Za Heydrichem stín 81: Hrob živých

Prohlídky, kontroly, dotazy. Celá Praha ukazuje všechna svá jízdní kola. Celá Praha potvrzuje, že nezná a nikdy neviděla věci, vyobrazené na fotografiích, které policie předkládá.

Na nárožích se znovu objevuje plakát s hlavou Josefa Valčíka. Je to jeden z těch, co provedl atentát? Je to někdo jiný?

Němci nevědí. Nikdo neví. Ani Gerik, který jim slouží, ani anonymové, kteří zkoušejí půdu nepodepsanými dopisy. Gestapo je u konce své dovednosti. Kam se útočníci mohli ztratit? Musí tu být přece hotová spousta jejich pomahačů, přechovávačů, zpravodajů…

Prohlídky, kontroly, dotazy pokračují. To je vše, co Němci dovedou dělat. Chodit do domácnosti, do obchodů, do hostinců, do kaváren. I do kostelů.

Ve farní kanceláři při pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici je právě několik lidí, když tam vstoupí uniformovaná policie se svými obrázky.

Trapná otázka je vyslovena.

Jeden z přítomných se na věc podívá. Důkladně si ji prohlédne. Pak to podá druhému. Ten si to také prohlédne. Pak jeden zavrtí hlavou. Pak druhý zavrtí hlavou.

Když policie odejde, pokračují Josef Gabčík s Janem Kubišem ve své zábavě s přítomným členem pravoslavné církve tam, kde při jejím příchodu přestali.

Už jsou na takové věci zvyklí. Totéž se jim přihodilo v jedné cukrárně.

Ale kostel?...

Na rohu ulic Resslovy a Na Zderaze, v sousedství vysokého učení technického, je bývalý chrám Karla Boromejského, dnes pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje.

Sloužil kdysi jako útulek přestárlým katolickým kněžím a pod podlahou chrámu je rozměrná hrobka, stejně veliká jako chrámová loď, kam byli po smrti pochováváni.

Schody k hrobce vyúsťují v otvoru chrámové podlahy přímo před stupni oltáře. Tento vchod je nyní trvale uzavřen obrovským žulovým kvádrem, spojeným s podlahou chrámu. Tudy už do krypty proniknout nelze.

Ale prach starých kněžských nebožtíků, kdysi pochovávaných do příhrad po obou stranách ledově studené a temné hrobky, se nyní v nocích probouzí ze stálého tvrdého spánku. Dějí se zázraky?

Neboť sem, do království smrti, přišli živí strašit mrtvé. V uličce mezi pochmurnými stěnami, na zemi, kam kdysi byly pokládány prosté rakve kněží před jejich zazděním do černých otvorů ve zdi, leží nyní vzorky nové doby, která se sem tajně vplížila: matrace, pokrývky, vařiče, konservy…

A v nocích, které se po věky bez přerušení choulily v černém vlhku kamenů, žhnou dnes rudé bludičky cigaret mezi šeptáním vetřelců, dřímajících a čekajících v zimě na světlo dalšího rána.

Přichází sem jen nízkým okénkem v tloušťce chrámové zdi, téměř dva metry nad úrovní chodníku. Ale v hlubinách krypty, kam se trychtýřovitě rozšiřuje, je jeho úzký obdélník lákavým znamením světa živých.

Tady, uprostřed zpráchnivělého času, dýchává do chladu noci šest lidí.

Je tu Jan Kubiš vykonavatel soudu nad říšským protektorem, je tu Josef Gabčík, jemuž jen náhoda zabránila, aby se jim nestal sám, je tu Josef Valčík, vzor parašutisty. A jsou tu Jan Hrubý a Josef Bublík a Jaroslav Švarc-Zelinka, chlapci, kteří před měsícem spadli u Křivoklátu.

Není zde ještě velitel parašutistů, nadporučík Adolf Opálka. Ale bude tu také.

Kudy vedla jejich cesta k této hrobové skrýši?

Zelenka-Hajský, vedoucí skupiny spolupracovníků, má k ruce legionáře Petra Fafka. Petr Fafek zná světského funkcionáře pravoslavné církve, předsedu náboženské obce a sboru starších Jana Sonnevenda. Jan Sonnevend má přímý přístup ke kaplanu pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, ThDr. Vladimíru Petřkovi.

A Dr. Petřek, který zná své povinnosti kněze, zná i své povinnosti vlastence.

***

Protektorátní tisk na povel pánů vztekle vyplivuje zrádcovské sliny. Perversní lháři z Londýna! Lotři z Londýna! Není ani zbla pravdy na tom, že v protektorátu jsou ve velkém rozsahu zatýkáni a odstřelováni rukojmí! Není pravda, že správní reforma, vyhlášená Heydrichem, znamená pro Čechy nové nebezpečí! Není pravda, že český národ má být vystěhován a zbytek germanizován!

Není pravda, není pravda.

Čím víc skučí a nadávají, tím je to každému zřejmější: je to pravda.

Český národ jako celek jde za Vůdcem… A co ty desítky popravených, které se řadí vedle těchto slov na téže stránce listu, kterému sami nevěří už ani ti, kdo jej píší? A co ta sta denně a denně zatýkaných?

Český lid se nemá čeho bát… A co ta Hitlerova hrozba vystěhováním? Co jeho úmysl dát popravit desetitisíce rukojmí?

Daluege dělá ve volných chvílích protektora. Má však také své osobní starosti. Musí posílat do své vily v Německu cenné obrazy, koberce a jiné vzácnosti, jež při službě říši získal po popravených a persekvovaných. K. H. Frank ho začíná nenávidět. Ne ovšem pro ty zlodějny.

SS-Oberstgruppenführer má i jiné povinnosti, než dávat souhlas k popravám, které K. H. Frank připravil. Je třeba pečovat o ženu kamaráda.

Neboť od šestého dne po atentátu začíná Reindard Heydrich pozvolna propadat otravě.

***

Německá tisková kancelář PZD přiznává:

„Pachatelé a ti, kdož stojí za nimi, chtěli atentátem na jednoho z nejlepších spolupracovníků Vůdcových zasáhnout Německou říši, jež vede nejtěžší válku všech dob.“

 A zastřeně hrozí a slibuje pomstu celému národu. Ale tu mu nemusí teprve slibovat, ta už se provádí.

Zrádce v křesle ministerstva lidové osvěty stupňuje pilně činnost. Hraje svou hru. Kdy jindy by se mu mělo lépe lovit než v dnešních kalných a rozvířených vodách?

V úterý ráno dává vybubnovat ve všech novinách velký manifestační projev na Staroměstském náměstí.

„Nemusíme jistě ani zvláště podotýkat, že jest povinností všech Čechů, aby se v počtu co nejhojnějším dostavili,“ říkají nenápadně jeho novinářští zástupci.

Každý se takovému přání vzepřít neodváží. Před těmi, kteří se obávali nepřijít, zvedá Emanuel Moravec paži k arijskému pozdravu. Mluví, jak jen Moravec umí mluvit. Mnoha Čechům je zle při pomyšlení, že i tento člověk vyšel z jejich národa. Kdyby tu nebyla víra, že jednou to přece skončí, že stvůry jako je tato sletí do propadliště dějin… Mnoho Čechů by raději nechtělo žít.

Moula, Valčíkův pes, tu jedovatou řeč neslyšel, nemůže se jí otrávit. Přece však odmítá zůstat na takovém světě, jaký je dnešní. Pošel.

A v jednom z těchto úzkostných a tísnivých večerů je Zelenka-Hajský zastaven hlídkou SS poblíž kostela v Resslově ulici, kam nyní až příliš často dochází.

Neudělali mu nic, jen ho zjistili.

Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Heydrich