Žací stroje

Podle zprávy říms. spisovatelů Plinia st. a Palladia užívali již Galové primitivní ž. s. dvojího typu: jednak v podobě širokého trámce na kolech opatřeného vpředu ostrými zuby, jednak složený z několika zakřivených prken (na nízkých kolech) opatřených na přední straně zuby; obojím ž. s. se utínaly klasy. R. 1780 se pokusili o podobnou konstrukci Angličané Pitt a Lloft, ale bez praktického výsledku. R. 1799 vystoupili Angličané Boyce a Walker se ž. s. s vodorovným kolem opatřeným na obvodu kosami (n. srpy). Tento rotační ž. s. zlepšil v let. 1807-15 Smith. Způsobilejším se ukázal princip nůžkový (jako u strojku na stříhání vlasů); první přišel s touto myšlenkou kolem roku 1800 Angličan Meares, zlepšil ji jeho krajan Salmon a na skutečném ž. s. jí užil r. 1822 učitel Ogle. Prakticky způsobilejší ž. s. tohoto typu sestrojil ang. duchovní P. Bell r. 1826. Další technická zdokonalení ž. s. vyšlo z Ameriky. Poč. 30. let se objevují první typy nynějších ž. strojů vymyšlené a sestrojené farmářem Mc Cormickem a mechanikem Husseyem. V 60. letech sestrojili Wood a poté bří Marshové ž. s. se samočinným odkládáním obilí. Roku1878 se objevuje první ž. s. samovázací, sestrojený Applebym, (který objevil jeho princip již r. 1858), s pomocí Deeringa, kdysi obchodníka krátkým zbožím.