.jpg?s3=1)
Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava obsahují 14 svazků s přibližně 10 000 stránek. Poslední z nich – vyhláška ministra hospodářství a práce – má datum 30. dubna 1945. Pro věcnou správnost je třeba uvést, že zahrnují výnosy vůdce a říšského kancléře pro protektorát a právní předpisy říše pro protektorát (Říšský zákoník), nařízení protektora, vlády, vyhlášky ze Zemského věstníku pro Čechy, Zemského věstníku pro Moravu a Slezsko a věstníků ministerstev.
Navíc jsou nařízení publikovaná v Říšském zákoníku a nařízení protektora souběžně otištěny v německém jazyce. Podle obsahu jsou jednotlivé tematické celky komentovány a doplněny poznámkami a komentáři, jejichž autory jsou zejména vrchní ministerští radové nebo vrchní ministerští komisaři příslušného ministerstva. Někteří z nich, například v případě dopravy (Silniční policie), jdou do historie a citují od prvních zákonů, které byly přijaty v království Českém a v Rakousku-Uhersku. Jsou publikovány v ročníku 1940, svazku II-1, na stránkách 255 – 600. Nepřehlednost a zmatek do zákonů přináší prováděcí nařízení, kterých je za rok několik. Například třetí nařízení o nouzové službě nese datum 15. října a čtvrté už 25. listopadu 1939.
***
Dvěma nařízeními proti sabotáži bylo modifikováno materielní i formální trestní právo na území Protektorátu Čechy a Morava v materii jimi dotčené. Obě nařízení nabývají účinnosti okamžikem, kdy došlo k jich veřejnému vyvěšení. Podle úředního sdělení (otištěného ve Věstníku nařízení, čísl 18, str. 117) došlo k tomuto vyvěšení dne 26. srpna 1939. Text nařízení podává se podle znění, obsaženého ve Věstníku nařízení z 28. srpna 1939, č. 12.
Také nařízení proti škůdcům národa z 5. září 1939 modifikuje ustanovení platného trestního zákona a předpisů procesních. Bylo vydáno dne 6. září 1939 a nabylo tedy účinnosti dnem 7. září 1939. Prováděcí nařízení k němu ze 7. září 1939 bylo vydáno dne 8. září 1939.
Jaroslav Kánský, vrchní min. komisař v min. spravedlnosti
Nařízení
Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939, Věst. nař. str. 83.
Na základě článku 5. výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říš. zák. I., str. 485.) a § 1., číslo 2 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říš. zák. I., str. 1039) nařizuji toto:
Článek 1.
Sabotážními činy ve smyslu tohoto nařízení jsou veškeré poruchy veřejného života a hospodářství, včetně přípravných činů. K nim se počítají na příklad útoky na osoby, pokud takové útoky jsou určeny nebo způsobilé přivoditi poruchy veřejného života a hospodářství, dále poškozování k životu důležitých zařízení, jako železnic, zpravodajských zařízení, vodáren, elektrických zařízení, plynáren, továren atd.
Článek 2.
K vyšetřování a rozhodování o sabotážních činech příslušny jsou soudy branné moci v Protektoratu Böhmen und Mähren i pokud by byly příslušny říšský soud válečný nebo lidový soudní dvůr.
Platí německé právo. Soud může však v každém těžkém případě uznati na trest smrti. Na zabrání majetku může býti uznáno v každém případě.
Článek 3.
Toto nařízení vstupuje v účinnost vyhlášení, které se provede veřejným vyvěšením.
Nařízení
k doplnění nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939, Věst. nař. str. 84.
Na základě § 118. nařízení o vojenském trestním řízení za války a při zvláštním zásahu nařizuji pro výkon vojenského soudnictví v Protektoratu Böhmen und Mähren na základě nařízení Reichsprotektora proti samotážním činům ze dne 26. srpna 1939 toto:
§ 1.
Soudy branné moci postupují dle nařízení o vojenském trestním řízení ve válce a při zvláštním zásahu ze dne 17. srpna 1938.
§ 2.
Trestní věci menšího významu může pán soudu odstoupiti úřadu jinak příslušnému pro trestní stíhání. Totéž platí pro uznávací soud, prohlásí-li zástupce žaloby, že je s tím srozuměn.
§ 3.
Pán soudu může žádati jiné úřady o převzetí provedení neb výkonu trestu.
§ 4.
Toto nařízení nabývá účinnosti současně s nařízením Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939.
Nařízení proti škůdcům národa ze dne 5. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1679
Ministerská rada pro obranu Říše nařizuje s mocí zákona:
§ 1.
Plenění ve vyklizeném území.
(1) Kdo ve vyklizeném území nebo v dobrovolně opuštěných budovách nebo prostorách plení, potrestá se smrtí.
(2) Rozsudek vysloví, pokud nejsou příslušny polní válečné soudy, zvláštní soudy.
(3) Trest smrtů může býti proveden oběšením.
§ 2.
Zločiny při leteckém nebezpečí.
Kdo, využívaje opatření učiněných k odvrácení leteckého nebezpečí, spáchá zločin nebo přečin proti tělesné bezpečnosti, životu nebo majetku, potrestá se káznicí až do 15 let nebo doživotní káznicí, v případech zvláště těžkých smrtí.
§ 3.
Obecně nebezpečné zločiny.
Kdo se dopustí žhářství nebo jiného obecně nebezpečného zločinu a tím poškozuje sílu odporu německého národa, potrestá se smrtí.
§ 4.
Využití válečného stavu jako zostření trestu.
Kdo úmyslně, využívaje mimořádných poměrů způsobených válečným stavem, dopustí se jiného trestného činu, potrestá se s překročením pravidelné trestní sazby káznicí až do 15 let, doživotní káznicí nebo smrtí, jestliže toho vyžaduje zdravý lidový cit pro zvláštní zavržitelnost trestného činu.
§ 5.
Urychlení řízení před zvláštním soudem.
Při všech řízeních před zvláštními soudy musí rozsudek následovati ihned bez dodržení lhůt, byl-li pachatel dopaden při horkém činu nebo jinak jeho vina je na bíle dni.
§ 6.
Rozsah platnosti.
Předpisy tohoto nařízení platí také v Protektorátu Čechy a Morava, a to také pro osoby, jež nejsou německými státními občany.
§ 7.
Ustanovení závěrečná.
Říšský ministr spravedlnosti vydá právní a správní předpisy potřebné ku provedení a doplnění tohoto nařízení.
Nařízení ku provedení nařízení proti škůdcům národa ze dne 7. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1700
Podle § 7 nařízení proti škůdcům národa ze dne 5. září 1939 (Ř. Z. I, str. 1679) se nařizuje:
§ 1.
Rozhodnutí o tom, zda trest smrti má býti vykonán oběšením, učiní úřad, který trest provádí.
§ 2.
Přečiny ve smyslu § 2 nařízení nejsou takové činy, které smějí býti stíhány jen na návrh poškozeného.