V dubnovém výzkumu zjišťovalo CVVM SOÚ AV ČR postoje české veřejnosti ke geneticky upraveným potravinám. Konkrétně bylo zjišťováno, zda se respondenti již s pojmem modifikovaných nebo geneticky upravených potravin setkali, dále vyjadřovali, do jaké míry je toto téma zajímá a zda mají dostatek informací o problematice geneticky modifikovaných potravin. Následně zodpovídali, jak často při nákupu potravin sledují údaje o genetické úpravě potravin či složek výrobku na etiketách výrobků. Poslední částí bloku byla sada výroků týkajících se bezpečnosti a morální přijatelnosti konzumace takových potravin, stavu vědeckého poznání jejich dopadů na zdraví člověka a nakupování geneticky modifikovaných potravin.
Otázka geneticky modifikovaných potravin (GMO) je v současnosti předmětem mnoha diskuzí, především však v souvislosti s dopadem a riziky na lidské zdraví. „V letošním roce tomu bude již 25 let, co byly v přírodě poprvé pěstovány geneticky modifikované plodiny pro komerční využití. Přestože za celou tuto dobu nebyly zjištěny žádné negativní účinky GMO na lidské zdraví či životní prostředí, část veřejnosti vnímá technologie genetického inženýrství jako ohrožení. Naproti tomu vědecká komunita, šlechtitelé a zemědělci vnímají GMO jako jednu z možností, jak rychle a efektivně řešit problémy spojené se zabezpečením produkce kvalitních potravin v měnících se klimatických podmínkách.
Protože je evropská legislativa jedna z nejvíce restriktivních vůči GMO, byly velké naděje vkládány do metod tzv. genomového editování, které umožňují drobné změny v genomech, aniž by výsledný organismus obsahoval rekombinantní DNA. Loňské rozhodnutí Evropského soudního dvora, které znamená /de facto/ zahrnutí genomového editování pod GMO legislativu velmi popudilo vědce a vědecké instituce napříč EU. Vedení EU byly adresovány petice a výzvy k vypracování legislativních opatření na podporu genomového editování. Mezi autory a petenty těchto dokumentů patří také nejpřednější autority z celosvětově uznávaných institucí, které se věnují biomedicínskému výzkumu. Mezi hlavní požadavky vědecké komunity patří tzv. „case by case policy“, tedy přístup k hodnocení nových agronomicky či průmyslově významných organismů na základě jejich vlastností, nikoliv podle toho jakým způsobem byly vyšlechtěny,“ popisuje Vojtěch Hudzieczek z Biofyzikálního ústavu AV ČR, v.v.i.
Nyní se již přesuňme k tomu, jak ke geneticky modifikovaným potravinám přistupuje česká veřejnost. První otázka v šetření se zaměřovala na to, do jaké míry jsou respondenti s pojmem geneticky modifikovaných potravin seznámeni a zda se s ním již v minulosti setkali. Z výsledků šetření vyplývá, že o geneticky modifikovaných neboli upravených potravinách neslyšela pětina (20 %) dotázaných. Naopak výrazná většina dotázaných (80 %) se s tímto pojmem setkala, z toho desetina (10 %) s jistotou ví, čeho se tento pojem týká, necelé dvě pětiny (38 %) přibližně ví, co tento pojem znamená a přibližně třetina (32 %) se s tímto pojmem sice již setkala, ale neví, čeho se týká. Můžeme tedy říci, že i přes to, že většina české veřejnosti se s pojmem geneticky modifikovaných potravin již setkala, pouze necelá polovina (48 %) zná i jeho význam.
Analýza z pohledu sociodemografických charakteristik ukázala, že povědomí o geneticky modifikovaných potravinách roste se zvyšujícím se vzděláním, se zlepšující se životní úrovní domácnosti a souvisí také s věkem, kdy o těchto potravinách více slyšeli lidé ve věku 20 až 59 let.
Co se týká zájmu české veřejnosti o geneticky modifikované potraviny, vidíme, že je spíše nízký. Dle svého vyjádření se o geneticky upravené potraviny zajímá necelá pětina (18 %) respondentů, z toho 15 % se „spíše zajímá“ a 3 % se „rozhodně zajímají“. Většina občanů se o tuto problematiku nezajímá (81 %), přičemž téměř polovina (48 %) se „spíše nezajímá“ a třetina (33 %) se „rozhodně nezajímá“. Pokud se podíváme na charakteristiky dotázaných, které je mohou dále odlišovat, zjistíme, že o problematiku geneticky upravených potravin se více zajímají lidé, kteří mají o geneticky upravených potravinách dostatek informací a kteří zároveň „vždy“ nebo „často“ o nich kontrolují informace na etiketách potravin. Zároveň zájem stoupá se stoupajícím dosaženým vzděláním respondenta a je vyšší u žen (zajímá se 21 % žen a 16 % mužů). Respondenti zajímající se o takto upravené potraviny také častěji nesouhlasí s tím, že konzumace těchto potravin je bezpečná a více souhlasí s tím, že by potraviny obsahující geneticky upravené složky měly mít tuto informaci v popisku či etiketě a že geneticky upravovat plodiny je morálně nepřijatelné.
Respondenti dále měli zhodnotit, zda podle svého názoru mají dostatek, či nedostatek informací o takto upravených potravinách. Informace jako dostatečné hodnotí o málo více než pětina (21 %) dotázaných, z toho 3 % jako „rozhodně dostatečné“ a 18 % jako „spíše dostatečné“. Jako nedostatečné je vnímá 70 % dotázaných, z toho 26 % jako „rozhodně nedostatečné“ a 44 % jako „spíše nedostatečné“. Lidé, kteří se o problematiku geneticky modifikovaných potravin zajímají, hodnotí tyto informace výrazně častěji jako dostatečné, naopak u respondentů, kteří o tuto problematiku zájem nemají, se častěji objevilo hodnocení informací jako nedostatečných.
Nyní přejdeme od obecného povědomí o geneticky upravených potravinách k chování dotázaných při samotném nakupování a konzumaci geneticky modifikovaných potravin. Nadpoloviční většina české veřejnosti informace o genetické úpravě potravin na etiketách či popiscích potravin nekontroluje „nikdy“ (51 %) či jen „zřídka“ (28 %). Pouze zlomek respondentů (4 %) tyto informace kontroluje „vždy“ a přibližně sedmina (15 %) „často“.
O tom, že informace o genetické úpravě potraviny nebo její složky by měla být obsažena na etiketě výrobku, jsou přesvědčeny necelé tři čtvrtiny (72 %) dotázaných, přičemž 48 % z nich si to myslí rozhodně a 24 % spíše. Naopak minimum dotázaných (2 %) si nemyslí, že by tyto informace měly být na etiketě výrobku a více než desetina (13 %) je na pomezí souhlasu a nesouhlasu. Reálná situace je taková, že informace na etiketách a popiscích potravin jsou upraveny předpisy v rámci European Food Safety Authority, která patří mezi instituce Evropské unie. Toto opatření přesně udává, od jakého podílu geneticky upravených potravin obsažených v potravině je nutné tuto
potravinu opatřit informací o geneticky modifikovaných složkách. Zjištění, že je potravina geneticky modifikována, by ovlivnilo v jejím nákupu více než pětinu (22 %) dotázaných, z nichž konkrétně 8 % by si takovou potravinu rozhodně nekoupilo a 14 % by ji spíše ze svého nákupního košíku vyndalo.
Téměř čtvrtina (24 %) respondentů by váhala, zda takovou potravinu koupit či nekoupit. Pro více než třetinu (35 %) lidí by tato informace neznamenala změnu jejich volby, přičemž 28 % by ji spíše koupilo a necelá desetina (7 %) by ji i přes to rozhodně koupila.
S výrokem, že „geneticky upravovat plodiny je morálně nepřijatelné“ souhlasí tři desetiny (30 %) dotázaných, z toho 11 % rozhodně a 19 % spíše. Opačný, tedy nesouhlasný, názor zastává necelá pětina (19 %) dotázaných a více než čtvrtina (27 %) stojí na pomezí souhlasu a nesouhlasu. Zbývající necelá čtvrtina (24 %) se nedokázala vyjádřit a zvolila variantu „nevím“.
Pokud jde o prozkoumání účinků geneticky upravených potravin na zdraví člověka, zde je česká veřejnost spíše skeptická a dopady jako prozkoumané hodnotí přibližně čtvrtina (26 %), pětina (20 %) naopak s tím, že by byly tyto účinky prozkoumané, nesouhlasí. Srovnatelný podíl dotázaných (24 %) se pohybuje mezi těmito dvěma póly a poznání dopadů konzumace geneticky modifikovaných potravin na zdraví člověka vnímá jako prozkoumané spíše částečně. Nejvíce dotázaných (30 %) však u tohoto výroku nemá jasný názor a volí variantu „nevím“.
Konzumaci geneticky upravených potravin jako bezproblémovou hodnotí více než pětina (22 %) dotázaných a naopak jako nebezpečnou ji vidí čtvrtina (25 %) občanů. Přibližně stejná část (26 %) české veřejnosti se pak nevyhraňuje ani jedním směrem a hodnotí konzumaci geneticky upravených potravin jako ani bezpečnou, ani nebezpečnou. Významný podíl respondentů (27 %) neví, zda lze konzumaci geneticky upravených potravin považovat za bezpečnou.
Z časového srovnání, vidíme, že v porovnání s předchozím výzkumem z června 2017 o 5 procentních bodů poklesl podíl těch, kteří souhlasí s tím, že by potraviny obsahující genetické upravené složky měly mít tuto informaci v popisku či na etiketě na dosud nejnižší hodnotu. Souhlas respondentů s tím, že by je zjištění, že je některá složka potraviny geneticky modifikována, ovlivnilo v nákupu, rovněž o 5 procentních poklesl ve prospěch prostřední varianty „ani souhlas, ani nesouhlas“ a aktuální hodnoty se vrátily na úroveň z roku 2016. Letos poprvé byla zařazena položka o morální nepřijatelnosti genetické úpravy plodin, se kterou aktuálně souhlasí necelá třetina (30 %)
respondentů. (16.6.2019)