dne 23. listopadu 1939, č. 312, Sb., byl nařízen povinný sběr kostí a rohoviny a byly vydány směrnice k obchodu s nimi a o jejich zpracování. Odpadové kosti a rohovina musí býti podle § 3, odst. 2 téhož vládního nařízení uschovávány i v domácnostech a odevzdávány a odebírány způsobem, který stanoví ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem sociální a zdravotní správy, a – půjde-li o spoluúčast škol při sběru – též s ministerstvem školství a národní osvěty, vyhláškou uveřejněnou dne 16. ledna 1940 v Úředním listě.

2. Odpadové kosti v domácnostech mohou však býti náležitě zabezpečeny pro národní zásoby surovin s účinnou pomocí škol. Proto v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a s ministerstvem sociální a zdravotní správy zavádím povinný sběr kostí ve všech školách, v oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty, a to zatím v místech, jež mají více než 5 000 obyvatel podle posledního sčítání lidu z r. 1930.

3. Podle toho, jak se vyvinou další předpoklady, vyhrazuji si právo naříditi sběr kostí i ve všech jiných školák Protektorátu Čechy a Morava.

4. Podrobné organizační pokyny k provedení sběru vydává ministerstvo průmyslu a obchodu a živností jednak ve vyhlášce, uveřejněné v Úředním listě ze dne 16. ledna 1940, jednak v oběžníku na okresní úřady, k nimž budou ředitelství (správy) škol v nejbližší době pozvány k poradě o podrobnostech organisace sběru. Ředitelství (správy) škol a všechny učitelské (profesorské) sbory jsou povinny seznámiti se těmito pokyny, jimi se říditi a vhodným způsobem poučiti o nich i žactvo.

5. Zejména se ukládá,

a) aby ředitel (správce) školy určil po slyšení učitelského sboru důvěrníka školy z členů tohoto učitelského sboru a oznámil jej nejblíže nadřízenému školnímu úřadu (orgánu); důvěrník je odpověděn za plánovitě prováděný sběr kostí ve škole, vede měsíční záznamy o dodávkách kostí na předepsaných tiskopisech a po stránce zdravotní pracuje v dohodě s obecními veterináři a lékaři, jimž se dostane pokynů od ministerstva sociální a zdravotní správy;

b) aby zejména třídní učitelé (profesoři) soustavně poučovali žactvo o významu sběrné akce a přidržovali je k sběru nejen v domácnostech jejich rodičů, nýbrž i v těch domácnostech, v nichž nejsou děti školou povinné;

c) aby se ředitelé (správci škol) postarali též o vhodné poučování rodičů např. v rodičovských sdruženích;

d) aby školy podávaly i své návrhy v oboru sběru kostí;

e) aby se všichni členové učitelského (profesorského) sběru s ředitelem (správcem) školy v čele starali o to, aby při sběru bylo co nejméně ohrožováno zdraví žactva a jeho okolí.

6. Po stránce zdravotní půjde např. o to,

a) aby děti i rodiče byli poučeni o tom, že i kosti vyvařené a tím více zbytky masa, jež na nich zůstávají, jsou živnou půdou pro choroboplodné zárodky a proto

b) aby děti přinášely kosti dobře zabalené v papíru tak, aby se papír nepromastil na venek;

c) aby kosti nebyly přinášeny dětmi pohromadě s potravinami;

d) aby děti vhazovaly balíčky s kostmi do sběrné školní nádoby na školním dvoře ještě před vstupem do třídy;

e) aby dětem bylo uloženo a umožněno pečlivé mytí rukou při příchodu do školy po vhození balíčku s kostmi;

f) aby v době sběru bylo dozíráno na to, aby se děti nedotýkaly sběrné školní nádoby;

g) aby odběratel kostí škole přidělený dbal zdravotních opatření jemu nařízených (např. aby sběrná nádoba, kterou jest povinen škole dodati, byla opatřena proti dešti, aby jím byla jednou měsíčně vydesinfikována, aby její vnitřek byl chráněn proti přístupu hmyzu, hlodavců a domácích zvířat, aby kosti školou sebrané byly odvezeny zásadně ještě dopoledne během sběrného dne a jen v nezaviněném případě nejdéle do 12. hodiny dne následujícího a aby po odvezení kostí nezůstávaly jejich zbytky v bedně, kolem ní a vůbec v blízkosti školní budovy;

h) aby ředitel (správce) školy (správce budovy) určil pro sběrnou nádobu vhodné místo (stranou školních oken, ne na slunci). Sběrná nádoba budiž vyvýšena tak, aby nespočívala přímo na zemi.

7. Občasný zdravotní dozor při tomto sběru bude zařízen příslušnými úředními veterináři a lékaři.

8. Očekává se, že ředitelé (správci) škol a všichni členové učitelských (profesorských) sborů budou sběrné akci napomáhati s náležitým porozuměním, jak toho vyžaduje její národohospodářský význam.

9. Školy obdrží od okresních úřadů záznamní listy o měsíčních dodávkách kostí příslušnému sběrači kostí, po případě obchodníkovi. Tyto záznamní listy povedou školy trojmo. Jeden výtisk odevzdají ihned po uplynutí měsíce a po provedení součtu váhy příslušnému sběrači (obchodníku), druhý školnímu úřadu (orgánu) nejblíže škole nadřízenému a třetí si ponechají pro sebe. Mimo to odběratel kostí oznámí měsíční úhrnné výsledky školnímu úřadu (orgánu) nejblíže škole nadřízenému. Podle tohoto výkazu sestaví školní úřad (orgán) statistiku, která bude podkladem zejména pro přehled i pro event. bezodkladná opatření, aby se na škole zvýšil sběr kostí.

10. Za odebrané kosti zaplatí odběratel částku odpovídající množství odvedených kostí měsíčně přímo ředitelství (správě) školy. Peněz takto získaných užije se ke školním účelům podle rozhodnutí učitelského (profesorského) sboru.

11. Tím se též pozměňují „Pokyny pro školy“ ve výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. listopadu 1938, č. 148.258-I, jímž se vydávají prozatímní pokyny o sběru cenných odpadků ve školách (Věstník ministerstva školství a národní osvěty, roč. XX, 1938, str. 418).